Vražda vyřešená po 23 letech

Vzpomeňte si na to, co jste dělali
v době mezi lety 1985 a 2009. Celé ty roky vzdělávání,
obohacování životopisu. Pane Gorbačove, strhněte tu zeď. Svatba, koupě domu. Hubbleův dalekohled byl vypuštěn. Narození dětí. Vysvětlete, co je to internet. Spoření na důchod.

...Simpson nevinný... Sledování, jak dospívají vaše děti, pohřby vašich příbuzných a blízkých, je to neuvěřitelně dlouhá doba. Dostanete se ven
a jak to máte lidem vysvětlit? Usvědčili mě z vraždy,
ale já to neudělal. Toho závaží už se nikdy nezbavíte. Robert Lee Stinson byl usvědčen z vraždy
na základě forenzní analýzy kousnutí.

Odmítl přiznat vinu,
takže neměl nárok na podmíněné propuštění. V roce 2003 už byl ve vězení 18 let. Tehdy napsal lidem v Innocence Project
na univerzitě ve Wisconsinu. Byla to žádost o pomoc,
říkal, že je nevinný a že ho usvědčili na základě kousnutí. Důkazy byly vyzvednuty z archivu
a poslány čtyřem forenzním stomatologům, kteří zjistili, že zubaři,
kteří svědčili proti Stinsonovi, L.

T. Johnson a Raymond Rawson,
udělali řadu chyb, které vedly k nesprávnému závěru.
Řekli, že Johnsonova metoda položení poloprůsvitné fotografie
na obrázek kousnutí skryla fakt, že se neshodují.
A ukázali, jak zavádějící může být přikládání modelu chrupu
na odlitek kousnutí, což Johnson před porotou dělal.
Vypadá to, že Stinsonovy zuby sedí, ale to i tyto tři náhodné chrupy. Nakonec došli k závěru,
že Stinson může být vyloučen jako původce kousnutí.

Řekli jsme: "Hele, nebyl to on."
Prokurátoři se na to podívali a řekli: "Musíme mluvit s Dr. Johnsonem."
Vrátili se a řekli: "Ne, stojíme si za tím, byl to on."
Proč? Na základě čeho? Ale nezměnili to. Naštěstí otisky zubů
už nebyly jediným fyzickým důkazem. Ve stejný den, kdy byl Stinson odsouzen,
12. 12. 1985, vyšel v časopise Nature článek o využití DNA ve forenzní vědě. Jsou to důkazy,
které slibují průlom pro policisty. Tyto jedinečné otisky prstů
jsou novým mocným nástrojem pro řešení záhadných zločinů.

Dnes víme, že DNA je významný důkaz,
ale podívejme se na to proč. V našich buňkách je krátký úsek DNA,
který se několikrát opakuje. Vždy je to na stejném místě,
ale počet opakování je různý. Já můžu mít 9, vy 15. Máme nástroje,
které ta opakování spočítají. A protože to můžeme změřit,
můžeme vyšetřit několik lidí, abychom zjistili,
jak běžný ten který počet je. Řekněme, že policisté najdou vzorek
s 9 opakováními Když to tak má 30 % lidí, není to přesvědčivý důkaz.


Ale vědci odhalili více než 13 míst v DNA, kde jsou taková opakování různá.
A pro každé místo máme dvě čísla, od každého rodiče zdědíme jedno.
Můžu mít třeba 9 a 9 na jednom místě, 14 a 16 na jiném,
12 a 10 na třetím atd. Čím více míst přidáte,
tím menší je počet možných shod. Proto je DNA tak mocná, ty vzorky
jsou jedinečné, lišíme se v nich, ale dá se to také vyčíslit,
můžeme spočítat, nakolik se v nich lišíme, je to podložené statistikou.


