Úsměv

Rád se směju. A taky se rád usmívám. Ale kdo by se rád nesmál, co? Někomu se smích druhých nelíbí. Proto si asi lidé zakrývají při smíchu pusu. Ale jak se zbavit úsměvu? Občas nevím, jak se zase začít tvářit normálně, aniž bych si připadal trapně. A upřímně, když se tvářím normálně, vypadám jako když jsem naštvanej nebo že mě něco trápí.

Přitom mám pouze uvolněný obličej. Jen minimum lidí má takový ten neutrální výraz. A bez urážky, takoví lidé vypadají, jako když mají něco za lubem. Jsem takhle s kámošema a jeden z nich řekne něco strašně vtipného. Všichni vybuchneme smíchy a kdybychom se smáli více, šli by po nás z oddělení smíchu. Ale občas si říkám, jak dlouho by měl trvat smích a jak rychle by se měl člověk vrátit ke svému normálnímu výrazu?

Nemůžete se smát donekonečna. Jednou přestat musíte. Nemůžete jen udělat: A najednou nic. Musíte ten smích zmírnit. Jako když brzdíte. Nemůžete okamžitě zabrzdit ze stovky na nulu, aniž byste přišli k úrazu. Ale když přestanete, říkáte si: "Tohle se mi vůbec nezdá.

Když jsem se smál, bylo to fajn. Ale teď už se nemám čemu smát. A navíc všichni mlčí." Až tak vtipné to nebylo. Možná. Ale tohle je můj neutrální výraz, jasný? Mnohem horší je předstírat smích ze zdvořilosti. To aby si dotyčná osoba nepřipadala neschopně.

Dvakrát nebo třikrát se zasměju a pak se jen usmívám, dokud mi neklesnou koutky. Úsměvu se dá zbavit všelijak. Stačí ho přerušit třeba zakašláním nebo kýchnutím. Občas se můžete smát natolik, že musíte přestat, abyste nepustili ducha. Ale Dome, koho to zajímá? Máš pravdu. Celé tohle video je o ničem. Překlad: Daw8ID www.videacesky.cz