Je naše jídlo čím dál méně výživné?Veritasium
85
Mnoho lidí se domnívá, že dnešní jídlo je daleko méně kvalitní než dříve. Je to nepodložené, nebo se opravdu plodiny, které pěstujeme, mění? A čím by byla změna způsobena?
Přepis titulků
Je naše jídlo čím dál méně výživné? Mnoho lidí tvrdí,
že množství živin v našem jídle se v posledních dekádách snižuje. Ale je to pravda? A měli bychom se bát? Studie publikovaná v roce 2004 sledovala 43 běžných
zahradních plodin a jak se jejich nutriční
hodnoty měnily mezi lety 1950 a 1999.
Zjistili, že průměrný podíl proteinu se v nich zmenšil o přibližně 6 %. Vitamin C o 15 % a vitamin B2 o šílených 38 %. Také si všimli úbytku minerálů jako železa a vápníku. O číslech se hodně debatuje, protože jak dobře jsme je mohli umět v roce 1950 změřit? Ale stejně jsou tu pochyby, zda není dnešní jídlo méně výživné než třeba stejná zelenina před 50 lety.
Několik dalších studií naznačuje stejné tendence. Pokud tedy živiny ubývají, proč se to děje? Jeden z často poukazovaných faktorů je degradace půdy. Protože rostliny získávají živiny z půdy, intenzivní zemědělství se považovalo za viníka degradace. U mikroživin, jako jsou minerály, je v rostlinách stálý úbytek.
Ale farmáři se vždy snažili používat hnojiva, aby půda měla všechny potřebné živiny. Proto ten argument není přesvědčivý. Pořád máme velké rostliny. A nerostly by tak dobře, kdyby neměly všechny potřebné živiny. Takže jaký jiný důvod by za tím mohl být? Jedna z možností je šlechtění. Například dnešní kukuřice vypadá úplně jinak než její předek, divoká kukuřice, ze které byla vyšlechtěná.
Už od vzniku zemědělství plodiny šlechtíme, abychom z nich měli více jídla, aby odolávaly škůdcům a změnám klimatu. A dost se nám to dařilo. Plodiny jsou větší a rostou rychleji než kdy předtím. Ale jsou více výživné?
Možná jsme omylem živiny při šlechtění vynechali, zatímco jsme se zaměřili na jiné faktory. Je těžké určit, jak velký faktor šlechtění je, protože nemůžeme srovnávat tohle ovoce se stejným ovocem před sto nebo tisíci lety. Takže potřebujeme něco jiného, abychom určili, zda je na vině šlechtění, nebo něco úplně jiného. Pomohla by nám rostlina, která nikdy šlechtěná nebyla.
Kde ale takovou najít? Tady nám přijde vhod plevel. V Severní Americe je rostlina jménem zlatobýl. Je to důležitý zdroj proteinu pro včely, ale ne pro lidi. Takže zůstal divokou rostlinou, netknutou šlechtěním. Ale jak poznáme, jaký byl zlatobýl před sto nebo dvě stě lety?
Smithsonský institut má stovky vzorků zlatobýlu, některé až z roku 1842. Pomocí těchto vzorků a vzorků z roku 2014 mohou vědci porovnat moderní zlatobýl se zlatobýlem přes sto let starým. A výsledky jsou neuvěřitelné. Zjistilo se, že úbytek proteinu byl za celou tuto dobu 30 %. Takže jestli to není šlechtění, co dalšího by mohlo za posledních 150 let způsobit úbytek živin zlatobýlu?
Jedna z překvapivých teorií říká, že oxid uhličitý mohl hrát zásadní roli. Tady vidíme protékat vzduch, spolu s částicemi oxidu uhličitého vniká do rostliny, aby se dostal do každé živé buňky. Oxid uhličitý je jako jídlo pro rostliny. Zlepšuje růst všech rostlin. V posledních pár stoletích se podíl oxidu uhličitého ve vzduchu hodně zvýšil.
Z asi 280 miliontin na více než 400 miliontin v dnešní době. To nezní jako hodně, ale jako jídlo pro rosliny jde o nárůst o téměř 50 %. A jeho dopad je vidět z vesmíru. Jmenuje se to zelenání planety. Vědci sledují vliv oxidu uhličitého na rostliny přes takzvané FACE experimenty, což znamená obohacení vzduchu oxidem uhličitým.
Experimenty vypadají tak, že se do místní atmosféry rostlin přidává oxid uhličitý. Zjistilo se, že pšenice, ječmen, rýže a brambory budou růst s přibývajícím oxidem uhličitým rychleji, ale nemusí se nutně stát více výživnými. Prostě mají víc sacharidů.
V dalších studiích z Japonska a Číny vědci pumpovali oxid uhličitý do rýže, aby simulovali obsah oxidu uhličitého v atmosféře za 50 let. Průměrně se podíl proteinu snížil o 10 %, železo o 8 % a zinek o 5 %. Ale nižší koncentrace živin nemusí nutně korelovat s úbytkem celkového obsahu živin. Říká se tomu diluční efekt.
Co to ale znamená pro nás? Vědci odhadují, že v roce 2050 bude 150 milionů lidí z rozvojových zemí na pokraji proteinové podvýživy. To kvůli nižšímu obsahu proteinu v jejich typických jídlech. Znamená to, že bychom měli jíst doplňky stravy? Ne, alespoň ne hned. Úbytek živin je dost malý na to, abyste všechny živiny ze zdravého jídelníčku získali, včetně ovoce a zeleniny.
Ale zvyšující se úroveň oxidu uhličitého a diluční efekt možná zhoršuje epidemii obezity. Teorie je taková, že se cítíme být plní, nasycení, když jsme snědli dost proteinů. Jestli je poměr proteinů nižší, musíme sníst víc jídla, víc sacharidů a tuků, abychom získali stejnou úroveň proteinu.
A pak jsme tlustší. Zatímco tohle je pořád jen teorie, je čím dál jasnější, že měnící se atmosféra, zejména vyšší podíl oxidu uhličitého, mění jídlo, které jíme. Překlad: Šaman Bobo www.videačesky.cz
Zjistili, že průměrný podíl proteinu se v nich zmenšil o přibližně 6 %. Vitamin C o 15 % a vitamin B2 o šílených 38 %. Také si všimli úbytku minerálů jako železa a vápníku. O číslech se hodně debatuje, protože jak dobře jsme je mohli umět v roce 1950 změřit? Ale stejně jsou tu pochyby, zda není dnešní jídlo méně výživné než třeba stejná zelenina před 50 lety.
Několik dalších studií naznačuje stejné tendence. Pokud tedy živiny ubývají, proč se to děje? Jeden z často poukazovaných faktorů je degradace půdy. Protože rostliny získávají živiny z půdy, intenzivní zemědělství se považovalo za viníka degradace. U mikroživin, jako jsou minerály, je v rostlinách stálý úbytek.
Ale farmáři se vždy snažili používat hnojiva, aby půda měla všechny potřebné živiny. Proto ten argument není přesvědčivý. Pořád máme velké rostliny. A nerostly by tak dobře, kdyby neměly všechny potřebné živiny. Takže jaký jiný důvod by za tím mohl být? Jedna z možností je šlechtění. Například dnešní kukuřice vypadá úplně jinak než její předek, divoká kukuřice, ze které byla vyšlechtěná.
Už od vzniku zemědělství plodiny šlechtíme, abychom z nich měli více jídla, aby odolávaly škůdcům a změnám klimatu. A dost se nám to dařilo. Plodiny jsou větší a rostou rychleji než kdy předtím. Ale jsou více výživné?
Možná jsme omylem živiny při šlechtění vynechali, zatímco jsme se zaměřili na jiné faktory. Je těžké určit, jak velký faktor šlechtění je, protože nemůžeme srovnávat tohle ovoce se stejným ovocem před sto nebo tisíci lety. Takže potřebujeme něco jiného, abychom určili, zda je na vině šlechtění, nebo něco úplně jiného. Pomohla by nám rostlina, která nikdy šlechtěná nebyla.
Kde ale takovou najít? Tady nám přijde vhod plevel. V Severní Americe je rostlina jménem zlatobýl. Je to důležitý zdroj proteinu pro včely, ale ne pro lidi. Takže zůstal divokou rostlinou, netknutou šlechtěním. Ale jak poznáme, jaký byl zlatobýl před sto nebo dvě stě lety?
Smithsonský institut má stovky vzorků zlatobýlu, některé až z roku 1842. Pomocí těchto vzorků a vzorků z roku 2014 mohou vědci porovnat moderní zlatobýl se zlatobýlem přes sto let starým. A výsledky jsou neuvěřitelné. Zjistilo se, že úbytek proteinu byl za celou tuto dobu 30 %. Takže jestli to není šlechtění, co dalšího by mohlo za posledních 150 let způsobit úbytek živin zlatobýlu?
Jedna z překvapivých teorií říká, že oxid uhličitý mohl hrát zásadní roli. Tady vidíme protékat vzduch, spolu s částicemi oxidu uhličitého vniká do rostliny, aby se dostal do každé živé buňky. Oxid uhličitý je jako jídlo pro rostliny. Zlepšuje růst všech rostlin. V posledních pár stoletích se podíl oxidu uhličitého ve vzduchu hodně zvýšil.
Z asi 280 miliontin na více než 400 miliontin v dnešní době. To nezní jako hodně, ale jako jídlo pro rosliny jde o nárůst o téměř 50 %. A jeho dopad je vidět z vesmíru. Jmenuje se to zelenání planety. Vědci sledují vliv oxidu uhličitého na rostliny přes takzvané FACE experimenty, což znamená obohacení vzduchu oxidem uhličitým.
Experimenty vypadají tak, že se do místní atmosféry rostlin přidává oxid uhličitý. Zjistilo se, že pšenice, ječmen, rýže a brambory budou růst s přibývajícím oxidem uhličitým rychleji, ale nemusí se nutně stát více výživnými. Prostě mají víc sacharidů.
V dalších studiích z Japonska a Číny vědci pumpovali oxid uhličitý do rýže, aby simulovali obsah oxidu uhličitého v atmosféře za 50 let. Průměrně se podíl proteinu snížil o 10 %, železo o 8 % a zinek o 5 %. Ale nižší koncentrace živin nemusí nutně korelovat s úbytkem celkového obsahu živin. Říká se tomu diluční efekt.
Co to ale znamená pro nás? Vědci odhadují, že v roce 2050 bude 150 milionů lidí z rozvojových zemí na pokraji proteinové podvýživy. To kvůli nižšímu obsahu proteinu v jejich typických jídlech. Znamená to, že bychom měli jíst doplňky stravy? Ne, alespoň ne hned. Úbytek živin je dost malý na to, abyste všechny živiny ze zdravého jídelníčku získali, včetně ovoce a zeleniny.
Ale zvyšující se úroveň oxidu uhličitého a diluční efekt možná zhoršuje epidemii obezity. Teorie je taková, že se cítíme být plní, nasycení, když jsme snědli dost proteinů. Jestli je poměr proteinů nižší, musíme sníst víc jídla, víc sacharidů a tuků, abychom získali stejnou úroveň proteinu.
A pak jsme tlustší. Zatímco tohle je pořád jen teorie, je čím dál jasnější, že měnící se atmosféra, zejména vyšší podíl oxidu uhličitého, mění jídlo, které jíme. Překlad: Šaman Bobo www.videačesky.cz
Komentáře (0)