Kolika let se můžeme dožít?Veritasium
85
Průměrný věk dožití se sice stále zvyšuje, ale stárnutí je stále nevyhnutelné. Proč vůbec stárneme a jde se tomu nějak vyhnout?
Přepis titulků
Před deseti tisíci lety trval
lidský život v průměru něco přes třicet let. Před sto lety už se lidé
průměrně dožívali padesátky. A jestli jste se narodili
v posledních desetiletích, pak se nejspíše dožijete osmdesátky. A to za předpokladu, že do té doby
nedojde k dalším pokrokům, které by zpomalily
proces stárnutí. Jenže to by byl
docela špatný předpoklad. Na National Geographic je nový seriál,
na kterém se podílelo GE.
Jeho tvůrci chtěli, abych pro ně zpracoval téma stárnutí. Přijel jsem tedy do GE Global Research Centre, abych si promluvil s doktorkou Fionou Ginty. Tohle je ukázka jednoho z obrázků, které u nás pořizujeme. Na co se vlastně díváme? Tohle jsou buňky, které se právě dělí, a tohle jsou buňky, které čeká smrt neboli apoptóza. Stárnutí se nepovažuje za chorobu.
Existuje ale spousta jiných chorob, například cukrovka, srdeční poruchy, Alzheimer, a stárnutí se na vzniku těchto chorob podílí. Stárnutí je ale zdánlivě přirozené, ovlivňuje nás už od narození. Ze začátku je pro nás přínosné. Dělá nás větší, silnější, rychlejší a chytřejší. Pak se to ale v určitém momentu obrátí a stárnutí naše tělo oslabuje a poškozuje.
Proč to tak je? Proč musíme stárnout? Proč se naše těla musejí rozpadat? Vědci v poslední době zjišťují, že za stárnutí může jeden důležitý buněčný mechanismus. Je makroskopické stárnutí důsledkem stárnutí na mikroskopické úrovni? Z velké části je to tak. Buňka se totiž může dělit jen několikrát.
Tento objev učinil vědec jménem Hayflick. Zkoumal normální lidské buňky. Zjistil, že jsou schopné jen určitého počtu dělení. Průměrně je to zhruba padesátkrát. Pak se buňka stává senescentní, což znamená, že je to stará buňka, která už se nemůže dělit, ale ještě může nějakou dobu žít. Nahromadění těchto buněk v těle vede ke stárnutí v makroskopickém měřítku.
Jako by v sobě buňky měly zabudovaný odpočet, který jim určí, kdy se mají přestat dělit. Jak to ale ví? A jak ten odpočet funguje? Představte si takové ty plastové kolíčky na koncích tkaniček od bot, které zabraňují jejich třepení. Telomery jsou podobné těmto koncům tkaniček od bot, jen se objevují na chromozomech.
Udržují chromozom pohromadě a zabraňují, aby se spojoval s jinými chromozomy. Pokaždé, když se buňka rozdělí, přijde o část své telomery. Jde odhadem asi o 200 párů bazí. Proč se nezkopíruje až do konce? Tak to prostě funguje. Když se DNA replikuje, nemá dostatek prostoru.
Zkracování těchto telomer slouží jako takové molekulární hodiny. Buněčně hodiny uvnitř každé buňky, které počítají, kolikrát se už rozdělila. Chtěla byste si někdy nechat změřit své telomery? Někteří lidé si opravdu nechávají měřit telomery. Jsou tu různé souvislosti s životním stylem nebo cvičením. Delší telomery často nacházíme u lidí se zdravým životním stylem a cvičením. Co kdyby šlo nějak zastavit toto zkracování telomer?
Kdyby se to povedlo, možná by buňky mohly žít věčně. Je tu jeden enzym, kterému se říká telomeráza. Ten je neustále prodlužuje. Nedovolí, aby se telomery zkrátily. Prodlužuje telomery? Přesně tak. Jeden živočich podle všeho vůbec nestárne. Je to humr.
Jen se zvětšuje, neslábne. Jeho chromozomy se nemění, mají dlouhé telomery, které se nezkracují. Umírá, jen když ho sežere něco jiného. Třeba my. Mohli bychom tedy být jako humr? Někdo by mohl chtít, aby jeho telomery zůstaly delší dobu dlouhé. Pomohlo by to? Zpomalilo by to stárnutí? Jde o rovnováhu.
Nádory jsou skvělým příkladem buněk, kde je telomeráza aktivní a dochází k neřízenému dělení. To je obousečná čepel telomer a telomerázy. Nádorové buňky mají velmi dlouhé telomery a mohou se dělit donekonečna. Tím jsou nádory problematické. Nádory jsou tvořeny buňkami, které se neomezeně dělí a neumí zemřít. Nádory jsou tedy tvořeny nesmrtelnými buňkami, které rostou v našem těle.
Možná se proces stárnutí a zkracující se telomery vyvinuly z určitého důvodu. Bez této pojistky by se totiž mohly stát nádorovými buňkami. Podle jedné z teorií se buňky dělí jen omezeně, aby se v nich nehromadilo poškození, které by se následně mohlo stát osudovým. - Aby se nestaly nádorovými buňkami. - Přesně tak. V posledních 100 letech pokrok v medicíně prodloužil náš život víc, než jsme čekali. Dokážu si představit, že dalších 100 let přinese podobně úžasné výsledky. Nejsem si jistý, o jaké výsledky půjde, ale vsaďte se, že současná doba dožití nebude věkem, ve kterém vy zemřete.
Překlad: Zarwan www.videacesky.cz
Jeho tvůrci chtěli, abych pro ně zpracoval téma stárnutí. Přijel jsem tedy do GE Global Research Centre, abych si promluvil s doktorkou Fionou Ginty. Tohle je ukázka jednoho z obrázků, které u nás pořizujeme. Na co se vlastně díváme? Tohle jsou buňky, které se právě dělí, a tohle jsou buňky, které čeká smrt neboli apoptóza. Stárnutí se nepovažuje za chorobu.
Existuje ale spousta jiných chorob, například cukrovka, srdeční poruchy, Alzheimer, a stárnutí se na vzniku těchto chorob podílí. Stárnutí je ale zdánlivě přirozené, ovlivňuje nás už od narození. Ze začátku je pro nás přínosné. Dělá nás větší, silnější, rychlejší a chytřejší. Pak se to ale v určitém momentu obrátí a stárnutí naše tělo oslabuje a poškozuje.
Proč to tak je? Proč musíme stárnout? Proč se naše těla musejí rozpadat? Vědci v poslední době zjišťují, že za stárnutí může jeden důležitý buněčný mechanismus. Je makroskopické stárnutí důsledkem stárnutí na mikroskopické úrovni? Z velké části je to tak. Buňka se totiž může dělit jen několikrát.
Tento objev učinil vědec jménem Hayflick. Zkoumal normální lidské buňky. Zjistil, že jsou schopné jen určitého počtu dělení. Průměrně je to zhruba padesátkrát. Pak se buňka stává senescentní, což znamená, že je to stará buňka, která už se nemůže dělit, ale ještě může nějakou dobu žít. Nahromadění těchto buněk v těle vede ke stárnutí v makroskopickém měřítku.
Jako by v sobě buňky měly zabudovaný odpočet, který jim určí, kdy se mají přestat dělit. Jak to ale ví? A jak ten odpočet funguje? Představte si takové ty plastové kolíčky na koncích tkaniček od bot, které zabraňují jejich třepení. Telomery jsou podobné těmto koncům tkaniček od bot, jen se objevují na chromozomech.
Udržují chromozom pohromadě a zabraňují, aby se spojoval s jinými chromozomy. Pokaždé, když se buňka rozdělí, přijde o část své telomery. Jde odhadem asi o 200 párů bazí. Proč se nezkopíruje až do konce? Tak to prostě funguje. Když se DNA replikuje, nemá dostatek prostoru.
Zkracování těchto telomer slouží jako takové molekulární hodiny. Buněčně hodiny uvnitř každé buňky, které počítají, kolikrát se už rozdělila. Chtěla byste si někdy nechat změřit své telomery? Někteří lidé si opravdu nechávají měřit telomery. Jsou tu různé souvislosti s životním stylem nebo cvičením. Delší telomery často nacházíme u lidí se zdravým životním stylem a cvičením. Co kdyby šlo nějak zastavit toto zkracování telomer?
Kdyby se to povedlo, možná by buňky mohly žít věčně. Je tu jeden enzym, kterému se říká telomeráza. Ten je neustále prodlužuje. Nedovolí, aby se telomery zkrátily. Prodlužuje telomery? Přesně tak. Jeden živočich podle všeho vůbec nestárne. Je to humr.
Jen se zvětšuje, neslábne. Jeho chromozomy se nemění, mají dlouhé telomery, které se nezkracují. Umírá, jen když ho sežere něco jiného. Třeba my. Mohli bychom tedy být jako humr? Někdo by mohl chtít, aby jeho telomery zůstaly delší dobu dlouhé. Pomohlo by to? Zpomalilo by to stárnutí? Jde o rovnováhu.
Nádory jsou skvělým příkladem buněk, kde je telomeráza aktivní a dochází k neřízenému dělení. To je obousečná čepel telomer a telomerázy. Nádorové buňky mají velmi dlouhé telomery a mohou se dělit donekonečna. Tím jsou nádory problematické. Nádory jsou tvořeny buňkami, které se neomezeně dělí a neumí zemřít. Nádory jsou tedy tvořeny nesmrtelnými buňkami, které rostou v našem těle.
Možná se proces stárnutí a zkracující se telomery vyvinuly z určitého důvodu. Bez této pojistky by se totiž mohly stát nádorovými buňkami. Podle jedné z teorií se buňky dělí jen omezeně, aby se v nich nehromadilo poškození, které by se následně mohlo stát osudovým. - Aby se nestaly nádorovými buňkami. - Přesně tak. V posledních 100 letech pokrok v medicíně prodloužil náš život víc, než jsme čekali. Dokážu si představit, že dalších 100 let přinese podobně úžasné výsledky. Nejsem si jistý, o jaké výsledky půjde, ale vsaďte se, že současná doba dožití nebude věkem, ve kterém vy zemřete.
Překlad: Zarwan www.videacesky.cz
Komentáře (0)