Thumbnail play icon

Smrtící závod k jižnímu póluVox

Přidat do sledovaných sérií 54
97 %
150. nejoblíbenějšíTvoje hodnocení
Počet hodnocení:112
Počet zobrazení:3 302

O Amundsenově prvenství na jižním pólu jsme se učili už na základní škole. Věděli jste ale, že Amundsen nebyl toho roku jediný, kdo se na jižní pól vydal? V tomto videu se dozvíte o fotce, která vypráví příběh o závodu k jižnímu pólu a o smrtelných následcích, které tento souboj měl pro jednu z výprav.

Přepis titulků

Všichni na této fotce zemřeli krátce po vyfocení. Jsou to britští badatelé stojící na jižním pólu v lednu 1912. Na fotce je zobrazen konec závodu do neznáma. Dva týmy, britský a norský, musely ujít 1500 kilometrů v brutálním území a vrátit se zpět před začátkem zimy. Na první pohled to vypadá jako oslavná fotka Britů. Až na to, že tohle je norská vlajka. A bude to jenom horší.

Robert Falcon Scott byl pečlivým plánovačem. A jeho snem bylo stát se první osobou, která dosáhne jižního pólu. Spolu se svým týmem anglických průzkumníků a vědců prováděl výzkum na Antarktidě, kde sesbíral spoustu informací o ročních obdobích. Tento graf zobrazuje odhadované průměrné teploty během roku. V létě se pohybují od 0 až k -20 stupňům Celsia s obrovskými propady začínajícími v dubnu. Tento graf si zapamatujte, protože nám pomůže porozumět Scottovu chování.

S poníky chtěl překonat prvních 700 kilometrů přes Rossův šelfový ledovec, pak je zastřelit u úpatí Beardmoreova ledovce a pokračovat pěšky. Zbytek cesty tvořilo 200 kilometrů přes vrcholek ledovce, 560 kilometrů k pólu a pak celá cesta zpět. A po celou dobu museli táhnout stovky kilogramů vybavení. Použití poníků a surové síly dávalo Scottovi smysl. Stejnou metodu použila předchozí výprava snažící se dostat k jižnímu pólu. Britové navíc neměli zkušenosti s dobrou alternativou, psím spřežením.

Věřili, že za použití vlastní síly se nejsnáze dostanou přes ledovec a Jihopolární plošinu, kde se nachází jižní pól. Byla to těžká, pomalá práce, ale cesta, kterou se vydali, už byla prozkoušená a zdálo se, že se to vyplatí. Ale Scottův tým nebyl jediný. Poblíž tábořil i norský badatel Roald Amundsen, který se chtěl dostat k pólu první. Členové norského týmu byli skvělí lyžaři a uměli cestovat v mrazivých podmínkách.

Pro Brity bylo ještě horší, že Amundsen měl psy a věděl, jak je použít. Scott si zachovával optimismus navzdory znepokojení z nečekané norské výpravy. Amundsen začal o 100 kilometrů blíže k pólu, ale šel cestou, která ještě nebyla prozkoumána. Naražení na překážku nebo pád do trhliny by znamenal předčasný konec jeho výpravy. Ale to se nestalo. Když se Scott dostal k pólu, už tam na něj čekala norská vlajka.

Norové se svými psy dosáhli pólu o 5 týdnů dříve. A když přišli Angličané, už se skoro stihli vrátit na začátek. Scott a jeho tým byli zdrceni. Tuto fotku vedle Amundsenova stanu pořídili v den, kdy počali zpáteční cestu. Scott napsal: "Navštívil jsem stan se společníky, Bowers fotografoval a Wilson skicoval. Museli jsme zanevřít na naše tužby a teď čelíme 1300 kilometrům ploužení a dáváme sbohem našim snům."

Tady začaly skutečné problémy. Fotka byla pořízena uprostřed ledna, ve vrcholu antarktického léta. Tady je znovu ten graf. Podle výzkumů měli ještě tři měsíce, než teploty na Rossově šelfovém ledovci, poslední části cesty, klesnou na smrtelnou úroveň. To jim nechávalo dostatek času na dokončení cesty. Ale tohle se roku 1912 nestalo. Tohle je průměrná teplota.

A tohle jsou teploty, které musel Scott překonat. Několik dní, kdy teplota klesla na -40 stupňů Celsia. Dlouhé setrvání v takových teplotách nelze přežít. První muž zemřel tady. Zkolaboval a po pádu z ledovce upadl do kómatu. Další zemřel asi za měsíc, když jeho omrzliny na rukou a nohou zpomalovaly výpravu a snižovaly šanci na přežití.

