Dneska jedna starší epizodka, James si zahraje hru Čaroděj ze země Oz na SNESu založené na kultovním filmu. U nás to možná tak nejelo jako v US, ale epizodky nám pomalu ale jistě docházejí. Objeví se i Mike Matei v roli potrhlého lva.
Vezme vás do minulosti. Hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka
a zapil to pivem. Je to nejnaštvanější hráč,
jakého znám. Je to Naštvaný Nintendo Nerd.
Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. Čaroděj ze země Oz.
Skvělé knihy, ale je znám hlavně díky
filmové adaptaci z roku 1939. Všichni jsme ho jako děti viděli
a je jedním z nejmilovanějších filmů. Ale musel mít svou hru? Se všemi těmi filmovými adaptacemi
na Nintendu, by nás to nemělo překvapovat. Ale tohle je na Super Nintendo,
to nemůže být tak špatné, ne?
Úvodní obrazovka vypadá nadějně. Ale když se podíváte na ukázku,
tak Dorotka během chvilky spadne a umře. Ani se nesnažili. Je to nejhorší ukázka,
jakou jsem kdy viděl a je předzvěstí jedné z nejhorších her. Zapnete hru a spustí se intro. Přinejmenším je to děsivé.
Podívejte, jak je to hnusné. Dorotka se zdá být mrtvá.
A grafika Tota je z nějakého
důvodu výraznější. Pak přijde tornádo a Dorotku
odnese jak papírovou figurínu. Ocitne se v zemi Oz
a Glinda ji dá červené střevíčky. Vždycky mi to přišlo povrchní.
Proč Glinda nedbá na její bezpečnost? Kvůli těm střevíčkům
je cílem zlé čarodějnice. Dorotka si o žádné střevíčky neřekla. A proč ji rovnou neřekla, že může
cvaknout podpatky a jít domů hned? Kráva blbá.
Bože, ta čarodějka je taky v bublině? To si z filmu nepamatuju. Musíte se dostat skrz čtyři země. Každá má sedm nebo osm úrovní. Po cestě musíte sbírat cihly a lístky. Cihly slouží k postavení mostu
z jedné země do druhé a lístky pro vstup
do Smaragdového města. Taky tu jsou minihry, jako přiřazovaní
obrázků a slovní hra s Totem.
Věřte mi, jsou na hovno. Ale zpátky ke hře,
podívejme se na nepřátele. Máme tu krvežíznivé modré ptáky,
žáby, drkotající zuby, růžové vojáky,
nějakého divného chlápka, létající slony,
kteří měli být opice. želatinové modráky
a zabijácké židle. Je tohle Čaroděj ze země Oz
nebo Peeweeho herna? A všude tady jsou cirkulárky.
To je docela násilné, ne? Všechno vás tu chce zabít. Dokonce kouhoutky ve stromech. Dokonce hodinové
ručičky vás můžou zabít. Bože, tady jsou!
Pozor na hodiny! Pak tady padají citróny. Jako "kapky citrónu" v textu
písně Někde za duhou. To je kurva zoufalé. Nejradši mám kočičí kaktus.
To je co? Chápete? Kočičí kaktus. Jsou tu i nepřátelé, které sotva vidíte.
Třeba tahle prťavá myš na plotě v pozadí. Děláte si prdel?
Z hlediska perspektivy to nedává smysl. Stojí před tím plotem. Co se týče obrany před
všema těma sračkama, jste v prdeli. Dorotka má dva útoky - střílí magické
předměty, které posbírala, nebo kope. Efektivní je jenom střelba,
ale munice šíleně rychle ubývá a je těžké najít další.
Popravdě jen v pár úrovních
celé hry se nachází munice, která se objevuje
ve formě kamenů nebo hvězd. Dokážete si představit
jak je to otravné? Vemte si například Super Mario World. Představte si, že by tu po většinu hry
nebyly žádné houby ani ohnivé kytky. Museli byste se pokaždé
vracet do první úrovně. Je to fér? Ale na rovinu, munice vám
dojde v polovině úrovně, takže hlavním útokem bude kop.
Víc nemáte. Pamatujete si tu scénu z filmu,
kde Dorotka nakopala obří vránu ve vestě? Nicméně, tenhle kop je nepoužitelný. Většina nepřátel přichází z vrchu.
Podívejte. Během skoku nemůžete kopat,
což je vážný problém. Takže se ve vzduchu nemůžete bránit. Bohužel musíte být ve vzduchu,
abyste hrou proskákali. Tahá s sebou tu zkurvenou hůlku,
kéž by s ní mohla něco praštit.
Ale ne, je jen na ozdobu.
To je blbý vtip. Většinu času dostáváte na prdel
a doufáte, že vám zbyde energie. Kurva.
Do prdele. Po cestě potkáte
všechny klasické postavy. Naštěstí můžete hrát za všechny,
střídat je a každá má své životy, což pomůže. Takže když přijdete o energii,
neovlivní to ostatní. Ale jejich útoky nejsou o moc lepší.
Strašák může použít vidle,
což je v pořádku, ale pořád nemůžete
útočit v dřepu nebo výskoku. Plecháč, to je mizerný zmrd. Dostává nepoužitelnost
na novou úroveň. Vůbec nemůže dřepnout,
ani vyskočit. To pomůže, co? Proč neudělat postavu v plošinové
skákačce, která nemůže skákat. Je nepoužitelný.
Naprosto zbytečný. A aby vás podráždili,
tak je jediný se dvěma útoky.
Může kopat a používat sekeru. Ale na co je dobrý,
když nemůže skákat? Lev je nejlepší, protože... Já jsem lev!
Já jsem lev! Jednou jsem se vysral před stodolou.
Chcu sendvič s jamem! Pojď na ně!
Vytírám si prdel ocasem. - Není to moje péro, je to ocas.
- Drž hubu! Drž hubu. Drž hubu.
Chci tu hru
recenzovat, jsem u části s tebou. Lev ve hře funguje takhle. Co se týče útoku,
tak má takové podivné fackování. Je to ekvivalent Strašákových vidlí a kromě Dorotky je jediný,
kdo může střílet věci. Hej, tys řekl sprosté slovo? Jo, jo. Naser si,
péro, péro, péro. Problém s ním je,
že když umře, tak už se nevrátí. Teď je čas probrat největší chybu hry.
Je to glitch, který odporuje
všem herním instinktům. Propadáte skrz plošiny.
Bez prdele. Pokud zkusíte skočit z úhlu,
nebo dopadnete kdekoliv jinde než doprostřed, tak propadnete. Jak se kurva můžu
netrefit na něco tak velkého? Nikdy v životě jsem
neviděl něco tak směšného. Hra je kvůli tomu téměř nehratelná. Často jsem zběsile mačkal D-pad,
abych dopadl tam, kam jsem chtěl.
A stejně to někdy nepomohlo. Musíte si dát načas.
Naplánovat každý skok. Nečekal jsem, že se tohle stane.
Takže ne, nemůžete si dát načas. Je to jedna z nejtěžších her,
co jsem kdy hrál, ale ze špatných důvodů. S každým koncem hry,
musíte zadat heslo na pokračování. A jako u každé blbé hry
je dlouhé a otravné. Přísahám, že jsem tohle heslo zadával
tak padesátkrát, než jsem tu hru dohrál. Tak jo, jsem skoro na konci úrovně.
Cože? Já umřel? Nezáleží jestli
se dotknete okraje obrazovky, musíte být přesně
na šipce, nebo nad ní. Viděli jste někdy
takhle vybíravou hru? Dokud se dotýkám pravého
okraje obrazovky, tak by to mělo platit. A další věc, co mě neskutečně sere,
že nemůžete seskočit z plošin. Podívejme se na dobrou hru.
Jo, zase narážím na Contru. Když zmáčknete šipku dolů
a skok, tak seskočíte dolů.
Jednoduché, že?
Ale ne, tady to nemůžete udělat. Proč je to takový problém?
Ukážu příklad. Nechám si ublížit tím
zeleným plamenem. Vidíte? Přeskočit to nemůžu
a podlézt taky ne. Takže chci jen seskočit
na podlahu a jít kolem. Ale udělat to můžu jen tak,
že půjdu úplně doleva, seskočím a teď můžu projít. To je ale sračka.
Rozvržení hry je absurdní. Plošiny jsou rozmístěné úplně náhodně. Někdy jsou mimo dosah
a někdy nejde rozlišit, na co můžete skočit
a co je jen ozdoba. Takže musíte skákat kolem,
dokud nenajdete nějakou plošinu. Třeba teď.
Jsem úplně v pytli. Nemůžu nikam. Aha.
Na tuhle velkou
světlou žlutou věc skočit nemůžu, ale na tyhle přesýpací hodiny,
které jsou schované v pozadí můžu. Na konci hry bojujete
se zlou čarodějnicí. Nemám po ní čím střelit
a udeřit ji taky nemůžu, protože útok ve výskoku tu není.
Takže Dorotka je ze hry. Ten zkurvený kop nám nepomůže. Zdá se, že tohle je jediný okamžik,
kdy se hodí Plecháč. Ale co to je? Proč ta sekera mizí,
když stojím poblíž? Musíte stát na správném místě.
Sakra. To je ta čarodějnice?
Je to pěkná kráva, co? Pojď, ty zkurvená zelená krávo. Roztop se jako sračka na slunku. Jo, strč jí to koště do prdele.
Ať si nasere, kráva. Zlá čarodějnice východu,
západu, mojí prdele. Hned po čarodějnici jdete
do Smaragdového města. Jo, Smaragdové město hoven.
- Je to poslední úroveň hry.
- Díky bohu, kurva. Orientovat se tady
je neskutečně matoucí. Občas tady bloudíte
a netušíte, kam jít. - Co je ta zelená věc?
- Já nevím... - Ten velký smaragd jsou dveře?
- Jo, jseš tupej? Jasně, to bylo snadné. - Tohle je poslední místnost hry.
- Konečně. Musíte jen získat dva klíče
z dvou horních rohů.
- Kurva. Jak se mám dostat
pod ten oheň? - Pochčij ho. Nasrat. Získáte dva klíče a to je vše. - Žádný finální boss nebo tak.
- To je na prd. Čaroděj vám řekne nějaké nedůležité
pytloviny a pak pošle Dorotku domů. - Jo, ta animace je úchvatná.
- Já myslel, že to je pytel. - Neexistuje lepší místo než domov.
- Utři si prdel do Tota. Neexistuje horší hry než tahle.
Vážně, neměli ji dělat. Je skoro stejně špatná
jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde. A vím, že i po 40 recenzích
mluvím o Dr. Jekyll a Mr. Hyde, ale myslím to vážně,
je to skoro stejně špatné. Nasrat na tuhle hru, sledujte. Do prdele! Tys mi tu hru
přilepil svým hovnem na strop! Překlad: Rizyk
www.videacesky.cz - Tys řekl sprosté slovo?
- Jo, jo. Naser si, péro, péro, péro. Jo, jo.
Ten jeho kámoš Mike je ale pěknej sráč. Toho lva hraje tím nejotravnějším způsobem jaký znám. Ale celkově se to povedlo, i když toto téma mi moc neříká.