Jak pavěda usvědčila nevinného

Byl rok 1985 a Robert Lee Stinson
byl u soudu kvůli vraždě své sousedky. 63letá vdova byla nalezena mrtvá
u křižovatky 7th a Center Street. Zásadním důkazem je v tomto případu
kousnutí nalezené na těle oběti. Dva forenzní stomatologové
řekli, že se ty kousance shodují se zuby Stinsona,
ale byly tam podivné nesrovnalosti. Tvrdili, že Stinsonův ulomený zub
způsobil tento otisk, ačkoliv tam není vidět otisk
sousedního celého zubu. Když byli předvoláni jako svědci,
nikdo se jich na to nezeptal.

To kousnutí muselo být způsobeno
stejným chrupem, jako má pan Stinson. Stinsonův případ byl test toho,
jestli naše soudnictví dokáže odhalit nespolehlivou forenzní vědu.
A ač byla v sázce budoucnost a svoboda mladého muže,
výsledkem bylo naprosté, systémové selhání. V USA funguje obžalovací trestní řízení,
ve kterém soudce dohlíží na přelíčení, ale nemá zodpovědnost za zjištění pravdy.
Místo toho mají právníci obou stran představit důkazy a svědky,
které podporují jejich verzi.

Nakonec se předpokládá,
že se z tohoto střetu interpretací vynoří pravda. Ale Stinson od začátku věděl,
že to není vyrovnaný boj. Napsal dopis, ve kterém žádal
o výměnu svého právníka, který jeho případ převzal
až dva týdny před přelíčením. Napsal: "Ctihodnosti, hrozí mi
doživotí za něco, co jsem nespáchal." Soudkyně zamítla jeho žádost,
která přišla uprostřed řízení, a také odmítla pokus jeho právníka
o vyloučení kousnutí jako důkazů.

Řekla, že v oblasti forenzní stomatologie
existují dostatečné standardy a kontroly. Je to uznávané vědecké odvětví. Upřímně, tehdy mi to nepřipadalo
jako nejasné rozhodnutí, sice to bylo nezvyklé svědectví,
ale nedostalo se ke mně nic, co by naznačovalo, že to není spolehlivé.
Myslím, že porotě to určitě pomohlo a bylo to relevantní,
takže jsem ty důkazy povolila. Tehdy bylo ve Wisconsinu pouze nutné,
aby bylo forenzní svědectví relevantní a užitečné porotě.

Soudci nemuseli
hodnotit jeho důvěryhodnost. Starší žena byla znásilněna a zavražděna,
přišel expert, který tvrdil, že ví, kdo to udělal. Kdyby soudkyně
to svědectví nepřipustila, byl by volný. Ale to by pro ni nebylo jednoduché
vzhledem k tehdejším precedentům. Jak poznamenal odvolací soud pod čarou,
v době Stinsonova případu už byla kousnutí jako důkaz
povolena u 19 soudů a nikdy nebyla odmítnuta. Ve Stinsonově případu
se soud zachoval stejně a tyto důkazy se dostaly před porotu.

Když se forenzní experti
postaví před porotu, jako první často vyjmenují svá doporučení,
aby ukázali kvalifikaci. To dává z určitého pohledu smysl,
ale může se stát, že porota špatně pochopí význam těchto zkušeností. Svědectví doktora Jonese
mi přišlo smysluplné a jako profesor zubní medicíny
na univerzitě byl určitě kvalifikovaný. Vystoupí tento vzdělaný stomatolog
bez nejmenšího důvodu lhát, který vám řekne,
že toto je spolehlivá věda.

Jak by mohla porota rozhodnout,
že nemá pravdu? Je to velice přesvědčivé. Dr. L. T. Johnson porotě vysvětlil důkazy,
dokonce si přinesl model Stinsonovy dolní čelisti
a jednoho kousnutí, aby ukázal, že se shodují.
Své svědectví zakončil tvrzením, že ta kousnutí
musel způsobit Robert Lee Stinson. Druhý zubař, Raymond Rawson,
dosvědčil, že se bezpochyby s přiměřenou vědeckou jistotou
jedná o shodu.

Stinsonův právník se snažil
získat vlastního experta, ale ten nikdy nebyl předvolán,
aby u soudu zpochybnil experty obžaloby, protože po přezkoumání důkazů
s nimi souhlasil. Místo, aby se před porotou
hádaly dvě strany, byli na jedné straně dva experti,
kteří nepravdivě vypovídali o vědě, a na druhé straně žádní experti nebyli. Během řízení položila obžaloba i obhajoba
oběma expertům dohromady 240 otázek, ale nepoložili tu nejdůležitější.

Ve skutečnosti bychom se měli ptát,
jaké máme důkazy, že lidé na tomto poli vědy dosahují přesných výsledků.
Není to nic složitého. Forenzní vědci
mohou mít protokoly a směrnice, používat zavedené nástroje a technologii,
ale nevíme, jak spolehlivá ta metoda je, dokud neprovedeme studii chybovosti. Zavoláte si experty na kousnutí,
dáte jim vzorky kousnutí a zjišťujete, jak často je jejich identifikace správná. Dodnes nebyla provedena
řádná studie chybovosti analýzy kousnutí.

A ani není motivace k tomu výzkumu,
protože soudy ji připouštějí. Kdyby ji soudy zakazovaly,
ten výzkum by se udělal, protože chtějí,
aby to bylo používané u soudu. Studie provedené na lidských mrtvolách
ukázaly, že u kousnutí na kůži dochází k velkým zkreslením,
a to i v laboratorních podmínkách. Stejný chrup způsobí
otisky různé velikosti a tvaru v závislosti na typu kůže,
síle a směru kousnutí, chybějící zuby se mohou v otisku objevit,
existující zuby mohou v otisku chybět.

Jedna studie provedená zubními stomatology
ukázala nedostatečnou shodu mezi vyšetřovateli v otázce,
zda se vůbec jedná o lidské kousnutí. Ale během Stinsonova procesu
řekl Dr. Johnson porotě, že tento případ
je nad veškerou pochybnost. A poté vypovídal Stinson.
Řekl, že byl na večírku asi do půl jedné, šel domů a později znovu odešel z domu,
aby došel s kamarádem do obchodu. Řekl, že po cestě za domem
slyšel kroky a šeptání z konce ulice. Ale když Stinson poprvé mluvil s policií
tři dny po vraždě, řekl jim jen, že šel po večírku domů a rovnou spát.


Jak poukázala obžaloba před soudem, změnil svou výpověď. Řekl jste, že jste celou noc spal doma,
když jste poprvé mluvil s policií, řekl jste jim,
že jste celou noc spal doma, nebo ne? - Ne.
- Netvrdil jste právě sám, - že jste to možná řekl?
- Možná ano. Žádné další otázky. Z mé zkušenosti dá porota hodně na alibi,
a když někdo lže bez jasného důvodu kromě možné snahy uniknout trestu,
to bývá závažný důkaz.

Po třídenním řízení
a méně než dvou hodinách porady rozhodla porota,
že je Stinson vinen z vraždy 1. stupně. Byl odsouzen
k doživotnímu trestu odnětí svobody. U odvolacího soudu Stinson zpochybňoval
přípustnost svědectví expertů, ale odvolací soud ve Wisconsinu
rozsudek potvrdil. Stomatologovy propracované metody
na ně udělaly dojem. Dr.

Johnson použil akrylový kruh,
kameru, trojrozměrný model, techniku překrývání,
75 jednotlivých otisků. Dokonce tvrdili, že spolehlivost
důkazů u tohoto případu byla dostatečná, aby s morální jistotou
vyloučili jakoukoli hypotézu neviny. Je to tak absurdní.
Věštci z tarotových karet mají složitou, prastarou metodologii.
To neznamená, že umí předvídat budoucnost. A s tímto rozsudkem se Stinson
ve Wisconsinu stal precedentem pro tento druh důkazů. O 7 let později
vydal Nejvyšší soud rozhodnutí, které mělo změnit
celou oblast forenzní vědy.

Říkalo se v něm,
že soudci musí zhodnotit, zda se svědectví expertů zakládá
na argumentaci nebo metodě, která je vědecky platná. Mluví se tam o spolehlivosti,
platnosti, empirický datech, chybovosti, posudcích.
Všechno to důležité, vědcům by se z toho
rozbušilo srdce radostí. Jsou tam ta správná slova,
ale problém je, že je to pružný standard.

Toto rozhodnutí
postavilo soudce do role vrátných, ale také říká, že důrazné přezkoumání
a pádné protiargumenty jsou stále adekvátní způsoby
napadnutí nejasných, ale přípustných důkazů.
Takže soudci by sice měli zhodnotit svědectví expertů,
ale mohou se nadále rozhodnout tuto zodpovědnost přesunout na jiné. Nechtějí být zodpovědní
za propuštění vraha, protože vyloučili nějaký důkaz.

Koneckonců systém vždy spoléhal na to,
že právníci budou přezkoumávat svědectví, se kterými nesouhlasí,
a nabízet protikladné důkazy. Veřejní obhájci toho mají většinou příliš
a málokdy si mohou dovolit najmout nezávislého experta.
Ale to by nemělo být nutné. Neměli bychom
mít povinnost bránit se proti nespolehlivým vědeckým důkazům. Nakonec se musí
porota rozhodnout, čemu věří. Ty instrukce jsou velice jasné,
porota nemá povinnost přikládat expertovi větší váhu
než jinému svědkovi.

Jakou váhu mu budou přikládat,
je jejich rozhodnutí. Ale porota nemá základní informace
o chybovosti forenzních metod, jako je analýza kousnutí.
takový výzkum neexistuje. Částečně i proto,
že je soudci nikdy nevyžadovali. Nemyslím si, že by
někde v tom kruhu byl zlý úmysl. Je to sbírka účastníků v té instituci,
kteří si někdy vyberou snadnější cestu. V našem systému není nic adekvátního,
co by vědecky rozhodlo, že tyto důkazy jsou diskutabilní
a soudci a porota by o tom měli vědět to a to.


To se zkrátka neděje. Když Robert Lee Stinson
nastoupil svůj trest, důkazy k jeho případu
byly archivovány a uzamčeny. Včetně modrého trička,
které měla oběť na sobě, když byla zabita. To byl zásadní důkazní materiál,
ale to tehdy ještě nikdo nevěděl. Trvalo 24 let,
než byl nalezen skutečný vrah. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz Dnes v TMJ4 exkluzivně:
Byl 23 let ve vězení.

Analýza kousnutí
je nyní v celé zemi zpochybňována. Byla to shoda.
Nehledali nikoho konkrétního, prostě zadali ten profil do databáze. A tak se objevilo vaše DNA.