Bert Kreischer a historka o ruské mafiiStand-up okénko

Když mi bylo 22, zapletl jsem se s ruskou mafií. Řeknu vám, co se stalo... Chodil jsem na Floridskou státní univerzitu a byl jsem mizerný student. Studoval jsem tam asi sedm let. Strávil jsem tam většinu 90. let. Na vysoké jsem strávil delší čas, než vůbec existoval grunge. Byl jsem až takhle hrozný student. Jednou jsem chodil na ruštinu v domnění, že je to španělština.

Trvalo mi tři přednášky, než jsem si řekl: "Tohle asi není španělština." Chtěl jsem odejít, ale učitel, který byl sexy a dost posiloval... Dělám si srandu, byla to ženská. Byla sexy. Pořád je sexy. Zastavila mě: "Nikam nechoď." "Ve třídě potřebuju 14 lidí a ty jsi čtrnáctý." "Ke státnicím potřebuju odučit jednu plnou třídu." "Pokud si zase sedneš, celý semestr nemusíš nic dělat a já ti dám za C."

A já: "Zdravstvujte, děvky, jsem zpátky!" Měl jsem Ruštinu I, II, III a IV, ale nenaučil jsem se ani slovo. Zamyslete se nad tím, dva roky jsem se učil ten jazyk, čtyři semestry! Za celou vysokou čtyři semestry. Ruština IV byla vyučována v ruštině. Máte tušení, jaké je to sedět ve třídě a připadat si jako imigrant na úřadě? Na konci Ruštiny IV si mě učitelka vzala stranou: "Jedeme do Ruska.

Pokud pojedeš, zajistím, abys udělal státnice. Já řekl: "Moment." "Uvědomujete si, že neumím tím jazykem mluvit, číst, psát nebo ho chápat?" Ona: "To je mi víc než jasný." Uvědomte si, že jsem psal testy v jazyku, jehož abeceda mi absolutně nic neříkala. Víte, jaké to je, psát test a vymýšlet si hieroglyfy? Odpovědí je hvězda, kruh, mřížka, bota. "To je fuk, aby se ta cesta uskutečnila, potřebujeme víc lidí."

"Když pojedeš, tak uděláš ty státnice." "To mi jako důvod stačí." "Jedeme do Ruska a sereme na státnice!" Teda ne doslova, samozřejmě. Ne, jak si někdo myslí. Takže jsme roku 1995 vyrazili do Ruska. Mafiáni tam řídili vše a hned první večer nám to řekli. Posadili celou třídu a spustili: "Zaplatili jsme mafii, aby vás držela v bezpečí."

"Výměnou za peníze nám poskytli dva mladé gangstery." A já: "Tenhle výlet je kurevsky boží!" Rusky se gangster řekne banditi. "Tito banditi s námi budou bydlet, budou vás odvádět a přivádět ze školy a budou s vámi jezdit na výlety." "Nemluvte na ně, jsou to mafiáni." "Nedívejte se na ně, nemluvte na ně, nekomunikujte s nimi..."

"To budou moji nejlepší kámoši!" Hned večer jsem vzal láhev vodky a pár lahví Baltiky, což je místní pivo, a naplánoval jsem si větu. Mluví tu někdo rusky? Ne. Super, že někdo řekl, že ne. "Ne!" "Už jsem si to zjišťovala a nevypadá to."

Povím vám, co to znamená, je to drsná věta, na které jsem pracoval celý den. "Zdravím, já jsem Bert. Rád vás poznávám. Mám rád kočičky." Teda tak nějak. Doslova to je, že to dělám s kočkama. Ten jazyk jsem neznal, co čekáte?! Ale na tom nesejde, dveře se otevřely a já stál tváří tvář pravému ruskému mafiánovi s nátělníkem, tetováním, tepláky a cigaretou v ruce. Prohlížel si mě od hlavy k patě.

Byl jsem spratek z Floridské státní. Měl jsem dokonce ledvinku. Podíval se na mě a řekl: "Što?" Zpanikařil jsem a všechno se mi vypařilo z hlavy. Na prahu jeho dveří jsem mu rusky řekl: "Já jsem stroj!" Začal se smát a odpověděl: "Co jsi to řekl?" "Já jsem stroj!" Vzal mě a řekl: "Pověz to mým přátelům."

