Arnold Schwarzenegger u Jimmyho Fallona

Ahoj, jsem Arnold Schwarzenegger. Po tvrdé práci, námaze a otročení jsem si konečně
splnil svůj celoživotní sen. Není to hraní Terminátora, barbara Conana
nebo něco podobného. Konečně mám svůj vlastní
zku*venej tank! Podívejte na něj! ROZDRŤME TO! V HLAVNÍCH ROLÍCH
ARNOLD SCHWARZENEGGER A VY!

Cítíte se někdy takhle... i když byste se chtěli cítit takhle? Tak přijeďte do L.A.
a drťte věci mým tankem! Zničíme taxík. Rozcupujem piáno. Je tu i posilovací lavice s 227kilovým závažím.
Rozdrtím svůj vlastní rekord! Je mi 66 let a mám
tu všechny své narozeninové dorty.

Proč?
Protože je chci zničit! Šlapat na bublinkovou
fólii je fakt sranda, že? Ale co ji přejet tankem? Rozdrtím DVD s filmem
Million Dollar Baby, protože u něj vždycky brečím. Já nebrečím! Ne, nezdá se vám to. Osobně vás zvu do Los Angeles, abyste se mnou všechno zničili.

Stačí jít na www.omaze.com/arnold. Běžte tam a zmáčkněte to tlačítko! Je to pro After-School All-Stars. Tak na co čekáte?
Přijeďte do Los Angeles. Projet se a ničit věci tankem! CO BYSTE CHTĚLI ROZDRTIT? Pokud chcete s Arnoldem něco rozdrtit
a zároveň přispět na dobrou věc, navštivte: Rozdrťme Microsoft Zune.

Ani nevím, co to je. Dejte tam ještě jeden. Přeložil: Ibex
www.videacesky.cz

Arnold Schwarzenegger. Arnold! - Vítej.
- Díky. - Vítej v Tonight Show.
- Jsem rád, že jsem zase tady. Mimochodem gratuluju
k obrovskému úspěchu. - Máš neuvěřitelnou sledovanost.
- Díky. Děkuju mockrát.
Jsou to dobří lidi. - Slyšel jsem tu tvoji historku o tom,
jak jsi šel s rodinou na pláž.

- To ne. Slyšel jsi už někdy o autě Hummer? Ne, v životě jsem o něm neslyšel. Když bereš rodinu na pláž,
musíš jet Hummerem, aby byli v bezpečí.
Ne tímhle. Co to má být? - Co to má být? Je to auto pro zženštilce.
- Tobě by se nikdy nic takovýho nestalo. To není auto pro pořádnýho chlapa. - Všude byl písek. Bylo to neskutečný.
- Jo, je to neskutečný. Jen jsem protočil oči v sloup.


Říkal jsem si: "O čem to mluví? Co s tím červeným autem dělá?
Už ta barva..." Když jdu s rodinou na pláž...
Když máš malé dítě... - bezpečnost je to nejdůležitější.
- Jo. Musíš jet autem, které má metr
vysoké pneumatiky a pohon na všechny kola. - Nebudu po pláži jezdit v monster trucku.
- Jsi ale v bezpečí. - Jsi v bezpečí. - To mám
svoje dítě vozit v Grave Diggeru? - Může viset ze stropu a skákat nahoru
a dolů. - To vůbec není bezpečný. My jsme v bezpečí byli,
protože jsme se nehýbali.

- Uhnízdili jsme se v písku jako pštrosí
vejce. - Co kdyby stoupla hladina vody? Přesně toho jsem se bál.
Že nastane příliv. Ale říkal jsem si,
že mi to možná pomůže vyjet. - Bylo to příšerný. - Je vidět,
že jsi nikdy nenatočil žádný akční film. Jinak bys to všechno věděl. Když jsem tě viděl posledně,
naučil jsi mě, jak se trochu pochlapit. Naučil jsi mě něco o doutnících.
Jaké bych měl mít... - A šli jsme do...


- Havana Room. Do Havana Room.
Je to tajný klub v... Ani nevím kde. Byli jsme v podzemí,
pod asi šesti vrstvami půdy. Byli jsme až tam,
kam se mi zabořilo auto. Byli jsme v nějakém podzemním bunkru.
Seděli jsme tam a kouřili jsme doutníky. Křičel jsi na mě: "Přestaň ho zapalovat!
Už jsi ho zapálil!" Myslel jsem,
že jsem někde viděl, jak... Ve filmech ten doutník
vždycky otáčí dokola. A ty na to: "Už jsi ho zapálil.


Přestaň ho zapalovat!" - Hořel ti totiž rukáv.
- Jo, hořel mi rukáv. - Pořád jsi ho takhle cucal.
- Ne. Tohle dělat nebudeme. - Říkal jsem ti: "Uvolni se. Jen klid."
- Tak to dělají všichni. Řekl jsem ti,
ať si ho dáš mezi zuby a ať ho pěkně pomalu saješ. Rozzáří se ti popel... - A pak...
- Už to necháme být. - Ať ví, co se dělo
za zavřenými dveřmi.

