Jak tato hranice změnila celý subkontinent

Toto je Zlatý chrám. Lidé z celého světa sem přicházejí, aby se vykoupali v jeho vodách, aby se podívali na svatou knihu, která je uprostřed Zlatého chrámu, a aby zažili posvátnost toho místa. Toto místo je epicentrem sikhismu. Leží přímo tady, v severní Indii ve městě jménem Amritsar. Poblíž je další významná sikhská památka zvaná Kartarpur. Tu vybudoval zakladatel sikhismu před 500 lety.



Na tomto místě strávil poslední léta svého života, jedná se o 2. nejsvětější místo sikhismu. Celá století mohli sikhové putovat mezi těmito dvěma místy, svobodně se pohybovat srdcem své země. Ale v roce 1947 tu britský právník nakreslil hranici a rozdělil Britskou Indii na dvě nové země – Indii a Pákistán. Nedá to nazvat jinak než ty nejbizarnější čáry, jaké kdy byly nakresleny na mapě. Prochází přímo tudy.



Zlatý chrám je na jedné straně a Kartarpur na té druhé. Kvůli této hranici jsou nyní sikhové v Indii odříznuti od svého svatého místa. Mnoho jich tedy přichází sem, k plošině, kterou zřídili pohraničníci. Z té plošiny je výhled přes hranice, kde sikhové díky dalekohledům vidí své svaté místo vzdálené asi 3 nebo 4 kilometry. Kromě odříznutí komunit od jejich posvátných míst rozdělila tato hranice rodiny, přeřízla řeky, lesy, farmy, koleje. Dnes je ta hranice silně opevněná, téměř celých více než 3 000 km je oplocených.



Je tak dobře osvětlená, že je vidět z vesmíru, a sotvaco nebo kdo ji překročí. Co se týče kreslení té čáry, nejbolestivější bylo rozdělení rodin, ke kterému došlo. To byla velmi významná skutečnost. Toto je příběh násilného rozdělení, jedné z nejtraumatičtějších událostí 20. století. Je to příběh o tom, jak spěšně nakreslená čára na mapě rozdělila jeden národ na dva.



To, co jsme viděli, je hororový příběh. Město nasáklé pachem smrti. V patách vraždám a žhářství přichází uprchlíci. Jejich utrpení je novou tragédií Indie. Mnoho z nich do nové země nedorazí. Tyto události zapalují srdce na obou stranách hranice. Slunce zapadá a já jdu po jedné z nejstarších cest v Asii, která tuto oblast dříve spojovala. Ale dnes přes ni vede hranice a místo propojení a obchodu tu vidíte toto.



Ostnatý drát, ploty, je tu spousta strážníků. Ale je tu také zmrzlina, popcorn a různé serepetičky. Připadá mi to jako sportovní utkání. Můžete si koupit přívěšky ve tvaru kulometů. Řadí se tu tisíce diváků, plní stadion, odkud shlíží na hranici. Na druhé straně dělají Pákistánci to samé. Potom začnou obě strany svá různá představení.



Vítězství pro Matku Indii! Dvě hodiny pokřiků a tance. Ať žije Indie! Potom finále, střetnutí obou stran. Pochodují tam a zpět v této koordinované choreografii. A celé to končí spuštěním obou vlajek a zavřením této brány. Tato podivná show na hranici se odehrává každý večer. Ale ta ceremonie, ten plot a ten silný nacionalismus, to všechno před docela krátkou dobou ještě neexistovalo.



Britové ovládali části Indie téměř 200 let, ale kolem roku 1947 narůstalo po celém subkontinentu silné hnutí za nezávislost, zatímco Británie se během 2. světové války masivně zadlužila a neměla prostředky pro udržení své kolonie. Tak začali plánovat odchod z Indie. Britští úředníci předpokládali, že řádné předání moci by trvalo zhruba 5 let. Ale když na začátku roku 1947 přijel hlavní představitel Británie, narychlo se rozhodl ten čas zkrátit.



