Fanfictasie – 4. epizoda – Předposlední hra 2. část

Klesáme, v tom je ten háček. Alito! Promiň, Alito! Hela a Thor se pro ni nevrátili. Bylo by to zbytečný. Vrahy už chytili a kvůli válce mají dost jiných mrtvol. A co ten nákres, který jsme posílali? To rozhodně nebyly ty dvě děti. Kdo ví, jestli ho vůbec viděli.

U všech chapadel, svět se zbláznil. Jacku, v plavbě na moři nám štěstí nikdy nepřálo. Neboj se, Rose, tentokrát vlezu na ty dveře k tobě. Ten kraken tě nepustí, Jacku. Pomóc! Moje děti, doktore, musíme pro ně něco udělat. Je mi líto, Wade, ale podle toho, co víme, pro vaše děti nemůžeme nic udělat. No tak, doktore.

To bylo sdělení vaší trilogie, budoucnost není napsaná, nebo jak říká Terminátor, není jistá. Bohužel je ve skutečnosti cestování časem spíš jako ve 12 opicích, Harrym Potterovi nebo ve Ztracených. Provedl jsem testy, než to zákonem zakázali. Výsledky byly nevyvratitelné. Co se stane, to se stane. Nemůžeme to změnit. Ukázalo se, že události v čase jsou psané tuší a vytesané do kamene.

Je mi líto, Wade. Moment. Zlato? Kde jsi? Asi na půl cesty k hradu. Chytla jsem lenochoda jménem Ludo, který mi prozradí, kudy se vydat dál. Ludo dolů. Ludo dolů, až Ludo mluvit.

Zlato, myslím, že ne všichni v labyrintu pracují pro krále skřítků. Je to celý ekosystém. - Do prčic. - Jo. - Kde jsi? - Prošla jsem Bažinou věčného smradu. Tys vlezla do Bažiny věčného smradu? - Ne, šla jsem přes most. - Díky bohu! Chceš snad říct, že kdybych tam spadla, opustil bys mě? - Ne.

- Co ta dlouhá pauza? - Jaká dlouhá pauza? - Pohni zadkem a přijď. - Nechala jsem ti na zemi značky. - Zlato… Už jdu. Když je všechno předurčené, má vůbec smysl cokoliv dělat? To, že je to tvůj osud, ještě neznamená, že to není tvá volba. To je dobrý, doktore. Super nápis na tričko. To, že je to tvůj osud, ještě neznamená, že to není tvá volba. Je pryč.

Super, díky, žes mi zavolal. Normálně se s jasnovidci neradím, ale žijeme v zoufalé době. Sedí někdo na té prázdné židli? Dík. Bože, tady je zima. Po telefonu jsi tvrdil, že máš jeden smysl navíc, máš jich tedy šest. O čem jsi mluvil? Asi ne o smyslu pro módu, tak smysl pro humor? Pro rovnováhu? Smysl pro povinnost?

Vidím mrtvé lidi. - No vidíš. - Ano, mrtvé lidi. Jasně, jen jsem to potvrzoval. Takže máš smysl pro mrtvé. Ten neznám. A jenom je vidíš, nebo taky…? Taky slyším mrtvé lidi. Takže sedmý smysl. To se mi hodí. Ukaž na osobu, která tě kontaktovala.

OBJETI Neukazuješ na žádnou fotku. Vidíš ducha nějaké fotky? Ale… To není možné. Konečně nalezena shoda. U plání našich předků, cože? Motley! Chimmy! Ahoj Harley. Vítej v mém horním bludišti. - Kde jsou moje děti?

- Gratuluji, žes prošla labyrintem. To se povede málokomu. Čau kotě, přišla posila. Co?! Jak ses sem dostal tak rychle? Já po cestě bojovala s nevýslovnými hrůzami a nesčetnými hrozbami. Jetpack. Prostě jsem přiletěl až do hradu. Počkej, tys sem došla? Wow! To je panečku odhodlání. Jsem na tebe pyšný. Hodně autentické.

