Zpět na seznam4.5 (21 hodnocení)
ABigWhiteWolfPublikováno: 12 let
Načítám přehrávač...
TableTop: Ticket to Ride
27:21
17.6K zhlédnutí
ABigWhiteWolfTrvalo to dlouho, ale konečně jste se dočkali. Je tady další díl oblíbeného TableTopu s Wilem Wheatonem, který si tentokrát ke svému stolu pozval Colina Fergusona, Amy Dallen a svou manželku Anne Wheaton. Společně si zahrají deskovku Ticket to Ride a vy byste se měli podívat už jen proto, abyste viděli jeden z nezapomenutelných okamžiků celé první řady TableTopu, jehož hlavním strůjcem bude Wilova pohledná manželka.
ADC Blackfire Ticket to Ride lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>
Porovnat ceny >>
Některé hry jsou tak komplikované, že dokonce i zkušený hráč jako já
stráví hodiny studiem manuálu. Pravidla neobsahují nic než nekonečno
stránek spletitých tabulek a grafů. Tato hra je ale tak elegantní a jednoduchá, že se ji naučíte rychleji,
než sestavíte herní plán. Dokonce ke hraní přemluvíte i svou ženu. Ne, vážně! Dneska s námi bude
hrát i moje žena.
Hosty dnešního TableTopu jsou Colin Ferguson,
Amy Dallen a má žena, Anne Wheaton, a společně si zahrajeme Ticket to Ride. Ticket to Ride vyhrál
německé ocenění Hra roku 2004. To je pro deskové hry něco jako Oscar.
Docela bomba. Porotu si získala svou krásou
a elegantními, jednoduchými pravidly. Vystupujeme jako železniční magnáti,
snažící se propojit města Severní Ameriky. Hru vyhraje hráč s nejvyšším počtem bodů. Jaká to neotřelá idea!
K získání bodů můžete každé kolo
vykonat jednu ze tří jednoduchých akcí. Můžete si líznout buď
z vyložených karet, nebo z balíčku. Můžete zaplatit kartami stejné barvy
za vagónky a obsadit si trať. A pokud si hráč dostatečně troufá,
může si líznout kartu cílových stanic. Pokud stihnete trasu na kartě
dokončit před koncem hry, obdržíte za ni body. Je to ale riskantní, protože když se
vám trasu dokončit nepodaří, body se vám při konečném sčítání odečtou.
A taky se vám před spaním
někdo vřítí do bytu a jednu vám ubalí. Ticket to Ride je klasika
mezi moderními hrami. Naučíte se ji za pár minut,
ale hrát ji budete do konce života. Nasedat! Je čas zahrát si Ticket to Ride. Jmenuju se Anne Wheaton. Pracuju jako kadeřnice a jsem provdaná
za super nerda jménem Wil. Jmenuju se Amy Dallen.
Prodávám komiksy. Já jsem Colin Ferguson a pokud mě někdo zná, tak asi ze seriálu Heuréka,
kde hraju šerifa. Coline, jsi na tahu. Koukni se, co máš za trasy. Můžeš si je nechat všechny,
nebo jednu odhodit. KARTY CÍLOVÝCH STANIC ZA DOKONČENÉ TRATĚ UVEDENÉ NA KARTĚ
CÍLOVÝCH STANIC SE BODY PŘIČÍTAJÍ.
ZA NEDOKONČENÉ TRATĚ SE BODY ODEČÍTAJÍ. - Začínáš hru, Coline.
- To je hrůza! Tyhle trasy nikdy nespojím.
Pro začátek odhodím tuhle. Dobře, dám je k balíčku odhozených karet. Máš na výběr z vyložených karet.
Můžeš si ale líznout taky z balíčku. Nebo pokud máš hodně šťastnou
ruku, můžeš vyložit vagóny. - Cha, vyložím vagóny.
- Cože? Ne, to nemůžu.
Lhal jsem. Oficiálně je tohle asi poprvé,
co tuhle hru hraju. Super věc na té hře je,
že se dá snadno naučit, lehce pochopit
a prostě vás hned dostane. Vezmu si tamty žluté karty. Dobře, tady máš první.
Vyložím novou. - Kterou žlutou chceš teď?
- Tu starší. - Tak starší. - Díky.
- Tady máš. Vezmi si starého žluťase. - Zamorduju ho!
Odstřelím!
- Musíš tu kartu odprásknout. - Pak si pobrečím.
- Jo, jo. Zničíš celou generaci dětí. Tak jo, Colin už to má za sebou. Anne? Ještě druhou kartu. Dohrála jsem. Tak, a já mám tohle... Já jsem idiot! Jedna z tras, které jsem měl,
vede z Portlandu do Nashvillu, čili z východu na západ,
a druhá vede z Winnipegu do Houstonu.
Mám tohle. Vezmu si lokomotivu,
další kartu už si nemůžu vzít. Když si vezmete z vyložených karet
lokomotivu, váš tah tím končí. Můj tah skončil.
Amy, hraješ! Vezmu si tu bílou, prosím. - Tady máš.
- A pak ještě tu zelenou. Dobře, jedna zelená, tady máš. - Jsi na tahu, Coline.
- Já vyložím vagóny. Vyhazuju 3 žluté karty a postavím si
vagóny mezi Salt Lake City a... - To je Denver?
- Jo, Denver. Za 3 vagóny máš 4 body. Pohni se svým modrým
kulatým pinčlíkem na čtyřku. Ne, na čtyřku! - Číslo čtyři!
- No jo. Co vás to v Kanadě učí za čísla? Cítím se blbě, Amy má
seřazené všechny svoje...
mašinky. - Teď jsem na tom hůř než ty.
- Jo. - Jsem tak super manžel.
- Ano. - Fakt super. - Jsem na tahu.
- Jo. Ticket to Ride jsem už párkrát hrála. Společně s Osadníky z Katanu
je tohle jedna z prvních her, kterou jsem s Anne a našimi
dvěma dětmi začal hrát. Tak jo, jdeme na to.
Vezmu si tuhle kartu. A ty tam teď doložíš další,
abych zase měla z čeho vybírat. Takhle se to u nás hraje. - Tak fajn, končím.
- Dobře. Jedu já. Asi si vezmu daší lokomotivu. Ještě vyložím další kartu. A teď jede Amy. Nechala jsem si všechny
karty cílových stanic, takže musím propojit všechny body,
musím dojet do všech těch měst.
- Vypadáš zklamaně.
- Tu trasu nikdy nedokončím. Úplně na tobě to zklámání vidím. Máš kolem sebe takové ty vlnovky,
které člověk nakreslí, když chce vyjádřit smrad. - Jo, ale nejsou to vlnovky smradu.
- Ne, jen vlnovky zklamání. Je to těžká bitva. Podívej, máme ještě hodně karet... - Pravda.
- A hodně vagónů. - Pravda.
- Amy nám dává hodně prostoru. - Taky pravda.
- Máte spoustu času! - Zelenou, prosím.
- Tady máš svou zelenou kartu. A jednu z balíčku. Jedna tajemná karta z tajemného balíčku.
Coline, jedeš. - Vezmu si oranžovou.
- Jednu oranžovou. - Co tam dáš místo ní?
