Britské muzeum plné ukradených artefaktůVox

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 58
88 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:34
Počet zobrazení:1 752

Největší historické muzeum na světě má největší sbírku ukradených artefaktů z celého světa. V současnosti se začínají ozývat dotčené státy a usilují o návrat kulturních památek do zemí původu. Jak se k tomu ale staví samotné Britské muzeum? Dozvíte se v dnešním videu od Voxu.

  • Portlandova váza je římská váza, která se datuje do roku 1 až 25 př. n. l., ale její původ je nejasný. Muzeu ji věnoval roku 1810 vévoda z Portlandu, William Cavendish-Bentinck.

Sporné artefakty zmíněné ve videu:

  • Parthenónské mramory pochází z období mezi lety 447–448 př. n. l. z athénského Parthenónu a na začátku 19. století je odvezl tehdejší britský velvyslanec v Cařihradu, hrabě Thomas Bruce z Elginu (říká se jim také Elginovy mramory). Řecko dlouhodobě usiluje o jejich návrat.
  • Mramory Amaravati jsou rozsáhlou sbírkou indických reliéfů zobrazujících indické lidové příběhy. Britské muzeum vlastní 120 kusů.
  • Štít Gweagalů, vojenský štít domorodého bojovníka v Austrálii, který jej upustil poté, co byl v roce 1770 postřelen do nohy. Jeho následníci usilují od roku 2016 o jeho vrácení.
  • Napomínací svitky pochází z Číny pravděpodobně z 5. až 8. století a ilustrují báseň, která uděluje rady ženám u císařského soudu. Svitky byly prodány muzeu důstojníkem britské indické armády, který se jich zmocnil během Boxerského povstání roku 1899.

Přepis titulků

Toto je Britské muzeum, největší historické muzeum na světě s miliony návštěvníků každý rok. Sbírka více než 8 milionů kulturních a historických artefaktů z celého světa mapuje 2 miliony let lidské historie. Jdete-li podle doporučeného seznamu zajímavostí, najdete perly muzea. Třeba tuto sochu z Velikonočního ostrova starou asi 1000 let nebo tuto bronzovou sochu hinduistického boha Šivy. Ale právě v muzeu se skrývá problém a jeden příklad jde vidět na této trase.

Z těchto 12 exponátů má skoro polovina sporné vlastnictví. Britské muzeum tvrdí, že mu tyto artefakty patří, aby je mohl vidět celý svět, ale v posledních letech mnoho zemí začalo usilovat o jejich návrat. Seznam sporných pokladů muzea neustále narůstá. Měly by se kulturní artefakty vrátit do zemí původu, nebo zůstat v muzeích? Intenzivně se debatuje, kdo by je měl nyní vlastnit.

Nejdříve trochu kontextu. Na konci 17. století se britské impérium začalo rozšiřovat na další kontinenty a stalo se největším impériem v dějinách, které ovládalo čtvrtinu Země a její populace. Impérium si během staletí dlouhé nadvlády přivlastňovalo vzácné suroviny a bohatství zemí z celého světa včetně kulturních a historických artefaktů. Mnoho z nich poté skončilo zde, v Britském muzeu, které bylo založeno roku 1753 a neustále se rozšiřovalo, aby se do jeho sbírek vešly všechny nové kusy.

Mnohé exponáty byly zákonně nabyté a o jejich vlastnictví není sporu, jako tato 2000 let stará římská váza prodaná muzeu vévodou v roce 1945. Problém je s kusy, jejichž vlastnictví je sporné, například s prvním exponátem, který v muzeu uvidíte, Rosettskou deskou, kterou vzali britští vojáci Francouzům na území dnešního Egypta.

Nebo Parthenónské mramory v další části, přestěhované z athénské Akropole britským lordem a poslané do muzea. Nebo tady, v patře věnovaném africkému umění, bronzy z Beninu, jedny z nejspornějších exponátů v muzeu. Bronzy z Beninu není snadné zařadit, protože zahrnují širokou paletu předmětů, od vyřezávaných sloních klů přes mosazné sošky po plaketky.

Ale vše pochází odtud, z Beninského království, současné Nigérie. V tomto bohatém a průmyslovém království se vyráběly tisíce předmětů a uměleckých děl od 16. století. Mnoho z nich zdobilo palácové zdi a používaly se k náboženským rituálům, ale nebyly jen ozdobami. Byly to vizuální archivy království ve společnosti, která si nevyvinula písmo, jak ho známe dnes.

Toto je profesor Chika Okeke-Agulu, historik umění a nigerijský profesor, který učí na Princetonu. Vyprávěly jejich historii, líčily dějiny koruny a jejího království a politický a společenský život v něm. Ale v roce 1897 Benin o tisíce těchto kulturních děl přišel.

Tehdy evropské koloniální mocnosti expandovaly na jih v takzvaném závodu o Afriku. Rozdělily Afriku na dvě sféry vlivu, aby je mohly finančně využívat. Všechny růžové státy ovládali Britové. Benin tady byl pod britskou sférou vlivu, ale nevyhověl obchodním požadavkům Britů, což v lednu 1897 vedlo k takzvané Beninské katastrofě, kdy beninská hlídka zabila sedm britských emisarů s průvodci a sluhy.

Na oplátku se 1200 britských oddílů vydalo na misi zvanou trestná výprava do Beninu. Britové se chtěli pomstít, ale jejich mise neměla jen tento cíl. Existovaly záznamy o rozsáhlých pokladech v paláci Beninského království. Kdyby se těchto pokladů zmocnili, tržby z prodeje by mohly zaplatit cenu invaze.

Bylo to všechno dobře naplánované, takže trestná výprava byla jinými slovy také ekonomický podnik. Britští vojáci s kulomety město dobyli a srovnali se zemí, ale až poté, co si vzali na starost tisíce artefaktů. Pěkně je poskládali, vyfotili, a dokonce je označili jako kořist. Na této fotce z paláce v Beninu po razii jsou vojáci s rozebranými plaketami, které přivezli do Britského muzea a prodali po celém světě.

A po stovkách let kdysi prosperující království zaniklo. Oblast spadla pod plnou britskou nadvládu až do roku 1960, kdy Nigérie, včetně města Benin City, získala nezávislost. Ale i když konečně získali svobodu, historické památky měli po celém světě, v institucích na Západě, třeba v Etnologickém muzeu univerzity v Lipsku, v muzeu Quai Branly v Paříži a samozřejmě v Britském muzeu.

1995, v Londýně, to jsem poprvé viděl originály starověkého umění Beninu. Ano, v Britském muzeu. Prohlížet si tyto velkolepé předměty na vlastní oči s vědomím, že musíte přijet až z Nigérie, abyste je poprvé viděli, byla směs hrdosti na tyto starověké umělce zároveň s pocitem ztráty.

Jaké by to bylo, kdybyste museli jet pár set kilometrů. Ale zatím jen omezený počet lidí, kteří mají privilegium jako já, můžou dostat vízum a jet z Nigérie až do Anglie, aby si tyto památky prohlédli. Většina Nigerijců je nikdy neuvidí.

Beninská královská rodina se to v březnu 2000 pokusila změnit. Oficiálně požádali o vrácení veškerého nezákonně získaného kulturního majetku oprávněnému majiteli, ale Britské muzeum většinu žádostí ignorovalo. Je omezené zákonem Britského muzea, který vrácení artefaktů brání, ale zároveň vydalo jasné stanovisko. V červenci 2020 muzeum uvedlo pro Vox: „Neprovádíme restituce, ale jsme odhodláni půjčovat co nejčastěji, i Nigérii. Základní hodnota muzea spočívá v šíři, škále, komplexnosti a jednotě a jako takové je skutečnou knihovnou světa.“ Chika si to nemyslí.

Britské muzeum se stále chová jako koloniální muzeum, nemůžete přeci tvrdit, že jste encyklopedický sběratel ukradených předmětů. Ale někteří se s historií vypořádali po svém. V roce 2014 vnuk tohoto britského vojáka z trestné výpravy do Beninu z roku 1897 vrátil tyto dva artefakty, které zdědil, beninské královské rodině.

A roku 2007 byla založena beninská skupina pro dialog, muzea na Západě, která mají tyto bronzy, a zástupci beninské vlády od té doby diskutují o možném řešení. Ale dodnes nebyl ani jeden z bronzů vrácen. A toto je pouze jeden příběh. Toto dědictví je větší než beninské bronzy. V Britském muzeu jsou stovky sporných artefaktů s vlastní historií i majiteli, kteří usilují o jejich vrácení.

Ale tento problém je ještě větší než Britské muzeum. Je to odkaz staletí dlouhé koloniální mocnosti, který se neustále opakuje s jinými artefakty v jiných muzeích, protože tyto žádosti se netýkají jen předmětů, ale i kulturní a historické identity a toho, kdo je nakonec má vlastnit. Je to opravdu dlouhodobý projekt, já se toho ani nemusím dožít.

Ale jde o to, začít s tímto procesem teď, nemůžeme čekat dál a nechat na budoucí generaci, aby začala s tímto nutným úkolem a projektem kulturní nápravy. Překlad: Lukkul www.videacesky.cz

Komentáře (17)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Nějak jsem nepobral, proč Nigérijec řeší artefakty z Beninu.

00

Odpovědět

Je to tam jenom zmíněné, Beninské království bylo na území dnešní jižní Nigérie, ne dnešního Beninu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Benin_City

20

Odpovědět

"Jen omezený počet lidí může dostat vízum a jet z Nigérie až do Anglie, aby si tyto památky prohlédli."
A proč si prostě u nich doma neumístí do muzea kopie těch památek? Nebo si snad myslí, že se v Anglii dívají na originály?

34

Odpovědět

Mně by se třeba líbilo, kdyby Britské muzeum vrátilo originály, které většinou z důvodu jejich velké hodnoty ani nebývají vystavené, a nechalo si ve vitrínách kopie.
Přijde mi vtipné, jak to nakonec dopadlo s egyptským písmem na Rosettské desce. Britové ho nebyli schopni rozluštit, i když pracovali s originálem, a místo toho je předběhl jakýsi no name třicetiletý Francouz s pokoutnými kopiemi...

62

Odpovědět

Je hezké, že lidé mají možnost vidět umění a historické odkazy celého světa na jednom místě.. obzvlášť, když těchto míst je po celém světě tisíce. Stejně tak jsou hezké drobné akty přátelství navrácením takových děl do zemí původu. Není však důvod brát nevrácení oněch artefaktů jako akt nepřátelství.. status quo nemusí být spravedlivý k tomu, aby nebyl nespravedlivý.

64

Odpovědět

Vox: Mezi ukradené artefakty patří například Parthenónské mramory z Řecka nebo socha z Velikonočního Ostrova.
Komentátor na Videačesky: StEjnĚ bY tO MuSLImoVé zNIčiLi.

1111

Odpovědět

Zrovna tá jedna socha z Velkonočného ostrova im hrozne musí chýbať.K 49tim im chýba pre štastie už iba tá 50ta.

12

Odpovědět

Já ti nevím. Vždycky jsem byl velký zastánce vracení artefaktů do země jejich původu. Třeba egyptské obelisky jsou rozesety po celém světě. Ostatně, Švédové by nám v tom případě také poslali pár opravdu hezkých věcí, které si odvezli za třicetileté války, zpět. Ale poté, co se stalo s Palmýrou nebo skalními sochami Buddhy v Afghánistánu, si tím už nejsem ani zdaleka tolik jistý...

60

Odpovědět

Dotaz: Co je to za debilní zvyk s tím střídáním velkých a malých písmen u sarkastických "citací" názorových protivníků? V poslední době to vidím všude, snad u všech názorových proudů. Proč to je? Jak to vzniklo?

30

Odpovědět

+JPUpřímně, neměl jsem sebemenší tušení. Jen jsem to také všude viděl, zalíbilo se mi to, a tak se vezu na trendu :D Je to dobré vyjádření absurdna pomocí písmem.
Podle rychlého výzkumu to však začalo tímto memem: https://knowyourmeme.com/memes/mocking-spongebob

30

Odpovědět

Kdyby to ne"ukradli", tak by to musulmani už dávno zničili.
Škoda že se do muzeí nepřevezly sochy z Bamjánu, kupříkladu...

812

Odpovědět

Ja myslím,že v múzeu to má vatší zmysel.V pôvodných krajinách by sa to buď stratilo,alebo by to bolo ukradnuté a skončilo v súkromných zbierkach.Takto o tých veciach a ich historickej hodnote vie ovela viac ludí.Keby ich im aj dali naspeť je velmy pravdepodobné,že by o nich už nikto nikdy nepočul.Vrátia im artefakty do Afriky,kde tých pár ludí ani nebude vedieť čo to je.A v múzeu sa premelie pár milionov ludí z celého sveta.A napr. tý moslimský tajtrlíci ničili(bombardovali) tisícročné pamiatky.V múzeu je o to dobre postarané,dalo im hodnotu,ochranu,tak si ich aj zaslúži.

1810

Odpovědět

Nevím, mě by osobně mrzelo, kdyby celý svět obdivoval nějaký starý artefakt nebo umění z českých zemí, ale já se na něj sama ani nemohla jet podívat. Zvlášť pokud byl nabyt nečestně a někdo jiný na něm doposud vydělává. Nehledě na to, že když vám vezmou artefakty vaší historie, na čem si potom jako národ máte stavět identitu?

69

Odpovědět

+elcharvatovaA on někdo těm aboridžincům zakazuje se zajet do muzea podívat? Tak netřep pitšoviny. Kdyby to nebylo v muzeu, tak už by to neegři dávno někde promrdali. Vem si třeba takovou Jantarovou komnatu. Než aby to bolševici prochlastali, tak bych se na ni raději zajel podívat třeba do muzea do Berlína. Bohužel skončila na dně Blatského moře, ale spoustu dalších ceností stihl Wehrmacht z Ruska zachránit :D

314

Odpovědět

+elcharvatovaA jak vás pak mrzí osud Ďáblovi bible která od 30 tileté války je v "úschově" ve Švédsku?

55

Odpovědět

+Karel82No mrzí.

40

Odpovědět

+elcharvatovaMě naopak těší, že se naše historie a kultura takhle rozšiřuje do celého světa. Centralizace je odsouzena k zániku a zapomnění. Dílo rozeseté do všech koutů světa, však může přežít navěky.

11