John Lennon a Yoko Ono o lásce

Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz Zdá se, že se lidem nedaří spolu vycházet, myslím tím páry. Ale zdá se, že jste si velmi blízcí. Co je vaše tajemství? Říká se tomu láska. A tu nic nerozdělí. Musíte na tom samozřejmě pracovat, je to vzácný dar a rostlina, o kterou se musíte starat, zalévat ji, nemůžete jen sedět na zadku a říkat si: Jsme zamilovaní, takže pohoda. To je to tajemství.



Je to pravda, lidi. Vše, co potřebujete, je láska. JOHN LENNON A YOKO ONO O LÁSCE ROZHOVORY HOWARDA SMITHE Z LET 1969–1971 Nedokážu vám dát recept na to, jak poznat člověka, kterého budete milovat, ale je to kolem nás. Stává se to. Mně se to stalo, když mi bylo 29 a Yoko 32. - Tak nějak. - Čekal jsem dlouho. Nemyslel jsem si, že to…



Myslel jsem si, že to je abstraktní věc. Když jsem zpíval „Vše, co potřebujete, je láska“, mluvil jsem o něčem, co jsem ještě nezažil. Zažil jsem návaly lásky k lidem, lásku k věcem a stromům a podobným věcem, ale nezažil jsem, o čem jsem zpíval. Je to jako se vším, nejdřív o tom zpíváte nebo píšete a až později zjistíte, o čem byla řeč. Nemyslela jsem si, že by se to stalo v této pozdní fázi mého života. Byla jsem…



Tak trochu jsem začala ztrácet naději. Tak nějak jsem se cítila. Začínala jsem být dost cynická. Ale stalo se to a je to moc, moc hezké. Láska je skutečná. Skutečná je láska. Není dobré být s lidmi, které můžete pořád ovládat. Nebo být s někým, kdo ovládá vás. Oba scénáře jsou nuda. Ale když jste s někým, komu to myslí, což bylo na Beatles to nejlepší, když nám mysl jela na plné obrátky, ale to se začalo zpomalovat.



- Určitě ne… - Ale být s Yoko je jako žít se čtyřmi pěti lidmi. - Je to ujetý. - No říkáváme, že to nám čtyřem spolu šlape. - Nebo něco podobného. - Tak nějak. Pošlou nás do blázince. Zdá se, že sňatek jakožto oficiální obřad vyšel z módy. Vy jste se pro něj stejně rozhodli. Proč? Ukázalo se, že jsme romantici. Prošli jsme si celou tou intelektuální úvahou o sňatku, že je to jen kus papíru, který vám někdo dá, to vše je pravda.



Ale když nám ho dali, bylo to velmi dojemné a nebylo to ani… Nemohli jsme na to sehnat ani pořádného faráře nebo biskupa. Je to úplný opak toho, co jsme si mysleli, čemu jsem já věřil. Říkal jsem si, už znovu ne, zapomeň na to. Je to fraška, celé to je jen fraška. A pak tam stojím a ona brečí a z nás jsou najednou citlivé děti.



Tak jsme romantici, v tom je ten rozdíl. Ach, Yoko. Můžou si být dva lidé příliš blízcí? Může se to stát? Protože ve vašem případě to tak nevypadá. Navzájem se dusit… Víte co, pro nás je důležitá mysl. Abychom se cítili odloučení, nemusíme být odloučení fyzicky. - Přesně tak. Musíš to říct. - Právě jsem to řekl. Aha, no dobře. Zrovna jsem to řekl.



Bim bam, další kolo. Dobře, ale jde o to… Tohle je zajímavý příklad. Všechny nás vychovávají v tom, že dítěti nesmíte dát příliš mnoho lásky, pár spolu nesmí trávit příliš mnoho času. Je dobré, když manžel pracuje v Americe, zatímco je manželka v Brazílii. Těmto žvástům my nevěříme. To jsou nějaké společenské křesťanské žvásty, které na nás před pár generacemi někdo uvalil. Dítěti nemůžete dát příliš mnoho lásky, a pokud někoho milujete, nemůžete s ním být příliš.



To neexistuje. Nechceme být bez sebe. Bojím se, že jednoho dne uvidím každý film v Americe a budu muset do jiné země. Miluju televizi. Myslím, že mi nahradila krb z dětství. Odstranili oheň, místo něj postavili televizi a já se nemůžu odtrhnout. Televizi můžete vnímat z vícero pohledů, z mnoha různých pohledů. Jako dítě jsem byl schopný stát u okna a dlouhé hodiny se dívat ven. Teď to za mě dělá televize, jen se ten výhled hrozně mění.



Nejdřív je to někdo svatý, pak raketa nebo Vietnam. Je to surreálné. Nechávám ji zapnutou, klidně bez zvuku. Už nemusíte jezdit do Indie. Nikam. - Můžete zůstat na místě. - Jak to řekl Paul Kraston: „Stačí mi vodní postel, televize a psací stroj.“ Mně normální postel, televize a kytara. Teda kromě Yoko. Láska jsi ty, ty a já.



Láska je vědět, že můžeme být.