Charles Darwin: Plavba HMS Beagle

Zdravím, pokud si najdete chviličku, byli bychom rádi, kdybyste vyplnili náš dotazník. Zajímá nás, jaké pořady sledujete, jaká další videa chcete a jestli víte, kam poslat… pamlsky pro Zoey? Tak moment! Pamlsky pro Zoey. Hej!



Tys mi to přepsala? Ty potvoro jedna. Ty potvoro jedna! Svítilny se houpou. Prkna vržou. Uvnitř britské průzkumné lodi je dusno a vlhko. V lodní knihovně se ve světle svíček blýskají knihy. Vlny neúnavně houpou loď i žaludky námořníků. Mladík v kajutě si však nevšímá vlhkosti ani své mořské nemoci.



Sklání se nad knihami a poznámkami a sotva vnímá ubíhající čas. Loď se jmenuje HMS Beagle a mladý muž Charles Darwin. 30. léta 19. století přála vědě. Po celé Evropě vznikla potřeba prozkoumávat, mapovat a rozčlenit svět. V tomto rozšiřujícím se světě vystudoval i mladý Charles Darwin. Třebaže špatný obor.



Přestože ho svět jednou pozná jako otce moderní biologie, Darwinův otec si přál, aby syn kráčel v jeho stopách jako lékař. V dětství byl Darwin posedlý brouky a volnou přírodou, ale v 16 letech ho otec nechal zapsat na medicínu. Dlouhé hodiny anatomie a pohled, který se mu naskytnul na pitevně, však nebyly jeho šálek kávy. Brzy tedy přestal chodit na přednášky.



Jelikož stále zbožňoval zvířata a rostliny, začal chodit na taxidermii s Johnem Edmonstonem, bývalým otrokem, který se zúčastnil známých konzervačních studií v Jižní Americe. Hladový po znalostech, Darwin začal navštěvovat klub, kde diskutovali o vědeckých teoriích a zpochybňovali náboženskou „vědeckou doktrínu“. Začal pracovat v terénu a studovat mořskou biologii a geologii.



Pořád mu to však připadalo nudné. Jeho vyučující si však všimli Darwinova bystrého zraku a nadání na psaní. Ovšem jeho otec, který synovi zaplatil studium medicíny, nebyl zrovna nadšený, že vyměnil medicínu za taxidermii. Donutil ho přestoupit na Cambridge a začít rozumnou kariéru jako pastor. Otcův plán se však obrátil proti němu.



Na Cambridge působilo spoustu pastorů-přírodovědců, pro něž byly věda a výzkum podstatnou částí teologie. Když se s nimi ztotožnil, pustil se Darwin s vervou do studia. Lačně četl a vášnivě psal o přírodní filozofii, což působilo na přátele i profesory. Dělal to, co miloval, a dostudoval jako desátý nejlepší z téměř 200 spolužáků.



Dalším logickým krokem by bylo usadit se na venkovské faře a vědu dělat bokem. Na rozloučenou se Darwin vydal na velkolepý výlet se svými spolužáky. Jeli do Walesu, aby to tam pořádně rozjeli a… studovali skalní vrstvy s profesorem geologie. Jupí! Jarní prázdniny! Když se však Darwin vrátil, čekal na něj dopis od profesora botaniky.



Nabízel mu jedinečnou příležitost, a to dvouletou službu jako přírodovědec na palubě průzkumné lodi jménem HMS Beagle. Beagle měl několik let mapovat a prozkoumávat Jižní Ameriku, aby vznikla přesná námořní mapa. Její kapitán, Robert FitzRoy, už na podobných výpravách byl a litoval, že s sebou neměli vědce, který by rozmanité ekosystémy a krajinu zkoumal.



Tehdy bylo profesionálních vědců skutečně málo. Britská elita pohrdala myšlenkou placení za výzkum a tvrdila, že přírodní filozofie je kratochvíle vzdělaných gentlemanů. FitzRoy už místo nabídnul několika známým přírodovědcům, ale ti nechtěli opustit rodinu a kariéru a strávit tři roky na nacpané lodi. Bez problému, FitzRoy nepotřeboval profesionálního přírodovědce.



Potřeboval pozorovatele, který zvládne psát detailní líčení a dělat během plavby společníka při večeři. To místo vlastně ani nebylo placené. Kapitán FitzRoy místo toho nabízel možnost sbírat vzorky. Takže Darwin, nadšený, ale postradatelný absolvent teologie, byl ideální kandidát. O čtyři týdny později vypluli. Beagle měla plout přes Atlantik, prozkoumat Jižní Ameriku, obeplout Zemi a vrátit se přes Austrálii.



Knihovna o 400 svazcích se jako Darwinova kajuta zdvojnásobila. Trávil tam měsíce bez vyrušení, četl knihy, chystal vzorky do sbírky a rozvíjel své vlastní vědecké teorie. Zatímco lodní důstojníci měřili venku na moři, Darwin zkoumal geologii a ekologii na pevnině.



Zabýval se mořskými živočichy, savci, plazy, hmyzem a ptáky. Žasnul nad nekonečnou biologickou rozmanitostí Amazonie, kterou osobně popsal jako „směsici potěšení“. Během túry v Andách zažil sopečnou erupci a objevil zkamenělé mušle daleko od pobřeží, což potvrdilo, že geologické síly mohou měnit krajinu, prastará půda se tedy mohla dostat na povrch Země.



Fosilie, které objevil, vzbudily v Anglii velký zájem a Darwin se ztratil v nadšení a romantice hledání. V dopise, který poslal sestře, napsal: „Geologie je úžasná. Potěšení ze střílení koroptví nebo radost z honu se nemůžou rovnat radosti z nalezení hromádky fosilií, které vyprávějí svůj příběh téměř živým jazykem.“ Nebyla to však vždycky jen hladká plavba a sběr exemplářů.



Darwin viděl nejen zázraky, ale i hrůzy. V Británii bylo otroctví nezákonné, Darwin a jeho rodina byli dokonce abolicionisté, ale v britských koloniích přetrvalo, stejně jako v Jižní Americe. Během plavby se Darwin setkal s otroctvím a kolonialismem více než kdykoli předtím. Na cestě přes Atlantik Beagle míjela britské lodě číhající na lodě otrokářů.



Viděl, jak v Brazílii bijí zotročené děti. Viděl následky vzpoury otroků a slyšel výhružky plantážníků, že prodají děti zotročených rodin. „Člověku se z toho vaří krev,“ napsal, „ale srdce se chvěje.“ Mezitím na palubě poznal několik domorodců z Ohňové země.



Nabrali je a pokřtili během předchozí plavby. Teď je chtěli vrátit a provést misionářský experiment. Během dlouhé konverzace zjistil, že tito lidé, stejně jako jeho učitel taxidermie, byli jiní než on. V té době se ujala představa, že existují různé druhy lidské rasy. Jedna známá kniha z Darwinovy lodní knihovny dělila lidskou rasu dokonce na 15 druhů.



Jak Darwin cestoval, sbíral čím dál více informací, které potvrzovaly, že všichni lidé jsou stejný druh. Když nakonec publikoval svoji revoluční teorii, bylo to jedno z jeho nejkontroverznějších tvrzení. Po letitém výzkumu Darwin považoval jak geologickou krajinu, tak podstatu lidských bytostí za nestálé a měnící se.



Tuhle perspektivu si přivezl na místo, které mu dá jeho největší objev. Galapágy. Ostrovy byly geologicky nové a byly domovem mnoha jedinečných druhů, začal tedy hledat důkazy o tom, jak se tam život usídlil. Zaslechl, že lze určit, z jakého ostrova želva pochází, podle jejího krunýře.



Jeho snahy to potvrdit však ničila posádka, která si z jeho vzorků dělala polévku. Objevil ale ptáky, kteří byli podobní těm, jež viděl v Chile, ale jejichž zobáky se na ostrovech lišily. Časem se z tohoto pozorování stane revoluční teorie, tehdy to ale byla jen zajímavost v Darwinových poznámkách.



„Když vidím všechnu tu rozmanitost jedné malé, úzce spojené skupiny ptáků,“ napsal, „dalo by se říct, že z původních pár ptáků na tomto souostroví byl jeden druh upraven pro jiné účely.“ Přestože to tehdy nebral tak úplně vážně, jev, který vypozoroval, významně změnil obvyklé vědecké názory na to, jak vznikly různé druhy.



Po pěti letech zkoumání, sbírání a studování přírody byl čas vrátit se domů. Po cestě si Darwin uspořádal svých 5 436 exemplářů, 770 stran v deníku a tisíce stránek s poznámkami. Během toho začal mít tušení o revolučním konceptu, k němuž jeho pozorování a teorie směřovaly.



„Pokud pro tyto postřehy existují sebemenší podklady,“ napsal, „zoologie souostroví bude hodna prozkoumání, jelikož tato fakta podkopávají stabilitu druhů.“ Pozastavil se. Poté připsal slovo „možná“ před „podkopávají“. V říjnu roku 1836 Beagle připlula do Cornwallu a Darwin nasedl na vlak domů.



Když se druhý den setkal s rodinou, už nebyl ten nedostudovaný medik. Nebyl ani čerstvý absolvent kněžského semináře, kterého znali. Nyní byl uznávaným přírodovědcem a členem vědecké elity, to vše proto, že měl před pěti lety odvahu využít příležitosti a vydat se na konec světa, a přestože to tehdy nevěděli, jeho nálezy z oné plavby měly brzy změnit svět.



Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz