Paradise Lost - Faith Divides Us Death Unites Us

Paradise Lost pochází z anglického Halifaxu a jejich styl se označuje jako death, doom, gothic metal. Kapela si totiž od roku 1988 prošla několika různými obdobími. První tři alba (Lost Paradise – 1990, Gothic – 1991, Shades of God – 1992), se nesla v duchu death/doom metalu, ale Paradise Lost jsou známější hlavně jako jedni z hlavních průkopníků gothic metalu. Každopádně druhé album Gothic fanoušci extrémnějšího metalu považují za klasiku. Je melodické, uslyšíte na něm symfonický orchestr a ženské vokály.

Období gothic metalu kapela načala v roce 1993 albem Icon. Pokud tedy dáváte přednost čistším vokálům před growlem, předchozí tvorbu Paradise Lost asi raději vynechejte. Snad nejúspěšnější gothic deskou je Draconian Times (1995). Ve skladbě Forever Failure několikrát zazní hlas známého amerického kriminálníka Charlese Mansona.

Od alba One Second (1997) začali členové „Ztraceného ráje“ experimentovat s elektronickými prvky a válcovali hitparády v různých evropských zemích, jen v Anglii se jim příliš nedařilo. Odklon od metalových kořenů je mnohem patrnější na albu Host (1999), o něco méně pak na Believe in Nothing (2001). Na něm Paradise Lost kombinuje elektroniku s rockem.

Metalovým fanouškům svitla naděje s vydáním desky Symbol of Life. Na Wikipedii u ní v popisku dokonce najdete označení industrial metal. Zato desátý počin, Paradise Lost (2005) je už zase zaškatulkovaný do žánru gothic metal. Potom vyšlo ještě In Requiem (2007), z nějž stojí za zmínku například singl Enemy, a dvanáctku prozatím vydaných alb uzavírá Faith Divides US – Death Unites Us (2009). 23. dubna se fanoušci v Evropě mohou těšit na desku s pořadovým číslem třináct, která ponese název Tragic idol.