Bryan Cranston o své dovolenéThe Late Show with Stephen Colbert

Prosím, přivítejte tu Bryana Cranstona. Díky, nádherné prostředí. Nemůžu uvěřit, jaké máme štěstí, že můžeme být v tomhle studiu. Zbavil jsi se všech duchů? Ne, ne, ne, jsou v odborech, nemůžu je odsud vyhodit. To je dobrá práce. - Rád tě zase vidím. - Já tebe taky. Měl jsi poslední dobou nějaké volno?

My ano, zrovna minulý týden, ale co Bryan Cranston, má někdy dovolenou? Jo, tak trochu. Mám v Kalifornii takový menší dům na pláži. Krásné prostředí a super sousedi. Máme opékačky, děti si malují obličeje a jezdí po ulici, někteří tam chodí na chůdách... - Norman Rockwell tam maluje. - Přesně tak. A co 4.

července, odpalujete ohňostroj? Protože já jsem z Jižní Karolíny, což je v podstatě pozvání... "Přijdete o prsty. Bude to sranda." Je to také státní motto, ale lépe zní v latině. Dokonale by to sedlo na poznávací značku. Hned první rok, co jsme to tam koupili, jsem chtěl svým sousedům, kteří na mě byli hrozně milí, poděkovat. Zrovna se blížil 4. červenec, takže jsem se rozhodl, že koupím a tajně do Kalifornie přivezu ohňostroj v hodnotě asi 700 dolarů.

- Kde jsi ho sehnal? - Koupil jsem ho v Novém Mexiku, když jsme tam natáčeli seriál s názvem Breaking Bad. Jo, o tom jsem slyšel. Podíval ses na mě dost děsivě. Jo, to je ten pohled. Takže jsem ho propašoval do Kalifornie, nicméně jsem zapomněl říct ostatním, když ta grilovačka začala: "Budeme mít ohňostroj, přijďte se podívat nebo se koukejte z terasy."

Takže to chystám, vše připravuju, moje rodina tam sedí na židlích, ale museli jsme čekat, až se setmí.... Slyšel jsem, že i někdo jiný bude mít ohňostroj, takže jsem si říkal, že se přizpůsobím, nechtěl jsem být hvězdou večera. Zapálil jsem první rachejtli. Říkám si: "Dobrá..." Najednou začal o pár domů dál další ohňostroj.

A tím myslím opravdový, museli za něj utratit aspoň 20 000 dolarů. Takže moje rodina tam zůstala, aby si ze mě mohla utahovat, jen se smáli... "No tak, Bryane, my chceme víc!" Některá jména pro rachejtle jsou opravdu povedená. Tam, odkud pocházím, je mají pojmenované podle událostí z občanské války. Třeba těm kulatým říkají Dixieho pomsta. Bitva o Fort Sumter, tentokrát vyhrajeme. Oslavoval jsi ještě něco jiného?

Hrajeme i plážové hry, což je taky zábava. Děti a dospělí vytvoří tým, plave se, pádluje... Něco jak Ironman? Házíme si plážovým míčem, je to zábava. - Myslím, že to dělali... - Předkové? Ne, ne, Navy SEALs. Potom se ti Navy SEALs zúčastní soutěže v jedení melounů. Já byl kapitánem našeho družstva, moje dcera, neteř a její kamarádka.

Říkali jsme si Mistři hlouposti. A musím zdůraznit... nebyli jsme v tom žádní amatéři. - Určitě jste museli hodně trénovat. - Ano. Vzal jsem prkno... Musíte ho vzít a pádlovat okolo, a pak se vrátit zpátky. Pádloval jsem jako šílený, ale nedávno jsem zjistil, že mám v obou ramenech artritidu. Když jsem plaval, říkal jsem si: "Proč? Proč? To tak bolí!" Ale musel jsem to ustát.

Nevím, proč jsem na to nemyslel předtím. Takže pádluju, šíleně mě to bolí, podívám se nahoru a vidím obrovskou vlnu, která se na mě řítí. Říkám si: "Ne, ne!" Chystám se potopit, ale neměl jsem to prkno přivázané, protože šlo o soutěž a nebyl na to čas. Takže jsem se potopil, to prkno odletělo, málem trefilo nějaké děti... Dívali se na mě: "Opravdu? Vážně?" Skončili jsme poslední.

Ale dostáli jsme svému jménu Mistři hlouposti.