- Dej mi moje děti. - Harley, určitě chceš svoje děti zpátky? Možná by jim bylo lépe v péči někoho jiného. Možná že ano. Ale to rozhodnutí je na nich. Obávám se, že jste přišli pozdě. O čem to mluvíš? Od rozsudku uběhlo 12 hodin. Ano, moje chyba. Použil jsem omylem 13hodinové hodiny místo standardních 12hodinových.

Chybu jsem opravil a jak vidíte, čas vypršel. - To není fér! - To říkají všichni. Ale když už tu jste, můžete se podívat, jak se vaše děti mění ve skřítky. Je to docela cirkus. - Mami! Tati! - Děti! To není fér! - Naskoč si!

- Počkejte, jdeme za váma. - Co kdybychom šli radši my k vám. - Čau mami. Mot, ať z tebe tohle udělalo cokoli, můžu to zastavit. Co když nechci, abys to zastavila? Co je zase? Děti zlobí? Vrátili se? Kde jsou? Mami, ztrapňuješ se. Znám tě příliš dobře, dokážu předvídat každý pohyb.

Tys mi udělala filmovou jizvu? Myslíš, že mamča z předměstí by mohla bojovat s vycvičenou válečnicí? Mám život i mimo rodinu, zlatíčko. Je mi to moc líto, moje milá, ale aspoň to nebude napořád. Moment. Chimbo, jen chci říct, že je tvůj táta moc pyšnej, jak skvěle mu nakládáš. Promiň, to jsem nechtěl.

Jsi v pohodě? Čau mami. Proboha! Ty seš takovej ten rodinnej vrah! - Jsem další na řadě, že jo? - Klídek. Ne, nerozumíš tomu. Doktor Brown říkal, že nemůžeme změnit budoucnost. Co bylo a je, to už se nezmění. Zrovna jsi ukončila životy našich dětí!

To nejsou naše děti. - Motley? - Spíš Robotley. Roboti jako falešné děti z budoucnosti. To jste nečekali, co? Ha, ha, ha, ha. To je jak z učebnice. Roboti jako falešné děti z budoucnosti? To je spíš jako z poznámky pod čarou v nejnovějším vědeckém článku o učebnici!

Matoucí stopa. Někdo ty věci vyrobil, aby od sebe odlákal podezření. - Propusť ty děti. - To nemůžu. Musí proběhnout odvolání… Přebírám zodpovědnost, propusť je! - Ublížili vám? - Neboj, zahojí se to. Mot, musím se tě na něco zeptat. Proč si slečna Mantis myslí, žes vyprovokovala rvačku?

Co se stalo? Jeden kluk si dobíral Chimmyho, že dal Lauper svoji ruku. Naštvala jsem se na něj a strčila do něho. - Promiň. - Motley, do lidí se nestrká. Já vím. Pokazila jsem to. Slečna Mantis mi pro vás dala dopis, - mám ho v tašce doma. - Netvrdila jsi, že ho doručíš expresně? Promiň.

Takže ses neprala, protože by ses chtěla prát? - Zastávala ses Chimmyho? - Jo. - A děláš to často? - Hrozně moc. Jasně, je to můj brácha. Když na něj nebudu dávat pozor já, kdo jinej to udělá? Mot, před týdnem ses mě ptala, jestli jsi hrdina, nebo padouch. Jo. A odpověď jsi moc neznala. Teď už ji možná znám.

Protože si myslím, že ani jedno nestačí. Vlastně si myslím, že neexistuje jedno slovo, dokonce ani tisíc slov, které by mohly popsat všechno, co jsi a co pro mě znamenáš. A co já? Jsem hrdina, nebo padouch? Pro tebe platí to samé, Chimmy, pojď sem! Tak do téhle objímačky se přidám.

Medvědí objetí! Harley. Mýlila jsem se. A i kdyby ne, oddělit dítě a rodiče… Zrovna já bych měla vědět, že to není správné. Moc se omlouvám. Motley a Chimmy mají štěstí, že vás mají. Kdybychom byli ve filmu z osmdesátek, dala bych vám pěstí.

