Westworld a skvělý Anthony HopkinsNerdwriter1

Podobně jako předtím Hra o trůny je i Westworld z produkce HBO propracovaná epická skládačka, která slouží jako záminka k prozkoumání něčeho mnohem menšího a důležitějšího. Postavy. Proto kromě úchvatných výhledů všechno stojí na dialozích. Jak jsou napsány a jak jsou zahrány. Dnes se chci zaměřit na jeden se skvělým Anthonym Hopkinsem. Konkrétně chci rozebrat, jak Hopkins scénu zahrál, jak každý řádek rozhovoru pozvedl na hypnoticky zajímavou úroveň.

Musíte si myslet, že jsem se zbláznil. Že jsem sešel z cesty, viďte? Jen nám dělá starosti rozsah změn, které provádíte. - Chceme chránit váš odkaz. - Můj odkaz? Vysvětlím, o co tu jde. Theresa Cullen, provozní ředitelka zábavního parku Westworld, se snaží zastavit nebo alespoň pozdržet snahu Roberta Forda, Anthonyho Hopkinse, vytvořit pro návštěvníky nový příběh, který by způsobil takový chaos, že by znepokojil finančníky parku. Theresa zjevně Fordovo počínání považuje za riskantní, ale místo toho, aby mu to otevřeně řekla, vyjadřuje své obavy v eufemismech.

- Chceme chránit váš odkaz. - Můj odkaz? Ta pauza trvá plných sedm vteřin a je úžasná. Poté, co tomuhle nestoudnému eufemismu nemůže uvěřit, projde Hopkinsem potichu několik emocí. Nejprve nevěřícnost. Poté na zlomek vteřiny zvažuje skutečný význam tvrzení. Možná by si svůj odkaz měl chránit a nebýt ve svém věku tak ctižádostivý.

Poté úsměv. V téhle scéně bude více odstínů úsměvu, tenhle je milý. Tak milý, jak jen tváří v tvář domnělému útoku může být. Útoku, který uráží jeho inteligenci. Poté, co sklopí pohled a zasměje se, jeho úsměv podkreslí potlačovaný vztek. Zatímco se snaží uklidnit. dokáže jí věnovat jen zběžné pohledy. Následně protikladnou poznámkou zahájí protiútok. Nemáte to tu moc ráda, že?

Za ta léta tu prošla spousta lidí a poznám ty, kterým se u nás líbí, i ty, kterým ne. Je působivé, jak Hopkins text ve scénáři rozdělí. V rozhovorech Hopkins popisuje, jak své scénáře čte až dvěstěkrát, dokud se mu v hlavě neusadí. Potom je odloží a dialog nechá ležet v hlavě. Když pak dorazí na natáčení, uvolní se a nechá roli hrát skrz sebe. Tím, že Hopkins tak ovládá jazyk, dokáže přizpůsobit tempo dialogu tak, aby byl výsledek co nejlepší.

- Například tato věta je zrychlená. - Za ta léta tu prošla spousta lidí... Stejně tak i začátek té následující až do pauzy po kterým, která zvýrazní slovo líbí, po kterém vše opět odsýpá tak, že se Hopkins málem zakoktá, až po poslední dvě slova, která společně s očním kontaktem tempo zpomalí a fungují jako obvinění. Za ta léta tu prošla spousta lidí a poznám ty, kterým se u nás líbí, i ty, kterým ne.

Obdivuji to tu. Líbí se mi ta troufalost. Drobné citoslovce, ale vidíte, jak se ze shrbené pozice otevře jako květina? Jak se malinko uvolní, aby přijal kompliment? Skvělý detail. Jako malá jsem tu byla s rodiči. Možná jsme dokonce seděli u tohoto stolu. Když jsem k vám ale nastoupila, došlo mi, že to není nic pro mě. S potvrzením jeho podezření přichází druhé citoslovce, po kterém se opět shrbí a povolí krk.

Po tomhle Hopkins spustí svůj klíčový proslov. Zpočátku jsem si představoval, že tu vše bude v dokonalé rovnováze. Dokonce jsem se s partnerem Arnoldem vsadil, že to dokáži. Vymysleli jsme stovky slibných příběhů, téměř nikoho ale nezajímaly. Tu sázku jsem prohrál. Arnold vždy v lidech viděl jejich horší stránku. Měl raději výtvory.

Prosil mě, abych vás k nám nepouštěl. Investory. Delos. Teď se dozvíme, že celé setkání je jen Hopkinsovou připravenou výhrůžkou. Aby to dal najevo, postupně výhrůžku třemi označeními adresuje. Vás, investory a Delos. Poslechněte si to znovu. Prosil mě, abych vás k nám nepouštěl. Investory. Delos. Já mu ale řekl, že bude vše v pořádku.

Že nevíte, za co platíte. Není to podnik nebo zábavní park, ale celý svět. Stvořili jsme každičkou jeho píď. Každé stéblo trávy. Tady jsme byli bohové. A vy pouhými hosty. V tenhle moment mně při prvním zhlédnutí došlo, jak klíčová Fordova osobnost pro fungování seriálu je.

Westworld je v mnoha ohledech absurdní nápad, ať už jako zábavní park nebo jako seriál. Aby Fordova nafoukanost fungovala, musela být zmapována, reflektována a zdůvodněna v komplexních přáních a tužbách tvůrců. Toho scenáristé dosáhli, ale je to Hopkins, kdo tyto prvky přivádí k životu. A jak se tohle osvědčilo Arnoldovi? Bohužel... Arnold sešel z cesty. Zbláznil se.

Já ale ne. Jak jistě víte, vždy jsem měl o dění v parku dokonalý přehled. Když je teď výhrůžka jasná, je Hopkins po zbytek scény až zlověstně veselý. Tohle je ten stůl, kde jsem s rodiči seděla. O našich hostech víme všechno, stejně jako o našich zaměstnancích. Od tohoto momentu už svoji výhodu zdůrazňuje nikoliv silou, ale s klidem a s úsměvem. Už Theresu nepotřebuje přesvědčovat o své převaze. Hopkins pár vteřin zaujímá různé postoje, aby se nakonec vrátil zpět k úsměvu.

Jako tady, kde je věcný. O našich hostech víme všechno, stejně jako o našich zaměstnancích. Nebo tady, kde je starostlivý. Doufám, že si na Bernarda dáte pozor. Nebo tady, kde je skutečně starostlivý a na chvilku dokonce uhne očima. Je to citlivá duše. Tvůrci seriálu chytře nechali kameru upřenou na Hopkinsův obličej.

Jeho desítky let budovaná schopnost sdělit takovou spleť citů a vnuknout takový komplex niterních citů postavě, o které toho víme tak málo, zvětšuje rozsah celého seriálu a posiluje jeho přesvědčivost jakožto uměleckého díla. Tohle skvělý herec umí. Dokáže dát slovům, představám, ale i krátkým scénám, jako je tahle, tichým pohledem nesmírnou energii. Podle Hopkinse není Westworld v jeho rukou jen obrazem osobnosti jeho tvůrců, nýbrž autoportrétem. Můžete vyřídit radě, že můj nový příběh bude hotový včas.

A nepůjde o retrospektivu, jak jste se jistě obávali. Nejsem sentimentální typ. Překlad: heindlik www.videacesky.cz