7 běžných frází nejistých lidí

Lidi to táhne k těm, kdo vyzařují sebevědomí. Bohužel, při použití některých frází můžete působit velmi nesebevědomě. Proto se dnes podíváme na 7 běžných frází, které možná říkáte, a co povědět spíš. První slovo, které volit opatrně, je „jen“. „Jen“ vyjadřuje omezenost a v podstatě není špatné. Řeknete-li, že chcete jen trochu rýže, říkáte, že jí chcete málo. Řeknete-li „Jen jsem chtěl vidět nový Avengery,“ snižujete své přání.



Třeba si stěžujete, že jste nešli, nebo děláte, že o nic nejde. Tak či onak, nejsebevědoměji působí, když své touhy necháte vyniknout. Přestaňte při konverzaci říkat „jen“, a zvlášť si na to dávejte pozor v e-mailu, kde se užívá velmi často. „Jen“ se používá často ve frázích „říkal jsem si“ nebo „přemýšlel jsem“. To používáme, abychom se vyhnuli přímé otázce.



Někdy nechceme oponovat, někdy nechceme být odmítnuti. Říci „Říkal jsem si, jestli bys šla na drink,“ nezní tak sebevědomě, jako se zeptat přímo: „Šla bys v sobotu na drink?“ Říci „Jen jsem si říkal, jestli bys šla na drink,“ je ještě horší. Dávejte si pozor, zda to nepíšete v SMS. Pak tu máme: „Otravuje tě ten týpek?“ a podobné vtipy, kterými častujete přátele na veřejnosti.



Dělají to mladší kluci při hovoru s dívkou, co se jim líbí. Nevědí, jak se představit, nebo možná i žárlí, jdou k dívce, co se baví s kamarádem, a řeknou: „Znáš toho troubu?“, „Otravuje tě ten týpek?“ Ano, jde o vtip, ale oba vypadáte trapně, říkáte tím totiž, že váš kamarád je nudný a že vy máte nudné kamarády. Místo toho kamarádům při představování složte poklonu. To značí pravé sebevědomí.



Seznam frází značících nejistotu by nebyl kompletní bez slovní vaty. Jde o slova ehm, hm, jako… Uvědomte si, že tato slova můžete jednoduše nahradit mlčením. Je v pořádku, dokonce doporučeno, dělat během mluvy pauzy. Nejlepší způsob, jak se těchto slov zbavit, je se nahrát, poslechnout se a počítat, kolikrát jste je použili. Jako, jako, jako… Pak tu máme dva problémy u dvou typů lidí.



„Omlouvám se“ a na druhé straně „Omlouvám se, ale…“ Občas byste se samozřejmě měli omluvit, ale pokud to děláte, abyste si někoho naklonili, aniž jste něco provedli, zavání to nízkým sebevědomím. Naopak, lidé, kteří říkají „Omlouvám se, ale…“, se snaží věci urovnat, ale okamžitě se ospravedlňují. To dokazuje, že jejich omluva je spíš druh sociální manipulace než upřímná omluva. Nechte svou omluvu vyniknout.



Dále tu máme: „Asi tě to nezajímá, ale…“ Ta fráze patří mezi ty, kterými se snižujete, aniž jste cokoli řekli. Jako „Nebude se ti to líbit“ nebo „Moc od toho nečekej.“ Víte-li, že se někomu něco nebude líbit, buď to neříkejte, nebo radši najděte sebevědomí a příběh řekněte, podělte se o něj s nadšením, kterým druhou osobu uchvátíte. Poslední fráze: „Můj/moje ___ mě to nutí dělat.“ „Nutí mě k tomu šéf,“ „Nutí mě přítelkyně“ a podobně.



Pokud to řeknete, stavíte se do role poskoka někoho jiného. Místo toho si uvědomte, že i když vás někdo k něčemu nutí, vy jste ten, kdo se nakonec rozhoduje. Řekněte prostě: „Pojedu do Cincinnati,“ „Půjdu na nový Deník Bridget Jonesové.“ Omezením těchto frází uděláte dobře. Pokud byste se chtěli zlepšit více, hluboké sebevědomí rozvinete pomocí mentálních cviků a vizualizace. Na to je skvělý náš sponzor SIMPLE HABIT, aplikace s řadou meditačních cvičení zdarma.



Abyste se cítili sebevědoměji a jistěji, začal bych cvičením „7 dní radosti“. Překlad: Mia www.videacesky.cz