Takže co by potřebovalo 5 let, se nyní muselo zvládnout za 4 měsíce. Britská Indie měla být rozdělena na dva nezávislé státy – Pákistán s muslimskou většinou a Indii s hinduistickou většinou, ale oficiálně sekulární. Pro samotné nakreslení hranice přivedli Britové právníka z Londýna, ten dorazil měsíc před plánovaným odchodem a v Britské Indii nikdy předtím nebyl ani o té oblasti moc nevěděl. Netušil o Indii nic, nic o její geografii, o její politice. A přesto to byl on, kdo kreslil na té mapě čáry, které poté ovlivnily miliony životů.



Během své návštěvy si tento britský právník prohlédl mapy a informace ze sčítání lidu, hlavně mapy znázorňující náboženskou příslušnost indických obyvatel. Indie je nábožensky velmi pestrá a podle dat ze sčítání vidíte, že lidé všech náboženství žili mezi sebou na celém území. Pro nakreslení té hranice si ten právník prohlédl jednotlivé okresy a zařadil každý okres s muslimskou většinou do nové země, ale okresy s hinduistickou a sikhskou většinou ponechal v Indii.



Podle této metody se mu začala rýsovat možná hranice. Měl na tu práci pouhých 5 týdnů. Později napsal, že stanovit řádnou hranici by trvalo roky, a to proto, že tato metoda kreslení hranice ignorovala značné menšiny všech náboženství žijící napříč Indií staletí bok po boku. 15. srpen 1947, den nezávislosti pro Indii a Pákistán. Ale Gándhí není přítomen... Ten britský právník ten den odjel.



Do Indie už se nikdy nevrátil. Dva dny po nezávislosti byly hranice zveřejněny, což podnítilo více než 14 milionů lidí k opuštění jejich domovů a životů a k cestě na jejich stranu hranice. Bylo nám řečeno, že musíme překročit hranici do Indie. Nevzali jsme si nic, ani hrnek nebo misku, všechno zůstalo, kde bylo. Hinduisté a sikhové se z Pákistánu přestěhovali do Indie a mnoho muslimů se z Indie přestěhovalo do nového Pákistánu.



Byli to lidé, kteří byli opravdu přinuceni ztratit své domovy, vzpomínky, dětství. A ty věci, které viděli... Byla to jedna z největších nucených migrací všech dob a byl to chaos, který vedl k rozsáhlému, nepopsatelnému násilí. Města v plamenech, sexuální násilí na ženách, vlaky plné mrtvých. Přeživší, se kterými jsem mluvil, byli tehdy pouhé děti. Mysleli jsme, že nás zabijí, tak jsme museli odejít.



Byly tam celé řady zkrvavených těl. Dnes je ta událost známá jako rozdělení Indie. To sousloví je synonymem traumatu způsobeného bezohlednou, neschopnou správou imperiální mocnosti. Jsem v malé vesnici u hranice na indické straně, která bývala před rozdělením domovem muslimské komunity. A uprostřed obce je tato svatyně, kde obyvatelé prováděli honosné pohřby do těchto hrobů.



Když se podíváte na původní mapy, které Britové kreslili, když se snažili vymyslet tu hranici, bylo toto město na většině map v Pákistánu. Ale nakonec se ten právník rozhodl nakreslit tu čáru tudy. Místní zjistili, že jsou teď součástí nového státu Indie, a mnoho jich uprchlo hned za hranici do nového Pákistánu a toto místo nechali opuštěné. Ale jak muslimové opouštěli tuto ves směrem do Pákistánu, přicházeli hinduisté a sikhové z Pákistánu do Indie a někteří skončili tady.



Vlastnictví půdy našich rodičů bylo převedeno z Pákistánu do této vsi. Hinduisté a sikhové, kteří v této komunitě žijí nyní, se rozhodli pokračovat v muslimských tradicích, na kterých byla tato komunita založená. Dále opečovávají ty hroby i symboly, ačkoliv ne vždy patří k jejich víře. Velmi dobře se o to staráme. Máme výbor, který se tomu věnuje, a místní jsou tomu velmi oddaní. Nevynecháme z naší péče jediný kámen.