Porovnejte to s otisky prstů. Předpokládáme, že jsou dost jedinečné,
ale nemůžeme spočítat jak moc, protože otisky prstů nemají
univerzální strukturu jako DNA. Místo hledání předem daných míst
a počítání opakování musí vyšetřovatelé otisků prstů
rozhodnout, co je na každém význačné. Je tam tolik permutací,
takže je těžké říct, že toto uspořádání je jedno z milionu nebo jedno z biliardy,
jak se to dá určit u DNA. Vědci začínají zjišťovat,
co mají u otisků prstů měřit, aby získali užitečnou statistiku,
ale další takové disciplíny jsou v tom pozadu.


A u kousnutí se to možná ani nevyplatí. V roce 2010 dala vláda L. T. Johnsonovi
výzkumný grant ve výši 700 000 dolarů, aby pomocí statistiky
udělal analýzu kousnutí vědečtější. Jeho tým si půjčil živá prasata
a pomocí modelů chrupu dělal v jejich kůži kousnutí.
Použili software, který měřil šířku zubu, úhel a mezery.
Když tato měření použili k určení chrupu,
identifikovali správný model jen ve 2 % případů.


Ani v těchto laboratorních podmínkách kůže spolehlivě
nezaznamenala rozměry zubů. Ale to už začínalo být nad slunce jasné. - Neprávem odsouzen...
- Neprávem odsouzen ze znásilnění. - Strávil více než 10 let ve vězení...
- DNA identifikovalo skutečného vraha. - Věda se v tomto případě prostě mýlila.
- Analýza kousnutí je nyní zpochybňována po celé zemi. Když začaly testy DNA rušit rozsudky
na základě kousnutí po celé zemi, analyzovala kriminální laboratoř
ve Wisconsinu podprsenku a tričko, které měla oběť ve Stinsonově procesu
na sobě během vraždy.

Mužské DNA, které na jejím oblečení našli,
se neshodovalo se Stinsonovým, byl znovu a znovu vyloučen jako zdroj. V roce 2008 byl z trička vystavěn
celkový DNA profil a zadán do databáze. Shoda byla nalezena až po dvou letech,
ale během té doby okresní prokurátor konečně uznal, že Stinsonův rozsudek
by měl být zrušen a Stinson byl propuštěn
30. 1. 2009. Pamatuju si, jak jsme ho vyvedli ven.


Byla tam média... Pohnutý den pro Roberta Stinsona
a celou jeho rodinu. Bylo to velice silné, když jsme viděli
Roberta Stinsona vycházet z tohoto vězení. Stáli jsme před branami vězení,
otevřela se ta brána zavřená na řetěz a ta chvíle byla vlastně
taková tichá, skoro melancholická. Jeho sestra ho pozdravila pevným objetím. Konečně bylo spravedlnosti učiněno zadost,
ale za jakou cenu? Nedokážu to vysvětlit.
Byla to pro mě dlouhá cesta a konečně jsem venku,
teď si můžu užívat života.

Myslím, že to poučení z toho je –
a je to politováníhodné – že bez ohledu na to,
jak opatrní jste, jak pečliví, jak objektivní si myslíte, že jste,
stále se můžete mýlit. Bylo mi to líto. K tomu případu můžu jen říct...
A myslím, že je to jediný nesprávný rozsudek,
o kterém vím, který jsem řídila. Prostě jsem jenom vděčná,
že nemáme trest smrti. Dlouhé čekání.

Osvobozený muž
nebude znovu souzen. Nevinný muž skládá
po rozsudku život znovu dohromady. V roce, kdy byl Stinson zproštěn viny,
vydala Akademie věd zprávu, která otřásla forenzní vědou. Ta zpráva byla velká,
měla velké následky pro celou komunitu. Opravdu tu záležitost zviditelnila
a ukázala světu, že máme vážný problém. Zjistila, že žádné vědecké studie
nepodpořily analýzu kousnutí. A ten problém byl ještě větší.


Mnoho forenzních odvětví postrádalo základní výzkum. Především se tam psalo, že je potřeba
více vědy ve forenzních vědách. Bohužel komunita forenzních vědců
to přijala docela defenzivně, to podle mě zpomalilo naši schopnost
na to odpovědět, něco se z toho naučit. Ta zpráva doporučovala
vytvoření nového vládního úřadu pro vedení a financování
výzkumu ve forenzních vědách, který by byl také vědeckou autoritou
pro systém soudnictví. Až přijdete k soudu,
aby tam byla nějaká bible informací, se kterou by prokurátoři museli pracovat,
byla by k dispozici obhájcům a porota by z ní čerpala informace.

Ale Kongres tento úřad nezaložil
a roku 2016 zjistila studie Obamovy vlády, že je stále málo výzkumu,
který by byl správně navržený, aby zjišťoval platnost.
Pouze oblasti otisků prstů a zbraní začaly pořádně měřit,
jak přesní jsou jejich vyšetřovatelé. Akademičtí vědci se zatím nezajímali
o vedení takových studií, a i kdyby se pro to rozhodli,
museli by mít přístup k vyšetřovatelům a spoustě vzorků k testování.


Ale v kriminálních laboratořích často nemají finance nebo motivaci
se toho účastnit. Když si promluvíte s vedoucími laboratoří,
brzy zjistíte, že jsou přepracovaní a nemají dostatek zaměstnanců.
Nemají možnost vzít třetinu svých lidí a provést s nimi studii chybovosti. Náš problém je teď provedení těch studií. Bez trvalé infrastruktury,
která by neustále zkoumala přesnost forenzních věd,
si nemůžeme být jistí, že se případ Roberta Stinsona
nebude opakovat.

Řekli vám detektivové včera,
o co se jedná, proč tu jste? O té vraždě? Víte, co je to DNA? Rok po Stinsonově propuštění
byl případ konečně vyřešen díky DNA z modrého trička oběti. Byla to shoda.
Nehledali nikoho konkrétního, prostě zadali ten profil do databáze
a našli shodu. Jmenoval se Moses Price Jr.


a v původním vyšetřování nebyl podezřelým. V době zatčení Stinsona přiznal Price
vinu u dvou ozbrojených přepadení. Také byl obviněn ze znásilnění
a v roce 1991, když byl Stinson ve vězení, ubil Price muže k smrti
a zapálil jeho dům. Vaše DNA bylo odebráno teprve nedávno
a shoduje se s DNA na jejím těle. Doufám, že vysvětlíte,
co se tam stalo. Když DNA zavedlo detektivy k němu,
Price se při výslechu přiznal. Prý si pamatoval, že sledoval nějakou ženu
někdy v listopadu 1984, pil a pak měl prý okno.

Vím jen, že když jsem přišel k sobě,
byl jsem na ní. Price řekl, že kdyby věděl,
že byl za tu vraždu odsouzen Stinson, ozval by se už dávno. Nikdy jste neslyšel,
že by za to někoho zatkli? - Ne.
- Byl ve vězení od roku 1985. Co byste mu rád řekl, Mosesi? Je mi to líto. Po 23 letech ve vězení
dostal Stinson od státu Wisconsin pouhých 115 000 dolarů
jako odškodnění.

V probíhajícím soudním sporu tvrdí,
že mu byl policií a forenzními stomatology odepřen spravedlivý soud. Po devíti letech průtahů v řízení
bude proces v roce 2019 projednán. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz Děkuji za sledování False positive.
Pokud máte otázky k příběhu nebo ke vzniku seriálu,
budu živě odpovídat na otázky členů Video Lab.


To je náš program placeného členství. Bude to ve čtvrtek 7. 2. v 17:00
a bude to moderovat Johnny Harris, kterého znáte ze seriálu Hranice.
Otázky klidně pište do komentářů, a pokud to živě nestihnete,
jako člen to můžete zhlédnout i později.