Vzal mě do místnosti, kde pilo a kouřilo devět ruských mafiánů a zařval: "Dost!" "Řekni jim, co jsi mi řekl." Mně už to bylo fuk. "JÁ JSEM STROJ!" Podívali se na sebe, na mě a řekli: "Je to Stroj!" Stal jsem se Strojem. Ti chlapi mě milovali.

Jo. Ale uvědomte si, že mě milovali, protože jsem s nimi chlastal celou noc až do 4 ráno. V jejich jazyku jsem znal jen větu: "Já jsem stroj!" A taky: "Šukám kočky." Takže... Dělali jsme spolu všechno. Ten, co otevřel dveře, Igor, byl mým nejlepším kámošem. Dělali jsme vše.

Podváděli jsme u kulečníku, ukradli jsme loď... Bylo to nejlepší léto mého života. Jednou celá třída měla jet nočním vlakem do Moskvy. Já řekl: "Igore, to bude boží, budeme ve stejném kupé." "Nemůžu jet." "Proč ne?" "Jiná mafie je ve vlacích, jiná v Moskvě." "Moment, ale co to znamená pro mě?" "Neboj, naši banditi jim o tobě řekli a postarají se o tebe." Došli jsme na nádraží a představil mě mým novým gansterům, Igorovi a Igorovi.

Řekl: "Chlapi, tohle je Stroj." "Dejte mu vodku a budete se královsky bavit." Větší z Igorů řekl skoro s dětským nadšením: "Můžeme si hrát se Strojem." Vzal mě a řekl: "Stroj nejezdí v kupé, Stroj jezdí v první třídě s námi." "Tak to bych kurva řekl!" Byli jsme v první třídě a měli jsme spoustu chlastu, jídla, a tohle je fakt mafiánská část, jak vlak vyjel, všichni zaměstnanci ve vlaku nám přišli vyjádřit respekt.

Přišel průvodčí. Utrhl si hvězdy a proužky z trička, umístil mi je na klín a řekl: "To je dárek pro Stroj." "Bylo by mi ctí si připít vodkou se Strojem." Bylo mi 22 let. "Ten příběh se Strojem se vymyká kontrole." Všechno jsme vypili za hodinu a větší Igor se postavil a řekl: "Stroji, jdeme do jídelního vozu pro další vodku."

A já: "Jsem mafián, budu si dělat, co chci." Vešli jsme do jídelního vozu jak někdo s velkým pérem do šaten. Tím nemyslím sebe, ale viděl jsem to. Plác. Znáte ten pohled: "Kurva, no fajn..." "To je něco. Fajn, v pohodě." Igor se na mě podíval a rusky řekl: "Stroji, jdi za bar a vezmi chleba."

Rusky. Rusky! A já mu rozuměl. Došlo mi, že se učím! Učím se jazyk po svém. Ne za pomoci kartiček a učebnic, ale přidáním se k mafii. Vlezl jsem za bar a řekl: "Igore, já ti rozuměl." "Hezky, Stroji." "Může Stroj vzít sýr?"

"Sýr, já tomu rozuměl." "Další!" "Vezmi vodku!" A další, další! "Vezmi peníze!" "Co?" "Vezmi ty posraný peníze." Pak jsem si uvědomil, že loupíme v jídelním voze. A dělám to já v euforii z porozumění.

Vzal jsem prachy a odcházel, dva spolužáci mě viděli a řekli: "Jsi v průseru." Vrátili jsme se do první třídy a do pěti minut se tam vřítila vedoucí vlakového výletu, ne celého zájezdu. Byla to učitelka angličtiny, která neuměla rusky. Nesnášela mě. Už předtím, než jsem vyloupil vlak. Přišla k našemu kupé a otevřela dveře se sebejistotou svobodných umění řekla: "Tak tohle je konec!"

"Jsi vyřízenej, postav se!" "Postav se, jak se opo... Postav se!" Velký Igor se na mě zmateně podíval, usmál se, pak se napil vodky, plivl jí to do očí a řekl: "Se Strojem takhle nikdo mluvit nebude!" Pak dveře zabouchl. "Ať jde do prdele, tohle je Rusko."