To je znamením respektu ke společné identitě navzdory hranici. Ale to je pouze jedna strana toho příběhu. Subkontinent se otřásá zvuky totální, nevyhlášené války. Už po několika měsících od ustanovení hranice bojovaly Indie a Pákistán v otevřené válce. Ta vznikla kvůli této oblasti na severu, kterou si nárokovaly obě strany. Nové země vedly v příštích letech několik dalších válek, nakonec většinu hranice opevnil plot a obě země získaly jaderné zbraně, což zvýšilo napětí a prohloubilo jejich rozkol.



Ale když zapomenete na ty geopolitické problémy, na jaderné zbraně, zátarasy, trauma rozdělení, můžete stále rozeznat, kolik mají ty dvě země společného. Jsem ve škole v Dillí, žáci tu skypují se školou v Pákistánu. Před rozdělením jsme my Pákistánci a Indové žili spolu ve stejné zemi. - Jíte u vás taky jalebi fafda? - Ano. - Kdo je váš oblíbený hráč kriketu?



- Virat Kohlih, Mahendra Singh Dhoni. Ty děti mluví podobným jazykem a během pouhých minut se ponoří do společných kořenů svých kultur. - Žáci se ptají, jestli je to paneer. - Ano, to je paneer. Ta společná identita, kterou žáci pociťují, tu není výjimkou. Stejná řeč, stejný vkus, stejné jídlo. My hinduisté, muslimové a sikhové jsme dříve žili spolu, chodili jsme společně na svatby, všechny společenské oslavy. Proč je to teď rozdělené? Když stojíte ve městě Armitsar nebo ve městě Láhaur, věřte mi, ty pachy, ty obvykle prozradí místo, ty jsou tam stejné.



Jaký to byl zážitek? Navštívil jsem skupinu sikhů, kteří vystoupili z vlaku. Podařilo se jim získat vízum na návštěvu toho svatého místa, které si většina musí prohlédnout dalekohledem. Chtěli jsme tam jít celý život a až teď jsme měli tu příležitost. Splnil se nám sen.



Byli tam k nám tak laskaví. Tam jsme mohli vidět naši sikhskou kulturu a naše kořeny. Jak se ale dá s tou podobnou kulturou, těmi šťastnými tvářemi a společnými zájmy vysvětlit toto: Víte, to ti politikové. Ti otráví lidem mysl. Indie vyváží software. A vaši – pákistánští – vůdci vyváží teroristy. Ten rozkol je vytvářen, upevňován a hýčkán, protože se to hodí politikům.



Za ty roky zneužili politici na obou stranách to napětí, aby vyburcovali pocity nacionalismu. Budeme nadále zcela izolovat Pákistán od zbytku světa. Důvodem pro nenávist mezi našimi národy jsou naši vůdci. Ti pákistánští i ti indičtí. Nechtějí mír. U této vyhlídkové plošiny jsou všude stavební vozidla.



Celé roky se sikhové snažili o lepší přístup ke svému svatému místu. Po letech se obě vlády konečně dohodly na stavbě malého výstupku v hranici. Koridoru, díky kterému sikhové budou moci svobodně cestovat ke své památce bez víza. Tyto čtyři kilometry obnoví malou část toho, co bylo dříve srdcem země sikhů. Ale pro miliony Indů a Pákistánců, kteří nadále žijí s následky traumatických událostí roku 1947, zůstává tato opevněná a výbušná hranice nezměněná.



Dokonce se spíše zpevňuje. O 70 let později stín rozdělení nadále rozděluje rodiny, zdržuje obchod, přetíná spojení, zastavuje spolupráci, zasévá strach, podporuje nenávist a lidé, kteří v jeho stínu žijí, na obou stranách, staří i mladí, nadále žijí s tím rozkolem, který byl vnucen jejich historii hlubokého propojení. Překlad: jesterka www.videacesky.cz Tento díl Hranic se soustředil na jeden příběh, na příběh rozdělení Paňdžábu.



S Hranicemi nemůžeme mluvit o všem, musíme si vybrat jeden příběh. Pokud chcete zjistit více o náboženských konfliktech a hranicích, měli byste se podívat na dokumentární seriál Holy War. Najdete ho na webu Curiosity Stream, to je databáze dokumentů, ke kterým za 2,99 dolarů získáte neomezený přístup. Ale jako fanoušci Hranic dostanete prvních 31 dní zdarma, když navštívíte curiositystream.com/borders a zadáte kód Borders.