Aaron Paul u Stephena Colberta

Přivítejte Aarona Paula. Jak se vede? - Super obecenstvo.
- To ano. Lidé milují Aarona Paula. Taky vás mám všechny rád. A proč by taky neměli? Už jsme se dříve potkali
a ty víš, že jsem tvůj fanoušek, protože Perníkový táta byl první seriál...

První seriál, který jsem viděl najednou
a svoje poprvé se nezapomíná. - To oceňuju.
- Je to pocit intimity. Strávili jsme spolu spoustu času,
akorát jsi to nevěděl. Křičí na tebe lidi pořád:
"Věda, zmrde." Každý den. Každý den mi někdo řekne zmrde, opravdu. Věřte tomu nebo ne,
ale je to pravda. Je to super.

Tvůj nový seriál se jmenuje The Path
a je o náboženství, zmrde. Je o něco jiný... Tvoje rodina byla věřící,
že ano? Baptisté. Jo, to je pravda.
Vyrůstal jsem v Idahu. Můj otec byl jeden
z hlavních představitelů. Jak se stane baptista z Idaha hercem? To nezní jako
zjevný osud. Už od mala jsem byl posedlý filmy.

Začínal jsem na filmech Stůj při mně
nebo Rošťáci. Díval jsem se na ně znovu a znovu. Fanoušci Rošťáků. Tehdy jsem začal šetřit,
abych se mohl přestěhovat do Los Angeles. Bylo mi asi 12 let. Je pravda, co jsem slyšel? Těsně předtím, než jsi dostal
roli v Perníkovém tátovi, byl jsi úplně na dně?

Jako herec jste někdy nahoře, někdy dole,
zpočátku hlavně dole, aspoň pro mě. - Okolo 95 % herců je nezaměstnaných.
- Jo, to je pravda. Je to něco, co se bojíš říct rodičům. Nikdy jsem nechtěl dojít do bodu,
že budu muset žádat svoji rodinu o peníze. To byl můj sen, být hercem.
Takže těsně před Perníkovým tátou jsem měl problémy zaplatit nájem,
nevěděl jsem, kdy mi přijde nějaká výplata. Takže jsem musel svoji rodinu požádat
o pomoc, za což jsem se styděl. Bylo mi okolo 26, 27 let,
neměl jsem žádné peníze a tehdy se mi dostal do rukou
scénář k pilotnímu dílu.

Věděl jsem, že o tu roli musím bojovat. Nakonec mi ji dali. Vrátil jsi jim pak ty peníze? Jo, zaplatil. - Musel ses pak cítit dobře...
- Jo, měl jsem z toho dobrý pocit.