Život v okolí Černobylu
Často se říká, že díky odchodu lidí se z rozlehlé oblasti kolem Černobylu stal ráj na zemi, kde se přírodě daří lépe než kdy jindy. Je to ale skutečně pravda?
Přepis titulků
Támhle je nádherná pavučina.
Zkusíme ji natočit. Trochu ji navlhčíme, aby byla dobře vidět. Výborně. To je dokonalé. V jejím okolí je dávka záření
zhruba 45 mikroSievertů za hodinu. To už je docela dost radioaktivní. Exploze jaderného reaktoru
v Černobylu v roce 1986 pokryla radioaktivním spadem rozsáhlou
oblast, která je od té doby neobyvatelná.
Odchod lidí z oblasti o rozloze 1 000 kilometrů čtverečních z ní podle některých učinil ráj na zemi překypující životem. Americký biolog Timothy Mousseau tu už více než 10 let provádí svůj výzkum. Podle něj se tu život vzpamatovává mnohem pomaleji, než se myslelo. Pro biologický výzkum je to skvělá oblast díky velké rozmanitosti živočichů i rostlin. Je to jedna z kontaminovanějších oblastí kolem Černobylu.
Z dřívějších výzkumů víme, že tato hladina chronické dávky radioaktivity je vyšší, něž je většina druhů schopná tolerovat. Letos jsme se zaměřili na malé hlodavce, pavouky a ptáky. Zjistili jsme, že výskyt mnoha druhů ptáků je snížený v oblastech s vyšší kontaminací, což vede k celkovému snížení biodiverzity. V těchto oblastech je o 50 % méně druhů, než kdyby tu hladina radioaktivity byla normální. Mousseau uvádí, že je tu mnohem vyšší výskyt nádorů a fyzických abnormalit, jako jsou deformované zobáky ptáků, ve srovnání s nekontaminovanými oblastmi.
Naměřil i snížení výskytu hmyzu a pavouků. Také ale zjistil, že některé druhy ptáků si na vyšší hladinu radioaktivity zvykají. Tohle jsou speciální digitální mikrofony, které jsou navrženy pro záznam vysokofrekvenčních zvuků, které vydávají netopýři při echolokaci a lovu hmyzu. Podle frekvence těchto zvuků si můžeme udělat obrázek o množství netopýrů v okolí. Koukněte na ty houby.
Zkusíme, jestli se to zvýší. Čtyřicet tři mikroSievertů za hodinu. Ta houba je mnohem radioaktivnější než její okolí. Minulost Černobylu se tu odráží nejen na zvířatech. Pokácené stromy jeví dramatické změny barvy letokruhů od roku 1986. Při loňské návštěvě Fukušimy jsme si uvědomili, že některé pavučiny vypadají velmi zvláštně. Řekli jsme si, že tuto hypotézu otestujeme tak, že nafotíme co největší množství pavučin stejného druhu v kontaminovaných i nekontaminovaných oblastech, abychom viděli, jestli se od sebe v radioaktivních oblastech více liší, což by mohlo sloužit jako ukazatel radiace v prostředí.
Právě se nacházíme v centru Černobylu a můžete tu vidět, že frekvence odchylek barevných vzorů na krovkách těchto brouků je přímo úměrná radioaktivitě prostředí. Ten vpravo vypadá normálně, ale vidíte, že u toho vlevo černé skvrny splývají dohromady.
Mousseauova práce v Černobylu bude trvat ještě mnoho let. Svůj výzkum rozšířil i na Fukušimu v Japonsku. Doufá, že ozřejmí důsledky radiace na biologické systémy včetně člověka. Překlad: Zarwan www.videacesky.cz
Odchod lidí z oblasti o rozloze 1 000 kilometrů čtverečních z ní podle některých učinil ráj na zemi překypující životem. Americký biolog Timothy Mousseau tu už více než 10 let provádí svůj výzkum. Podle něj se tu život vzpamatovává mnohem pomaleji, než se myslelo. Pro biologický výzkum je to skvělá oblast díky velké rozmanitosti živočichů i rostlin. Je to jedna z kontaminovanějších oblastí kolem Černobylu.
Z dřívějších výzkumů víme, že tato hladina chronické dávky radioaktivity je vyšší, něž je většina druhů schopná tolerovat. Letos jsme se zaměřili na malé hlodavce, pavouky a ptáky. Zjistili jsme, že výskyt mnoha druhů ptáků je snížený v oblastech s vyšší kontaminací, což vede k celkovému snížení biodiverzity. V těchto oblastech je o 50 % méně druhů, než kdyby tu hladina radioaktivity byla normální. Mousseau uvádí, že je tu mnohem vyšší výskyt nádorů a fyzických abnormalit, jako jsou deformované zobáky ptáků, ve srovnání s nekontaminovanými oblastmi.
Naměřil i snížení výskytu hmyzu a pavouků. Také ale zjistil, že některé druhy ptáků si na vyšší hladinu radioaktivity zvykají. Tohle jsou speciální digitální mikrofony, které jsou navrženy pro záznam vysokofrekvenčních zvuků, které vydávají netopýři při echolokaci a lovu hmyzu. Podle frekvence těchto zvuků si můžeme udělat obrázek o množství netopýrů v okolí. Koukněte na ty houby.
Zkusíme, jestli se to zvýší. Čtyřicet tři mikroSievertů za hodinu. Ta houba je mnohem radioaktivnější než její okolí. Minulost Černobylu se tu odráží nejen na zvířatech. Pokácené stromy jeví dramatické změny barvy letokruhů od roku 1986. Při loňské návštěvě Fukušimy jsme si uvědomili, že některé pavučiny vypadají velmi zvláštně. Řekli jsme si, že tuto hypotézu otestujeme tak, že nafotíme co největší množství pavučin stejného druhu v kontaminovaných i nekontaminovaných oblastech, abychom viděli, jestli se od sebe v radioaktivních oblastech více liší, což by mohlo sloužit jako ukazatel radiace v prostředí.
Právě se nacházíme v centru Černobylu a můžete tu vidět, že frekvence odchylek barevných vzorů na krovkách těchto brouků je přímo úměrná radioaktivitě prostředí. Ten vpravo vypadá normálně, ale vidíte, že u toho vlevo černé skvrny splývají dohromady.
Mousseauova práce v Černobylu bude trvat ještě mnoho let. Svůj výzkum rozšířil i na Fukušimu v Japonsku. Doufá, že ozřejmí důsledky radiace na biologické systémy včetně člověka. Překlad: Zarwan www.videacesky.cz
Komentáře (0)