Street Fighter 2010Angry Video Game Nerd

Vezme vás zpět do minulosti hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka a zapil to pivem. Je to nejnaštvanější hráč, jakého znám. Je to Naštvaný Nintendo Nerd.

Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. Zahrajeme si nějaké hry? Nějaké debilní hry? Tak chvilku vydržte, musím si dojít pro poštu. Co to tu do prdele je? Všude se válej kovový mořský houby, kolem lítaj titanové suspíky, bezhlaví papoušci s pivními zátkami a bulvy uvězněné ve skleněné báni.

Jak se to kurva stalo? A jo! No jasně! Vždyť je rok 2010! No to mě poser! Tohle všechno bylo předpovězeno ve hře Street Fighter 2010. Mělo mě to napadnout. To je darda. Vzpomínáte, jak futuristicky nám zněl rok 2000? Celé dětství jsem koukal na filmy a hrál hry, které se točily okolo 2000.

Přišlo nám to neskutečně hypermoderní a vzdálené zároveň. Ale na to dneska sere pes. Máme tu desáté výročí roku 2000. Za 5 let nás čekají létající auta, hoverboardy a samozavazovací boty. Tak ať to neposerou. Mohli radši říct, že to bude v roce 3000. Nebo aspoň 2100. To už beztak budeme mrtví, takže by to bylo fuk. Ať to radši zůstane záhadou, než nesplněným slibem. No nic. Nejstarším Street Fighterem, kterého většina lidí hrála, byl Street Fighter II.

Ale tenhle na NES vyšel dřív. A náhodou se odehrává v roce 2010. Koho by napadlo, že minulost Street Fightera leží v budoucnosti, která už je teď přítomností. Pusťme se do toho. Úplně to vidím. Tiger uppercutem prořízneme čas i prostor, pošleme pár sonic boomů na Měsíc, hadoukeny na Uran... Mrdat Street Fightera IV, tohle je Street Fighter 2010! Target versus Ken.

Fajn, Kena znám, ale Target? OK, beru, že je to nějaký divný ďábel se štířím bodcem, který se neobjevil v žádném jiném Street Fighterovi, ale vážně ho pojmenovali Target? Možná je to francouzsky. Vítejte ve Street Fighteru ve vesmíru. Možná tu nemají ulice, ale bojuje se pořád. Styl hry nemůžu k ničemu přirovnat.

Rozhodně se to nehraje jako Street Fighter. Trochu se to podobá Mega Manovi, díky laserovým střelám, a Ninja Gaiden, kvůli lezení po zdech. Ale ani tak si nemůžete udělat obrázek. Ať děláte, co děláte, vždycky se vymrštíte do vzduchu a chytáte se všeho v dosahu. Jako by i ovládání bylo moc futuristické a pokrokové, takže s ním neumíme zacházet. Na nepřátele zaútočíte jen tehdy, když jsou vedle vás nebo nad vámi.

Střílíte totiž jen před sebe a nahoru. Můžete sice střílet i dolů, ale předtím musíte provést vzdušné salto a ve vzduchu beztak můžete vystřelit jen jednu ránu. Jo a ke střelbě šikmo vzhůru musíte zmáčknout šipku dolů a B. Nedělám si prdel. Mačkáte dolů, abyste stříleli šikmo vzhůru. Co je tohle za pojebanej, hovnem pomazanej kus mrdu? A co to má co dělat se Street Fighterem?

No... je tu Ken. A toť asi vše. Ken. Nebo spíš týpek ve skafandru jménem Ken. Možná mi to příběh trochu osvětlí. Tak se podíváme... Ken... nejzazší hranice... partner Troy... laborka... kaluž slizu... turnaj Street Fighter... cyboplazma... předávkování... agresivní mutanti... Tak tohle jsem z toho pochopil: Ken vyhrál turnaj Street Fighter, pak se stal vědcem a vynalezl něco s názvem cyboplazma.

Asi něco jako ektoplazma, ale se špetkou cyba navíc. A pak jeho parťák, nějaký Troy, umřel, někdo ukradl cyboplazmu, všichni se změnili v mutanty a... to je v podstatě všechno. Nepřekvapilo by mě, kdyby byl Ken jedinou Street Fighter postavou v téhle hře. Žádný Guile, žádná Chun-Li, žádný M. Bison. Místo toho tu máme Targeta, ďábelskýho mimozemskýho štíra z roku 2010. No, aspoň můžeme zkusit předstírat, že je to Street Fighter.

Ne, to nefunguje. Ani s přidanými zvuky to není Street Fighter. To už Punch Out dával ve vesmíru větší smysl. A víte, co je na tom celém to nejpodivnější? V původní japonské verzi se hlavní postava jmenovala Kevin Striker. Až v USA z něj udělali Kena, aspoň maličký odkaz na Street Fightera, aby se to trošičko podobalo hře, podle které se hra jmenuje. Takže japonská verze měla se Street Fighterem ještě míň společnýho? Jako vůbec nic?!

Možná se dá říct, že série trochu odbočila, než se proslavila Street Fighterem II, který se pak ubíral vlastní cestou. Street Fighter je jedinou herní sérií, jejíž pokračování má svou vlastní sérii. Většina lidí nikdy nehrála, ba ani neslyšela o Street Fighteru I. Říkám si, proč mu vůbec dávali číslovku II na konzolových portech? Klidně to mohl být jen Street Fighter. Jako u Final Fantasy VI, kde vydavatel ignoroval chybějící díly a pojmenoval ji III. Copak se stalo s původním Street Fighterem?

Před zhruba 20 lety jsem na vlastní oči viděl automatovou verzi, takže vím, že existovala. Až nedávno jsem zjistil, že byl převeden na Commodore64 a všechny domácí počítače té doby, než nakonec dorazil na TurboGrafx-16 CD. Hurá, konečně se k téhle mašince dostávám. Když Sega s Nintendem vedly 16bitovou válku, TurboGrafx-16 si hověla v pozadí. Je to unikátní konzole.

Místo cartridgí využívala tyhle šikovné malé karty a CD. CD jednotka se prodávala zvlášť a byla to první CD konzole v USA. Technologie tedy byla ještě v plenkách. A většina hráčů vlastnila buďto SNES, nebo Segu Genesis. Takže nejen že jste potřebovali originální konzoli, ale i CD jednotku. Není divu, že původního Street Fightera nikdo nehrál. A aby toho nebylo málo, tak mu ještě do foroty změnili jméno. Na Fighting Street. To nedává žádný smysl!

Ale aspoň si můžete zahrát za oblíbené postavy, jako jsou Ryu, George Washington a Abe Lincoln. Záhada vyřešena. Konečně hrajeme prvního Street Fightera. A víte co? Stojí za vyližprdel. Je mi jasné, že automatovka musela být lepší, ale tohle je ubohost. A za všechno může hrozné ovládání. Speciální útoky fungují, jak se jim zachce.

Můžete zkoušet hodit hadouken celý zápas, ale nepůjde to. A poslechněte si ty posrané hlasy. Jsi silák! Ale nezapomeň, že na světě je spousta takových, jako jsi ty. Jediné dvě hratelné postavy jsou Ryu a Ken. Vyberete si je podle zapojení ovladače. Port 1 je Ryu, port 2 Ken. Žádná obrazovka s výběrem tu není. Ve hře je také pár tréninkových úrovní. Jistě, primitivní, ale na jednu z prvních bojovek by to nebylo špatné, nebýt zpíčenýho ovládání.

Tak dělej! Udělej ten pohyb! Ty zmrde jeden! Udělej shoryuken! Shoryuken! Ani hovno, mladá paní... Není divu, že si tuhle hru nikdo nepamatuje. Když udělali tunu vylepšení pro Street Fightera II, už tak skvělou hru, divím se, že to neudělali i s prvním, aby se dal hrát. Street Fighter: Dobrá verze. No ne? Věřte, nevěřte, první původně zamýšlené pokračování byl Final Fight, představený jako Street Fighter '89.

Ovšem tohle byla mlátička. Final Fight proto dostal vlastní sérii, ale Capcom občas udělal drobné odkazy. Ve Final Fight 2 se v pozadí objeví Chun-Li a některé postavy z Final Fight se objevily v pozdějších Street Fighterech. Název Street Fighter '89 změnili po předváděčce na obchodní výstavě. Důvodem byly ohlasy, že hra nemá se Street Fighterem nic společného. Ale tady jim to očividně nevadilo...

Páni, to jsem teda solidně odbočil. Pořád musím dohrát tohle. Víte, čeho jsem si právě všiml? Celý název hry je Street Fighter 2010: The Final Fight. Ta ironie mě dostává a moje nerdí smysly bijí na poplach. Jak můžete vydat hru pojmenovanou po dvou jiných hrách, se kterými nemá nic společného? Final Fight je to možná ve smyslu budoucnosti. Toto je rozhodující boj turnaje Street Fighter. Ale proč Street Fighter?

Možná to má odkazovat na filmovou sérii ze 70. let. Má to s ní stejné hovno co dočinění. A když už mluvíme o filmech Street Fighter, vzpomínáte na hru Street Fighter: The Movie? Tohle je verze na Segu Saturn. Dvě konzolové premiéry v jediném videu. Tohle je jeden z nejstupidnějších nápadů všech dob. Natočte film podle hry a pak udělejte podle toho filmu hru. A to nezmiňuju, že film se inspiroval spíš Street Fighterem II, ne původním.

Trochu mi to připomíná Mortal Kombat. To ti zdigitalizovaní herci. Ale tak dobrá není. Není to sice špatná hra, je to jako Street Fighter II, ale ovládání jde víc ztuha. Ze zvědavosti to stojí za vyzkoušení, ale akorát dostanete chuť na pravou verzi. Tak dost. Už jsem zašel až moc daleko. Chtěl jsem zrecenzovat Street Fightera 2010, ale pak začnu mluvit o úplně jiných věcech.

Ale už se holt stalo. Kdyby se to nejmenovalo Street Fighter, možná bych se do toho nezamotal. Takže odteď zapomeňme na název. Vezměme název Street Fighter a... zahoďme ho pryč. Cílem každé úrovně je najít portál. Ten se však neobjeví, dokud neporazíte hlavní cíl. Proto se všichni protivníci jmenují Target. Jo, je to trapný, ale je to tak.

Sejmete cíl, kdesi se zjeví portál a vy k němu musíte co nejrychleji dojít. A to "co nejrychleji" zdůrazňuju. I samotná kola mají časový limit. Dochází mi čas a já se snažím zabít toho rostliňáka, kterej samozřejmě nepostojí, zmrd. No tak! Utíká mi čas! Kurva! Grafika připomíná podivnou cyber noční můru.

To se mi líbí. Je to jako mix Salvadora Dalího a H. R. Gigera. Jindy zase střílete žáby v psychedelickém pekle za zvuku cirkusové hudby. Pozadí připomíná magické obrázky, na které musíte šilhat, abyste něco viděli. Každé kolo je těžší a dohání vás k novým dimenzím nasranosti. V téhle úrovni se obrazovka posouvá do strany. Pokud neprojdete včas, je po vás. Občas si musíte zvolit, zda zabijete nepřítele, nebo se radši zraníte a proběhnete skrz, protože jinak byste zůstali v pasti.

Pak je tu kolo, kde se obrazovka hýbe tam a zpátky. Nejtěžší je ovšem útočení. Je tu tolik létajících nepřátel, se kterými zmůžete leda hovno. Šplhám si po průjmovém vodopádu, nemůžu střílet nahoru ani dolů, což je kurva problém, protože přesně odtud nepřátelé létají. Nemůžu vás sejmout, tak padejte pryč! Vždyť mě tu masakrujou! Mrdaj mi prdel jak na prvního máje! Pak je tu kolo s pískem, kde nemůžete najít místo, odkud zaútočit na bosse.

Skáčete v písku a snažíte se dostat ke dnu, abyste mohli vystřelit, ale když už tam doklesáte, boss vystřelí první a vy musíte uhnout. Jste bez šance! Kéž by tu nebyl ten zasranej písek! V téhle úrovni máte sejmout oko u stropu, ale bez plného vylepšení na něj nedostřelíte. Vrátit se ale nemůžete, takže jste v prdeli. Jediná možnost je počkat na tyhle hlenové sloupy, postavit se na okraj a otočit se doprava.

Jen tak to oko vůbec trefíte. Ale hodně štěstí, až se budete chtít vyhnout všem těm okolním sráčům. Nikdy nestačí věnovat pozornost jen jediné věci. Tahle hra vás schválně rozptyluje a nutí dělat víc úkonů najednou. A když už si myslíte, že znáte všechno, hodí vám do cesty novou překážku. Musíte neustále vymýšlet nové strategie. I když je tahle hra neskutečně otravná, zároveň vám dá pocit uspokojení. Pokud by vylepšili ovládání a opravili pár chyb, klidně bych ji zařadil mezi nedoceněné klasiky NES.

Probudí ve vás adrenalin a nasere vás přesně do té míry, že to nebudete chtít vzdát. A když dohrajete kolo po hodinách úsilí, není nic lepšího než si vychutnat tu překrásnou melodii. Ovšem v posledním kole zašli až příliš daleko. Tohle je nejzkurvenější a nejtěžší poslední úroveň všech dob. Čeká vás vytrvalostní kolo.

Tři menší bossové a nakonec dvě verze závěrečného bosse. To vše na jeden jediný život. Jakmile chcípnete, jdete na začátek. První je tahle mušlovitá hnuska, potom tenhle vymrd a pak tyhle dva mizející mumioidní robotičtí pásovci v místnosti s náhodně šlehajícími plameny. A kromě toho, že se snažíte neumřít, musíte je všechny porazit před limitem. Jo, zabil jsem je!

A čas pořád běží! Dělej! Rychle! Musím se dostat k finálnímu bossovi! Jo! Zvládnul jsem to! Dvě vteřiny do konce. Spustí se filmeček, který ale beztak nebudete vnímat, protože vaše srdce bude bít jak o závod. Budete si rvát vlasy při představě, co vás asi čeká teď? Tohle je poslední boss. Co to je? Tak co? Cože?! Ten zkurvenej časovej limit?

Čekali byste, že po filmečku se čas resetuje, ale ne! Musíte porazit tři bosse, pak filmeček a až pak dvě verze superbosse. Takže musíte vlastně porazit pět bossů na jediný život a v časovém limitu. Máte nekonečně pokračování, takže si nemůžete dovolit hru vypnout. Musíte hrát, hrát a hrát. Začne se vám dařit. První tři bosse dáte jen s minimální ztrátou zdraví, ale pak vám zase uplyne čas. Takže si zkoušíte máknout, ale to vás zase zabijou.

Pak se dostanete do fáze, když už budete tak nasraný, že všechny ty nasbírané zkušenosti se jakoby vytratí. Takže se najednou začnete zhoršovat, protože hrajete to samý pořád dokola. Poslední boss vypadá jako velký bublající šourek, který sežral Grimace. Jeho jedinou slabinou je obličej. Ideální strategií je střílet ze zdi. Ale vás laser na něj bez plného vylepšení nedostřelí. Můžete na něj zkusit střílet z výskoku, ale to zabere moc času.

A ten vy nemáte! Když probíháte úrovní, musíte se zastavit a posbírat power-upy. Tím taky ztrácíte čas, ale nemáte na výběr. Nějak to musíte zvládnout. Nemůžete porazit jednoho bosse bez zranění, ale pak to posrat u druhého. Musíte 1) porazit všechny bosse bez zbytečného zranění, 2) posbírat všechny power-upy a 3) udělat to kurevsky rychle!

To vše na jeden perfektní zátah. Ale až se vám to podaří, budete se cítit jak mistři světa. Jo! Bum! BUM! A tohle, přátelé, byl Street Fighter 2010. Nemám co dodat. Přeji vám šťastný nový rok, nové desetiletí... nezapomněl jsem na něco? Jo. Nechal jsem venku tu poštu.

Překlad: DJ Obelix www.videacesky.cz