Fotka, která spustila čínskou Kulturní revoluciVox

Ať velký Mao Ce-tung žije 10 000 let. V roce 1966 měl Mao Ce-tung problém, vládce Číny, který dovedl k vítězství armádu rolníků v občanské válce a založil roku 1949 komunistickou Čínskou lidovou republiku, stárnul. Navíc jeho radikální politika zemi zpustošila a vedla k nejhoršímu hladomoru v dějinách. Na začátku 60.

let se Maův kdysi velký vliv ocitl na historickém minimu a kolovaly zvěsti, že umírá, nebo už zemřel. Musel najít způsob, jak svůj odkaz spojit s čínským komunismem a s nadcházející revolucí. A začal v řece. 1. KAPITOLA MAO ZTRÁCÍ VLIV Velký skok vpřed byla katastrofa. Byl to Maův plán rychlé industrializace Číny z roku 1958, kdy obrovská rolnická populace pracovala nonstop.

Slibuje, že lidovou republiku okamžitě přemění v ráj díky početné dělnické síle. Museli obdělávat půdu ve vesnicích ve vládou řízených komunách a miliony dalších zpracovávaly surovou ocel v pokoutných vysokých pecích. A i když Mao světu tvrdil, že plán se daří… Podle komunistů se všude trhají rekordy ve výrobě. …pravda byla mnohem horší.

Zaplavili pole, vyčerpali půdu a zemědělská výroba místo růstu klesá. Číňané museli bez ustání obdělávat půdu, kterou kdysi vlastnili, a přestávalo se jim to líbit. A navzdory zprávám o hladomoru s miliony obětí, Mao výrobní kvóty nesnížil. Tempo je stále šílenější, nekonečné a bez ustání, jak líčí jeden svědek.

Venkov se otřásá. Maův Velký skok vpřed skončil roku 1962, v té době zemřelo hladem mezi 23 až 55 miliony lidí. Sovětský svaz mezitím zažíval jiný politický otřes. Josef Stalin, podle jehož vzoru se Mao stylizoval, zemřel. A Mao sledoval, jak Stalinův nástupce, Nikita Chruščov, zavádí období zvané destalinizace.

Chruščov se odvrátil od Stalinovy politiky a zbořil kult osobnosti, který se kolem něj utvořil. Mao se obával, že jeho odkaz potká stejný osud. Jeho komunistická revoluce byla minulostí a jeho myšlenky se od katastrofy Velkého skoku nebraly vážně. Začínalo to vypadat, že Maovo místo v panteonu významných komunistů, Vladimira Lenina nebo Karla Marxe, je v ohrožení. 2.

KAPITOLA PLAVEC Zde do hry vstupuje řeka. Mao se těšil pověsti dobrého plavce a používal to i jako symbol své ideologie. V roce 1956 třikrát přeplaval největší čínskou řeku Jang-c’-ťiang za velké medializace, aby předvedl, že velkých událostí, jako imperialismu USA, se nebojí. Za 10 let si zde Mao zaplaval znovu, aby vyvrátil zvěsti o chatrném zdraví.

Tentokrát s fandícími davy lidí, kteří plavali s ním. Vzal s sebou osobního fotografa, který zachytil stárnoucího diktátora ve vodě. A na této fotce zase Mao mává plavcům před Wuchanským mostem přes Jang-c’-ťiang, věhlasným architektonickým úspěchem komunistické vlády, na důkaz, že tam opravdu byl. Plavání se objevilo na titulkách státních novin, které tvrdily, že uplaval zhruba 15 kilometrů za 65 minut, čímž by v 72 letech překonal světové rekordy.

Mimo Čínu se mnozí této bizarní zprávě smáli, ale někteří v ní správně poznali hrozivou předzvěst. Zdůrazňovali, že plavání před 10 lety předcházelo katastrofálnímu Velkému skoku. Experti se obávali, že Mao se chystá zahájit další ničivé období chaosu v Číně. Měli pravdu.

3. KAPITOLA KULTURNÍ REVOLUCE Dva měsíce předtím Mao oznámil Velkou proletářskou kulturní revoluci, výzvu k dopadení a odstranění buržoazie, která se vkradla do strany. Byla to čistka vlády od těch, kdo se vzdálili principům maoismu. A nabrala na obrátkách po jeho historické plavbě, kdy se nejen z plavání, ale hlavně z Maa stala v Číně posedlost, Hlavně u těch, které chtěl Mao ovlivňovat nejvíc, u mladých. Spisovatel Liang Heng uvedl, že uviděl Maa jako člověka z masa a kostí a rozhodl se mu sloužit celým srdcem.

Miliony mladých se organizovaly do fanatických Rudých gard, polovojenských oddílů, které působily hlavně ve městech. A s Maovým požehnáním rozpoutali chaos ve jménu Kulturní revoluce. Chtěli zničit čtyři přežitky: starou kulturu, starou ideologii, staré zvyky a staré tradice, všechny přežitky musí být zničeny. Chtěli smazat všechny stopy imperiální Číny a přepsat historii s Maem v jejím centru.

Přejmenovávali domy a ulice, ničili kulturní památky a násilně ponižovali a často mučili a vraždili každého, koho obvinili ze vzdoru proti Maovým myšlenkám, kterými polepovali celá města a nosili je v kapsách jako Maovu Rudou knížku, sbírku jeho výroků a principů. A i když násilné Rudé gardy byly rozpuštěny v roce 1969, Kulturní revoluce pokračovala až do Maovy smrti roku 1976, která ukončila dekádu destrukce, pozvedla Maa na úroveň boha a nechala za sebou přes milion mrtvých.

Chaos Kulturní revoluce Čínu poznamenal na několik generací, ale Mao dosáhl toho, co chtěl. I když Komunistická strana Číny Kulturní revoluci zavrhla roku 1981 a čínský komunismus se odvrátil od maoismu, nezavrhli samotného Maa.

Kulturní revoluce upevnila Maův kult osobnosti a tento vliv přetrvává. Maovo plavání, které se v Číně každoročně připomíná, nebylo pouhou ukázkou síly, byla to výzva k podpoře Maovy poslední revoluce. Překlad: Lukkul www.videacesky.cz