- Kouknem se. - Lokomotiva, kterou si vzít nemůžeš.
- Proč? - Nemůžeš si vzít lokomotivu, když...
- To je debilní hra! Tak mi dej... třeba tu černou. - Prosím.
- Díky. - Nemáš zač.
- Sakra. Přidám zelenou.
Anne, jsi na řadě. Já o strategii ve hře nepřemýšlím. Obvykle jen ráda hraju s přáteli
a stavím si malé železnice. A pak si vzpomenu,
že bych se vlastně měla snažit vyhrát. A já si teď...
vyložím pár vagónků. - Do prkna, to myslíš vážně?
- Do háje! To je podvádění! Provedli to spolu.
Mít tohle na začátku hry? Jako vážně? To je talent. Mega talent. Za cestu z Winnipegu
do Sault St. Marie dostaneš 15 bodů. Coline, posuň prosím tě
žlutého hráče na 15. To je maximum bodů,
které můžete za vláčky dostat. Začíná to být zajímavé.
KDYKOLIV HRÁČ OBDRŽÍ BODY,
POSUNE SVOU FIGURKU NA HERNÍM PLÁNU. CELKOVÝ POČET BODŮ CÍLOVÉ STANICE ZATÍM NEJDELŠÍ TRASA:
Anne Já si taky vyložím pár vagónů. Pojedu z New Yorku do Washingtonu,
jako by se nechumelilo. Koukejte na mě,
z New Yorku do Washingtonu. Jsem tak trochu jako cestující Joe Biden.
2 body, prosím.
2 body pro černého. - Děkuji pěkně.
- Jsi třída. Amy, jsi na řadě.
Hraj. - 2 z balíčku, prosím.
- 2 karty, tady máš. - Coline, hraješ.
- Tak jo. - Už hraju. A pojedu...
- Koukněte, 4 oranžové. - Kam myslíš, že jedu?
- Z Denveru do Kansas City. Správně, odhadl jsi mě.
Za 4 vlaky máš myslím 7 bodů, jo. Tak si je připočti. Wil je z nás asi nejlepší. Zná tu hru nejlépe. Obsadím si jednu trasu
a on hned ví, kam jedu. - Coline?
- Mám chuť to vzdát! - Co? Ne!
- To nikdy nespojím. Ale no tak, v Heuréce tě jednou
potřeli divným zamzrlým sajrajtem.
Pravda. Tak dobře. Vezmu si... Když jsi dokázal tohle, dokážeš všechno!
Věřím ti! Díky, lidi! S mým znovunalezeným
sebevědomím si obsadím další trasu. Že bych jel...
Chci to vzít támhletudy? Ne, nechci. Nic nemám. Vezmu si
z balíčku a budu se modlit za lidskost. - Tak jo. Co teď?
- Nic moc se nezměnilo. - Vezmu si další.
- Tady. No, tak fajn.
Rovnou si ji odložím sem. Hrál jsem to hodněkrát a můžu ti říct,
že když dostáváš karty, které se ti zrovna nehodí,
můžeš to pořád ještě uhrát na nejdelší trasu, když pospojuješ další města. Protože osoba s nejdelší trasou
získává za odměnu 10 bodů. Už jsem zažil tolik her,
kde bylo právě tohle rozhodující. Taky si můžeš zahrát na hroznýho debila, vyzkoumat, kam lidi jedou,
a blokovat je.
- To zní jako role ušitá na míru.
- Tak do toho. Můžu ještě rychle zablokovat
trasu z Atlanty do Raleigh? To se ti asi nepodaří. - Já si asi něco zvagónkuju.
- Spojuješ Winnipeg s Helenou? Povedu si železnici z Winnipegu do Heleny. Tak to máme 7 bodů pro žlutou. Koukněte, o kolik žlutá vede. Co se to tady děje?
Já si to vždycky raději spočítám. S Wilem pořád hrajeme
Člověče, nezlob se, a když si hodí kostkou,
rovnou se posune dál. Kdežto ona si to musí vždycky spočítat. Jo, musím. Chci si to užít. Ty jsi ta největší hráčská brzda, kterou znám. Škodolibá radost tě přece nezdržuje.
- Jo.
- V tom máš pravdu. Hrát proti páru je vždycky ošidné. Anne se chová úplně stejně,
jako když s ní hraju doma. Dává mi všechno sežrat.
Dost se baví. Vezmu si tuhle, prosím. A pak ještě tuhle. Krucinál. Tak mi dej ty modré. Jedna modrá pro Colina.
Všiml jsem si, jak se ti ulevilo,
když se tam ta karta zjevila. Teď už jich potřebuju jenom šest. - Hmm, kam se asi chystáš?
- Přemýšlíš, kam jedu? Z Portlandu do Salt Lake City. To je těžká trasa. Už to vidím. Asi vím,
jakou máš cílovou stanici. - Strašnou!
- Chjo, Coline. - Nikdy to nespojím.
- Ne, poslouchej. Máme ještě spoustu vagónků.
Hele, ještě nám jich zbývá dost. - Anne Wheaton!
- Už jedu já? - Ty mi čučíš do karet?
- Ne, jen jsem se chtěl nahnout a dát ti pusu. - Jsi sladkej.
- Možná dám pusu tobě. Jo, počkat, co? Co se stane ve Vegas,
zůstane ve Vegas. Myslím, že vítězem se stane hráč,
který dokončí své tratě a zároveň je spojí v nejdelší trasu.
Možná dokončím své tratě, ale myslím, že nemám
šanci postavit nejdelší trasu. Amy, jedeš. Vezmu si... Z balíčku. Tady máš, prosím. A jednu žlutou. Jedna žlutá karta, prosím.
Anne, jedeš. - A místo Anne myslím Colina.
- Díky. - Já si obsadím trasu.
- Vážně? - Co? - Jak skvěle se teď cítíš?
- Jsem šťastný jako blecha! Pojedu ze Salt Lake City do Portlandu.
Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest. Hoši! Za to shrábneš 15 bodů.
Blahopřeju, Coline. Děkuji pěkně. Nenapadlo mě, že můžu hrát
tak skvěle. Ale hrál jsem ještě líp! Na to, jaké měl karty,
si vede dost dobře.
Když jsem ho viděla vykládat
ty modré vagónky, docela jsem mu to přála, protože Colin je daleko
od všech měst, které potřebuju já. Takže to byla pohodka.
Hraj si dál ve svém rohu. CELKOVÝ POČET BODŮ CÍLOVÉ STANICE ZATÍM NEJDELŠÍ TRASA:
Colin Tak Amy, teď jsi na řadě ty. - Postavím si vagónky.
- Ne! Obsaď, obsaď, obsaď si trasu! - Kam to bude, Amy?
- Z Duluth do Winnipegu. - Takže Duluth...
- Nee! Z Duluth do Winnipegu ne! Tam nechceš jet. Je to cesta na prd.
Je nebezpečná! - Hrozí tam nebezpečí?
- Jo! - Jsou tam medvědi? - Jo! - A polární medvědi!
- Polární medvědi?! A nestává se, že ti normální
medvědi se poperou s těma polárníma? Měl jsem tam jet posledně.
Mohl jsem tam jet. Měl jsem tam jet. No jo, pozdě bycha honit. Amy získává...
Vyložila jsi 4 vagóny, to bude 7 bodů. 25 plus 7 je 32. Prosím! Tak trochu vyhrávám.
Jedno místo mě dělí od vítězství. Nevím, jak si vedu, protože musím
nasbírat tolik barev, že se v tom ztrácím. Zatím mi nikdo nezkřížil cestu tak,
že bych ho nemohla lehce objet. - Pojedu z Duluth do Winnipegu!!
- To nemůžeš. To nejde, Coline.
Je mi to líto.
Amy už tuhle trať obsadila. V tom případě pojedu z Calgary
do Seattlu a založím hokejové mužstvo! - Jak se bude jmenovat?
- Seattle-Calgerovci. - Boží jméno! Tak to je super.
- Jo, jo. - Dlouho jsem o tom přemýšlel. - Vzpomínám
si na zápas proti Vancouver-Portlandům. - No jo, to byl těžký zápas.
- Ti chlapi jsou taková hovada. - Byla to hodně nefér hra.
- Co už, udělili jsme jim lekci. Já založím konkurenční tým. - Aha, tak dobře!
- Budou soupeřit. - A jak se bude jmenovat?
- Vancoudlovci. Jen do toho, Coudlovci! Z Montrealu do Bostonu. Už stačilo!
Vystup z toho vlaku, Joe Bidene! - Tak to je špatný.
- Co? Myslíš špatný ve smyslu totálně super? Což by šlo, třeba je to archaismus. Dostanu 2 bodíky. Wil má určitě šanci vyhrát,
protože hraje Ticket často.
Colin ho hraje úplně poprvé, ale je poměrně rozlezlý po celém
herním plánu, takže může vyhrát taky. Colin má asi milion bodů. - Jo, vypadá to tak.
- Ale ještě jsem si nespojil trasy. Existuje malinkatá šance,
že tuhle a tuhle trasu nakonec propojím. Jenže mi nejdou karty.
Míchal je Wil... Neříkám, že podvádí.
Neříkám, že je zmanipulovaný. Ale hraje tu i jeho žena
a mně prostě nejdou žádné karty.
- Jedeš, Coline.
- Vezmu si kartu. Vážně? Protože když obsadíš trasu
z Duluth do Omahy a já ji pak obsadím po tobě, - blokli bychom Amy.
- Brečela bych! Překazili bychom jí plány. Nemůžu. To nejde. Neumím to.
Vezmu si kartu z balíčku. - Jedna z balíčku.
- Buď bílá! Tak nic. - Tak teď si vezmu...
- Další z balíčku? - Jo. - Tohle je fakt děsná hra.
- Tak můžem? - Jo. Jupí! 4 různé barvy.
Víte, co to znamená? Úspěch! V Hi-Lo pokeru tomu říkáme bedoogie. - Vážně?
- Jo. Já si asi obsadím malinkatou
cestičku. Hned tady. - Ze Seattlu do Portlandu.
- Přesně tak. Tak jo, já si teď něco obsadím. Když už so tom mluvíme, valte bulvy,
jak si zabírám trasu z Duluth do Omahy.
Koukněte na toho černého hada.
Děsí mě. Co to má být? Wil je teď na tom asi nejlíp, protože obsadil celý východ. Nikdo jiný tam nic nestaví,
takže se může rozšiřovat. Jako to teď tak vypadá, zbývá mi položit už jen asi 8 nebo 9 vagónů
a mám v kapse bonus za nejdelší trasu. - Coline, jedeš!
- Tak mi dej jednu z balíčku, Wile. - Posílám jednu kartu z balíčku!
- Je to ta, co potřebuju? Ne! - A co tahle? Už je to lepší?
- Ne. Tak pojďme, jen houšť! Anne, jedeš. Zkus si taky
líznout nepotřebnou kartu. - Vezmu si z balíčku.
- A tvým rande naslepo se stává... - Vezmu si ještě jednu.
- Tady máš. A nyní je na řadě Wil Wheaton. Wil Wheaton, toho zbožňuju!
V tom seriálu, na co se dívám, byl úplně super! - Tak fajn...
- Co to mělo jako být? Asi nejsme dobří hosté,
tak si povídá sám se sebou. Já si jenom líznu 2 karty,
teď už můžeš jet ty. "Moc rád si pokecám sám se sebou." Postavím si další vagónek. "Jsem ten nejlepší
chlapák pod sluncem!" - Tak, tak. Ze St. Louis do Chicaga.
- Vypadá to jako chobotnice! - O co se snažíš?
- Kašlu na nejdelší trasu! Střelím to všude!
- Všechny trasy!
- Máš 2 body. - Obsadit všechny trasy!
- To nedělej! - To je to samý jako "uklidit všechen bordel"?
- Přesně tak! - Jo! Správně přiřazený meme,
bonusové body! - Už jedu já?
- Jo. - Tak si vezmu 2 karty. - Z balíčku?
- Jo. - Fajn. Je tohle tvá karta? - Ne!
- A co tahle? - Vůbec! Víc nedostaneš, jen tyhle 2.
Netvař se, jako bys čekal další. Každá z těch karet má jinou barvu! - A nesedí ani k těmhle kartám?
- Ne. Mám 6 karet, z toho jednu
dvojici, ale ve špatné barvě. To máš fakt blbé. Jen se chci dostat do Winnipegu. Fakt? To je dost daleko. Kdyby sis chtěl prodloužit trasu dalšími
vagónky, mohl bys jet z Houstonu do New Orleans. Neboli z Haustonu do Nálíns.
- Tak dobře, obsadím si...
- Pozdě, už sis vzal karty. Víš co?
Furt mě jen omezuješ. S takovou holkou už jsem párkrát chodil!
A nikdy to nedopadlo dobře. - Co bys chtěla, Anne?
- Vezmu si kartu z balíčku. - Nemáš Colinovu kartu?
- Asi jo. Vezmu si ještě jednu Colinovu kartu, prosím. Za chvíli Anne řekne:
"Hele, mám 45 lokomotiv!" "A pojedu z kamkoliv
do kamkoliv se mi zachce."
- A já si vezmu dvě Colinovy karty.
- Anne vynalezla vysokorychlostní trať! Musím říct, že ten, co je míchal,
si s tím dal pořádně záležet, fakt hrůza. Pochopil jsem to tak,
že je dobré se držet při okraji, stavět delší tratě a snažit se
propojit města a dokončit misi. Hraní uprostřed plánku je super,
protože je tam hodně dvojitých cest na výběr, a hlavně hned všem nevyslepičíte,
kam se snažíte dojet. CELKOVÝ POČET BODŮ CÍLOVÉ STANICE ZATÍM NEJDELŠÍ TRASA:
Wil - Amy, jedeš.
- Vezmu si tu oranžovou uprostřed. - Jedna střední oranžová.
- Sexy. - A pak i tu na kraji.
- A jednu z kraje. - Myslím, že vím, kam se chystá.
- Bože, asi vím, o co ti jde. Už jedu?
Hádejte, jakou trať obsadím! Do háje, fakt? Mám jednu, druhou, třetí, čtvrtou,
lokomotivu a ještě jednu.
- Ano!