Když už téměř nemohl chodit, vyšel do sněhové bouře a obětoval se. Scott a dva zbylí členové se dostali sem, kde je uvěznila vánice. K zásobovacímu skladu, který by je zachránil, chybělo pouze 18 kilometrů. Stan spolu s těly, deníky a fotografiemi byl nalezen 8 měsíců později. Postupem času Scottův odkaz kolísal mezi neohroženým badatelem a bláznivým packalem, který chtěl zdolat Antarktidu s poníky. Ale jde o to, že jeho plán měl fungovat. Současné měření se až překvapivě shodují s těmi, které získal on.

Scott ale nemohl tušit, že rok 1912 bude anomálie. Teploty, které musel přežít, se objevují jednou za 15 let, čímž se nebezpečná výprava stala nemožnou. Fotka vedle Amundsenova stanu měla být uctivým přiznáním porážky na konci náročného závodu. Místo toho značila začátek závodu, na který nebyli připraveni, začátek zoufalé snahy uniknout nejchladnějšímu místu na Zemi. Překlad: Zef www.videacesky.cz

Komentáře (20)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

-40 Stupňů Fahrenheita asi nebude -40°C nebo se pletu?

02

Odpovědět

Vygooglit to není nikterak obtížné ;-)

20

Odpovědět

Něco mi říká, že April nebude březen ;)

00

Odpovědět

Uff, to fakt ne, díky moc za upozornění!

00

Odpovědět

Skvělý video, akorát cca 2:50 "Tuto fotku vedle Amundsenova stanu vzali.."... "Took this photo" bych spíše přeložil jako "pořídit fotografii", než že by jí odněkud brali :)

20

Odpovědět

Díky za postřeh, opraveno :)

50

Odpovědět

No jasně, bylo to v jednom z dílů série Byl jednou jeden člověk (francouzský animovaný seriál pro děti o historii), konkrétně Byl jednou jeden objevitel - Amundsen a jižní pól (22. epizoda).

30

Odpovědět

Čítal som, že Amundsenová výprava bola úspešná (okrem iného) preto, že namiesto toho, aby všetky zásoby ťahali celý čas so sebou, rozhodli sa, že zásoby na cestu späť budú smerom na južný pól priebežne odkladať každých niekoľko kilometrov (označovali ich červenými vlajkami aby ich vedeli nájsť aj v zlom počasí) a tak išli stále s menším a menším nákladom a teda rýchlejšie. A cestou späť už len zbierali zásoby, ktoré za sebou nechali po ceste.

180

Odpovědět

a taky baštili ty psíky

36

Odpovědět

+lenaciaco zase máte... je to zkrátka fakt, že Amundsen normálěn zastřelil část svého spřežení na maso aby nakrmil nejen výpravu ale i zbytek psů.

35

Odpovědět

+lenaciaJak vidím tu náhledovku s koněm, tak dávám palce dolů automaticky.

63

Odpovědět

+lenaciaPánové! Hrozí nám smrt hladem. Přemýšlel jsem o tom celou noc a nevidím jiné východisko. Navrhuji sníst psy.

40

Odpovědět

+kotjaPromiň Karle ale říkal si psy?

30

Odpovědět

+lenaciaI když je nemáme? Vy všichni jak tu jste, tomu rozumíte?

11

Odpovědět

Ano, ale s kapitánem Oatesem to bylo tak: Je třeba mít na paměti, že kapitán Oates…, kapitán Oates..., kapitán Oates byl pako. Na jeho místě bych zůstal ve stanu a vzal Scotta po hlavě zmrzlým huskym. A pak ho snědl. Jak víme, že se Oates vydal na tu legendární cestu? Z jediného dochovaného dokumentu: Scottova deníku. A ten by si těžko zapsal: „Prvního února - umlátil jsem spícího Oatese k smrti a zbaštil ho se sáčkem instantní kaše.“ Jak by to vypadalo, až by ho zachránili? Né, napsal radši: „Oates přinesl nejvyšší oběť“, zatímco si do guláše z jeho ostatků drobil chleba.

333

Odpovědět

Chudáci ti, co neznají Trpaslíka... ;)

182

Odpovědět

+Burgtkové by měli popravovat

310

Odpovědět

Měl jsem možnost navštívit v Oslu muzeum Fram - věnováno lodi, která to dotáhla nejseverněji a nejjižněji. Velmi zajímavé, doporučuji!

30

Odpovědět

Přidávám se s doporučením, to muzeum je skvěle udělaný! :)

10

Odpovědět

Pěkné

30

Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK