Nejděsivější malba všech dobNerdwriter1

Co je nejděsivější malbou v dějinách umění? Konkurence je velká. Například Kambýsův rozsudek od Gerarda Davida, vypodobnění pekla Hieronyma Bosche, Noční můra Henryho Fusseliho nebo Výkřik Edvarda Muncha. Ale existuje jedna malba, která mě opravdu znepokojuje.

Tato. Saturn požírající svého syna od Francisca Goyi. Legendární španělský malíř zde vyobrazuje římského titána Kronose, který si přisvojil moc svého otce a podle proroctví měl jeden z jeho synů udělat to samé a přisvojit si jeho moc. Aby tomu zabránil, kdykoliv mu královna Rheia porodila dítě, Kronos ho snědl.

Bohužel pro něj Rheia ukryla jejich nejmladšího syna Dia, který nakonec naplnil proroctví, svrhl otce a ukončil vládu titánů. Je to známý řecký mýtus. Ale podívejte, jak ho Goya pojal. Hned jsou znatelné určité změny. V mýtu Kronos spolkl své děti celé. V jeho žaludku zůstávaly živé.

Malba Goyi je mnohem odpudivější záležitostí. Inspiroval se Peterem Paulem Rubensem, vlámským barokním malířem, který tento mýtus také zpodobnil. Rubensův Saturn zdánlivě vysává životní sílu ze svého dítěte. Přestože je to děsivý moment, Rubens tíhu okamžiku spojil s bohatostí a krásou, která je podobná baroknímu stylu a který proslavil. V Goyově verzi žádná krása není. Zůstává děsivá a šílená zrůda, která se skrývá v temnotě a kterou jako by objevil průzkumník s pochodní, jenž vešel do nesprávné jeskyně.

Saturn, což je Kronosovo římské jméno, už ukousl hlavu svého dítěte. Jeho černá tlama objímá zbývající ruku u lokte a je připravena ji ukousnout. Jeho tělo je přikrčeno ve zvláštní pozici. Jeho ruce se zarývají do páteře.

Krev vytéká z rukou, krku a ramene jeho dítěte. Tvoří ji křiklavá primární barva. Když se blíže podíváme, uvědomíme si, že to není dítě, je to dospělý člověk. Ještě děsivější je, že oběť věděla, co se děje, a snažila se bránit. Avšak zřejmě nejvíce znepokojivé je, kdy a jak byla tato malba nalezena. Francisco Goya si ve stáří koupil dům na okraji Madridu, který se nazýval La Quinta del Sordo čili Dům hluchého, po předchozím majiteli.

Je to zajímavá shoda, protože Goya byl v té době také hluchý. Jak se fyzické a psychické zdraví zhoršovalo, Goya namaloval 14 nástěnných maleb, kterým se často říká Černé malby. Nacházely se přímo na zdech jeho domova. Saturn požírající svého syna se nacházel v jídelně. Tyto fotografie byly pořízeny o 50 let později. Goya se o těchto malbách nikdy nezmínil. Nikdy je nikdo neměl vidět.

O významu Černých maleb se lidé dodnes přou. Proč Goya v samotě svého domova vytvářel tyto pesimistické obrazy? Pomoci nám může, když si projdeme jeho život. Vyrůstal v Zaragoze ve Španělsku. Byl čtvrté ze šesti dětí v rodině ze střední třídy. Byl lehkomyslný a radostný chlapec, který studoval malbu v Zaragoze, Madridu a Římě. Jeho první skutečnou prací bylo místo v královské výrobně tapisérií.

Vytvářel tapisérie pro paláce a šlechtické domy po městě. Tyto tapisérie vycházely z rokoka. Elegantní, hravé a bezstarostné výjevy šlechty a rolníků, kteří si užívali každodenní starosti. Goya se nakonec stal dvorním malířem krále Karla IV. Španělského, nepopulárního monarchy, na rozdíl od svého otce Karla III. Španělského, který byl milován lidem za reformy, které do Španělska přinesly sekularismus a osvícenství.

V roce 1793 neznámá nemoc Goyu připravila o sluch. Přestože stále plnil zakázky od královské klientely, jeho nemoc naprosto změnila jeho život. Je to vidět na Dvoře se šílenci z roku 1794. Propletená těla a bolestné výkřiky. Rozdíl mezi tímto a tapisériemi je až šokující. Bez sluchu začal Goya posuzovat okolní stát s pochmurnou jasností. V sérii svých leptů zvaných Los Caprichos, čili Rozmary, vyobrazil španělskou kulturu, která je tragická i komická.

Jako student osvícenství Goya pozoroval, jak se jeho země vybočuje z cesty k modernímu světu. Král byl svržen a lidé jsou pověrčiví a příliš hloupí, než aby věděli, co potřebují. Vidíte zde, jak použil celou svou představivost. Cesta za základní pravdou, potřeba kritiky společnosti a posedlost bytostmi a nestvůrami. Celé to shrnul v tomto díle nazvaném Spánek rozumu probouzí nestvůry.

V následujících letech se situace ve Španělsku zhoršila. Napoleon zaútočil a zmasakroval všechny, kteří mu odporovali. Goya byl tomuto krveprolití svědkem a hluboce ho zasáhlo. Jeho malba Popravy 3. května 1808 je revolučním vyobrazením války, odporu a brutality. Dříve v umění byla válka vyobrazována velmi upraveně. Goya zobrazuje pouze brutální sílu.

není to nikterak upravený výjev. Trvalo 5 let, než Španělsko opět získalo svobodu a odboj dal vzniknout Ústavě 1812, která volala po liberálních reformách, jako po národní svrchovanosti, svobodě tisku a podnikání. Ale nový král Ferdinand VII. ústavu zamítl a zatkl ty, kteří ji vytvořili. Zlomený Goya se stáhl.

Země, která se v jeho mládí stávala novodobým státem, byla opět pohlcena autokracií. Zjizven válkou a zjizven nemocí, Goya začal malovat děsivé scény na své zdi. V jedné je mladý muž sněden svým otcem, kterému měl uzmout moc. Goya věděl, že pokrok není jistý a že porážka není bezbolestná. Je děsivá a pomalá. Oběť ji pociťuje.

Tento obraz si můžete vykládat mnoha způsoby. Možná se Goya snažil vymýtit démony ve své hlavě nebo démony své země. Možná se snažil jen vyobrazit jednu děsivou vlastnost lidí. Použil k tomu schopnosti a techniky, které se během života naučil. Černé malby změnily dějiny umění. Ale nejděsivější je asi to, že to Goyu nezajímalo.

Nezáleželo mu na výkladu maleb, protože je nenamaloval pro nás. Saturn požírající svého syna se nedá vysvětlit. Je to brutální síla, naprosto čirý děs. Zrůda shlížející z temné zdi v temném domě. Žvýkajíce. Překlad: Mithril www.videacesky.cz