- Jedu do Winnipegu, lidi. Jo! Víš, cos teď vyhrál? 15 bodů, Coline! V momentě, kdy Colin spojil
Calgary s Winnipegem, bylo po všem. Věděl jsem, že je to pro mě klíčové. Fandila jsem mu,
když si obsadil dlouhé trasy, protože se mi stejně nepletl do cesty.
Teď se cítím jak trubka. Myslím, že máš snad delší trasu než já. Ty máš nejdelší trasu.
Jedeš z Floridy do Omahy přes Montreal. Je docela dlouhá. Hele, má trasa
je celkem dlouhá, ale ne tak dlouhá jako ta tvoje. Však to znáš. Koho to zajímá, jestli je něčeho až příliš? To jsi tu vaši při ukončil docela velkoryse. - To jsem ještě nezažila.
- Jedeš, Amy. Přestaneme se přít,
ať si vychutnáme náš úspěch. Kristepane, co se to tu děje? Než jsme si uvědomili, co se děje,
Colin se stačil rozlézt po celé herní desce.
Jeho trať je tak dlouhá,
že je z ní smyčka. Jsem ze sebe nadšený. Kdykoliv se vidím,
jak vymýšlím strategii, jako bych hleděl na práci génia. Už mi nezbývá moc vagónů,
takže se blížíme ke konečné fázi hry. - Hra končí, když nám zbývá kolik vagónů?
- Když má jeden hráč 0, 1, nebo 2 vagóny, jede se poslední kolo. Všichni jedou ještě jednou,
včetně hráče, který poslední kolo zahájil.
Panebože, že prý mám
dál hrát nebo co... Tady je 5 červených karet. Pojedu z Heleny do Omahy. Vidím, že používáš systém uzlů. Tohle je úžasný uzel. Za 5 vagónků máš 10 bodů. Anne, získáváš 10 bodů.
Dohromady jich máš 54. Dovolíš?
1, 2, 3, 4,
5, 6, 7, 8, 9... 10. Ty čísla tam jsou proto,
abys to nemusela počítat. Přestaň mi to pořád upírat. - No jo, dělej, jak myslíš.
- Děkuji. - Vezmu si tuhle kartu.
- Vidíš, jak to mám těžký? Neskutečné. Jsi silná žena. Tak jo, jedeme dál.
Jsi na řadě, Amy. Pojedu do Bostonu! Pěkné.
Za to máš 2 body? - Myslím, že jo.
- A teď čumte na mě! 3 karty.
Takže už mi zbývají jen dva vagóny. Začínám poslední kolo a pojedu... - Neee!
- Tak fajn, tady máš body. - Začalo poslední kolo.
- Dobře. Já udělám to samé,
akorát ne tak epicky, a pojedu ze San Francisca do Los Angeles. Za to máš 4 body.
Já mám nachystané 3 karty,
takže obsadím nějakou trasu se 3 vagónky. Pojedu z El Pasa do Phoenixu. Chápu to správně,
že já po tobě už hrát nebudu? Ne. Nebudeš. Jako můj poslední tah
bych asi měla udělat tohle! - Kriste na nebi!
- Panebože. A pojedu z Oklahoma City do El Pasa.
Z Oklahoma City do El Pasa.
Za to získáš 10 bodů. Koukni na sebe, ze 46 na 56 bodů. Nejsem poslední! - No jo, to je pravda.
- To si odnesu do hrobu! Jsem tak obří služební vůz,
že se u mě slezou všichni kluci. Coline, poslední tah. Já už mám jen 1 kartu,
odhazuju červenou a pojedu z Raleigh... Nebo ne, pojedu z Nashvillu do Atlanty.
- Tak jo.
- Božínku! Teď bychom měli spočítat všechny trasy. - Uvidíme.
- On říká trasy a já tratě. Já používám obojí. Boyane, pojď sem prosímtě. To máme 4. Jsem rád, že to počítáme,
protože kdyby měl někdo vyhrát o 1 nebo 2 body, musíme si být jistí.
A vítěz dostane Rolexky! Wila málem klepla pepka.
Stál tam jak opařený. Co jsi to provedla? Chtěla, abychom věřili,
že to neudělala schválně. Všichni jsme se tvářili stejně. Jestli to nebyla nerdský záchvat
vzteku, tak nevím, co to bylo. Ne, ne, to nebyl to záchvat vzteku. Spíš jsem neměla ponětí, že ten stůl
tak pruží a že se všechny vagónky rozletí.
34, 35, 36, 37, 38.
Děláš si srandu? Jel jsem z Winnipegu
do New Orleans přes Portland. Takže vyhráváš body za nejdelší trasu a taky
za nejméně efektivní železniční společnost. Posunem tě na šílených 81. Teď si všichni ukážeme,
jaké jsme měli cílové stanice. Zjistíme, jestli jsme všechny
trasy stihli dokončit, nebo ne. Za dokončené trasy se body přičítají. Za nedokončené trasy se odečítají.
Coline, vyhrál jsi! - Tak to je neuvěřitelné!
- Vyhrál jsi svou úplně první hru! A tak to má být. Od začátku do konce jsem
se cítila asi takhle: "Hele, karty! To asi nezvládnu.
Ale možná, že jo! Vagónky, vagónky, vagónky,
žádné tušení, že Colin jich už má milion." Colin tuhle hru ještě nikdy nehrál,
a přesto nás vydrtil. V tom spočívá krása her
s velmi jednoduchými pravidly, ve které hraje roli
štěstí i strategie zároveň.
Víš, proč jsme ho neprokoukli? Pořád jen žvanil,
jak nemá žádné karty stejné barvy. Tímhle nás oblafnul.
Ještě jsme ho litovali. Colinovou strategií bylo
hrát frašku a tahat nás za nos. Já jsem idiot! Půjdu se podívat za Colinem a zeptám se ho, jak dokázal vydrtit tři lidi...
které vydrtil. - Lži a komedie!
- Tak to provedl. Nijak jinak. Musím se tě zeptat,
jestli jsi nás netahal za nos. Ne! Když se podíváš na záznam,
uvidíš, jak děsně mě ty trasy frustrovaly, jet ze severu na jih
a z východu na západ. Musel jsem je nějak spojit.
Půlku hry jsem přemýšlel, že to udělám přes jih. - Netušil jsem, že to vyjde.
- Všichni jsme tě tak litovali. A pak jsme najednou prozřeli.
No tak moment! Postavil jsi tak hodně vagónů,
že jsi ještě stihl udělat kličku.
No, to vítězství jsi totálně vyhrál. Zasloužil sis vyhrát vítězství. Snažili jsme se všichni. A k tomu získáváš
naši trofej úžasnosti. Držíme v rukou úžasnost! Jo, přesně tak. Jenom sem rychle napíšu tvoje jméno. - Colin.
- Na cenu jste nehleděli! Máš pravdu.
Teď si to vezmi. Máš možnost přednést proslov
nebo říct něco na kameru. No jasně. Přijímám tuto trofej jménem
všeho dobrého, správného, čistého a ryzího. Doufám, že je teď svět lepším místem. - Moc krásný proslov.
- Díky. Doufám, že příští vítěz
bude mít stejně pěkný proslov. - Musím si to vzít zpátky.
- Ale je moje! Ne, ne.
Nemáme v rozpočtu
peníze na víc než jednu trofej. Ale můžeš si nechat
kousek lepítka s tvým jménem! To už ti nikdo neodpáře.
Vezmi si to klidně do banky. Boží! Beru si do banky
kousek izolepy! A my se uvidíme u dalšího
TableTopu zase příště. Překlad: ABigWhiteWolf
www.videacesky.cz
stráví hodiny studiem manuálu. Pravidla neobsahují nic než nekonečno
stránek spletitých tabulek a grafů. Tato hra je ale tak elegantní a jednoduchá, že se ji naučíte rychleji,
než sestavíte herní plán. Dokonce ke hraní přemluvíte i svou ženu. Ne, vážně! Dneska s námi bude
hrát i moje žena.
Hosty dnešního TableTopu jsou Colin Ferguson,
Amy Dallen a má žena, Anne Wheaton, a společně si zahrajeme Ticket to Ride. Ticket to Ride vyhrál
německé ocenění Hra roku 2004. To je pro deskové hry něco jako Oscar.
Docela bomba. Porotu si získala svou krásou
a elegantními, jednoduchými pravidly. Vystupujeme jako železniční magnáti,
snažící se propojit města Severní Ameriky. Hru vyhraje hráč s nejvyšším počtem bodů. Jaká to neotřelá idea!
K získání bodů můžete každé kolo
vykonat jednu ze tří jednoduchých akcí. Můžete si líznout buď
z vyložených karet, nebo z balíčku. Můžete zaplatit kartami stejné barvy
za vagónky a obsadit si trať. A pokud si hráč dostatečně troufá,
může si líznout kartu cílových stanic. Pokud stihnete trasu na kartě
dokončit před koncem hry, obdržíte za ni body. Je to ale riskantní, protože když se
vám trasu dokončit nepodaří, body se vám při konečném sčítání odečtou.
A taky se vám před spaním
někdo vřítí do bytu a jednu vám ubalí. Ticket to Ride je klasika
mezi moderními hrami. Naučíte se ji za pár minut,
ale hrát ji budete do konce života. Nasedat! Je čas zahrát si Ticket to Ride. Jmenuju se Anne Wheaton. Pracuju jako kadeřnice a jsem provdaná
za super nerda jménem Wil. Jmenuju se Amy Dallen.
Prodávám komiksy. Já jsem Colin Ferguson a pokud mě někdo zná, tak asi ze seriálu Heuréka,
kde hraju šerifa. Coline, jsi na tahu. Koukni se, co máš za trasy. Můžeš si je nechat všechny,
nebo jednu odhodit. KARTY CÍLOVÝCH STANIC ZA DOKONČENÉ TRATĚ UVEDENÉ NA KARTĚ
CÍLOVÝCH STANIC SE BODY PŘIČÍTAJÍ.
ZA NEDOKONČENÉ TRATĚ SE BODY ODEČÍTAJÍ. - Začínáš hru, Coline.
- To je hrůza! Tyhle trasy nikdy nespojím.
Pro začátek odhodím tuhle. Dobře, dám je k balíčku odhozených karet. Máš na výběr z vyložených karet.
Můžeš si ale líznout taky z balíčku. Nebo pokud máš hodně šťastnou
ruku, můžeš vyložit vagóny. - Cha, vyložím vagóny.
- Cože? Ne, to nemůžu.
Lhal jsem. Oficiálně je tohle asi poprvé,
co tuhle hru hraju. Super věc na té hře je,
že se dá snadno naučit, lehce pochopit
a prostě vás hned dostane. Vezmu si tamty žluté karty. Dobře, tady máš první.
Vyložím novou. - Kterou žlutou chceš teď?
- Tu starší. - Tak starší. - Díky.
- Tady máš. Vezmi si starého žluťase. - Zamorduju ho!
Odstřelím!
- Musíš tu kartu odprásknout. - Pak si pobrečím.
- Jo, jo. Zničíš celou generaci dětí. Tak jo, Colin už to má za sebou. Anne? Ještě druhou kartu. Dohrála jsem. Tak, a já mám tohle... Já jsem idiot! Jedna z tras, které jsem měl,
vede z Portlandu do Nashvillu, čili z východu na západ,
a druhá vede z Winnipegu do Houstonu.
Mám tohle. Vezmu si lokomotivu,
další kartu už si nemůžu vzít. Když si vezmete z vyložených karet
lokomotivu, váš tah tím končí. Můj tah skončil.
Amy, hraješ! Vezmu si tu bílou, prosím. - Tady máš.
- A pak ještě tu zelenou. Dobře, jedna zelená, tady máš. - Jsi na tahu, Coline.
- Já vyložím vagóny. Vyhazuju 3 žluté karty a postavím si
vagóny mezi Salt Lake City a... - To je Denver?
- Jo, Denver. Za 3 vagóny máš 4 body. Pohni se svým modrým
kulatým pinčlíkem na čtyřku. Ne, na čtyřku! - Číslo čtyři!
- No jo. Co vás to v Kanadě učí za čísla? Cítím se blbě, Amy má
seřazené všechny svoje...
mašinky. - Teď jsem na tom hůř než ty.
- Jo. - Jsem tak super manžel.
- Ano. - Fakt super. - Jsem na tahu.
- Jo. Ticket to Ride jsem už párkrát hrála. Společně s Osadníky z Katanu
je tohle jedna z prvních her, kterou jsem s Anne a našimi
dvěma dětmi začal hrát. Tak jo, jdeme na to.
Vezmu si tuhle kartu. A ty tam teď doložíš další,
abych zase měla z čeho vybírat. Takhle se to u nás hraje. - Tak fajn, končím.
- Dobře. Jedu já. Asi si vezmu daší lokomotivu. Ještě vyložím další kartu. A teď jede Amy. Nechala jsem si všechny
karty cílových stanic, takže musím propojit všechny body,
musím dojet do všech těch měst.
- Vypadáš zklamaně.
- Tu trasu nikdy nedokončím. Úplně na tobě to zklámání vidím. Máš kolem sebe takové ty vlnovky,
které člověk nakreslí, když chce vyjádřit smrad. - Jo, ale nejsou to vlnovky smradu.
- Ne, jen vlnovky zklamání. Je to těžká bitva. Podívej, máme ještě hodně karet... - Pravda.
- A hodně vagónů. - Pravda.
- Amy nám dává hodně prostoru. - Taky pravda.
- Máte spoustu času! - Zelenou, prosím.
- Tady máš svou zelenou kartu. A jednu z balíčku. Jedna tajemná karta z tajemného balíčku.
Coline, jedeš. - Vezmu si oranžovou.
- Jednu oranžovou. - Co tam dáš místo ní?
- Kouknem se. - Lokomotiva, kterou si vzít nemůžeš.
- Proč? - Nemůžeš si vzít lokomotivu, když...
- To je debilní hra! Tak mi dej... třeba tu černou. - Prosím.
- Díky. - Nemáš zač.
- Sakra. Přidám zelenou.
Anne, jsi na řadě. Já o strategii ve hře nepřemýšlím. Obvykle jen ráda hraju s přáteli
a stavím si malé železnice. A pak si vzpomenu,
že bych se vlastně měla snažit vyhrát. A já si teď...
vyložím pár vagónků. - Do prkna, to myslíš vážně?
- Do háje! To je podvádění! Provedli to spolu.
Mít tohle na začátku hry? Jako vážně? To je talent. Mega talent. Za cestu z Winnipegu
do Sault St. Marie dostaneš 15 bodů. Coline, posuň prosím tě
žlutého hráče na 15. To je maximum bodů,
které můžete za vláčky dostat. Začíná to být zajímavé.
KDYKOLIV HRÁČ OBDRŽÍ BODY,
POSUNE SVOU FIGURKU NA HERNÍM PLÁNU. CELKOVÝ POČET BODŮ CÍLOVÉ STANICE ZATÍM NEJDELŠÍ TRASA:
Anne Já si taky vyložím pár vagónů. Pojedu z New Yorku do Washingtonu,
jako by se nechumelilo. Koukejte na mě,
z New Yorku do Washingtonu. Jsem tak trochu jako cestující Joe Biden.
2 body, prosím.
2 body pro černého. - Děkuji pěkně.
- Jsi třída. Amy, jsi na řadě.
Hraj. - 2 z balíčku, prosím.
- 2 karty, tady máš. - Coline, hraješ.
- Tak jo. - Už hraju. A pojedu...
- Koukněte, 4 oranžové. - Kam myslíš, že jedu?
- Z Denveru do Kansas City. Správně, odhadl jsi mě.
Za 4 vlaky máš myslím 7 bodů, jo. Tak si je připočti. Wil je z nás asi nejlepší. Zná tu hru nejlépe. Obsadím si jednu trasu
a on hned ví, kam jedu. - Coline?
- Mám chuť to vzdát! - Co? Ne!
- To nikdy nespojím. Ale no tak, v Heuréce tě jednou
potřeli divným zamzrlým sajrajtem.
Pravda. Tak dobře. Vezmu si... Když jsi dokázal tohle, dokážeš všechno!
Věřím ti! Díky, lidi! S mým znovunalezeným
sebevědomím si obsadím další trasu. Že bych jel...
Chci to vzít támhletudy? Ne, nechci. Nic nemám. Vezmu si
z balíčku a budu se modlit za lidskost. - Tak jo. Co teď?
- Nic moc se nezměnilo. - Vezmu si další.
- Tady. No, tak fajn.
Rovnou si ji odložím sem. Hrál jsem to hodněkrát a můžu ti říct,
že když dostáváš karty, které se ti zrovna nehodí,
můžeš to pořád ještě uhrát na nejdelší trasu, když pospojuješ další města. Protože osoba s nejdelší trasou
získává za odměnu 10 bodů. Už jsem zažil tolik her,
kde bylo právě tohle rozhodující. Taky si můžeš zahrát na hroznýho debila, vyzkoumat, kam lidi jedou,
a blokovat je.
- To zní jako role ušitá na míru.
- Tak do toho. Můžu ještě rychle zablokovat
trasu z Atlanty do Raleigh? To se ti asi nepodaří. - Já si asi něco zvagónkuju.
- Spojuješ Winnipeg s Helenou? Povedu si železnici z Winnipegu do Heleny. Tak to máme 7 bodů pro žlutou. Koukněte, o kolik žlutá vede. Co se to tady děje?
Já si to vždycky raději spočítám. S Wilem pořád hrajeme
Člověče, nezlob se, a když si hodí kostkou,
rovnou se posune dál. Kdežto ona si to musí vždycky spočítat. Jo, musím. Chci si to užít. Ty jsi ta největší hráčská brzda, kterou znám. Škodolibá radost tě přece nezdržuje.
- Jo.
- V tom máš pravdu. Hrát proti páru je vždycky ošidné. Anne se chová úplně stejně,
jako když s ní hraju doma. Dává mi všechno sežrat.
Dost se baví. Vezmu si tuhle, prosím. A pak ještě tuhle. Krucinál. Tak mi dej ty modré. Jedna modrá pro Colina.
Všiml jsem si, jak se ti ulevilo,
když se tam ta karta zjevila. Teď už jich potřebuju jenom šest. - Hmm, kam se asi chystáš?
- Přemýšlíš, kam jedu? Z Portlandu do Salt Lake City. To je těžká trasa. Už to vidím. Asi vím,
jakou máš cílovou stanici. - Strašnou!
- Chjo, Coline. - Nikdy to nespojím.
- Ne, poslouchej. Máme ještě spoustu vagónků.
Hele, ještě nám jich zbývá dost. - Anne Wheaton!
- Už jedu já? - Ty mi čučíš do karet?
- Ne, jen jsem se chtěl nahnout a dát ti pusu. - Jsi sladkej.
- Možná dám pusu tobě. Jo, počkat, co? Co se stane ve Vegas,
zůstane ve Vegas. Myslím, že vítězem se stane hráč,
který dokončí své tratě a zároveň je spojí v nejdelší trasu.
Možná dokončím své tratě, ale myslím, že nemám
šanci postavit nejdelší trasu. Amy, jedeš. Vezmu si... Z balíčku. Tady máš, prosím. A jednu žlutou. Jedna žlutá karta, prosím.
Anne, jedeš. - A místo Anne myslím Colina.
- Díky. - Já si obsadím trasu.
- Vážně? - Co? - Jak skvěle se teď cítíš?
- Jsem šťastný jako blecha! Pojedu ze Salt Lake City do Portlandu.
Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest. Hoši! Za to shrábneš 15 bodů.
Blahopřeju, Coline. Děkuji pěkně. Nenapadlo mě, že můžu hrát
tak skvěle. Ale hrál jsem ještě líp! Na to, jaké měl karty,
si vede dost dobře.
Když jsem ho viděla vykládat
ty modré vagónky, docela jsem mu to přála, protože Colin je daleko
od všech měst, které potřebuju já. Takže to byla pohodka.
Hraj si dál ve svém rohu. CELKOVÝ POČET BODŮ CÍLOVÉ STANICE ZATÍM NEJDELŠÍ TRASA:
Colin Tak Amy, teď jsi na řadě ty. - Postavím si vagónky.
- Ne! Obsaď, obsaď, obsaď si trasu! - Kam to bude, Amy?
- Z Duluth do Winnipegu. - Takže Duluth...
- Nee! Z Duluth do Winnipegu ne! Tam nechceš jet. Je to cesta na prd.
Je nebezpečná! - Hrozí tam nebezpečí?
- Jo! - Jsou tam medvědi? - Jo! - A polární medvědi!
- Polární medvědi?! A nestává se, že ti normální
medvědi se poperou s těma polárníma? Měl jsem tam jet posledně.
Mohl jsem tam jet. Měl jsem tam jet. No jo, pozdě bycha honit. Amy získává...
Vyložila jsi 4 vagóny, to bude 7 bodů. 25 plus 7 je 32. Prosím! Tak trochu vyhrávám.
Jedno místo mě dělí od vítězství. Nevím, jak si vedu, protože musím
nasbírat tolik barev, že se v tom ztrácím. Zatím mi nikdo nezkřížil cestu tak,
že bych ho nemohla lehce objet. - Pojedu z Duluth do Winnipegu!!
