Nicole Kidman u Jimmyho Fallona

Víš, že už jsme se kdysi potkali? Ano, pamatuju si to. - Pamatuješ? Bylo to hrozně trapné. - To jo. - Vážně? - Jo. A od té doby jsem tě neviděla. - To ne, máš pravdu. - Že jo? - Bylo to před lety. Mám říct, jak si to pamatuju já? - Povídej. Jdu si takhle po New Yorku a volá mi můj kamarád Rick. Ptá se, co zrovna dělám, a já že se procházím.

A on: "Jsem tu s Nicole Kidman. Chtěla by se s tebou seznámit." Nebo tak něco. Já na to: "Co? Tak jo." A on: "Můžem u tebe být za 10 minut." "Cože? Ty ke mně přivedeš Nicole Kidman? Tak jo. Co mám dělat? Mám něco nachystat?" A on: "Nevím, nějakej sýr a krekry." A já: "Sýr a krekry? To já doma nemám. Nepořádám večírky." - Mám leda tak videohry a kecky. - Přesně. Tak jdu a vidím samoobsluhu, tak mu říkám: "Jakej jako sýr?"

"Kup třeba brie." Já ani nevěděl, co to je. Říkal jsem si, jestli to není nějaká skrytá kamera. Já si pamatuju, že ses mi líbil, a on... Ale teď už ne. Teď už jsem vdaná. - A on říká: "Tak pojď, seznámím tě..." - Cože? - Počkat, cože? - Ale ne v tom smyslu. Počkej, cože? Cože? Takže říká...

Náš společný kamarád Rick mi říká: "Jimmy by tě rád poznal. Co ho navštívit?" Byla jsem nezadaná, tak říkám: "Tak jo." - Cože?! - Ano. - O čem to mluvíš?! - Ano! Já měl rande s Nicole Kidman? - My měli rande? - Tak tam přijdeme, ty máš baseballovou čepici a konec. - Prostě...

- Nachystal jsem brie. A vůbec jsi nemluvil. Nic jsi neřekl, jen jsi tam tak seděl... - Byl jsem nervózní. - Nebylo to tak? A já si říkám... - Tak jo... - Nevěděl jsem, že o něco jde. No, mohlo ti to dojít. A pak jsi pustil nějakou videohru. A já si říkám: "Tak tohle je fakt průšvih!" Byl to průšvih. Přísahám, že to tak bylo.

A vůbec jsi nemluvil. Asi po hodině a půl si říkám: "Ten nemá zájem, to je takovej trapas." - Já neměl nejmenší tušení. - A když jsme odešli, nic nepřeskočilo. Tak jsem si řekla: "Třeba je gay." Ale no tak! Tys vážně... Tak já padám. Mějte se. Tak jo. A teď... Teď to tu budu moderovat já.

Jen pojď. - Tak povídej, Jimmy. - Víte, paní doktorko... Pamatuju si to jako včera. Nicole Kidman vešla do mého bytu a.... Jak to tam vypadalo? Nic moc. - Prostě nám to nebylo souzeno. - Páni, dobřes udělala. - To ty. Tys mě nechtěl. - Moc dobře sis vybrala. - Panebože. - Takhle jsme se minuli. Panebože, jsem v šoku.

- A dobře to dopadlo. Oba jsme zadaní a máme děti. - To jo. - Nemůžu uvěřit, že jsem randil s Nicole Kidman. - Nerandil. Neuvěřitelný. Neuvěřitelný. To je ten nejdivnější zážitek. - Ty jsi... úplně se červenáš. - Já vím. - Já taky. Nemůžu tomu... To je jasný, že ti je trapně. Panebože. Přátelíš se ještě s Rickem? - Jo, zrovna jsem ho potkala.

- Ne, od té doby s ním nemluvíme. Nicméně, udělala jsi opravdu dobře. Keith Urban je mnohem víc cool než já. - Je to rocková hvězda. Bydlíš teď v Nashvillu. - Ano. Ale pořád někde hraje, ne? - Ne - Ale jo. Tihle country zpěváci pořád někde hrajou... - Nemůžeš mluvit vážně? - Vždyť mluvím. Tak hele. Já nekoncertuju, jsem pořád doma. - Užívám si doma s dětma. - Vždyť pořád pracuješ. - Už dost.

- Ale na Silvestra měl koncert, ne? To jo. U Niagarských vodopádů. Na kanadské, nebo newyorské straně? - Na kanadské. - Ta je dobrá. - Nádherná. - A bylo to... - Ta kanadská je jako Las Vegas. Ale ta newyorská je úplně bez života. Taková ponurá, stromy bez listí... Až si říkáš, co to sakra je? Proč je tahle strana tak hnusná? - Úžasný.

Taky jsme tam měli práci. - Já na newyorské straně nikdy nebyla. Tím se netrap. Něco zařídíme. Co to bylo za akci? Byl to velký koncert asi pro 60 tisíc lidí. - Bylas tam někdy před tím? - Ano. - Už se nemůžeme ani normálně bavit! - Snažíš se... něco pořád cítíš, že jo? - To teda ne! - Ale něco tady zajiskřilo. Už je pozdě, kotě. Ta loď už vyplula.

Jasný, Nicole? Jsem zadanej, jasný? - To je dobrý. - Už nemůžu. - Do téhle show už nikdy nepřijdu. - To snad ne! Ale no tak. Přece to musíš vidět. Oni to vidí. Jde nám to skvěle. - Jen tě škádlím. - Keitha miluju. - Já miluju Keitha. Je mi jasný, že ho miluješ víc než já. Neříkám, že k němu něco cítím. Jen se mi líbí jeho hudba. - A mám ho rád jako osobnost.

- Teď se pereme o Keitha. - Nemám k němu... - To je... - Jen jeden z nás ho opravdu miluje. - To je hrůza. - Ale není. On sem chodí často, ale tys tu ještě nebyla. Kvůli tomuhle? No jistě. - To snad ne. - Jo, sledujeme tě v televizi a já si vždycky říkám: "Dostanu se tam někdy, abych tam řekla tuhle historku? Nejspíš ne." A teď se mi to povedlo. Nicméně...

Bavme se o Paddingtonovi. Tohle je ten nejlepší den. Tak jo. Paddington. Gratuluju, už teď je to trhák. - Po celém světě, že? - Jo. - Ve světě to mělo premiéru dřív. - To je... - Jo. Pamatuju, že jsem koupil brie... A chipsy. Chipsy? To jsem snad... Vážně? Jo. A nějakou starou čínu. - Jak bych mohl koupit starou čínu?

- Byla v lednici. - No jo. - To jsem se fakt... - Mám dobrou paměť. Koupil jsem takový ty mini krekry, ale neměl jsem... Bože, to byla hrůza. A cos to měl rád za sport? Byl to baseball nebo něco takového? - Myslíš na té čepici? - Měls nějakou kšiltovku. - Jak si to můžeš pamatovat? - A tepláky. To teda ne. O čem to mluvíš? Nebylas na návštěvě u žádnýho křupana. V žádným případě jsem nebyl v teplákách. Měl jsem na sobě elegantní oblek.

Neměls zájem, tak sis vzal jen tepláky a kšiltovku. To snad není možný. O čem to mluvíš? Úplněs mě vykolejila. Vrátíme se k Paddingtonovi a tohle vystřihneme. Je to medvěd. Malý rozkošný medvídek. Je to moc hezký film. A ty tam hraješ padoucha. - Ano. - Máš fakt dobrou roli. - To jo. - Vždycky jsi chtěla... Co je? - Už spolu ani nemůžeme mluvit.

- Dokonce z toho už i koktáš. To proto, že mě rozesmíváš. - To je pravda. - Takže... Takže v tom hraje i Hugh Bonneville. - Ten je skvělý. - Byl skvělý už v Panství Downton. Každý zná ty knížky. Medvěda vytvořili pomocí CGI. Ale má hrozně krásné oči. - No vážně. - Jasně. Čemu se smějete?

Všichni cítí to sexuální napětí. - Žádné tu není. - Je to prostě trapné. Nezahrajem si... Nechceš si zahrát Mario Brothers? Předvedu ti svoje nový Nintendo. To snad není pravda. Překlad: Veru www.videacesky.cz