Má Bob Mortimer u postele toustovač?Would I Lie to You?

Na řadě je Bob. A jéje. Na nočním stolku mám toustovač. A než jdu večer spát, šoupnu do něj dva plátky toustového chleba, abych je měl ráno připravené. Davidův tým. Takže si do toustovače dáš toustový chleba. - Ale toustovač nezapneš.

- Ne. To by byla pakárna. Leda bys chtěl budík na tříminutového šlofíčka. Budíš se ráno sám od sebe, nebo máš budík? Mám budík. Ale většinou vstávám dřív, než zazvoní. Dělám to takhle hlavně proto, abych doma nikoho nevzbudil. - Aha. - Co si na ten toustový chleba mažeš? Máš snad v ložnici máslo? Je tam skřínka, kde mám med a Marmite. Mám tam docela dobrý výběr. Takže ráno se vzbudíš dřív, než ti zazvoní budík.

Co pak? Zapnu svůj Teasmade. A je to tady. Ne každý asi ví, co je to Teasmade. Je to taková kombinace budíku a konvice na čaj. Takové kombo. Večer ji nastavíte, ráno se vzbudíte a už se vám vaří voda. Teasmade i toustovač jsou na stejném stolku jako ten budík? Ne, tu Teasmade mám zastrčenou pod stolečkem. Takže se vzbudíš, sáhneš pod noční stolek, kde na podlaze leží Teasmade.

- Je to tak? -Jo, takhle. Proč prostě nemůžeš jít dolů? Protože všechny moje děti, kterých je opravdu mnoho, spí dole. Je jich tam horda. Proč spí dole?

Protože tam mají pokoje. Teď si nedělám srandu. Takže v patře je místo jen pro vás, ale dole je obrovský prostor. Prostor pro všechny ty děti. - A jak pak ten toust jíš? - Ještě jsme ten toustovač ani nezapnuli. Zatím zapnul Teasmade, pročež se musel nepohodlně natahovat. - Aby nemusel z postele.

- To byla jen demonstrace. - Tamhle to je. - Dobře. Hotovo. Co pak? Sednu si na postel. Takhle nějak. A pláčeš. A řeknu si: „Tak jdem na to.“ Protože je pět hodin nebo tak. - Pět hodin? - Ráno? Brzy budou vstávat i děcka a budou čistit komín. Jako někdo, kdo nechce dělat hluk, sis vybral tu nejhlasitější snídani. Chroupat toustový chleba.

Ženě to nevadí, ale všechny ty děti… Protože pokud by ses vydal dolů, tak jakmile bys vstoupil do nižšího patra, vzbudily by se stovky dětí a ty by ses nedostal… Nedostal by ses do kuchyně, protože by se na tebe hladově vrhly. David nadhodil něco zajímavého. Říkal jsi, že jich je hodně. - Kolik dětí tam je? - Neřeknu. - Aspoň přibližně?

- Ne. Kdy tvé děti vstávají? V jednu, ve dvě. Ty starší. Takže ses vzbudil v pět ráno. A teď musíš zabít… - Asi osm hodin. - Proto jsem z toho smutný. - A co děláš? - Osm hodin čumí na tousťák. Musí mu to vydržet. - Ale nikdy mu nevydrží.

- Někdy ten tousťák ani nesním. Nemám chuť. Jenom ho žužlá, aby nevzbudil manželku. A čekáš, než bude jedna odpoledne… Sedí na kraji postele… Dost depresivní představa, Bobe. Je potichu, aby nevzbudil manželku. A když se vzbudí, tak dělá: Psst!

Hotové vězení, že jo? Děs! Jestli je to pravda, tak už tuhle hru nechci hrát. Pokud se děti budí až v jednu, tak co obědváš? Kde máš schované věci na oběd? Někde ve skříni? Plynový vařič a plechovku s fazolemi. Odmontuju boční kryt z vany. - Tam mám schovaný plynový vařič.

- A lančmít. A zapeču si hovězí maso. Tak co řeknete? Já se kloním k tomu, že je to pravda. Šílenství… - První příznaky šílenství. - Dovedu si to představit. Jo, mám to vyloženě před očima. I kdybychom se spletli, tak zítra ráno vstaneme a půjdeme do kuchyně, zatímco on se vzbudí a…

Vyhrajeme hru jménem život. Ne, právě že tak to není. Pokud řekneme pravda a spleteme se, tak ano, zítra ráno si dáme normálně snídani v kuchyni, ale to on taky! Na schodech si bude výskat a smát se. A jeho děti, které vstávaly o dvě hodiny dřív než on, mu naservírují snídani. „To snad není možné, čemu uvěřili!

Ti blbci v televizi! Ha ha ha! Přidej mi slaninu, dítě.“ Podle Holly je to pravda. Máme na výběr dvě možnosti. Předpokládejme, že ať řekneme cokoliv, tak se spleteme. Co bychom raději? Říct pravda a splést se, nebo říct lež a splést se?

Takové máme možnosti. Když řekneme lež a spleteme se, tak s tím se nám bude žít snáz, než když řekneme pravda a spleteme se. - Podle mě je to pravda. - Podle tebe je to pravda. - Takže řekneme pravda? - Bože… Fajn, říkáme pravda. - A budoucnost je taková… - Prosím, ať je to pravda. - Říkáme pravda.

- Říkají pravda. Bobe, byla to pravda… - Tolik hodin v posteli… - Nebo lež? - Bože. - Byla to… lež. Ne! Ne! Ano, je to lež. Bob nemá u postele toustovač. - Bože, Bobe…

- Tento zvuk značí konec… On už je konec? Tak brzy?