Atropa – Třetí epizodaAtropa (S01E03)
3
S odhalením Sanderse na druhé lodi začíná situace eskalovat a posádka konečně zjišťuje, čemu to vlastně musí čelit.
Přepis titulků
Co se to sakra děje? Detektive. Detektive! Bože, na zádi lodi došlo k explozi. Vyletí to do vzduchu celé. Zmiz z té lodi, hned! - Zmizte. - K východu, Cole. Přinesu ho. To tělo tam nech.
Hlavně odtamtud zmiz! Musíme zjistit, co se mu stalo. Počkat, co se děje? TROSKY - Budu každou chvíli u dveří, pusťte mě. - Otevřete tu komoru. Mezi explozí a mou posádkou stojí jen ty dveře. Detektive! Detektive? Rychle!
Bude to těsný. Moiro, zavři to hned za mnou! Cole? Cole, to jsem já. Zůstaň se mnou, prosím, zůstaň tady. Cole. Cole, zůstaň se mnou. - Soustřeď se. - Je v pořádku? Klídek, hezky v klidu.
No tak. To jsem já! Co jste to udělali? - No tak, uklidni se. - Ne! Co jste provedli? To jsem já! - Co jste to provedli? - Sandersi! No tak, uklidni se! Nic se neděje. Nic se neděje. - Jak dlouho jsem byl mimo? - Dlouho ne. - Točí se ti hlava?
- Ne. - Blikající světla? - Jsem v pohodě. Jen mi hučí v uších. - Asi lehký otřes mozku, měl bys… - Moiro, jsem v pohodě! Jak je ostatním? Sandersovi jsme dali sedativa. McKay s Jensenem zjišťují, co se to děje. Tu druhou loď výbuch úplně zničil. Sakra. Co se děje?
Vzpomněl jsem si na svou loď. Chudák Mo. Ani jsem se s ní nerozloučil. Mo? Roztomilé jméno pro loď. Roztomilost asi nebyla můj cíl. - Upřímnou soustrast. - No jo. Zkazilo to partii šachu, co jsem hrál celé týdny.
Měl jsem ji v pasti. Stačil jeden, možná dva tahy a konečně bych ji porazil. - Pořád hraješ šachy? - No jo. - Cole, tobě šachy vůbec nejdou. - Počkej, párkrát jsem tě porazil. Nikdy jsi mě neporazil. Jak se odsud dostaneme? Nějaký způsob najdeme. Neměl jsi sem létat.
- Moiro, jak je detektivovi? - Je v pořádku. Počkej. Manžel? Proč jsi mi to neřekla? Nebyla jsem připravená. Co to znamená pro nás? Teď máme jiné starosti. Zjistil jsi něco?
Čemu čelíme? - Nepomůže to. - Zkus to. Čelíme času. Zachytil jsem signál ze starého navigačního majáku. Je rozbitý? Dobře poslouchejte. Je to zrychlené. A je to pozpátku?
Co to způsobilo? To je ten problém. Ten maják funguje skvěle. My se pohybujeme pozpátku. Za jak dlouho jste čekal, že nás doženete? - Tři měsíce. - Tři měsíce, osm dní a jedenáct hodin? Tady jsou hodiny Atropy v porovnání s tím majákem. A tohle jsou vaše hodiny, detektive. Víte, ty tři měsíce jsme se pohybovali, ale čím dál tím pomaleji.
Proto jste nás dohnal. Nechal jsem počítač oskenovat všechny pulzary, co vidíme, abych anomálii zmapoval. Je to jen zhruba, ale potvrzuje to mou teorii. Jsme hluboko v deformované oblasti časoprostoru s extrémním zakřivením.
Co to způsobuje? Copak já vím. Nehraje to podle pravidel. Tohle se dělo, co jsme se probudili. Jak vidíte, teď zůstáváme na místě, ale cestujeme dozadu časem. A míříme tam rychle. Co se stane, až se ty čáry protnou? To víte naprosto přesně, kapitáne. Jakmile musí dvě Atropy existovat ve stejný čas na stejném místě…
Dojde ke kolizi. Představte si, že se chcete dotknout zrcadla, ale váš odraz se objeví až ve chvíli doteku. V tomhle případě jsou ten odraz naše budoucí já. Míříme ke srážce, aniž bychom se hýbali. Jak to zastavíme? Čas? Nijak.
Určitě existuje cesta ven. I kdyby ano, stejně potřebujeme energii. Vzduch k dýchání, motory k pohybu… Potřebujeme Sanderse. Vrátíme se. Takže poslali jednoho chlápka, ať zachrání miliardovou expedici. Tak nějak. Doufám, že za to stojí.
Myslíš, že se z toho můžeme dostat? Každý čin, každé rozhodnutí, i to sebemenší, nás přibližuje osudu, který jsme viděli na té lodi. Jediná otázka je, jestli můžeme ta rozhodnutí změnit. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Hlavně odtamtud zmiz! Musíme zjistit, co se mu stalo. Počkat, co se děje? TROSKY - Budu každou chvíli u dveří, pusťte mě. - Otevřete tu komoru. Mezi explozí a mou posádkou stojí jen ty dveře. Detektive! Detektive? Rychle!
Bude to těsný. Moiro, zavři to hned za mnou! Cole? Cole, to jsem já. Zůstaň se mnou, prosím, zůstaň tady. Cole. Cole, zůstaň se mnou. - Soustřeď se. - Je v pořádku? Klídek, hezky v klidu.
No tak. To jsem já! Co jste to udělali? - No tak, uklidni se. - Ne! Co jste provedli? To jsem já! - Co jste to provedli? - Sandersi! No tak, uklidni se! Nic se neděje. Nic se neděje. - Jak dlouho jsem byl mimo? - Dlouho ne. - Točí se ti hlava?
- Ne. - Blikající světla? - Jsem v pohodě. Jen mi hučí v uších. - Asi lehký otřes mozku, měl bys… - Moiro, jsem v pohodě! Jak je ostatním? Sandersovi jsme dali sedativa. McKay s Jensenem zjišťují, co se to děje. Tu druhou loď výbuch úplně zničil. Sakra. Co se děje?
Vzpomněl jsem si na svou loď. Chudák Mo. Ani jsem se s ní nerozloučil. Mo? Roztomilé jméno pro loď. Roztomilost asi nebyla můj cíl. - Upřímnou soustrast. - No jo. Zkazilo to partii šachu, co jsem hrál celé týdny.
Měl jsem ji v pasti. Stačil jeden, možná dva tahy a konečně bych ji porazil. - Pořád hraješ šachy? - No jo. - Cole, tobě šachy vůbec nejdou. - Počkej, párkrát jsem tě porazil. Nikdy jsi mě neporazil. Jak se odsud dostaneme? Nějaký způsob najdeme. Neměl jsi sem létat.
- Moiro, jak je detektivovi? - Je v pořádku. Počkej. Manžel? Proč jsi mi to neřekla? Nebyla jsem připravená. Co to znamená pro nás? Teď máme jiné starosti. Zjistil jsi něco?
Čemu čelíme? - Nepomůže to. - Zkus to. Čelíme času. Zachytil jsem signál ze starého navigačního majáku. Je rozbitý? Dobře poslouchejte. Je to zrychlené. A je to pozpátku?
Co to způsobilo? To je ten problém. Ten maják funguje skvěle. My se pohybujeme pozpátku. Za jak dlouho jste čekal, že nás doženete? - Tři měsíce. - Tři měsíce, osm dní a jedenáct hodin? Tady jsou hodiny Atropy v porovnání s tím majákem. A tohle jsou vaše hodiny, detektive. Víte, ty tři měsíce jsme se pohybovali, ale čím dál tím pomaleji.
Proto jste nás dohnal. Nechal jsem počítač oskenovat všechny pulzary, co vidíme, abych anomálii zmapoval. Je to jen zhruba, ale potvrzuje to mou teorii. Jsme hluboko v deformované oblasti časoprostoru s extrémním zakřivením.
Co to způsobuje? Copak já vím. Nehraje to podle pravidel. Tohle se dělo, co jsme se probudili. Jak vidíte, teď zůstáváme na místě, ale cestujeme dozadu časem. A míříme tam rychle. Co se stane, až se ty čáry protnou? To víte naprosto přesně, kapitáne. Jakmile musí dvě Atropy existovat ve stejný čas na stejném místě…
Dojde ke kolizi. Představte si, že se chcete dotknout zrcadla, ale váš odraz se objeví až ve chvíli doteku. V tomhle případě jsou ten odraz naše budoucí já. Míříme ke srážce, aniž bychom se hýbali. Jak to zastavíme? Čas? Nijak.
Určitě existuje cesta ven. I kdyby ano, stejně potřebujeme energii. Vzduch k dýchání, motory k pohybu… Potřebujeme Sanderse. Vrátíme se. Takže poslali jednoho chlápka, ať zachrání miliardovou expedici. Tak nějak. Doufám, že za to stojí.
Myslíš, že se z toho můžeme dostat? Každý čin, každé rozhodnutí, i to sebemenší, nás přibližuje osudu, který jsme viděli na té lodi. Jediná otázka je, jestli můžeme ta rozhodnutí změnit. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Komentáře (0)