Ale teď už víme, že jedna rána pěstí může zabíjet. Potvrzuju. Ale nikdy jsem neslyšela, že by zabíjela jedna facka. - Byla zasloužená. - Možná by dvě… Nepokoušejte štěstí. Jasně, jasně, pokoušel jsem ho, uznávám. Tohle je maska IMF. Impractical Maintenance Force?

Firma Ethana Hunta? Impossible Mission Force. Špionská agentura z jeho příběhu. Ale tuhle technologii nikdo pro užívání u nás neregistroval. - Co dělá tohle? - Ne, nesahej na to! Mot, tys ten důkazní materiál poslala do jiné časové dimenze! Nene! - Hele, Pym Tech! - Lepím tech? Jo aha!

- Moment. - Oni necestovali časem. - Zmenšili se! - Tak bez povšimnutí ukradli tu kuličku. - Hela. - Helo, unesli Ega, přesně jak jste říkala. Cože? Kdy jsem to řekla? Prozradila jsem příliš. Pokud nás mají roboti zmást, kdo je vyrobil? Kdo je ten mástitel?

Všichni pojďte se mnou. Doufal jsem, že se sem vrátíš. Já taky doufala, že přijdeš. - Mám nové informace. Začni. Ne, ty… - Mám nové informace. Začni. Ne, ty… Helo, u té ohořelé kosti se konečně našla shoda, ale vůbec to nedává smysl. Podle toho skenu patří ty kosti… Indianu Jonesovi.

Jasně, že zrovna ty máš bleskovou odpověď. - Jak jste to věděl? - Řekněme, že na to mám šestý smysl. - Byls za tím klukem ze Šestého smyslu. - Je to tak. To není možné. Helo, kdo ti ten případ zadal? Fanficten. Jako tobě. Ano, ale kdo z těch deseti ti volal? Romanoffová.

Jones volal tobě. Chtěl medializaci. Chtěl paniku a válku. A věděl, že tak lačný šoumen posedlý slávou jako já přiveze kamery. Věděl, že na nic jiného nestačím. Tak to se spletl. A ty kamery to byla moje chyba, ne tvoje. Co tam máš dál, Thore? Počkejte!

Indiana Jones přece nemůže být vrah. Zabíjí jen nácky, ne lidi. - Zlato, kosti. - Jasně, jsou z něj jen kosti. Ale pokud je Jones mrtvej, kdo tě vzal do hrobky? Kdo otevřel trezor? Kdo byl ten chlap v klobouku, co byl u výslechu a vypadal jako Jones? Alita se probudila. Před pěti dny, než začaly boje. Ta rýže asi zafungovala.

- Rýže? - Ano. Než jí došla rezervní baterka, nechala nakreslit podobiznu útočníka. Poslali nám ji holubem, ale nikdo tu nebyl, tak jsme to neviděli. To není Indiana Jones. - To je…? - Ano! Ale proč na té kresbě vypadá jako francouzská prostitutka? Kde je seznam uživatelů z Egova centra? To snad není pravda.

Udělali jsme stejnou chybu jako v každém filmu o sériovém vrahovi. Nikdy se plně nesoustředí na první oběť. Senátore Jonesi! Taková pocta. Co vás přivádí na kosmoport? Víte, nechci, aby to vyznělo divně, ale lidé si mě s vámi pořád pletou. Nechal jsem si povyrůst vlasy, aby se to tolik nedělo.

Ne, že by mi to vadilo, jasně, že ne. To je nálepka na krk? To ne. Vy nejste doktor Jones. Závěr příště… Poslouchejte, řekneme ta slova. - Jaká slova? - Výzvu, co mají dělat! Přejeme si, abyste teď hned odebírali ArtSpear Entertainment! To není ono!

Přejeme si, abyste teď hned sdíleli, lajkovali, psali komentáře. Nene, přejeme si, abyste nás teď hned podpořili na Patreonu nebo na YouTube. Hele, tady je důkaz, že se to přání může splnit. - Přejeme si toho hodně. - Jo, ale nemusí se to všechno stát hned. To teda musí! To je konec přání. - Přeju si, abys hned sklapnul! - Přeju si, abys mě donutila! Překlad: jesterka www.videacesky.cz