Jak zvládat small talk jako introvertCharisma on Command

Pro některé lidi může být small talk otravný, především pro introverty. Na odlehčeném vtipkování není nic zlého a mluvili jsme o tom i v jiných videích, ale tentokrát se podíváme na to, jak může každý včetně introvertů rychle překonat small talk a přesunout se dál. Pro některé z vás bude překvapivé, že mi pro ilustraci slouží Kanye West. Nechci tím říct, že je to introvert. Kanye je introvert jenom možná, ale v nedávném rozhovoru u Jimmyho Kimmela jsem viděl chování typické pro introverty, kteří se moc nechtějí účastnit small talku, tak jsem ho vybral jako odrazový můstek pro toto téma.

Zaprvé, small talk je pro některé náročný, protože si nejsou jistí, kdy se zapojit. Pokud nedostanou přímou otázku, přijde jim, že se nemají vyjadřovat, to má za následek trapné ticho, než se ten druhý omluví. Ve skutečnosti téměř vždy najdete jemné narážky a pozvání, abyste se zapojili. Všimněte si v tomto klipu, jak Jimmy dává prostor, aby Kanye vyprávění okomentoval.

Tahle historka se opravdu stala. Před několika lety jsi mi poslal boty od svojí značky Yeezy, nikdy za celý můj život se mnou nechtělo mluvit tolik lidí, jako když jsem je nosil. Došlo to tak daleko, že jsem je musel sundat, připadalo mi, že mě ti lidi honí. Bál jsem se, že mě zmlátí a seberou mi je. Normálně musí lidi přespávat ve frontě, - aby si je mohli koupit. - Kanye ty nabídky buď nevidí, nebo se rozhodl je ignorovat.

Ale pokud chcete small talk překonat, měli byste jich využít. Nejjednodušší způsob, jak to vtipkování zahájit, je prostě zmínit, jak se ohledně té historky cítíte. Například mohl Kanye říct, jak ho ta popularita Yeezy zahanbuje, je hrdý, polichocený, prostě jak se cítil. Takové vsuvky mohou té konverzaci na začátku hodně pomoci. Ryan Gosling, který je podle mě introvert, - to skvěle ukazuje v tomto klipu. - Vítejte v naší show, rád vás vidím. Viděl jsem včera takový film, moc povedený.

Moc jsem si ho užil. - Můžu vás obejmout? - Ne. - Dobře. - Proč byste to dělal? - Přijde mi, že jste úžasný. - Ne, prosím vás, jste moc laskavý. - Jsem moc rád, že tu jsem. - My také. Introverti také mají také tendenci odpovídat na obecné otázky jako „Jak se máš?“ nebo „Jaký jsi měl den?“ příliš doslovně. Na tom není v zásadě nic špatného, ale může potom být těžší správně rozproudit hovor, protože doslovná odpověď je příliš krátká.

Je to vidět tady: Moc roztomilé, jak ti lezou po hlavě. - Ty jim vybíráš oblečení? - Jo. - A baví tě to? - Jo. - A navrhuješ to oblečení taky? - Jo. Líbí se jim to? Chápou ten proces, že ty něco nakreslíš - a pak je z toho jejich oblečení? - Jo, moje dcera byla - před pár týdny na módním táboře.

- Všimněte si, jak ten rozhovor drhnul, dokud Kanye z Jimmyho otázky neodbočil k trochu jinému tématu. Tento bod je zcela zásadní. Jestli se chcete ze small talku posunout k něčemu smysluplnějšímu, musíte neodpovědět na položenou otázku, protože lidé se často ptají na nudné a uzavřené otázky. Místo toho byste měli odpovědět na zajímavější otázku, která se vztahuje k dotázanému tématu. Tady to ukazuje Kanye dříve v tom rozhovoru. Lituješ někdy něčeho, co jsi řekl?

Nebo si prostě řekneš, že už jsi to vyslovil, teď už nemá cenu toho litovat? Podle mě se lidé moc soustředí na minulost… Důležité nastavení, které určitě můžete použít ve svých rozhovorech, je, že lidé budou rádi, že jste nezodpověděli přímo jejich otázku, pokud bude díky tomu rozhovor zajímavější. Když nějakou nudnou, uzavřenou otázku proměníte v poutavou historku nebo vtip, vlastně tím všem uděláte laskavost. Horší je to trapné ticho, které následuje po nudných, doslovných a strohých odpovědích.

Chodíte do kina, když už jsme u toho? Sem tam. Když na krátkou otázku odpovíte zdlouhavě, možná se budete bát, že někomu vymluvíte díru do hlavy. Abyste se tomu vyhnuli, můžete se prostě odmlčet, aby měli posluchači možnost vás přerušit. V těch pauzách mohou vyjádřit, jestli chtějí, abyste pokračovali, buď dalšími dotazy nebo svou řečí těla.

George Clooney, který skvěle vypráví, tohle používá, aby neovládl skupinové rozhovory s něčím, co nikoho nezajímá. Všimněte si té zajímavé narážky, na kterou Graham naváže, a vyzve George, aby pokračoval. Posílal jsem dopisy jiným hercům ve jménu Brada Pitta. Poslal jsem ty dopisy od Brada spoustě lidí. - Ale nikomu z nich to neřekneš? - Ne. Ale když to potom odhalím, tak tomu nechtějí věřit. To samé můžete dělat i vy.

Jedna z možností, jak toho dosáhnout, je zkrátka nechat se přerušit, když se do rozhovoru zamíchá někdo jiný. Například když k vám přijde číšník. Pokud se člověk, se kterým mluvíte, zeptá po té pauze na pokračování příběhu, víte, že ho to zajímalo. Pokud ne, nechte to být, aspoň víte, že ho nebudete nudit. A to vede k té nejdůležitější zásadě. Pro introverty small talk často není cílem rozhovoru, chtějí se dostat k tématu, na kterém oběma záleží. Když necháte hovor plynout volně, většinou zůstane jen u vtipkování, takže musíte ten rozhovor schválně vést k hlubším tématům.

Přijde mi, že se vyhýbáš názvu toho alba. - Tak jsem to nemyslel. - Myslím ta slova na obalu. Nesnáším bipolární poruchu, je úžasná. Kanye tady chtěl mluvit o duševním zdraví, takže použil obal alba jako oslí můstek. Něčeho podobného dosáhnete, když se lidí zeptáte na jejich názor na filmy a věci, na kterých vám záleží. Třeba když vás zajímají morální nebo filozofické debaty, můžete začít něčím oblíbeným jako Avengers 3 a pak se bavit třeba o moralitě Thanosova plánu.

Lidé také milují, když se jich zeptáte na názor, můžete se prostě zeptat: „Už jsme řešili, co si myslíš o X?“ a doplnit tam téma, které vás zajímá. Tak nemusíte deset minut přešlapovat u nudné konverzace o počasí, sportu nebo rodině. Cíleně vedete tu konverzaci nejkratší cestou k tématu, které vás opravdu zajímá.

Třeba jako Russell Brand v tomhle klipu: Pochopil jsem, že moc nemusíš talk show, protože nemáš rád small talk. Small talk mi dělá starosti, protože někde v hlavě bych si během něj mohl uvědomit, že jsme smrtelníci a smrt se blíží. Krutá smrt, ledová ruka stále blíže. To mě občas rozptyluje od small talku. Od toho se Stephen a Russell dostanou k diskuzi o smyslu života pouhých pár minut po začátku rozhovoru. Je dobré si pamatovat, že to funguje skvěle proto, že Russell umí své hlubší myšlenky proložit nějakým odlehčením, aby nebyly tak temné.

Kultura nám tvrdí, že smysl neexistuje, že jsme pouhá hmota, že jsme jedinci uvěznění ve svých tělech, existujeme, jen abychom konzumovali. Někteří lidé to neunesou, tak si dají na uvolnění trochu heroinu. Russell asi není introvert, ale tento poslední bod hezky doplňuje naši strategii. Zaprvé, odpovězte na výroky ostatních, sdělte jim své pocity a odpovídejte na uzavřené otázky delšími proslovy, aby byl začátek rozhovoru zajímavější pro všechny.

Zadruhé, použijte jednoduché oslí můstky, abyste rozhovor odvedli k tématu, které vás zajímá hlouběji. A zatřetí, zajistěte, že se všichni budou bavit, svými vtipy a samozřejmě ujištěním, že posluchač chce dále poslouchat. Poznáte to podle otázek, očního kontaktu a řeči těla. O řeči těla, která ukazuje zájem, máme více ve videu o Oprah, která je mistryní aktivního poslouchání. Můžu vám to jenom doporučit, pokud vás to téma zajímá. Tohle všechno vám pomůže lépe zvládat small talk, ale ne vždy to zaručí dobrý první dojem.

Na to potřebujete vzbudit čtyři emoce v konkrétním pořadí. Jestli vás zajímá, o jaké emoce jde, natočil jsem video, kde je popisuji a říkám, v jakém pořadí musí přijít. Odkaz na něj najdete v popisku a také nyní na obrazovce. Překlad: jesterka www.videacesky.cz