Dětská pevnost s Davidem Duchovnym

Vítejte zpět. Davide, můžu se tě zeptat
na osobní otázku? - Ne.
- Dobře. Můžu se tě zeptat
na neosobní otázku? - Ano.
- Dobře. Jsi dospělý, že ano? Ano, jsem, i když mám
takový ten hezký chlapecký vzhled. Stýská se ti někdy po tom,
že už nejsi dítě?

- Jo.
- Jo, mně taky. Věci byly mnohem jednodušší,
nemusel jsi znát důvody, mohl sis prostě vymýšlet,
jak věci fungují. - Je to jako politika.
- Jo. Teď rozumím tomu,
proč a jak se věci dějou. Sníš někdy o tom, že existuje místo,
kde můžeš byt znovu dítětem? Ano, sním.
Ale to je opravdu jen sen. Ne, Davide,
je to realita.

Uvnitř mojí pevnosti. DĚTSKÁ PEVNOST
S DAVIDEM DUCHOVNYM Hej, Davide,
jsi vzhůru? Jo. To bylo tak strašidelné,
vyděsil jsi mě. Už to nikdy nedělej. Ne, já nežertuju,
nedělej to. - Omlouvám se.


- Moje máma nám sem nedala plínky. Už se to neděje tak často,
ale nechceš, aby se to opakovalo. - Hej, Davide.
- Ano, Stephene. Už jsi někdy viděl podprsenku? Jo, jednou mě máma
vzala do obchoďáku a některé figuríny
je měly oblečené. Vyděsilo mě to,
ale taky vzrušilo. - Hej, Stephene?
- Jo? Co se stane, když kýchneš
a nikdo ti neřekne: "Na zdraví!"

Půjdeš do pekla. Aspoň to tak říká můj brácha,
že půjdeš do pekla. Pokud ve stejnou dobu
neřekneš: "Betsy na Nebesích." Opravdu to funguje? Jen když se jmenuješ Betsy. Stephene, připadám si,
že nás někdo sleduje. To je moje sestra.
Vrať se do postele, Lulu. Nás nevyděsíš.

- Hej, Davide?
- Stephene? Máš tam dole chlupy? Cože, fakt? Vždyť jsi jen o 2 měsíce starší.
Jak je to možné? Ale byly to opravdu
2 náročné měsíce. Ko... kolik? Kolik? 8 a půl.

Musíš být opravdu silný. Víš, jak vždycky dědečci jsou plešatí
a češou si vlasy na stranu, aby tím zakryli pleš?
- Jo. Tam dole? Hrál jsi někdy Scrabble? Ne. Tak to nedělej. Rodiče ti řeknou,
že je to zábava, ale přitom se jen učíš hláskovat
se svými bratranci.

Slyšel jsi o tom zvláštním objetí,
které dělá maminka s tatínkem? Jo, jo.
Jednou jsem o tom viděl i knihu, je v tom hodně vzdychání
a pocení. A když je po všem, všichni jsou šťastní,
teda až na moji mámu. Jo, o tom vzdychání a pocení
jsem taky slyšel, ale víš, jak tomu říkají?
- Jo, Heimlich. Slyšel jsem, že to museli
udělat i mojí babičce v restauraci. Brečíš?

- Nebreč.
- Doufám, že nechala velké dýško. Budeš sledovat premiéru seriálu
Aquarius tento čtvrtek na NBC? **** že jo!