Jak neřešit názory druhýchCharisma on Command

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 17
82 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:33
Počet zobrazení:2 701
Styděli jste se někdy za to, co děláte a jací jste? Strach z toho, jak na nás bude reagovat okolí – ať jde o kamarády, rodinu, nebo třeba zcela cizí lidi v novém prostředí – zná jistě každý. V dnešním díle Charisma on Command se dozvíme, jak přestat řešit, co si o nás myslí ostatní, a jak nám může být stud prospěšný.

Přepis titulků

Lhali jste někdy o svých zálibách? O pracovní pozici, o své výšce? Nebo jste se vyhnuli nějaké situaci, pokud jste věděli, že nejspíš selžete? Proč jste to udělali? Krátká odpověď zní: styděli jste se. Stud pochází ze snahy ovládat, jak vás vnímají ostatní. Místo toho, abyste svůj divný koníček, třeba sbírání méďů, odhalili, si řeknete: „Nechci vypadat jako moula.“ A předstíráte, že nemáte žádný. To platí nejen u koníčků, ale i u chyb, které děláme, v oblastech, které nám nejdou, a tam, kde hrozí veřejné odmítnutí.

Tajíme, co nechceme, aby o nás lidé věděli. Přizpůsobujeme se tomu, jaké nás chtějí mít. Takhle ale reagovat nemusíte, je totiž i jiný, posilující způsob myšlení. Místo toho, abyste se zaměřovali na dojmy druhých a styděli se za to, co si asi myslí, zaměřte se na to, zda se řídíte vlastním žebříčkem hodnot. Pokud máte třeba sbírku medvídků, zjevně pro vás nějakou hodnotu má.

Možná je to nostalgie, možná to začalo, když vám méďu dala před 20 lety babi. Tak či onak, pokud si ceníte svých názorů, nebudete sbírku tajit, ať si o ní druzí myslí cokoli. Nebo se vám někdo líbí a chcete ho pozvat na rande. Zaměřit se na to, co si myslí druzí, vás ve vaší snaze zastaví. Přeci, co kdyby to ostatní zjistili a posmívali se, že jste dostali košem? Co se místo toho zaměřit na své hodnoty? Třeba že děláte něco odvážného, jste upřímní, i když to není příjemné.

Pozvete svůj idol na rande. Ať už byste na něj šli, nebo ne, řídili jste se podle svých hodnot. Bez ohledu na to, co říkají či dělají druzí, na sebe můžete být pyšní. Jde o to, že když se řídíte vlastním žebříčkem hodnot, nemusíte se už nikdy za nic stydět. Je jedno, jestli spadnete ze schodů, vyhodí vás z práce, prohrajete bitku nebo vás odmítne ten, kdo se vám líbí. Není to příjemné, ale nemusíte se trestat znovu tím, že se budete stydět.

Důležité je, že jste se řídili svými hodnotami. Převezměte zodpovědnost, změňte směr a jděte dál. Pokud se stydíte za něco na sobě, ať je to vzhled, výška, nebo věk, na to moc vliv nemáte. Nelze se řídit něčím, nad čím nemáte moc. I když se vám na sobě něco nelíbí, přijměte to. Hned se vám uleví, když se přijmete takoví, jací jste.

To není omluva, abyste na sobě ve jménu sebepřijetí přestali pracovat. Některé věci za stud stojí, pokud nám připomínají, že se svými hodnotami neřídíme. Pokud jste třeba vypadli z formy, má chvíle studu cenu, pokud vám pomůže znovu najet na zdravý životní styl. Když mluvíte o své práci, je stud užitečný, pokud vás popostrčí ke snaze získat práci svých snů.

Důležité je mít ve svých hodnotách jasno. A pak se podle nich řídit. Co si myslí druzí, nechte vyšumět do ztracena. To neznamená, že máte druhé úplně ignorovat, jinak se z vás stane egocentrický blb. Pokud je vaší hodnotou být milý, ale pořád dostáváte odezvu, že se vaše činy lidí dotýkají, asi by to chtělo něco změnit. Jen pamatujte, že je sedm miliard lidí se sedmi miliardami různých názorů, všem se nezavděčíte.

Pokud dostanete zpětnou vazbu, snažte se udělat správnou věc spíš než to, čím se zavděčíte všem. Zkrátka, přestaňte se snažit být s každým zadobře. Přestaňte se snažit mít moc nad názory cizích lidí. Raději si ujasněte své hodnoty a řiďte se jimi. Buďte stále přirození, sami sebou, nehledě na obecenstvo. Chybujte, znemožněte se, buďte terčem posměchu. Není co ztratit.

Dokud se snažíte chovat správně, nemáte důvod se cítit špatně. Přijměte své chyby, svou zvláštnost, nepopulární činnosti a jste volní. Doufám, že vás video bavilo, pokud se vám líbilo a chtěli byste víc, jen do toho a přihlaste se k odběru. Překlad: Mia www.videacesky.cz

Komentáře (12)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Tohle jsou přesně takové ty motivační kecy, jaký slyšíte v každém druhém videu na youtube.

"Buďte sví!"
"Nestyďte se za to, jací jste!"
"Důležíté je to, jak vnímáte sami sebe!"

Podobne kecy se hezky poslouchají (a dobře sbírají lajky), ale v realitě absolutně nefungují. Bylo by to možné v ideální společnosti, ale to co máme je hodně daleko od ideální společnosti. Naše společnost NENÍ tolerantní. Ať už jde o rasu, náboženství, sexuální orientaci nebo koníčky, které se vymykají tomu, co je zrovna považováno za "normální". Lidé jsou vás schopni odsoudit i za sebemenší pitomost, což pak může vést k posměchu, šikaně a vyloučení ze společenských kruhů. To pak často vede k depresím a hromadě životním problémům.

192

Odpovědět

I při psychoterapii se cílí na to, aby člověk vnímal sebe svou optikou, a ne skrz dojmy druhých, a hledal hodnotu svého života v sobě a ne v okolí (natož toxickém).
S tím, co píšete o společnosti, nelze nesouhlasit :-).

40

Odpovědět

+MiaNo, nevím jeslti je lepší se cítí jakou outsider, nebo vyjít na světlo a opravdu se jím stát.
To jsou tak jediné dvě reálné možnosti, které dneska člověk má.

Navíc, to co jsi napsala je taky možné pouze v dost omezené míře.

Můžu například pociťovat silné uspokojení z toho, když budu chodit na dětská hřiště, hladit tam malé chlapečky a rozdávám jim bonbóny. Svoji optikou se na to můžu dívat tak, že jsem velmi rodiný typ, mám rád malé děti a bude ze mně skvělý otec. Myslím ale, že společnost by mě takto nevnímala :D

31

Odpovědět

+Edvin69Samozřejmě je to individuální, devianta asi psychiatr nebo psycholog nebude podporovat v hlazení chlapečků na hřišti :-), to je jasné. U léčby např. zmiňovaných depresí (i jiných potíží, např. úzkostí, sociální fobie, poruch příjmu potravy...) se ovšem s tímto myšlenkovým nastavením (mimo jiné) vážně a relativně úspěšně pracuje při kognitivně-behaviorální terapii (jde o jakousi přeměnu myšlenkových pochodů či nastavených myšlenkových vzorců).
Jinak určitá forma KBT se užívá i při práci s devianty.

20

Odpovědět

Ano, podobné kecy mohou být v každém druhém videu (a asi i jsou) a stejně jako hromadu jiných keců si je můžeme sami přebrat - Je to celé hovadina? = nezajímá mě to, ignoruju to; To zní dobře a chytře = trochu o tom popřemýšlím, abych zjistil, jestli to náhodou není hezky zabalená hovadina; Hmm, na tom by něco mohlo být..=pokud se to týká tématu, které mě zajímá, můžu si to promyslet, případně si o tom něco zjistit odjinud, třeba se mi to bude hodit.
Těžko někoho podporovat v tom, aby zneužíval děti, vraždil lidi nebo okrádal důchodce. Pokud máš problém odlišit co znamená "Být sám sebou" a co je kriminální čin, můžeš si třeba přečíst sbírku zákonů (haha!).
Sbírání plyšových medvědů je možná netypické u dospělého muže, ale protizákonné to určitě není, takže tady basa nehrozí.
Říct že "Naše společnost NENÍ tolerantní" je jednoduché, ale jak se to změří? A hlavně mnohem důležitější je, že "společnost" (třeba svět, kontinent, republika) může být jaká chce, ale nám to může být víceméně jedno, protože do kontaktu s celou "společností" prostě nepřijdeme, pro nás je daleko důležitější naše "mikrospolečnost" a tu si můžeme do velké míry vybrat, zvolit, spoluutvářet. Pokud žiju ve Františkových Lázních, pak mě asi těžko bude "šikanovat" někdo z Uherského Brodu, proto mě nemusí zajímat tolik, jako třeba člověk z domu přes ulici.
A právě to, že se budeme ze všech sil snažit zalíbit "velké normální společnosti" nás může zavést do větších problémů a psychických potíží, než to, že zjistíme kdo jsme, co nás baví, co se nám líbí, co chceme a tím se řídíme a přiměřeně i prezentujeme. Nejdeme prostě PROTI sobě, ale SPOLU (nebo se sebou - teď mě nic lepčího nenapadá).
Stojí to totiž nakonec míň sil, je to přirozenější a věřím, že budoucnost nás odmění.
Neříkám, že je toto video skvělé, ale TÉMA samotné za zamyšlení určitě stojí.

11

Odpovědět

+klPokud se jedná o podružné maličkosti, tak to většinou moc neřešíme, ale pokud se rozhodneme něco tajit, tak je to většinou z toho důvod, že máme strach, co by si o nás lidi pomysleli, kdyby se to dozvěděli. Já jsem úmyslně uváděl extrémy, ale jsou i menší věci. Dejme tomu třeba homosexualita. Nevěřili by jsi, jak dovede takové přiznání zamávat i s "mikrospolečností". Najednou člověka všichni začnou vnímat úplně jinak. Existují dost dobré důvody, proč to někteří lidé tají (minimálně před některýma lidma nebo rodinou). A to ani nemluvím o tom, pokud jsi veřejně známá osoba.

Navíc, je velmi důležité to, co si myslí společnost ve vyšším měřítku (třeba svět, kontinent, republika). Společnost určije trendy a věci které zrovna jsou, nebo nejsou přípustné. Vem si třeba muže, který o sobě prohlašuje, že se vnitřně cítí být ženou a že od teď požaduje, aby byl jako žena uznán státem i všemi ostatními. Před 50-60 lety by ho zavřeli do blázince a pravděpodobně mu předepsali něco jako elektrošoky. Dneska je to v (dle mého dost pošahané) americké společnosti relativně tolerovaný výstřelek. Doba i společnost se stále mění.

Každopádně, člověk prostě MUSÍ brát ohledy na společnost i mikrospolečnost.
Jsou to ale všechno ryze individuální případy. Je hloupost, snažít se to zobecnit na nějakou poučku.

01

Odpovědět

+Edvin69Na začátek musím přiznat, že jsem člověk o kterým někdo může říct: "Tomu se to kecá", protože patřím v naší republice k většině jak podle etnicity, tak sexuálních prefernecí, bydlím v hlavním (tolerantnějším) městě, asi neumřu hlady a všechny takový ty "velký věci".
Nepatřím ale určitě k většině ve svých názorech, životních prioritách, koníčcích, vzhledem taky trochu vybočuju ale mluvím s ostatními dost přímě a to mi většinou pomáhá.
To neznamená, že prudím každýho na potkání a nechovám se k ostatním slušně. Rozhodně ne, nikoho kdo nemá zájem neotravuju tím, že jsem třeba o víkendu děla něco "divného a pro mě zajímavého", ale nebudu se stylyzovat do (na první pohled) "slušného chlapce", jenom proto, že by se mě mohla kolemjdoucí babička leknout.
Co se týče homosexuality a vůbec zakrývání těch "strašných osobních odlišností", tak to je právě, řekl bych, cesta do pekla. Je to podle mě pro člověka už tak dost zatíženého z toho, proč se cítí jinak než ostatní další obrovská zátěž. Jak masoví, tak serioví vrazi měli VELMI často problém se svojí sexualitou a nebo nějakou jinou odlišností a výsledek tohohle tutlání a vnitřního boje bych opravdu nechtěl zažít a nepřál bych to ani nikomu jinému (UZNÁVÁM, že je to opravdu extrém a je mi trapně, že jsem to vytáh, ale sám jsi přiznal, že jsi extrémní příklady také použil).
Pokud je osoba veřejně známá (jestli je známá ze své vůle - politik, herec, známý autor nebo filosof, význačný podnikatel, který určuje společenské směry atd.), tak o to víc by naopak měla mít jasno kdo je, čeho chce dosáhnout a jak to případně lidem sdělit. A zakrývání podstaty této osoby může být jedině matoucí.
No nic, moc jsem se rozkecal, takže čerstvej příklad. Včera jsem byl na akci na Žižkově a o části zúčastněných vím jistě, že jsou to homosexuálové. U jiných tuším, že tetování a "to železářství na xichtě" je muselo stát spoustu peněz a bolesti. U dalších nevím, jestli oblečení nakoupili za velký peníze v trendy obchodě nebo ho vytáhli z popelnice - v módě subkultur se neorientuju. Někteří lidé byli alkoholici a pár z nich to ve slabší chvíli i přizná, někdo dá občas třeba "špeka". Věkově asi tak 16 - 70 let. Poezie i hudba DJ se podle mých nedostatečně školených smyslů pohybovala na stupnici od 1 do 10 od 1 do 10 (haha).
No a co? Byl to hezký večer, v deset (policejní hodina) všichni buď vypadli a nebo se věnovali už jenom obyčejnejm debatám a kecání.
Nikdo nikoho neodsuzoval (to až teď já jsem musel "posuzovat" nebo hodnotit abych jen bídně nahodil různorodost společenství), nikdo se nepral a nikdo nikoho neposílal do plynu nebo do hajzlu.
Někteří lidé žijí svobodně (se sebou i s okolím) a jsou tolerantní k podivnostem druhých (a často se o tyto "podivnosti" upřímně zajímají. protože podivnost s vášní prostě zajímavá JE). Někteří žijou svázaní špagátem, který jim sice uvázali (velmi často nevědomky) jejich rodiče a ne a ne se ho zbavit.
To ale není můj problém, já už mám pár let docela jasno ale přesto se omlouvám za ty moje předlouhý kecy a ne úplně správnou volbu slov ;-)

10

Odpovědět

+klJe pravda, že my v ČR máme velkou výhodu relativně vysoké (možná až moc) tolerance a relativně nízký počet magorů. Tím nechci nikoho urážet, ale uznej, že nejsme zvyklí, na takové hovadiny jaké se dějí třeba v USA. Opravdu bych nechtěl žít v nějaké muslimské zemi, kde mají extrémně nízkou toleranci všeho co nedopovídá jejich "normálu".

Uzavřel bych to citátem z vlastní tvorby :-)

"Existuje spousta věcí, za které se nemusíme stydět a není třeba je tajit, stejně jako existuje spousta věcí za které bychom se stydět měli a raději bychom je tajit měli."

Jak je od sebe rozeznat?
Je třeba brát v úvahu společnost, morálku a vlastní svědomí.
Neexistuje univerzální rada, každý jsme jiný a ke každému problému je třeba přistupovat individuálně.

10

Odpovědět

Řeknou "veřejné odmítnutí" a zobrazí alba Nickelback :D

Jinak tohle je velmi silná věc a pochází až z pravěku, kdy odmítnutí skupinou znamenalo prakticky rozsudek smrti. Ale dnes už nežijeme v tlupě. Když tak přemýšlím, jak jsem se toho zbavil, tak asi že jsem si našel partu kamarádů ze stejnýho těsta a taky jsem si vybudoval solidní společenskou (pracovní) pozici. Když se člověk cítí "silný", tak nemá pocit, že ho někdo ohrožuje a nemusí se stydět.

71

Odpovědět

Tý jo, kéž by tohle "uvědomění si" bylo tak snadný, jak to zní... o_O

91

Odpovědět

Ono to težký být nemusí, ale asi je to jednodušší s rostoucím věkem, kdy člověk opustí (nebo opouští) hovězí roky a uvědomuje si kdo OPRAVDU je a co chce.

11