Tvorba válečných fotek

Silwan, Východní Jeruzalém Další klidný den v Jeruzalémě... STEJNÉ MÍSTO
O TÝDEN DŘÍVE NATOČIL
RUBEN SALVADORI Jak jste viděli,
natáčeli jsme to v Silwanu, což je arabské sousedství
ve východním Jeruzalému. Zde se každý pátek
po polední modlitbě konají nepokoje palestinských obyvatel
proti izraelským silám.

Někdy je situace napjatá a nebezpečná, to jste viděli na začátku. Ale jindy nepokoje tvoří jen
skupinky mladých palestinců nebo dětí, kteří mají zakryté tváře
a házejí kameny. Po prvním hozeném
slzném plynu se rozprchnou, nebo odejdou, když vojáci nedorazí. Před několika měsíci jsem začal
sbírat válečné fotografie pro izraelskou fotografickou agenturu,
takže jsem tam chodil každý pátek.

Měl jsem plynovou masku,
helmu a fotoaparát. Ale brzy jsem si uvědomil,
že mě nezajímá Palestinec házející kámen nebo voják házející
slzný plyn nebo granát. To vídáme pořád. Zajímalo mě spíš to,
co často vůbec nevidíme. To, co zůstává mimo záběr.
Fotograf. A do jisté míry z osobního,
ale i profesionálního zájmu z doby, kdy jsme na vysoké
studoval antropologii, jsem začal nás fotografy sledovat jako dynamickou skupinu
i jako jednotlivce.

A začal jsem zpochybňovat
naši úlohu v těchto situacích. Jak naše přítomnost může ovlivnit
tyto události? A jak proces tvorby
válečných fotografií funguje? Tato fotografie je příkladem toho,
co po nás média chtějí. Je to dramatické, je tu kouř, oheň,
také vyzývavý postoj, naštvaný pohled k možnému nepříteli.

Tohle musíme vytvořit,
pokud to chceme prodat. Na druhou stranu to tlačí
mnoho fotoreportérů do toho, aby hledali a vytvářeli drama tam,
kde žádné není. Tento projekt je pokusem o hraní si
s tvořením a ničením dramatu O prolomení tabu
neviditelného fotografa a jeho zahrnutí do záběru. Ukázat tak, jak masivní účast
médií mění konflikt v představení, kde fotograf je hercem
s vlastní rolí.

Tady jsou izraelští vojáci
během nepokojů. A stejný záběr.
Vytvoření a zničení dramatu. Snímek včetně fotografa
ukazuje ironii této situace. Palestinský chlapec střílející
z praku za popelnicí. A teď včetně fotografa. Zde jsou palestinští chlapci,
kteří vytvořili zátaras z hořícího materiálu,
což vytváří hollywoodský efekt, což je pro fotografy lákavé.

Rád bych poukázal na to,
že toto vybavení ovlivňuje osoby, které zobrazuje.
Neujde pozornosti. Promyslete si příklad
v menším měřítku. Když na někoho namíříte
malou kameru, tak co udělá? Nejspíš se usměje nebo tak něco. A teď si to představte
ve větším měřítku se skupinou fotografů, kteří jsou v helmách, plynových maskách
a každý má dva fotoaparáty. A přišli si vyfotit to, co děláte.

Určitě nebudete jen sedět
na zadku a dívat se. Tohle je další scéna, kterou máme rádi, protože symbolicky zobrazuje
celé pojetí konfliktu. Zde někdo pálí vlajku, aby vyslal zprávu. A není lepší způsob, jak to udělat,
než před fotoaparáty. Nebyli tam žádní vojáci. Fotograf a demonstrant
dělají svou práci. Zde se fotoreportéři zdraví.

Snažil jsem se studovat dynamiku skupiny. Bylo to zajímavé a měl jsem možnost
být na obou stranách skupiny, jako fotograf i jako cizinec
- fotograf nováček. Takže jsem mohl studovat skupinu,
ve které je hierarchie a která opakuje určité vzorce, které jsou na lidské úrovni
velmi zajímavé. Tady se izraelský voják
snaží fotografy odehnat. Tady si fotoreportér drží u nosu cibuli, protože neutralizuje
účinky slzného plynu.

Má rozbitou masku. Vyčerpaný fotograf odpočívající
během nepokojů na pohovce. A opět vytvořené drama
a napětí na fotce. Voják nedělá nic jiného,
než že sleduje okolí. A znovu opakuju,
že je to někdy až ironické. Připojil jsem fotku, která dle mě
vystihuje koncept tohoto projektu. Zde jsou muslimští
palestinští fotoreportéři, kteří se před nepokoji připojili
k polední modlitbě, a kteří odložili své foťáky a masky.

Tímhle se snažím říct,
že za fotoaparáty stojí lidé, kteří nejsou neviditelní,
a kteří jsou součástí událostí. Jsou to fotografové
a mají svou roli. Projekt měl dva cíle. Prvním cílem bylo
to vše zprůhlednit a vytvořit u veřejnosti
jakýsi druh senzibilizace.

Je třeba vytvořit schopnost
kritické analýzy fotek, které vídáme každý den. Abychom chápali, jak vznikají. A také aby fotografové více přemýšleli
o následcích, které jejich přítomnost má. Druhým záměrem bylo zjistit,
zda je situace podobná i v jiných konfliktních oblastech
jako je Pákistán, Afghánistán nebo jiných arabských zemích,
kde probíhají revoluce. Doufám, že vám to přišlo zajímavé
a děkuji za pozornost.

Překlad: Mithril
www.videacesky.cz