Keltská mytologie – Fomóirské blues

Něco starého a temného číhá v Irsku, něco staršího než první lidé, kteří chodili po této zemi, a něco staršího než Danaové, rasa, jejíž podivnost se vyrovná jen její magii. Tohle jsou Fomóirové a lid bohyně Dany, který se jim právě svěřil do rukou. Irsko je jednotné, Firbolgové jsou zlomení a vyčerpaní, Danaové dosáhli svého osudu.



Když však Núadu přišel o končetinu a nemohl se tak stát jejich králem, Danaové si do svého čela zvolili krásného a statečného Brese. Někteří doufali, že to upevní spojenectví se záhadnými Fomóiry, ale místo toho jim to přineslo jen otroctví. Bresův otec byl Fomóir a nutil lid bohyně Dany odvádět Fomóirům tak vysoký desátek, že se říkalo, že v Irsku není střechy, ze které se nekouří a nevzdává jim hold. Dokonce i ti největší z lidu bohyně Dany pro ně museli pracovat.



Ogma, jeden z nejvýřečnějších Danaů, musel celý den nosit dříví a velký Dagda musel kopat příkopy. Šlechtici začali reptat a bardi se Bresovi začali posmívat. Brzy na to došlo k povstání a nejsilnější z Danaů svrhl Brese z trůnu. Bres tak běžel za svým fomoirským otcem a požádal ho o pomoc. A otec ho poslal k Balorovi, řečenému Velké oko, kyklopovi, jehož oko po odkrytí vrhalo na nepřátele spalující oheň. Balor se rozhodl mu pomoci.



Během Bresovy vlády však Miach, syn velkého léčitele Dian Céchta, přišel za Núaduem a nabídl bývalému králi Danaů, že mu zahojí ruku. Devět dní pracoval. Na konci devátého dne měl Núadu ruku z masa a kostí. Ne stříbro, které mu dal jeho otec. Dian Cécht to ale považoval za nehoráznost, nebo možná jen prostě žárlil na synovy schopnosti. A tak když uviděl novou ruku, vzal meč a udeřil svého syna do hlavy.



Rána stěží prořízla maso a Miach byl tak velký léčitel, že ji zacelil. Jeho otec se však znovu rozmáchl, tentokrát rozštípl kost, ale i to Miach zahojil. A tak se jeho otec zase rozmáchl a tentokrát se zařízl do Miachova mozku. Ale i to nakonec zvládl vyléčit. Po komickém množství pokusů se jeho otec naposledy rozmáchl a rozťal synovi hlavu na dvě části. Takové zranění bůh ani člověk nevyléčí.



Ale to bylo vedlejší, protože Núaduova ruka byla celá, a mohl tak znovu vést svůj lid. A tak se Danaové opět vydali do boje. Na pláni věží na svátek Sauin se setkali s podivným fomoirským vojskem. Starobylé megality tyčící se z krajiny v měsíčním světle vrhaly dlouhé stíny a za úsvitu byly tichými svědky války. Slunce vysvitlo, obě vojska vydala mohutný řev a zaútočila. Oštěpy narazily do štítů, meče na meče, oštěpy prorážely maso nebo se lámaly a rozbíjely o brnění, které ho chránily.



Bitva den za dnem pokračovala, ale po nějaké době si Fomóirové všimli, že zatímco jejich meče otupěly a štíty se staly jen dřívím na podpal a jejich řady řídly a oštěpy ubývaly, Danaové vypadali, že mají každý den čerstvé válečníky a nově ukované zbraně. Poslali tedy do tábora lidu bohyně Dany špióna. Napůl Fomóir a napůl bojovník Danaů mohl být jedním z nich.



Když dorazil, byl ohromen, když viděl tři mocné kováře, kteří pouhým otočením ruky dokázali opravit zbraně Danaů. Viděl také, jak jsou zranění vhazováni do velkého léčivého pramene, který vrací zraněným i na prahu smrti plnou sílu. A tak Fomóir požádal kováře o kopí s tím, že se to jeho zlomilo v bitvě. Jakmile mu jedno podali, provrtal s ním prvního z nich, vytrhl kopí a pak ho vrazil do hrudi druhého. Pak se vrátil do tábora a vyprávěl ostatním o uzdravující studni.



Balorův syn přikázal každému Fomóirovi, aby sebral velký kámen, a pak se s nimi vydali k pramenu a zastavili jej. Ale ne dřív než Danaové dokázali vyléčit jednoho z kovářů. Když se pramen zastavil, bitva se rozhořela naplno a hrdinové obou stran se předvedli v celé své majestátnosti. Núadu na své straně v nablýskané zbroji, Balor tyčící se nad svými legiemi s velkým zavřeným okem, Dagda s mamutím kyjem, který umí zabít devět mužů jednou ranou.



Harfisté zpívali, druidové volali hrom, čarodějové Danaů oslabili sílu Fomóirů a dvě čarodějnice, které sloužily Núaduovi, přivedly k životu stromy a kameny, aby pochodovaly jako strašlivá armáda. Obě strany se střetly jako nikdy předtím, pak se uprostřed boje setkali Balor a Núadu tváří v tvář. Se zavřeným okem Balor zařval a zaútočil. Núadu byl silný jako málokdo, ale velicí kyklopové byli i na něj příliš.



I když zemřel, nahradil ho další. Lugh, mistr všech umění, vyzval Balora, Velké oko. Obr zařval na čtyři Fomóiry, kteří mu jeli na ramenou: „Zdvihněte mi víčko, abych viděl, kdo mě vyzývá.“ Fomóirové se vydrápali dopředu, aby chytili velký hák, který mu probodl víčko, a snažili se jej zvednout. Když jej začali zvedat, začalo bojovníkům být špatně a slabo, když víčko bylo napůl nahoře, začali ti, kdo byli před ním, zvracet, a když na ně hledělo oko v celé své kráse, začaly plameny smrti pohlcovat lid bohyně Dany, Lugh však otočil prakem a vystřelil.



Kámen vyletěl takovou silou, že vytlačil oko z Balorovy hlavy a poslal jej mezi jeho vojáky, které tak začaly pohlcovat jeho plameny. Fomóirové se začali potácet a v tu chvíli nad bojištěm na křídlech noci prolétla Morrígan.



Křičela báseň, která lid bohyně Dany naplnila touhou po boji a zničila zbývající odhodlání Fomóirů. Bres byl zajat během pronásledování a Lugh se ho zeptal: „Proč bychom tě měli ušetřit?“ A on odpověděl: „Protože naučím tvůj lid orat, sít a sklízet.“ Tyto podmínky byly přijaty, a tak do Irska přišlo zemědělství. Poté Morrígan vyhlásila velké vítězství a všichni prohlásili Lugha za nového krále.



Pak vojsko požádalo Morrígan o vyprávění a uprostřed pole mrtvých začala vyprávět o konci světa. Ale je to trošku depresivní jízda, tak si to necháme na jindy. Překlad: sethe www.videacesky.cz