Vlezl Nabil Abdulrashid do výběhu krokodýlů?

Jednou jsem vlezl do výběhu krokodýlů. Chtěl jsem se na ně podívat zblízka. - Davidův tým. - Kdy a kde to bylo? Kdy jsem byl malý. V Nigérii. V krokodýlí restauraci. - Podávali tam i krokodýly? - Asi jo. Už nevím. Takže v této restauraci měli skutečné krokodýly a během jídla jsi na ně mohl koukat? - Ano.



- A jíst krokodýly? Jak snadné bylo se tam dostat? Tehdy jsme v Nigérii moc neřešili ochranu zdraví. Spíš jsme používali koncept selského rozumu. Třeba když je vedle řeky ulice, tak tam nebyl plot a cedule: „Pozor, řeka.“ Protože v Nigérii věříme, že když vidíte tu ceduli, tak nejspíš vidíte i tu řeku.



Přeskočil jsem plot, abych se na ně podíval. Přišli mi roztomilí. K jednomu jsem se přiblížil a on na mě zaútočil. Tehdy jsem to netušil, zjistil jsem to náhodou, ale krokodýli umí rychle běžet rovně, ale když zahnete, tak mají problém. - Ano, krokodýlům máš kličkovat. - To jsem taky slyšel. To jsem tehdy nevěděl. Běžel jsem rychle, už mě dotahoval, tak jsem zahnul a přeskočil plot.



- Jak ses cítil? - Co myslíš? Asi ses bál. Pronásledovalo někoho z vás nějaké zvíře? - Mě napadl krokodýl. - Tak vidíš. Kdy tě napadl krokodýl? V Louisianě jsme zachraňovali krokodýly. - Nebyli to spíš aligátoři?



- Jo, byli. Tak to mě nezajímá. To s tím nemá nic společného. - Jednou mě honil i pštros. - Kecáš. U jednoho policajta doma. Byl to celkem bohatý policajt. Protože bral úplatky! Ne. Měl tam spoustu exotických zvířat. A jedním z nich byl ten pštros.



Přišel jsem k němu a smál jsem se mu, protože… Nevím, co to bylo. Pářící taneček, nebo výhrůžka. Tak jsem začal taky tančit. A to jsem neměl dělat. - A on tě začal honit? - Jo. S kým jsi byl? Kdo na tebe dohlížel? Kdy? U policajta s pštrosem, nebo v restauraci s krokodýly? Zajímalo by mě obojí.



Naši praktikovali pasivní rodičovství. I když teda mámy jsem se bál víc než toho krokodýla. Tak co to bude? Co myslíte? Lucy? Pravda. Zaposlouchala jsem se do toho. Úplně jsem zapomněla, že hrajeme. - Fran? - Podle mě je to pravda. Nijak to totiž nepřikrášlil. Držel se toho příběhu. Prostě to nijak nenafukoval.



Ale jo, vždyť nám vyprávěl druhou historku se pštrosem. Beru zpět, nafoukl to hodně. Možná to s tím pštrosem říkal proto, aby si dal pauzu od toho lhaní! - Tak co? Musíte se rozhodnout. - Nevím. - Pravda. - Takže pravda. - Nabile, byla to pravda, nebo lež? - Není to pravda. Není. - Tak co? - Co? Už je pozdě, ale cítím, že to není pravda.



Není pozdě. Klidně to můžeš změnit. - Tak co? - Do toho. - Když jsi měl pocit. - Ale teď se usmál. Usmál se, jako by říkal: „Dostal jsem ho!“ Nevím, jestli to je pravda, ale pokud to uhodneš jen díky tomu, že se usmál, budu naštvaný. Tak já teda říkám… - Lež!



Lež! - Takže lež. Nabile, pravda, nebo lež? Pravda. Překlad: Xardass www.videacesky.cz