Proč (ne)mít děti se svojí sestřenicí

Aj, jažkovy voči, synku, já jsme zapomněli. Musíš jít vybrat peníze od odběratelů na kuře! Běž a přines je! Ahoj všichni, vítejte u nového dílu Dirty Biology. V dubnu roku 2013 vyšla ÍslendingaApp, která Islanďanům umožňovala zjistit jejich vzájemné příbuzenské vztahy prostým kontaktem mobilů. Cílem nebylo jen ukojit vášeň Vikingů pro genealogii, ale taky se ujistit, že zrovna nebalíte bratrance nebo sestřenici.

Cíl – předejít oplzlostem s členem rodiny vinou nedopatření. S ne více než 329 000 obyvateli čítajícími především čistokrevné potomky kolonizátorů z 9. století si můžeme Islanďany představit jako jednu velkou rodinu různě vzdálených příbuzných. Díky Íslendingabók vzniká databáze obsahující geny 95 % obyvatel Islandu žijících v posledních 1500 letech. Kdokoliv tak ví, kdo je jeho bratranec či sestřenice a s kým nemít děti.

To vypadá jako dobrý nápad, ale je to tak vážné? Je pokrevní spřízněnost problém? Odpověď vás jistě překvapí. Klíčem k pochopení je opět Darwin. Darwin jako první zkoumal vliv pokrevního příbuzenství na živé organismy. Po pokusech na 57 typech rostlin pochopil, že by se sice mohly samoopylovat, ale nedělají to výlučně. Odpověď je nasnadě – jsou z toho trhlé děti.

Darwin o tom dobře věděl, protože se sám oženil se sestřenicí Emmou Wedgwood. Měli stejné prarodiče, kteří sami byli bratranec a sestřenice. Příbuzenství v rodině Darwin-Wedgwood byla četná a sám Darwin byl často nemocný. Z deseti dětí tři umřely, než jim bylo 10, a tři další byly neplodné a neměly děti. Z pokrevních svazků jsou trhlé děti. Příčina je jasná. Od každého genu máme dvě verze – jednu od táty, druhou od mámy. Někdy jedna verze zmutuje a nefunguje, ale to nevadí, je tu ještě druhá verze.

Žijeme tedy, aniž bychom pocítili dopad mutace. Jsme zdraví nositelé. Ovšem když jsou rodiče ze stejné rodiny, pravděpodobnost, že mají mutaci oba, je větší. Pokud jsou bratr a sestra – a mrzí mě, jestli je to tak, mají nejméně polovinu genů společných. Když má jeden mutaci genu, s velkou pravděpodobností ji má i druhý. Nakonec jste to vy, kdo z toho vyjde se shodnými nefunkčními geny. Jestli jsou rodiče bratranci se stejnými prarodiči z jedné strany stejně mají 12,6 % genů společných.

To je pro vás stále docela riskantní. Přitom takové svatby dlouho nebyly vnímány špatně. Mezi celebrity, které si vzaly sestřenici, se řadí Jarry Lee Lewis a Myra, Albert Einstein a Elsa, Franklin Roosevelt a Eleanor, Saddam Hussein a Sadjida. A fakt mě štve dát Einsteina na stejný seznam jako Husseina.

Ve Francii je sňatek bratrance se sestřenicí legální. A více jak půlka sňatků se uzavírá mezi členy rodiny v Pákistánu, Mauritánii nebo Sudánu. Otázka zní: Je pokrevní příbuzenství vážně problém z pohledu evoluce? Připomeňme si, že evoluční úspěch se měří počtem potomků. Čím více máte dětí a vnoučat, tím více se šíří vaše geny. Naopak když děti nemáte, jste vývojová slepá ulička. Blízké příbuzenství zvyšuje riziko genetických onemocnění a neplodnosti jako u Darwinových.

Všechno je otázkou stupně. Podívejme se zpátky na Island. Díky přesné genealogii mohli badatelé porovnat počet dětí od párů blízce, vzdáleně, anebo vůbec ne pokrevně spřízněných. Sledovali také jejich délku života a počet jejich dětí. Nejdřív nic zvláštního, bratranec a sestřenice mají více dětí, protože se znají dlouho, takže se rychleji usadí a mají děti dříve. Problém je v tom, že děti jsou nedomrlé, žijí kratší dobu než děti méně příbuzných.

Ty, co přežijí, mají míň dětí než ostatní, jako tomu bylo u členů Darwinovy rodiny. I když si to spočítali dobře, nakonec mají vnoučat méně. Tomu se říká inbrední deprese a evolučně řečeno je to prohra. Chtělo by se říct, že příbuzenství je špatné, klíčem je rozmanitost. Rozmnožujme se s co nejodlišnějšími lidmi. A to je lež. Islanďani, co měli děti s geneticky vzdálenými osobami, měli málo dětí i vnoučat. Výsledek je dokonce ještě horší než klátit sestřenici z prvního kolene.

Důvody jsou prozatím záhadné, ale existuje pár teorií. Geny DNA jsou uzpůsobeny ke spolupráci s ostatními geny. Pokud máte děti s někým geneticky hodně odlišným, jeho geny s vašimi možná nebudou fungovat a dítě nebude mít nejlepší zdraví. Jev tzv. hybridní deprese není zatím příliš probádaný, takže se dětí s někým geneticky odlišným nezříkejte. Tento jev se skutečně na Islandu vyskytuje a jeho neuvěřitelným důsledkem je, že existuje optimální pokrevní příbuzenství.

Šokující odhalení – brousit bratrance nebo sestřenici z třetího kolene je cesta, jak mít co nejvíc dětí. Příbuzní ze třetího kolene se společnými prapraprarodiči mají o dvě vnoučata víc než lidé bez rodinné vazby. S těmito příbuznými máme společných jen 0,78 % genů, takže riziko, že máte stejné pokažené geny, je velmi nízké. Je malá pravděpodobnost, že dojde k inbrední depresi. Zároveň ty geny nejsou příliš exotické, takže se vyhnete hybridní depresi.

Řeknu to jinak, protože pro naši kulturu je to šokující. Studie dokazuje, že z evolučního hlediska je lepší mít děti s bratranci a sestřenicemi z třetího kolene než s cizinci. K zapamatování: Trocha správně dávkovaného incestu je dobrý nápad. U toho vás nechám, musím jít. Jdeš? Překlad: zizala www.videacesky.cz