Zpět na seznamNerdwriter14.6 (17 hodnocení)
ElTigrePublikováno: 7 let
Načítám přehrávač...
Rembrandtovo mistrovské dílo
8:06
11.1K zhlédnutí
ElTigreNoční hlídka, obraz, o kterém bylo hodně řečeno, o kterém bylo hodně napsáno, před kterým se v amsterdamském Rijksmuseu stojí fronty. Co je na něm tak zvláštního, že si vysloužil titul Rembrandtova mistrovského kousku?
Poznámky:
Nizozemský zlatý věk – 17. století, kdy se Nizozemci stali koloniální velmocí, období prosperity a rozvoje
arkebuza – primitivní palná zbraň ze 14. století
kloveníři – nizozemští arkebuzíři, držitelé arkebuz
Překlad: elcharvatova
www.videacesky.cz NOČNÍ HLÍDKA Rembrandtova malba
Noční hlídka, asi neznámější dílo jeho dlouhé kariéry
a Nizozemského zlatého věku obecně, se neodehrává v noci a není to vlastně ani hlídka. Je to malba posádky kapitána Franse Banninga Cocqa
a Willema van Ruytenburcha, což je také
její pravý, dlouhý původní název.
O století později, kdy léta lakování
a tlumené světlo ztmavily plátno, ji někdo nazval Noční hlídka
a už jí to zůstalo. Protože... No... tak vypadala. Ve skutečnosti
se měla odehrávat ve dne jako jiné portréty
nizozemských komunálních stráží, skupin zámožných
amsterdamských občanů, kteří měli ochraňovat město
před případnými hrozbami.
Během 16. a 17. století se portréty komunálních stráží
staly samostatným žánrem. Když se malířství v Nizozemsku odklánělo
od spirituálních námětů k sekulárním, umělci vítali zakázky
od těchto bohatých spolků, protože znovu a znovu chtěly
velké skupinové portréty. Zajímá-li vás, proč je Rembrandtův portrét
jediný, který se dostal do školních osnov, stačí se na něj jen podívat. Dostal zakázku jako všichni ostatní –
dát vyniknout platícím členům spolku.
Rembrandt uchopil žánr
a nechal v něm explodovat svou vizi. Noční hlídka je
výbuchem akce, stínů a světla, dramatická tak, jak by se patřilo
na biblický nebo historický epos, ne na sedmnáct chlápků
z Amsterdamu v dobách míru. Bez urážky vůči kapitánu Cocqovi.
Proč je tedy Noční hlídka tak úžasná? Co mě trkne nejdřív, je Rembrandtovo nastolení rovnováhy
mezi chaosem a souladem. Zjevně chtěl na plátně
zachytit spoustu pohybu, ale výzvou bylo,
jak takový pohyb, lidé naklonění všemi směry,
provádějící různé činnosti, sladit do jednotného celku.
Základním kamenem,
částí malby, která drží vše pohromadě, je dvojí postava
kapitána a jeho poručíka, zbytek portrétu se
od nich diagonálně odklání. Rembrandt tyto uhlopříčky
namaloval přímo do portrétu ve formě zbraní a tyčí a nemá to jen
dvourozměrný efekt.
Možná to nejpozoruhodnější je,
že kapitán s poručíkem vypadají, že z roviny obrazu vystupují. Kapitánova dlaň
ukazuje skupině vpřed, jako kdybyste ho za ni mohli chytit
a vytáhnout z rámu. Poručíkova partyzána,
zbraň podobná šípu v jeho levé ruce, je vykreslena v perspektivě tak umně,
že by vás snad i mohla bodnout. Podle úhlu a umístění
stínu zbraně na zemi doopravdy zasahuje
za rovinu obrazu.
Nebo by alespoň měla. Rembrandtův další trik k dosažení
tohoto efektu budou dobře znát filmaři. Postavy vpředu jsou namalovány
detailně a ostře, ale čím více se
kompozice prohlubuje, tím se vše zjemňuje a zamlžuje. Rembrandt napodobuje
hloubku ostrosti, optický fenomén, který nechává
zaostřené předměty vystoupit z pozadí.
To vše Rembrandt
pečlivě naplánoval, aby kompozici upevnil
kolem ústředních postav. Čím déle se na obraz díváte,
tím více významů vystupuje z toho záchvatu
horečné energie. Například tři muži se zbraněmi
provádějí tři základní věci spojené s arkebuzou, hlavní zbraní této konkrétní skupiny.
Nabíjení, palba a čištění
zásobníku na střelný prach. Jejich postoje se skoro dokonale shodují
s rytinami z knihy Exercise of Arms, slavné příručky o používání zbraní,
vydané na začátku století. Tato konkrétní stráž, kloveníři,
je znovu naznačena v kuřeti, které visí
mladé dívce u pasu. Podobný pařát figuroval
na klovenírském erbu. Zatímco kapitánova dlaň
ukazuje směrem k divákovi, její stín ukazuje
na úlohu jeho spolku.
Obepíná znak Amsterdamu, lva a tři kříže. Kloveníři měli
ochraňovat město. Další pozoruhodný rys je Rembrandtovo
slavné zacházení se šerosvitem, využití výrazného kontrastu
světla a stínu. Tato technika prvně nabyla
významu s dílem Caravaggia, který užíval ostrých kontrastů a prudkého
světla k výrazně dramatickému efektu. Rembrandtovi se tato technika
zjevně zamlouvala, ale u něj světlo
sloužilo jinému účelu.
Rembrandtův šerosvit je
nejenom jemnější než Caravaggiův, ale v jeho malbách
má světlo až božský rozměr. Jako kdyby se dotykem
se svým subjektem stalo jeho součástí. V Noční hlídce Rembrandt šerosvit
využívá k vyčlenění dvou hlavních postav, poručíka a dívky. Viděli jsme, že obě postavy nesou symboly,
které odkazují na samotnou skupinu. Co se týče poručíka, jako kdyby
kapitánovo svolávání ozářilo druhého velitele a jeho světlo
měl zbytek skupiny následovat.
Přitom z hlediska kompozice dvě nasvícené
postavy slouží skoro opačnému účelu. Místo aby skupinu sjednocovali,
tak se zdá, že jsou dívka s poručíkem naschvál umístěni tak,
aby skupinu rozbili na jednotlivce. Obklopením kapitána
ho takřka vylučují. Díky jejich kontrastu
nás zaujmou nahodilé pohyby
a tváře každého muže.
Každý se zdá
být ztracen ve vlastním světě. Noční hlídka zachycuje chvíle,
než se skupina vydá za svým posláním. Malba v nás ale vyvolá pochyby,
jestli tam vůbec dorazí. Tato malba
byla vytvořena v roce 1642, kdy se blížil vítězný konec
80leté války se Španěly. MÜNSTERSKÝ MÍR, 30. LEDNA 1648 Nizozemci prosperovali a komunální stráže byly
spíše formalitou než nutností.
V určité chvíli se tyto spolky
staly pánskými kluby, kde si hráli se zbraněmi
a přispívali na skupinové portréty. Není nepředstavitelné, že by si z nich
Rembrandt tak trochu dělal legraci ve své nejslavnější malbě. To je ale napětí, které malíř
v Noční hlídce zachytil. Nekonečný souboj
mezi světlem a tmou, národem a jednotlivcem, chaosem a řádem.
Rembrandt nikdy nemohl dovolit jedné síle
převážit v kompozici nad druhou, protože jinak by
ztratil svou esenciální přísadu. Přísadu, o kterou se snažil
a které dosahuje s účinkem, který z této malby
dělá jednu z těch vůbec nejlepších. Pohyb. Ahoj,
díky za zhlédnutí. Tato epizoda vznikla
díky NordVPN. Pokud se jako já bojíte
o své online soukromí a bezpečnost, měli byste používat VPN
neboli virtuální privátní síť.
Abyste svá data udrželi v bezpečí,
umožní vám vzdálené připojení, čímž skryjete svou
IP adresu a soukromé informace. Párkrát mě
hackování už vystrašilo a VPN mi pomáhá se uklidnit.
NordVPN je tou nejlepší volbou. Právě vy můžete dostat
66% slevu z dvouletého programu, pokud navštívíte
NordVPN.com/NERDWRITER, nebo použijte
kód "Nerdwriter" při placení.
