Kolika let se můžeme dožít?

Před deseti tisíci lety trval
lidský život v průměru něco přes třicet let. Před sto lety už se lidé
průměrně dožívali padesátky. A jestli jste se narodili
v posledních desetiletích, pak se nejspíše dožijete osmdesátky. A to za předpokladu, že do té doby
nedojde k dalším pokrokům, které by zpomalily
proces stárnutí. Jenže to by byl
docela špatný předpoklad. Na National Geographic je nový seriál,
na kterém se podílelo GE.

Jeho tvůrci chtěli, abych pro ně
zpracoval téma stárnutí. Přijel jsem tedy
do GE Global Research Centre, abych si promluvil
s doktorkou Fionou Ginty. Tohle je ukázka jednoho z obrázků,
které u nás pořizujeme. Na co se vlastně díváme? Tohle jsou buňky,
které se právě dělí, a tohle jsou buňky,
které čeká smrt neboli apoptóza. Stárnutí se nepovažuje za chorobu.

Existuje ale spousta jiných chorob, například cukrovka,
srdeční poruchy, Alzheimer, a stárnutí se na vzniku
těchto chorob podílí. Stárnutí je ale zdánlivě přirozené,
ovlivňuje nás už od narození. Ze začátku je pro nás přínosné. Dělá nás větší, silnější,
rychlejší a chytřejší. Pak se to ale v určitém momentu obrátí a stárnutí naše tělo
oslabuje a poškozuje.

Proč to tak je? Proč musíme stárnout? Proč se naše těla musejí rozpadat? Vědci v poslední době zjišťují, že za stárnutí může jeden
důležitý buněčný mechanismus. Je makroskopické stárnutí důsledkem
stárnutí na mikroskopické úrovni? Z velké části je to tak. Buňka se totiž
může dělit jen několikrát.

Tento objev učinil
vědec jménem Hayflick. Zkoumal normální lidské buňky. Zjistil, že jsou schopné
jen určitého počtu dělení. Průměrně je to zhruba padesátkrát. Pak se buňka stává senescentní, což znamená,
že je to stará buňka, která už se nemůže dělit,
ale ještě může nějakou dobu žít. Nahromadění těchto buněk v těle vede ke stárnutí
v makroskopickém měřítku.

Jako by v sobě buňky
měly zabudovaný odpočet, který jim určí,
kdy se mají přestat dělit. Jak to ale ví? A jak ten odpočet funguje? Představte si takové ty plastové
kolíčky na koncích tkaniček od bot, které zabraňují jejich třepení. Telomery jsou podobné
těmto koncům tkaniček od bot, jen se objevují
na chromozomech.

Udržují chromozom pohromadě a zabraňují,
aby se spojoval s jinými chromozomy. Pokaždé, když se buňka rozdělí, přijde o část své telomery. Jde odhadem asi o 200 párů bazí. Proč se nezkopíruje až do konce? Tak to prostě funguje. Když se DNA replikuje,
nemá dostatek prostoru.

Zkracování těchto telomer slouží
jako takové molekulární hodiny. Buněčně hodiny uvnitř každé buňky, které počítají,
kolikrát se už rozdělila. Chtěla byste si někdy
nechat změřit své telomery? Někteří lidé si opravdu
nechávají měřit telomery. Jsou tu různé souvislosti
s životním stylem nebo cvičením. Delší telomery často nacházíme u lidí
se zdravým životním stylem a cvičením. Co kdyby šlo nějak zastavit
toto zkracování telomer?

Kdyby se to povedlo,
možná by buňky mohly žít věčně. Je tu jeden enzym,
kterému se říká telomeráza. Ten je neustále prodlužuje. Nedovolí, aby se telomery zkrátily. Prodlužuje telomery? Přesně tak. Jeden živočich
podle všeho vůbec nestárne. Je to humr.

Jen se zvětšuje, neslábne. Jeho chromozomy se nemění,
mají dlouhé telomery, které se nezkracují. Umírá, jen když ho
sežere něco jiného. Třeba my. Mohli bychom tedy být jako humr? Někdo by mohl chtít, aby jeho
telomery zůstaly delší dobu dlouhé. Pomohlo by to?
Zpomalilo by to stárnutí? Jde o rovnováhu.

Nádory jsou skvělým příkladem
buněk, kde je telomeráza aktivní a dochází k neřízenému dělení. To je obousečná čepel
telomer a telomerázy. Nádorové buňky
mají velmi dlouhé telomery a mohou se dělit donekonečna. Tím jsou nádory problematické. Nádory jsou tvořeny buňkami,
které se neomezeně dělí a neumí zemřít. Nádory jsou tedy tvořeny nesmrtelnými
buňkami, které rostou v našem těle.

Možná se proces stárnutí a zkracující se
telomery vyvinuly z určitého důvodu. Bez této pojistky by se totiž
mohly stát nádorovými buňkami. Podle jedné z teorií
se buňky dělí jen omezeně, aby se v nich nehromadilo poškození,
které by se následně mohlo stát osudovým. - Aby se nestaly nádorovými buňkami.
- Přesně tak. V posledních 100 letech pokrok v medicíně
prodloužil náš život víc, než jsme čekali. Dokážu si představit, že dalších 100 let
přinese podobně úžasné výsledky. Nejsem si jistý,
o jaké výsledky půjde, ale vsaďte se, že současná doba dožití
nebude věkem, ve kterém vy zemřete.

Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz