Je naše jídlo čím dál méně výživné?

Je naše jídlo čím dál méně výživné? Mnoho lidí tvrdí,
že množství živin v našem jídle se v posledních dekádách snižuje. Ale je to pravda? A měli bychom se bát? Studie publikovaná v roce 2004 sledovala 43 běžných
zahradních plodin a jak se jejich nutriční
hodnoty měnily mezi lety 1950 a 1999.

Zjistili, že průměrný podíl proteinu
se v nich zmenšil o přibližně 6 %. Vitamin C o 15 % a vitamin B2 o šílených 38 %. Také si všimli úbytku
minerálů jako železa a vápníku. O číslech se hodně debatuje, protože jak dobře jsme
je mohli umět v roce 1950 změřit? Ale stejně jsou tu pochyby,
zda není dnešní jídlo méně výživné než třeba
stejná zelenina před 50 lety.

Několik dalších studií
naznačuje stejné tendence. Pokud tedy živiny ubývají, proč se to děje? Jeden z často poukazovaných
faktorů je degradace půdy. Protože rostliny
získávají živiny z půdy, intenzivní zemědělství
se považovalo za viníka degradace. U mikroživin, jako jsou minerály, je v rostlinách stálý úbytek.

Ale farmáři se vždy
snažili používat hnojiva, aby půda měla
všechny potřebné živiny. Proto ten argument není přesvědčivý. Pořád máme velké rostliny. A nerostly by tak dobře,
kdyby neměly všechny potřebné živiny. Takže jaký jiný
důvod by za tím mohl být? Jedna z možností je šlechtění. Například dnešní kukuřice vypadá úplně jinak než její předek, divoká kukuřice,
ze které byla vyšlechtěná.

Už od vzniku
zemědělství plodiny šlechtíme, abychom z nich měli více jídla, aby odolávaly
škůdcům a změnám klimatu. A dost se nám to dařilo. Plodiny jsou větší
a rostou rychleji než kdy předtím. Ale jsou více výživné?

Možná jsme omylem
živiny při šlechtění vynechali, zatímco jsme
se zaměřili na jiné faktory. Je těžké určit,
jak velký faktor šlechtění je, protože nemůžeme
srovnávat tohle ovoce se stejným ovocem
před sto nebo tisíci lety. Takže potřebujeme něco jiného,
abychom určili, zda je na vině šlechtění, nebo něco úplně jiného. Pomohla by nám rostlina,
která nikdy šlechtěná nebyla.

Kde ale takovou najít? Tady nám přijde vhod plevel. V Severní Americe
je rostlina jménem zlatobýl. Je to důležitý
zdroj proteinu pro včely, ale ne pro lidi. Takže zůstal divokou rostlinou, netknutou šlechtěním. Ale jak poznáme, jaký byl
zlatobýl před sto nebo dvě stě lety?

Smithsonský institut
má stovky vzorků zlatobýlu, některé až z roku 1842. Pomocí těchto vzorků
a vzorků z roku 2014 mohou vědci porovnat moderní zlatobýl se zlatobýlem přes sto let starým. A výsledky jsou neuvěřitelné. Zjistilo se, že úbytek proteinu
byl za celou tuto dobu 30 %. Takže jestli to není šlechtění, co dalšího by mohlo za posledních
150 let způsobit úbytek živin zlatobýlu?

Jedna z překvapivých teorií říká,
že oxid uhličitý mohl hrát zásadní roli. Tady vidíme protékat vzduch, spolu s částicemi
oxidu uhličitého vniká do rostliny, aby se dostal do každé živé buňky. Oxid uhličitý
je jako jídlo pro rostliny. Zlepšuje růst všech rostlin. V posledních pár stoletích se podíl oxidu uhličitého
ve vzduchu hodně zvýšil.

Z asi 280 miliontin na více
než 400 miliontin v dnešní době. To nezní jako hodně, ale jako jídlo pro rosliny jde o nárůst o téměř 50 %. A jeho dopad je vidět z vesmíru. Jmenuje se to zelenání planety. Vědci sledují vliv
oxidu uhličitého na rostliny přes takzvané FACE experimenty, což znamená obohacení
vzduchu oxidem uhličitým.

Experimenty vypadají tak, že se do místní atmosféry
rostlin přidává oxid uhličitý. Zjistilo se, že pšenice,
ječmen, rýže a brambory budou růst s přibývajícím
oxidem uhličitým rychleji, ale nemusí se
nutně stát více výživnými. Prostě mají víc sacharidů.

V dalších studiích z Japonska a Číny vědci pumpovali oxid uhličitý do rýže, aby simulovali obsah oxidu
uhličitého v atmosféře za 50 let. Průměrně se podíl
proteinu snížil o 10 %, železo o 8 % a zinek o 5 %. Ale nižší koncentrace živin nemusí nutně korelovat
s úbytkem celkového obsahu živin. Říká se tomu diluční efekt.

Co to ale znamená pro nás? Vědci odhadují, že v roce 2050
bude 150 milionů lidí z rozvojových zemí na pokraji proteinové podvýživy. To kvůli nižšímu obsahu
proteinu v jejich typických jídlech. Znamená to, že bychom
měli jíst doplňky stravy? Ne, alespoň ne hned. Úbytek živin je dost malý na to, abyste všechny živiny
ze zdravého jídelníčku získali, včetně ovoce a zeleniny.

Ale zvyšující se úroveň
oxidu uhličitého a diluční efekt možná zhoršuje epidemii obezity. Teorie je taková, že se cítíme být plní, nasycení, když jsme snědli dost proteinů. Jestli je poměr proteinů nižší, musíme sníst víc jídla,
víc sacharidů a tuků, abychom získali stejnou úroveň proteinu.

A pak jsme tlustší. Zatímco tohle je pořád jen teorie, je čím dál jasnější,
že měnící se atmosféra, zejména vyšší
podíl oxidu uhličitého, mění jídlo, které jíme. Překlad: Šaman Bobo
www.videačesky.cz