- Jo, já vím. - Bylo to ale skvělý. Naučil ses to.
- Jo. I když jsi řekl: "Trochu
se mi motá hlava. Radši si sednu." - Ale dobře. Přestaneme o tom mluvit.
- Všem to musíš říkat.

Děláš věci,
o kterých by se mi ani nesnilo. Tohle je něco, co právě děláš.
Je to úžasný. Děláš to pro charitu. - Máš svůj vlastní tank.
- Jo. Tohle je skutečná fotka.
Prostě jím jezdíš a drtíš věci. Přesně tak.
Proč ne? Není nic lepšího.
Proč to neděláme už dlouho? Pak mě napadlo: "Já bych tank nikdy
nesehnal. Kde jsi sehnal tank?" Tohle je tank, kterým jsem jezdil
v rakouské armádě.

Když mi bylo 18,
narukoval jsem do rakouské armády. Stal jsem se řidičem tanku. O několik desítek let
později jsem si řekl, že už ho nepotřebují. Je to tank,
který dala Amerika Rakousku poté, co se v roce 1955
stalo neutrální zemí. Já jsem ten tank řídil.
Bylo jich celkem 500. Když ale dosloužil,
zeptal jsem se rakouské armády, jestli by mi můj tank
nemohli vrátit.

Ten se stejným číslem,
kterým jsem jezdil. Musel jsem získat
povolení od Pentagonu, od armády a tak podobně.
Byla to ale hračka, protože jsem byl předsedou
Prezidentovy rady pro sport. Znal jsem se dobře
s Dickem Cheneym a Colinem Powellem. Ti mi sehnali povolení
a rakouská armáda mi pak poslala tank. - Musel jsem zaplatit 20 000 dolarů.
- Jen ty bys mohl sehnat tank. - Já vím. Teď ho používáme na fundraising.

Hodně se věnuju
programům pro mimoškolní aktivity, které po celé zemi
dělám už asi dvacet let. Vždycky potřebujeme peníze na to,
aby se programů mohlo účastnit víc dětí. Našli jsme způsob, jak lidi přimět
k tomu, aby se účastnili a přispívali. Vybrali jsme tak milion dolarů na mimoškolní aktivity pro děti, - které tak dostaneme z ulice.
- Je to... Na YouTube
o tom můžete najít videa.

Je to skvělá zábava.
Říkáš si: "Panebože." Když jsi totiž malej,
chceš ničit věci a řídit tanky. Nikdy by tě ale nenapadlo,
že to jednou vážně uděláš. Můžeš se ale taky
dostat do pěkného průšvihu. Když jsem v 18 začínal
jako řidič tanku... - V 18?
- ...dělali jsme chyby. Jaké chyby? Já bych třeba...
Jezdí asi dost rychle. O rychlost ani tak nejde.


Je to tak 55, maximálně 65 km/h. Jednou jsme ale byli
na vojenském cvičení. Byla půlnoc,
takže jsme si dali pauzu na... Říkalo se tomu oběd,
i když byla půlnoc. S kamarádem,
který vedle mě měl tank M60, což byl modernizovanější tank, jsme se rozhodli, že vyzkoušíme,
kdo dřív sjede kopec. Vystartovali jsme
a jeli jsme z toho kopce aspoň 65 km/h. - Spustil jsi mód "z kopce".


- Prostě z kopce. Bylo to uprostřed noci,
takže jsme neviděli, kam jedeme. Naráželi jsme do stromů a keřů... Když jsme ale dorazili dolů... Porazil jsem ho,
i když měl modernější tank. Ale uvědomil jsem si, že celá naše jednotka,
15 chlapů, kteří na tom tanku stáli... Úplně jsem jim zapomněl říct,
aby si z něj slezli. Drželi se, co to šlo,
a pak z něj popadali...

Celou dobu jsem slyšel křik. Říkal jsem si: "Co se to děje?
Kdo to tady křičí?" Všichni z něj popadali. Když jsem dojel
dolů, už na něm nikdo nebyl. Byl jsem v něm jen já. Když jsme se pak vrátili,
tak nás samozřejmě přísně potrestali. - Jak vás potrestali? - Museli jsme
se pod tankem plazit hustým bahnem. Museli jsme se proplazit
pod tankem, vyšplhat na něj, pak do věže, spodkem z něj zase
vylézt a pak se zase proplazit ven.

Tohle jsme museli udělat padesátkrát. - Když máš všude bahno,
nemůžeš se hýbat. - Jo. Poté, co jsem to udělal 25krát,
jsem se už nemohl hýbat. Těch padesát opakování
jsem dělal od půlnoci do šesti ráno. Celé jsem to dělal pořád dokola. Byl jsem tak vyčerpaný,
že jsem pak spal 24 hodin. Takhle tě v armádě potrestají,
když uděláš podobnou chybu. Já jsem na tom byl stejně.

Musel jsem
v botách mít aspoň půl kila písku. Skoro jsem ani nemohl
zvednout nohy. Kolikrát se na to červený auto
ještě budeme muset dívat? Brečel jsem:
"Pomozte mi! Pomozte mi!" - Potřeboval jsi tank.
- Jo. Překlad: qetu
www.videacesky.cz