"Neboj, Stroji, až se setmí, pobavíme se." "Co budeme po setmění dělat?" Sáhl do kapsy, vytáhl svazek klíčů a řekl: "Vyloupíme celý vlak." Jsem dobrý člověk. Já nepod... Musím říct, že ženu nepodvádím. Ženu bych nepodvedl, protože jednoho rána byla celá rodina v posteli, psi, kočky, moje holky, žena a celé to bylo úžasné. Řekl jsem si, že tohle nechci nikdy pokazit.

O tomhle život je. Pak jsme si udělali čokoládové palačinky. Já ležel v posteli a říkal si, že ženu nikdy nepodvedu. Měl jsem rozhovor sám se sebou, že pokud se dostanu do situace, kdy se mnou bude žena flirtoval nebo si to budu myslet, a bude to vypadat, že to zajde dál, tak si prostě sám zkazím šuk. Podívám se na ni a zařvu: "Já svou ženu nepodvedu!" Možná se budu plést, možná po mně nepojede.

Možná mi chtěla vychrstnou pití do ksichtu a dát mi facku. Kdo ví, ale na tom nesejde. Ženu nepodvedu, protože jsem sám se sebou vedl ten rozhovor. Problémem je, že o vlakové loupeži jsem ten rozhovor sám se sebou nikdy nevedl. Myslel jsem si, že na tuhle možnost zareaguju slovy: "Na to seru, jdu si opakovat slovíčka." Ale očividně jsem chlap, který na to odpoví: "Srát na to, začneme s mojí třídou."

Okradli jsme nejprve je. Spali, pokud vás to uklidní. Pak jsme vyloupili zbytek vlaku. Okradli jsme i mě, můj batoh byl u těch jejich. Pak jsme celou noc chlastali. Celou noc... Doslova až do šesti do rána. Nikdy jsem takhle nechlastal, aniž bych se nepoblil.

Do Moskvy jsme dojeli v šest ráno a já byl na sračky. Byl jsem tak ožralý, že jsem si říkal: "Chci chcát, ale nemůžu najít ptáka." Vlak zastavil, slunce vysvitlo, já byl na káry, dveře se otevřely stála tam ta učitelka, ale nebyla naštvaná. Zvláštní, co? Podívala se mi do očí, usmála se a řekla: "Chci být první, kdo ti řekne, že zavolali policii."

Podíval jsem se na nástupiště, kde celá třída stála s policajtem. Byli naštvaní, okradli je, takže to chápu. Asi neslyšeli rčení: "Práskači si koledují." Velkého Igora to vůbec nerozhodilo. "Neboj, já si s ním promluvím za nás oba." "Díky bohu..." Otevřel si láhev vodky, ale mně nepřišlo vhodný s ní chodit k policajtovi. Zapálil si cigaretu, zamířil k poldovi, který sepisoval výpověď.

Policajt sepisoval výpověď. Igor ho zezadu vzal za ruku, otočil ho a zařval: "Jdi do píči!" "Ojebeme tě do huby!" "Ojebeme tě do prdele!" Hele, přestaň mě do toho zatahovat! Policajt se na mě podíval a zakřičel...

Nevím, co to znamená, ale znělo to jako: "V pohodě, zůstaň tam." Přišel ten okamžik, kdy víte, že jste v prdeli. Jak jsem šel k policajtovi, který stál u třídy, kterou jsem okradl, hned vedle mafiána, se kterým jsem je okrádal, napadalo mě jen: "Přesně jsem si druhák fakt nepředstavoval." A taky: "V gulagu si z tebe udělají děvku." Byl jsem od něj asi pět kroků, vypadal dost netrpělivě.

Udělal dva kroky, vzal mě za ruku a otočil mě od mé třídy a od Igora. Otočil se ke mně a řekl: "Takže... ty jsi ten Stroj, jo?" "Hustý!" "Dneska paříš s náma." "Cože?" "Dneska paříš s náma, ano?" Podíval jsem se na něj a zeptal se: "Nemám potíže?"

Naklonil se tak blízko, že jsem mohl cítit jeho ranní cigaretu. "Ne." "Ser na tu krávu, tohle je Rusko." Překlad: Mithril www.videacesky.cz