- To nemůžeš. To nejde, Coline.
Je mi to líto.
Amy už tuhle trať obsadila. V tom případě pojedu z Calgary
do Seattlu a založím hokejové mužstvo! - Jak se bude jmenovat?
- Seattle-Calgerovci. - Boží jméno! Tak to je super.
- Jo, jo. - Dlouho jsem o tom přemýšlel. - Vzpomínám
si na zápas proti Vancouver-Portlandům. - No jo, to byl těžký zápas.
- Ti chlapi jsou taková hovada. - Byla to hodně nefér hra.
- Co už, udělili jsme jim lekci. Já založím konkurenční tým. - Aha, tak dobře!
- Budou soupeřit. - A jak se bude jmenovat?
- Vancoudlovci. Jen do toho, Coudlovci! Z Montrealu do Bostonu. Už stačilo!
Vystup z toho vlaku, Joe Bidene! - Tak to je špatný.
- Co? Myslíš špatný ve smyslu totálně super? Což by šlo, třeba je to archaismus. Dostanu 2 bodíky. Wil má určitě šanci vyhrát,
protože hraje Ticket často.
Colin ho hraje úplně poprvé, ale je poměrně rozlezlý po celém
herním plánu, takže může vyhrát taky. Colin má asi milion bodů. - Jo, vypadá to tak.
- Ale ještě jsem si nespojil trasy. Existuje malinkatá šance,
že tuhle a tuhle trasu nakonec propojím. Jenže mi nejdou karty.
Míchal je Wil... Neříkám, že podvádí.
Neříkám, že je zmanipulovaný. Ale hraje tu i jeho žena
a mně prostě nejdou žádné karty.
- Jedeš, Coline.
- Vezmu si kartu. Vážně? Protože když obsadíš trasu
z Duluth do Omahy a já ji pak obsadím po tobě, - blokli bychom Amy.
- Brečela bych! Překazili bychom jí plány. Nemůžu. To nejde. Neumím to.
Vezmu si kartu z balíčku. - Jedna z balíčku.
- Buď bílá! Tak nic. - Tak teď si vezmu...
- Další z balíčku? - Jo. - Tohle je fakt děsná hra.
- Tak můžem? - Jo. Jupí! 4 různé barvy.
Víte, co to znamená? Úspěch! V Hi-Lo pokeru tomu říkáme bedoogie. - Vážně?
- Jo. Já si asi obsadím malinkatou
cestičku. Hned tady. - Ze Seattlu do Portlandu.
- Přesně tak. Tak jo, já si teď něco obsadím. Když už so tom mluvíme, valte bulvy,
jak si zabírám trasu z Duluth do Omahy.
Koukněte na toho černého hada.
Děsí mě. Co to má být? Wil je teď na tom asi nejlíp, protože obsadil celý východ. Nikdo jiný tam nic nestaví,
takže se může rozšiřovat. Jako to teď tak vypadá, zbývá mi položit už jen asi 8 nebo 9 vagónů
a mám v kapse bonus za nejdelší trasu. - Coline, jedeš!
- Tak mi dej jednu z balíčku, Wile. - Posílám jednu kartu z balíčku!
- Je to ta, co potřebuju? Ne! - A co tahle? Už je to lepší?
- Ne. Tak pojďme, jen houšť! Anne, jedeš. Zkus si taky
líznout nepotřebnou kartu. - Vezmu si z balíčku.
- A tvým rande naslepo se stává... - Vezmu si ještě jednu.
- Tady máš. A nyní je na řadě Wil Wheaton. Wil Wheaton, toho zbožňuju!
V tom seriálu, na co se dívám, byl úplně super! - Tak fajn...
- Co to mělo jako být? Asi nejsme dobří hosté,
tak si povídá sám se sebou. Já si jenom líznu 2 karty,
teď už můžeš jet ty. "Moc rád si pokecám sám se sebou." Postavím si další vagónek. "Jsem ten nejlepší
chlapák pod sluncem!" - Tak, tak. Ze St. Louis do Chicaga.
- Vypadá to jako chobotnice! - O co se snažíš?
- Kašlu na nejdelší trasu! Střelím to všude!
- Všechny trasy!
- Máš 2 body. - Obsadit všechny trasy!
- To nedělej! - To je to samý jako "uklidit všechen bordel"?
- Přesně tak! - Jo! Správně přiřazený meme,
bonusové body! - Už jedu já?
- Jo. - Tak si vezmu 2 karty. - Z balíčku?
- Jo. - Fajn. Je tohle tvá karta? - Ne!
- A co tahle? - Vůbec! Víc nedostaneš, jen tyhle 2.
Netvař se, jako bys čekal další. Každá z těch karet má jinou barvu! - A nesedí ani k těmhle kartám?
- Ne. Mám 6 karet, z toho jednu
dvojici, ale ve špatné barvě. To máš fakt blbé. Jen se chci dostat do Winnipegu. Fakt? To je dost daleko. Kdyby sis chtěl prodloužit trasu dalšími
vagónky, mohl bys jet z Houstonu do New Orleans. Neboli z Haustonu do Nálíns.
- Tak dobře, obsadím si...
- Pozdě, už sis vzal karty. Víš co?
Furt mě jen omezuješ. S takovou holkou už jsem párkrát chodil!
A nikdy to nedopadlo dobře. - Co bys chtěla, Anne?
- Vezmu si kartu z balíčku. - Nemáš Colinovu kartu?
- Asi jo. Vezmu si ještě jednu Colinovu kartu, prosím. Za chvíli Anne řekne:
"Hele, mám 45 lokomotiv!" "A pojedu z kamkoliv
do kamkoliv se mi zachce."
- A já si vezmu dvě Colinovy karty.
- Anne vynalezla vysokorychlostní trať! Musím říct, že ten, co je míchal,
si s tím dal pořádně záležet, fakt hrůza. Pochopil jsem to tak,
že je dobré se držet při okraji, stavět delší tratě a snažit se
propojit města a dokončit misi. Hraní uprostřed plánku je super,
protože je tam hodně dvojitých cest na výběr, a hlavně hned všem nevyslepičíte,
kam se snažíte dojet. CELKOVÝ POČET BODŮ CÍLOVÉ STANICE ZATÍM NEJDELŠÍ TRASA:
Wil - Amy, jedeš.
- Vezmu si tu oranžovou uprostřed. - Jedna střední oranžová.
- Sexy. - A pak i tu na kraji.
- A jednu z kraje. - Myslím, že vím, kam se chystá.
- Bože, asi vím, o co ti jde. Už jedu?
Hádejte, jakou trať obsadím! Do háje, fakt? Mám jednu, druhou, třetí, čtvrtou,
lokomotivu a ještě jednu.
- Ano!
- Jedu do Winnipegu, lidi. Jo! Víš, cos teď vyhrál? 15 bodů, Coline! V momentě, kdy Colin spojil
Calgary s Winnipegem, bylo po všem. Věděl jsem, že je to pro mě klíčové. Fandila jsem mu,
když si obsadil dlouhé trasy, protože se mi stejně nepletl do cesty.
Teď se cítím jak trubka. Myslím, že máš snad delší trasu než já. Ty máš nejdelší trasu.