Už jsem pár VPN vyzkoušel
a NordVPN je určitě má nejoblíbenější. Má nejenom šifrování na úrovni armády
a 5000 serverů v 62 zemích, dá se používat
zároveň až na 6 přístrojích, tedy počítačích i telefonech, takže až budete na wifi v kavárně
nebo restauraci, jste v bezpečí. Není to složité. Připomínám, že NordVPN vám nabízí
66% slevu z dvouletého programu. Stačí jít na
www.NordVPN.com/NERDWRITER nebo klikněte na odkaz v popisu,
zaregistrujte se a ochraňte se.
Díky a příště!
www.videacesky.cz NOČNÍ HLÍDKA Rembrandtova malba
Noční hlídka, asi neznámější dílo jeho dlouhé kariéry
a Nizozemského zlatého věku obecně, se neodehrává v noci a není to vlastně ani hlídka. Je to malba posádky kapitána Franse Banninga Cocqa
a Willema van Ruytenburcha, což je také
její pravý, dlouhý původní název.
O století později, kdy léta lakování
a tlumené světlo ztmavily plátno, ji někdo nazval Noční hlídka
a už jí to zůstalo. Protože... No... tak vypadala. Ve skutečnosti
se měla odehrávat ve dne jako jiné portréty
nizozemských komunálních stráží, skupin zámožných
amsterdamských občanů, kteří měli ochraňovat město
před případnými hrozbami.
Během 16. a 17. století se portréty komunálních stráží
staly samostatným žánrem. Když se malířství v Nizozemsku odklánělo
od spirituálních námětů k sekulárním, umělci vítali zakázky
od těchto bohatých spolků, protože znovu a znovu chtěly
velké skupinové portréty. Zajímá-li vás, proč je Rembrandtův portrét
jediný, který se dostal do školních osnov, stačí se na něj jen podívat. Dostal zakázku jako všichni ostatní –
dát vyniknout platícím členům spolku.
Rembrandt uchopil žánr
a nechal v něm explodovat svou vizi. Noční hlídka je
výbuchem akce, stínů a světla, dramatická tak, jak by se patřilo
na biblický nebo historický epos, ne na sedmnáct chlápků
z Amsterdamu v dobách míru. Bez urážky vůči kapitánu Cocqovi.
Proč je tedy Noční hlídka tak úžasná? Co mě trkne nejdřív, je Rembrandtovo nastolení rovnováhy
mezi chaosem a souladem. Zjevně chtěl na plátně
zachytit spoustu pohybu, ale výzvou bylo,
jak takový pohyb, lidé naklonění všemi směry,
provádějící různé činnosti, sladit do jednotného celku.
Základním kamenem,
částí malby, která drží vše pohromadě, je dvojí postava
kapitána a jeho poručíka, zbytek portrétu se
od nich diagonálně odklání. Rembrandt tyto uhlopříčky
namaloval přímo do portrétu ve formě zbraní a tyčí a nemá to jen
dvourozměrný efekt.
Možná to nejpozoruhodnější je,
že kapitán s poručíkem vypadají, že z roviny obrazu vystupují. Kapitánova dlaň
ukazuje skupině vpřed, jako kdybyste ho za ni mohli chytit
a vytáhnout z rámu. Poručíkova partyzána,
zbraň podobná šípu v jeho levé ruce, je vykreslena v perspektivě tak umně,
že by vás snad i mohla bodnout. Podle úhlu a umístění
stínu zbraně na zemi doopravdy zasahuje
za rovinu obrazu.
Nebo by alespoň měla. Rembrandtův další trik k dosažení
tohoto efektu budou dobře znát filmaři. Postavy vpředu jsou namalovány
detailně a ostře, ale čím více se
kompozice prohlubuje, tím se vše zjemňuje a zamlžuje. Rembrandt napodobuje
hloubku ostrosti, optický fenomén, který nechává
zaostřené předměty vystoupit z pozadí.
To vše Rembrandt
pečlivě naplánoval, aby kompozici upevnil
kolem ústředních postav. Čím déle se na obraz díváte,
tím více významů vystupuje z toho záchvatu
horečné energie. Například tři muži se zbraněmi
provádějí tři základní věci spojené s arkebuzou, hlavní zbraní této konkrétní skupiny.
Nabíjení, palba a čištění
zásobníku na střelný prach. Jejich postoje se skoro dokonale shodují
s rytinami z knihy Exercise of Arms, slavné příručky o používání zbraní,
vydané na začátku století. Tato konkrétní stráž, kloveníři,
je znovu naznačena v kuřeti, které visí
mladé dívce u pasu. Podobný pařát figuroval
na klovenírském erbu. Zatímco kapitánova dlaň
ukazuje směrem k divákovi, její stín ukazuje
na úlohu jeho spolku.
Obepíná znak Amsterdamu, lva a tři kříže. Kloveníři měli
ochraňovat město. Další pozoruhodný rys je Rembrandtovo
slavné zacházení se šerosvitem, využití výrazného kontrastu
světla a stínu. Tato technika prvně nabyla
významu s dílem Caravaggia, který užíval ostrých kontrastů a prudkého
světla k výrazně dramatickému efektu. Rembrandtovi se tato technika
zjevně zamlouvala, ale u něj světlo
sloužilo jinému účelu.
Rembrandtův šerosvit je
nejenom jemnější než Caravaggiův, ale v jeho malbách
má světlo až božský rozměr. Jako kdyby se dotykem
se svým subjektem stalo jeho součástí. V Noční hlídce Rembrandt šerosvit
využívá k vyčlenění dvou hlavních postav, poručíka a dívky. Viděli jsme, že obě postavy nesou symboly,
které odkazují na samotnou skupinu. Co se týče poručíka, jako kdyby
kapitánovo svolávání ozářilo druhého velitele a jeho světlo
měl zbytek skupiny následovat.
Přitom z hlediska kompozice dvě nasvícené
postavy slouží skoro opačnému účelu. Místo aby skupinu sjednocovali,
tak se zdá, že jsou dívka s poručíkem naschvál umístěni tak,
aby skupinu rozbili na jednotlivce. Obklopením kapitána
ho takřka vylučují. Díky jejich kontrastu
nás zaujmou nahodilé pohyby
a tváře každého muže.
Každý se zdá
být ztracen ve vlastním světě. Noční hlídka zachycuje chvíle,
než se skupina vydá za svým posláním. Malba v nás ale vyvolá pochyby,
jestli tam vůbec dorazí. Tato malba
byla vytvořena v roce 1642, kdy se blížil vítězný konec
80leté války se Španěly. MÜNSTERSKÝ MÍR, 30. LEDNA 1648 Nizozemci prosperovali a komunální stráže byly
spíše formalitou než nutností.
V určité chvíli se tyto spolky
staly pánskými kluby, kde si hráli se zbraněmi
a přispívali na skupinové portréty. Není nepředstavitelné, že by si z nich
Rembrandt tak trochu dělal legraci ve své nejslavnější malbě. To je ale napětí, které malíř
v Noční hlídce zachytil. Nekonečný souboj
mezi světlem a tmou, národem a jednotlivcem, chaosem a řádem.
Rembrandt nikdy nemohl dovolit jedné síle
převážit v kompozici nad druhou, protože jinak by
ztratil svou esenciální přísadu. Přísadu, o kterou se snažil
a které dosahuje s účinkem, který z této malby
dělá jednu z těch vůbec nejlepších. Pohyb. Ahoj,
díky za zhlédnutí. Tato epizoda vznikla
díky NordVPN. Pokud se jako já bojíte
o své online soukromí a bezpečnost, měli byste používat VPN
neboli virtuální privátní síť.
Abyste svá data udrželi v bezpečí,
umožní vám vzdálené připojení, čímž skryjete svou
IP adresu a soukromé informace. Párkrát mě
hackování už vystrašilo a VPN mi pomáhá se uklidnit.
NordVPN je tou nejlepší volbou. Právě vy můžete dostat
66% slevu z dvouletého programu, pokud navštívíte
NordVPN.com/NERDWRITER, nebo použijte
kód "Nerdwriter" při placení.
Už jsem pár VPN vyzkoušel
a NordVPN je určitě má nejoblíbenější. Má nejenom šifrování na úrovni armády
a 5000 serverů v 62 zemích, dá se používat
zároveň až na 6 přístrojích, tedy počítačích i telefonech, takže až budete na wifi v kavárně
nebo restauraci, jste v bezpečí. Není to složité. Připomínám, že NordVPN vám nabízí
66% slevu z dvouletého programu. Stačí jít na
www.NordVPN.com/NERDWRITER nebo klikněte na odkaz v popisu,
zaregistrujte se a ochraňte se.
Díky a příště!
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář