Britské muzeum plné ukradených artefaktůVox
61
Největší historické muzeum na světě má největší sbírku ukradených artefaktů z celého světa. V současnosti se začínají ozývat dotčené státy a usilují o návrat kulturních památek do zemí původu. Jak se k tomu ale staví samotné Britské muzeum? Dozvíte se v dnešním videu od Voxu.
- Portlandova váza je římská váza, která se datuje do roku 1 až 25 př. n. l., ale její původ je nejasný. Muzeu ji věnoval roku 1810 vévoda z Portlandu, William Cavendish-Bentinck.
Sporné artefakty zmíněné ve videu:
- Parthenónské mramory pochází z období mezi lety 447–448 př. n. l. z athénského Parthenónu a na začátku 19. století je odvezl tehdejší britský velvyslanec v Cařihradu, hrabě Thomas Bruce z Elginu (říká se jim také Elginovy mramory). Řecko dlouhodobě usiluje o jejich návrat.
- Mramory Amaravati jsou rozsáhlou sbírkou indických reliéfů zobrazujících indické lidové příběhy. Britské muzeum vlastní 120 kusů.
- Štít Gweagalů, vojenský štít domorodého bojovníka v Austrálii, který jej upustil poté, co byl v roce 1770 postřelen do nohy. Jeho následníci usilují od roku 2016 o jeho vrácení.
- Napomínací svitky pochází z Číny pravděpodobně z 5. až 8. století a ilustrují báseň, která uděluje rady ženám u císařského soudu. Svitky byly prodány muzeu důstojníkem britské indické armády, který se jich zmocnil během Boxerského povstání roku 1899.
Přepis titulků
Toto je Britské muzeum, největší historické muzeum na světě
s miliony návštěvníků každý rok. Sbírka více než 8 milionů kulturních
a historických artefaktů z celého světa mapuje 2 miliony let lidské historie. Jdete-li podle doporučeného seznamu
zajímavostí, najdete perly muzea. Třeba tuto sochu z Velikonočního ostrova
starou asi 1000 let nebo tuto bronzovou sochu
hinduistického boha Šivy. Ale právě v muzeu se skrývá problém a jeden příklad jde vidět na této trase.
Z těchto 12 exponátů má skoro polovina sporné vlastnictví. Britské muzeum tvrdí, že mu tyto artefakty patří, aby je mohl vidět celý svět, ale v posledních letech mnoho zemí začalo usilovat o jejich návrat. Seznam sporných pokladů muzea neustále narůstá. Měly by se kulturní artefakty vrátit do zemí původu, nebo zůstat v muzeích? Intenzivně se debatuje, kdo by je měl nyní vlastnit.
Nejdříve trochu kontextu. Na konci 17. století se britské impérium začalo rozšiřovat na další kontinenty a stalo se největším impériem v dějinách, které ovládalo čtvrtinu Země a její populace. Impérium si během staletí dlouhé nadvlády přivlastňovalo vzácné suroviny a bohatství zemí z celého světa včetně kulturních a historických artefaktů. Mnoho z nich poté skončilo zde, v Britském muzeu, které bylo založeno roku 1753 a neustále se rozšiřovalo, aby se do jeho sbírek vešly všechny nové kusy.
Mnohé exponáty byly zákonně nabyté a o jejich vlastnictví není sporu, jako tato 2000 let stará římská váza prodaná muzeu vévodou v roce 1945. Problém je s kusy, jejichž vlastnictví je sporné, například s prvním exponátem, který v muzeu uvidíte, Rosettskou deskou, kterou vzali britští vojáci Francouzům na území dnešního Egypta.
Nebo Parthenónské mramory v další části, přestěhované z athénské Akropole britským lordem a poslané do muzea. Nebo tady, v patře věnovaném africkému umění, bronzy z Beninu, jedny z nejspornějších exponátů v muzeu. Bronzy z Beninu není snadné zařadit, protože zahrnují širokou paletu předmětů, od vyřezávaných sloních klů přes mosazné sošky po plaketky.
Ale vše pochází odtud, z Beninského království, současné Nigérie. V tomto bohatém a průmyslovém království se vyráběly tisíce předmětů a uměleckých děl od 16. století. Mnoho z nich zdobilo palácové zdi a používaly se k náboženským rituálům, ale nebyly jen ozdobami. Byly to vizuální archivy království ve společnosti, která si nevyvinula písmo, jak ho známe dnes.
Toto je profesor Chika Okeke-Agulu, historik umění a nigerijský profesor, který učí na Princetonu. Vyprávěly jejich historii, líčily dějiny koruny a jejího království a politický a společenský život v něm. Ale v roce 1897 Benin o tisíce těchto kulturních děl přišel.
Tehdy evropské koloniální mocnosti expandovaly na jih v takzvaném závodu o Afriku. Rozdělily Afriku na dvě sféry vlivu, aby je mohly finančně využívat. Všechny růžové státy ovládali Britové. Benin tady byl pod britskou sférou vlivu, ale nevyhověl obchodním požadavkům Britů, což v lednu 1897 vedlo k takzvané Beninské katastrofě, kdy beninská hlídka zabila sedm britských emisarů s průvodci a sluhy.
Na oplátku se 1200 britských oddílů vydalo na misi zvanou trestná výprava do Beninu. Britové se chtěli pomstít, ale jejich mise neměla jen tento cíl. Existovaly záznamy o rozsáhlých pokladech v paláci Beninského království. Kdyby se těchto pokladů zmocnili, tržby z prodeje by mohly zaplatit cenu invaze.
Bylo to všechno dobře naplánované, takže trestná výprava byla jinými slovy také ekonomický podnik. Britští vojáci s kulomety město dobyli a srovnali se zemí, ale až poté, co si vzali na starost tisíce artefaktů. Pěkně je poskládali, vyfotili, a dokonce je označili jako kořist. Na této fotce z paláce v Beninu po razii jsou vojáci s rozebranými plaketami, které přivezli do Britského muzea a prodali po celém světě.
A po stovkách let kdysi prosperující království zaniklo. Oblast spadla pod plnou britskou nadvládu až do roku 1960, kdy Nigérie, včetně města Benin City, získala nezávislost. Ale i když konečně získali svobodu, historické památky měli po celém světě, v institucích na Západě, třeba v Etnologickém muzeu univerzity v Lipsku, v muzeu Quai Branly v Paříži a samozřejmě v Britském muzeu.
1995, v Londýně, to jsem poprvé viděl originály starověkého umění Beninu. Ano, v Britském muzeu. Prohlížet si tyto velkolepé předměty na vlastní oči s vědomím, že musíte přijet až z Nigérie, abyste je poprvé viděli, byla směs hrdosti na tyto starověké umělce zároveň s pocitem ztráty.
Jaké by to bylo, kdybyste museli jet pár set kilometrů. Ale zatím jen omezený počet lidí, kteří mají privilegium jako já, můžou dostat vízum a jet z Nigérie až do Anglie, aby si tyto památky prohlédli. Většina Nigerijců je nikdy neuvidí.
Beninská královská rodina se to v březnu 2000 pokusila změnit. Oficiálně požádali o vrácení veškerého nezákonně získaného kulturního majetku oprávněnému majiteli, ale Britské muzeum většinu žádostí ignorovalo. Je omezené zákonem Britského muzea, který vrácení artefaktů brání, ale zároveň vydalo jasné stanovisko. V červenci 2020 muzeum uvedlo pro Vox: „Neprovádíme restituce, ale jsme odhodláni půjčovat co nejčastěji, i Nigérii. Základní hodnota muzea spočívá v šíři, škále, komplexnosti a jednotě a jako takové je skutečnou knihovnou světa.“ Chika si to nemyslí.
Britské muzeum se stále chová jako koloniální muzeum, nemůžete přeci tvrdit, že jste encyklopedický sběratel ukradených předmětů. Ale někteří se s historií vypořádali po svém. V roce 2014 vnuk tohoto britského vojáka z trestné výpravy do Beninu z roku 1897 vrátil tyto dva artefakty, které zdědil, beninské královské rodině.
A roku 2007 byla založena beninská skupina pro dialog, muzea na Západě, která mají tyto bronzy, a zástupci beninské vlády od té doby diskutují o možném řešení. Ale dodnes nebyl ani jeden z bronzů vrácen. A toto je pouze jeden příběh. Toto dědictví je větší než beninské bronzy. V Britském muzeu jsou stovky sporných artefaktů s vlastní historií i majiteli, kteří usilují o jejich vrácení.
Ale tento problém je ještě větší než Britské muzeum. Je to odkaz staletí dlouhé koloniální mocnosti, který se neustále opakuje s jinými artefakty v jiných muzeích, protože tyto žádosti se netýkají jen předmětů, ale i kulturní a historické identity a toho, kdo je nakonec má vlastnit. Je to opravdu dlouhodobý projekt, já se toho ani nemusím dožít.
Ale jde o to, začít s tímto procesem teď, nemůžeme čekat dál a nechat na budoucí generaci, aby začala s tímto nutným úkolem a projektem kulturní nápravy. Překlad: Lukkul www.videacesky.cz
Z těchto 12 exponátů má skoro polovina sporné vlastnictví. Britské muzeum tvrdí, že mu tyto artefakty patří, aby je mohl vidět celý svět, ale v posledních letech mnoho zemí začalo usilovat o jejich návrat. Seznam sporných pokladů muzea neustále narůstá. Měly by se kulturní artefakty vrátit do zemí původu, nebo zůstat v muzeích? Intenzivně se debatuje, kdo by je měl nyní vlastnit.
Nejdříve trochu kontextu. Na konci 17. století se britské impérium začalo rozšiřovat na další kontinenty a stalo se největším impériem v dějinách, které ovládalo čtvrtinu Země a její populace. Impérium si během staletí dlouhé nadvlády přivlastňovalo vzácné suroviny a bohatství zemí z celého světa včetně kulturních a historických artefaktů. Mnoho z nich poté skončilo zde, v Britském muzeu, které bylo založeno roku 1753 a neustále se rozšiřovalo, aby se do jeho sbírek vešly všechny nové kusy.
Mnohé exponáty byly zákonně nabyté a o jejich vlastnictví není sporu, jako tato 2000 let stará římská váza prodaná muzeu vévodou v roce 1945. Problém je s kusy, jejichž vlastnictví je sporné, například s prvním exponátem, který v muzeu uvidíte, Rosettskou deskou, kterou vzali britští vojáci Francouzům na území dnešního Egypta.
Nebo Parthenónské mramory v další části, přestěhované z athénské Akropole britským lordem a poslané do muzea. Nebo tady, v patře věnovaném africkému umění, bronzy z Beninu, jedny z nejspornějších exponátů v muzeu. Bronzy z Beninu není snadné zařadit, protože zahrnují širokou paletu předmětů, od vyřezávaných sloních klů přes mosazné sošky po plaketky.
Ale vše pochází odtud, z Beninského království, současné Nigérie. V tomto bohatém a průmyslovém království se vyráběly tisíce předmětů a uměleckých děl od 16. století. Mnoho z nich zdobilo palácové zdi a používaly se k náboženským rituálům, ale nebyly jen ozdobami. Byly to vizuální archivy království ve společnosti, která si nevyvinula písmo, jak ho známe dnes.
Toto je profesor Chika Okeke-Agulu, historik umění a nigerijský profesor, který učí na Princetonu. Vyprávěly jejich historii, líčily dějiny koruny a jejího království a politický a společenský život v něm. Ale v roce 1897 Benin o tisíce těchto kulturních děl přišel.
Tehdy evropské koloniální mocnosti expandovaly na jih v takzvaném závodu o Afriku. Rozdělily Afriku na dvě sféry vlivu, aby je mohly finančně využívat. Všechny růžové státy ovládali Britové. Benin tady byl pod britskou sférou vlivu, ale nevyhověl obchodním požadavkům Britů, což v lednu 1897 vedlo k takzvané Beninské katastrofě, kdy beninská hlídka zabila sedm britských emisarů s průvodci a sluhy.
Na oplátku se 1200 britských oddílů vydalo na misi zvanou trestná výprava do Beninu. Britové se chtěli pomstít, ale jejich mise neměla jen tento cíl. Existovaly záznamy o rozsáhlých pokladech v paláci Beninského království. Kdyby se těchto pokladů zmocnili, tržby z prodeje by mohly zaplatit cenu invaze.
Bylo to všechno dobře naplánované, takže trestná výprava byla jinými slovy také ekonomický podnik. Britští vojáci s kulomety město dobyli a srovnali se zemí, ale až poté, co si vzali na starost tisíce artefaktů. Pěkně je poskládali, vyfotili, a dokonce je označili jako kořist. Na této fotce z paláce v Beninu po razii jsou vojáci s rozebranými plaketami, které přivezli do Britského muzea a prodali po celém světě.
A po stovkách let kdysi prosperující království zaniklo. Oblast spadla pod plnou britskou nadvládu až do roku 1960, kdy Nigérie, včetně města Benin City, získala nezávislost. Ale i když konečně získali svobodu, historické památky měli po celém světě, v institucích na Západě, třeba v Etnologickém muzeu univerzity v Lipsku, v muzeu Quai Branly v Paříži a samozřejmě v Britském muzeu.
1995, v Londýně, to jsem poprvé viděl originály starověkého umění Beninu. Ano, v Britském muzeu. Prohlížet si tyto velkolepé předměty na vlastní oči s vědomím, že musíte přijet až z Nigérie, abyste je poprvé viděli, byla směs hrdosti na tyto starověké umělce zároveň s pocitem ztráty.
Jaké by to bylo, kdybyste museli jet pár set kilometrů. Ale zatím jen omezený počet lidí, kteří mají privilegium jako já, můžou dostat vízum a jet z Nigérie až do Anglie, aby si tyto památky prohlédli. Většina Nigerijců je nikdy neuvidí.
Beninská královská rodina se to v březnu 2000 pokusila změnit. Oficiálně požádali o vrácení veškerého nezákonně získaného kulturního majetku oprávněnému majiteli, ale Britské muzeum většinu žádostí ignorovalo. Je omezené zákonem Britského muzea, který vrácení artefaktů brání, ale zároveň vydalo jasné stanovisko. V červenci 2020 muzeum uvedlo pro Vox: „Neprovádíme restituce, ale jsme odhodláni půjčovat co nejčastěji, i Nigérii. Základní hodnota muzea spočívá v šíři, škále, komplexnosti a jednotě a jako takové je skutečnou knihovnou světa.“ Chika si to nemyslí.
Britské muzeum se stále chová jako koloniální muzeum, nemůžete přeci tvrdit, že jste encyklopedický sběratel ukradených předmětů. Ale někteří se s historií vypořádali po svém. V roce 2014 vnuk tohoto britského vojáka z trestné výpravy do Beninu z roku 1897 vrátil tyto dva artefakty, které zdědil, beninské královské rodině.
A roku 2007 byla založena beninská skupina pro dialog, muzea na Západě, která mají tyto bronzy, a zástupci beninské vlády od té doby diskutují o možném řešení. Ale dodnes nebyl ani jeden z bronzů vrácen. A toto je pouze jeden příběh. Toto dědictví je větší než beninské bronzy. V Britském muzeu jsou stovky sporných artefaktů s vlastní historií i majiteli, kteří usilují o jejich vrácení.
Ale tento problém je ještě větší než Britské muzeum. Je to odkaz staletí dlouhé koloniální mocnosti, který se neustále opakuje s jinými artefakty v jiných muzeích, protože tyto žádosti se netýkají jen předmětů, ale i kulturní a historické identity a toho, kdo je nakonec má vlastnit. Je to opravdu dlouhodobý projekt, já se toho ani nemusím dožít.
Ale jde o to, začít s tímto procesem teď, nemůžeme čekat dál a nechat na budoucí generaci, aby začala s tímto nutným úkolem a projektem kulturní nápravy. Překlad: Lukkul www.videacesky.cz
Komentáře (0)