Jedeš z Floridy do Omahy přes Montreal. Je docela dlouhá. Hele, má trasa
je celkem dlouhá, ale ne tak dlouhá jako ta tvoje. Však to znáš. Koho to zajímá, jestli je něčeho až příliš? To jsi tu vaši při ukončil docela velkoryse. - To jsem ještě nezažila.
- Jedeš, Amy. Přestaneme se přít,
ať si vychutnáme náš úspěch. Kristepane, co se to tu děje? Než jsme si uvědomili, co se děje,
Colin se stačil rozlézt po celé herní desce.
Jeho trať je tak dlouhá,
že je z ní smyčka. Jsem ze sebe nadšený. Kdykoliv se vidím,
jak vymýšlím strategii, jako bych hleděl na práci génia. Už mi nezbývá moc vagónů,
takže se blížíme ke konečné fázi hry. - Hra končí, když nám zbývá kolik vagónů?
- Když má jeden hráč 0, 1, nebo 2 vagóny, jede se poslední kolo. Všichni jedou ještě jednou,
včetně hráče, který poslední kolo zahájil.
Panebože, že prý mám
dál hrát nebo co... Tady je 5 červených karet. Pojedu z Heleny do Omahy. Vidím, že používáš systém uzlů. Tohle je úžasný uzel. Za 5 vagónků máš 10 bodů. Anne, získáváš 10 bodů.
Dohromady jich máš 54. Dovolíš?
1, 2, 3, 4,
5, 6, 7, 8, 9... 10. Ty čísla tam jsou proto,
abys to nemusela počítat. Přestaň mi to pořád upírat. - No jo, dělej, jak myslíš.
- Děkuji. - Vezmu si tuhle kartu.
- Vidíš, jak to mám těžký? Neskutečné. Jsi silná žena. Tak jo, jedeme dál.
Jsi na řadě, Amy. Pojedu do Bostonu! Pěkné.
Za to máš 2 body? - Myslím, že jo.
- A teď čumte na mě! 3 karty.
Takže už mi zbývají jen dva vagóny. Začínám poslední kolo a pojedu... - Neee!
- Tak fajn, tady máš body. - Začalo poslední kolo.
- Dobře. Já udělám to samé,
akorát ne tak epicky, a pojedu ze San Francisca do Los Angeles. Za to máš 4 body.
Já mám nachystané 3 karty,
takže obsadím nějakou trasu se 3 vagónky. Pojedu z El Pasa do Phoenixu. Chápu to správně,
že já po tobě už hrát nebudu? Ne. Nebudeš. Jako můj poslední tah
bych asi měla udělat tohle! - Kriste na nebi!
- Panebože. A pojedu z Oklahoma City do El Pasa.
Z Oklahoma City do El Pasa.
Za to získáš 10 bodů. Koukni na sebe, ze 46 na 56 bodů. Nejsem poslední! - No jo, to je pravda.
- To si odnesu do hrobu! Jsem tak obří služební vůz,
že se u mě slezou všichni kluci. Coline, poslední tah. Já už mám jen 1 kartu,
odhazuju červenou a pojedu z Raleigh... Nebo ne, pojedu z Nashvillu do Atlanty.
- Tak jo.
- Božínku! Teď bychom měli spočítat všechny trasy. - Uvidíme.
- On říká trasy a já tratě. Já používám obojí. Boyane, pojď sem prosímtě. To máme 4. Jsem rád, že to počítáme,
protože kdyby měl někdo vyhrát o 1 nebo 2 body, musíme si být jistí.
A vítěz dostane Rolexky! Wila málem klepla pepka.
Stál tam jak opařený. Co jsi to provedla? Chtěla, abychom věřili,
že to neudělala schválně. Všichni jsme se tvářili stejně. Jestli to nebyla nerdský záchvat
vzteku, tak nevím, co to bylo. Ne, ne, to nebyl to záchvat vzteku. Spíš jsem neměla ponětí, že ten stůl
tak pruží a že se všechny vagónky rozletí.
34, 35, 36, 37, 38.
Děláš si srandu? Jel jsem z Winnipegu
do New Orleans přes Portland. Takže vyhráváš body za nejdelší trasu a taky
za nejméně efektivní železniční společnost. Posunem tě na šílených 81. Teď si všichni ukážeme,
jaké jsme měli cílové stanice. Zjistíme, jestli jsme všechny
trasy stihli dokončit, nebo ne. Za dokončené trasy se body přičítají. Za nedokončené trasy se odečítají.
Coline, vyhrál jsi! - Tak to je neuvěřitelné!
- Vyhrál jsi svou úplně první hru! A tak to má být. Od začátku do konce jsem
se cítila asi takhle: "Hele, karty! To asi nezvládnu.
Ale možná, že jo! Vagónky, vagónky, vagónky,
žádné tušení, že Colin jich už má milion." Colin tuhle hru ještě nikdy nehrál,
a přesto nás vydrtil. V tom spočívá krása her
s velmi jednoduchými pravidly, ve které hraje roli
štěstí i strategie zároveň.
Víš, proč jsme ho neprokoukli? Pořád jen žvanil,
jak nemá žádné karty stejné barvy. Tímhle nás oblafnul.
Ještě jsme ho litovali. Colinovou strategií bylo
hrát frašku a tahat nás za nos. Já jsem idiot! Půjdu se podívat za Colinem a zeptám se ho, jak dokázal vydrtit tři lidi...
které vydrtil. - Lži a komedie!
- Tak to provedl. Nijak jinak. Musím se tě zeptat,
jestli jsi nás netahal za nos. Ne! Když se podíváš na záznam,
uvidíš, jak děsně mě ty trasy frustrovaly, jet ze severu na jih
a z východu na západ. Musel jsem je nějak spojit.
Půlku hry jsem přemýšlel, že to udělám přes jih. - Netušil jsem, že to vyjde.
- Všichni jsme tě tak litovali. A pak jsme najednou prozřeli.
No tak moment! Postavil jsi tak hodně vagónů,
že jsi ještě stihl udělat kličku.
No, to vítězství jsi totálně vyhrál. Zasloužil sis vyhrát vítězství. Snažili jsme se všichni. A k tomu získáváš
naši trofej úžasnosti. Držíme v rukou úžasnost! Jo, přesně tak. Jenom sem rychle napíšu tvoje jméno. - Colin.
- Na cenu jste nehleděli! Máš pravdu.
Teď si to vezmi. Máš možnost přednést proslov
nebo říct něco na kameru. No jasně. Přijímám tuto trofej jménem
všeho dobrého, správného, čistého a ryzího. Doufám, že je teď svět lepším místem. - Moc krásný proslov.
- Díky. Doufám, že příští vítěz
bude mít stejně pěkný proslov. - Musím si to vzít zpátky.
- Ale je moje! Ne, ne.
Nemáme v rozpočtu
peníze na víc než jednu trofej. Ale můžeš si nechat
kousek lepítka s tvým jménem! To už ti nikdo neodpáře.
Vezmi si to klidně do banky. Boží! Beru si do banky
kousek izolepy! A my se uvidíme u dalšího
TableTopu zase příště. Překlad: ABigWhiteWolf
www.videacesky.cz
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář