Syndrom podvodníka: Předstírej, dokud to není pravda

Získali jste někdy novou práci nebo vás vzali na vysokou a měli jste z toho špatný pocit? Báli jste se, že nezapadáte, nejste dost dobří, a co hůř, že na to někdo nakonec přijde? To je přesně ono, syndrom podvodníka. Takhle se nedá žít. Dnes si tedy řekneme, co to syndrom podvodníka je, odkud pochází, a co je nejdůležitější, jak ho překonat.



Syndrom podvodníka je psychologický jev, kdy si lidé nepřijdou tak zdatní, jak ukazují jejich úspěchy. Může to představovat velký problém, jste totiž neustále ve stresu. Připadáte si jako podvodníci a pořád čekáte, že vás někdo odhalí. Postihuje lidi v různých profesích a funkcích, od výkonných ředitelů velkých firem až po autory a moderátory pořadů na YouTube.



Syndrom podvodníka brání lidem, i těm úspěšným, plně rozvíjet potenciál. Tolik se bojí, že by je někdo mohl odhalit, že si vytvoří špatné zvládací techniky, jsou přepracovaní, nechtějí povýšení, anebo – ironicky – prokrastinují, protože se obávají selhání, když budou dělat to, co mají. Někteří to vzdají úplně a spokojí se s podřadnou prací.



Může se projevovat fyzicky, třeba úzkostmi či panikou, někdy může dojít až k nadužívání návykových látek. To všechno může negativně ovlivnit produktivitu dotyčného a způsobit skutečné vyhoření či selhání, což pocity „podvodníka“ ještě zhorší. Když se syndrom podvodníka začal zkoumat, mylně se uvádělo, že postihuje jen ženy, proto se literatura často zaměřuje právě na ně. Nenechte se však zmýlit, postihuje všechna pohlaví a etnika.



O ženách a příslušnících menšin je však více slyšet, a to z prostého důvodu. Jedna z hlavních příčin syndromu je pocit, že jste v daném prostředí ti divní. Třeba takový herní průmysl, kde převládali bílí muži. Existuje ale nespočet dalších příčin. Další zkušenost, kterou má bohužel většina z nás, je nepřátelské a soutěživé prostředí.



To je typické pro akademické a umělecké oblasti, kde lidi odsuzují, když nepracují do strhání, nebo jsou štváni proti sobě. Bohužel většina z vás asi přesně ví, jaké je trpět syndromem podvodníka, možná si dokonce říkáte, odkud se to bere. Přejděme k tomu nejdůležitějšímu, zvládání těch podvodnických pocitů. Když to rozebereme, syndrom podvodníka je příznakem zkreslené představy o tom, co znamená schopnost.



Pocit, že někam nepatříte nebo že jsou z vás všichni zklamaní, pochází z nesplnitelných nároků na sebe sama nebo pocitu, že musíte udělat všechno sami a bez cizí pomoci. Nejprve musíte přijmout fakt, že nikdo není dokonalý. Nemusíte zvládat všechno, je v pořádku požádat o pomoc. Nemusíte znát všechno. Nemusíte být v práci hned odborníkem nebo přečíst všechny klasiky ještě před prvákem.



Snad se vám uleví, když řeknu, že skoro 70 % lidí se s tímto syndromem alespoň jednou v životě setká. Například Jeff, náš vedoucí studia, se s ním setkal nedávno, když mu kolega ukazoval novou technologii a on nechápal. Přestože měl Jeff přes 20 let zkušeností s MMO hrami, zdravím, EverQuest, přišlo mu, že aby udržel krok, musí se naučit zcela novou disciplínu.



Já osobně, pokud můžu na moment odběhnout od scénáře, jsem se tak cítil, když jsem začínal v Extra Credits. Připadalo mi, že jsem si to nezasloužil a taky že tu práci nikdy nebudu dělat dobře, abych si… jak se to říká? Zasloužil tady být a přinášet vám každý týden nový díl. A je to těžké, je to náročné. Pomohlo mi uvědomit si, že se to vlastně stává téměř všem.



Mike Meyers, Neil Gaiman, Maya Angelou, dokonce i Oprah, všichni velmi úspěšní, se v minulosti potýkali se syndromem podvodníka. Jak jsem pochopil, je dobré si zapamatovat, že nejste sami. Až příště ucítíte blížící se pocity podvodníka, můžete zkusit tohle. Koukněte na lidi kolem a vzpomeňte si, že statisticky se víc než polovina z nich cítí stejně.



Jak je tedy možné, že vedle vás působí tak přirozeně a schopně? Většina z nich to totiž alespoň částečně předstírá. Nikdo není dokonalý a nikdo neumí všechno, učíme se za pochodu. Předstírat, dokud to není pravda, je sice klišé, ale k překonání syndromu podvodníka to může opravdu pomoct. Snadno se to řekne, ale zkuste se zbavit negativních myšlenek.



Nemyslete na to, jak selžete, ale soustřeďte se na pozitivní výsledky. Když třeba předvádíte svoji hru, neříkejte si: „Budou ji nesnášet, není hotová.“ Raději si řekněte: „Aspoň brzy zjistím, co nefunguje, a spravím to.“ Další cvičení, které pomáhá, i když zpočátku může vypadat hloupě, je napsat si doporučení sebe sama. Lidé trpící syndromem podvodníka často odbývají své úspěchy s tím, že měli jen štěstí nebo tak.



V doporučení si tedy sepište, čeho všeho jste dosáhli. Bez jakéhokoliv odbývání. Zřejmě zjistíte, že jste dokázali víc, než byste si přiznali. Pokud tyto pocity nezvládáte překonat sami, vytvořte skupinu přátel a kolegů, kteří se možná cítí stejně. Napíšete-li výzvu na sociální sítě, určitě vás překvapí, kolik z těch, oproti nimž jste se cítili méněcenní, si tak připadají oproti vám.



Jste-li vedoucí a zdá se vám, že se tak cítí nováčci, zvažte zavedení poradenství, aby se jim pracovalo lépe. Syndrom podvodníka je v jádru především psychický blok. Musíte si tedy stále připomínat, že nejste podvodníci. Jste dobří a svoje úspěchy si zasloužíte. Pamatujte, že nikdo se nedostal tam, kde je, sám, požádat o pomoc není chyba. Je sice těžké vyjít na světlo a čelit případnému odsuzování, ale pokud tu nejistotu setřesete a budete se prezentovat hrdě, ať už to sebevědomí máte či ne, skoro určitě vás překvapí, jak dobře se věci vyvinou.



Na viděnou příště. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz