Často se říká, že díky odchodu lidí se z rozlehlé oblasti kolem Černobylu stal ráj na zemi, kde se přírodě daří lépe než kdy jindy. Je to ale skutečně pravda?
Támhle je nádherná pavučina.
Zkusíme ji natočit. Trochu ji navlhčíme, aby byla dobře vidět. Výborně. To je dokonalé. V jejím okolí je dávka záření
zhruba 45 mikroSievertů za hodinu. To už je docela dost radioaktivní. Exploze jaderného reaktoru
v Černobylu v roce 1986 pokryla radioaktivním spadem rozsáhlou
oblast, která je od té doby neobyvatelná.
Odchod lidí z oblasti o rozloze
1 000 kilometrů čtverečních z ní podle některých učinil
ráj na zemi překypující životem. Americký biolog Timothy Mousseau
tu už více než 10 let provádí svůj výzkum. Podle něj se tu život vzpamatovává
mnohem pomaleji, než se myslelo. Pro biologický výzkum
je to skvělá oblast díky velké rozmanitosti
živočichů i rostlin. Je to jedna z kontaminovanějších
oblastí kolem Černobylu.
Z dřívějších výzkumů víme, že tato hladina
chronické dávky radioaktivity je vyšší, něž je většina
druhů schopná tolerovat. Letos jsme se zaměřili na malé
hlodavce, pavouky a ptáky. Zjistili jsme, že výskyt mnoha druhů ptáků
je snížený v oblastech s vyšší kontaminací, což vede k celkovému
snížení biodiverzity. V těchto oblastech je o 50 % méně druhů, než kdyby tu hladina
radioaktivity byla normální. Mousseau uvádí, že je tu mnohem
vyšší výskyt nádorů a fyzických abnormalit, jako jsou deformované zobáky ptáků,
ve srovnání s nekontaminovanými oblastmi.
Naměřil i snížení
výskytu hmyzu a pavouků. Také ale zjistil, že některé druhy ptáků
si na vyšší hladinu radioaktivity zvykají. Tohle jsou speciální
digitální mikrofony, které jsou navrženy pro záznam
vysokofrekvenčních zvuků, které vydávají netopýři
při echolokaci a lovu hmyzu. Podle frekvence těchto zvuků si můžeme
udělat obrázek o množství netopýrů v okolí. Koukněte na ty houby.
Zkusíme, jestli se to zvýší. Čtyřicet tři mikroSievertů za hodinu. Ta houba je mnohem
radioaktivnější než její okolí. Minulost Černobylu se tu
odráží nejen na zvířatech. Pokácené stromy jeví dramatické
změny barvy letokruhů od roku 1986. Při loňské návštěvě
Fukušimy jsme si uvědomili, že některé pavučiny
vypadají velmi zvláštně. Řekli jsme si, že tuto
hypotézu otestujeme tak, že nafotíme co největší
množství pavučin stejného druhu v kontaminovaných
i nekontaminovaných oblastech, abychom viděli, jestli se od sebe
v radioaktivních oblastech více liší, což by mohlo sloužit jako
ukazatel radiace v prostředí.
Právě se nacházíme
v centru Černobylu a můžete tu vidět, že frekvence odchylek
barevných vzorů na krovkách těchto brouků je přímo úměrná radioaktivitě prostředí. Ten vpravo vypadá normálně, ale vidíte, že u toho vlevo
černé skvrny splývají dohromady.
Mousseauova práce v Černobylu
bude trvat ještě mnoho let. Svůj výzkum rozšířil
i na Fukušimu v Japonsku. Doufá, že ozřejmí důsledky radiace
na biologické systémy včetně člověka. Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz
ZarwanPublikováno: 10 let
