Chuck Jones: evoluce umělce

Ahoj, jmenuju se Tony
a tohle je Every Frame a Painting. Jestli jste vyrostli jako já,
dívali jste se hodně na Looney Tunes. Jestli jste dávali pozor
u titulků, poznáváte tohle jméno. Celým jménem se jmenuju
Charles Martin Jones. Sem moc nepatřím. Patřím za kameru. Chuck Jones je jedním
z největších mistrů vizuální komedie. Mezi lety 1938 a 1962 režíroval
přes 200 animovaných filmů pro Warner Bros. Deset filmů o šesti minutách ročně.

Je ohromující,
že obstojí i po 50 letech. Najdete mezi nimi jedny z nejlepších
krátkých filmů, které kdy vznikly. Nic z toho se ale nestalo
ze dne na den. Byl to dlouhý proces. Dnes se tedy podíváme na to... jak se z dobrého umělce
stal někdo skvělý. Tak jo. Film začíná. - KONEC
- Ne! Ne! Nejslavnějším aspektem
všech animáků Chucka Jonese a částí,
které si asi vybavíte, jsou vtipy...

které napsali
Michael Maltese a Tedd Pierce. Skoro každý vtip je postaven
na klasické struktuře o dvou částech. První část... vás vede k tomu,
abyste učinili jistý závěr. Druhá část.... ho vyvrátí. Toť vše.
Závěr... Skutečnost.
V jeho raných animácích jsou úžasné vtipy, které jdou jeden za druhým.

Má se to ale takhle.
Vtipy jsou jen na povrchu. Tyto filmy vynikají tím,
kolik práce se vložilo do budování postav. - Tento proces zabral spoustu času.
- U všech postav se člověk časem učí. Pro lidi je těžké pochopit, že herci mají
schopnost hrát jiné role. - Dobrý den.
- Na začátku máte jen kresbu. Té postavě musíte
teprve vdechnout duši. Vezměte si kačera Daffyho
Když začínal...

- byl to v podstatě šílenec.
- B-bože, to b-byl ale p-praštěnej kačer. V průběhu 15 let se ale změnil. Už není tím, co se směje,
ale terčem posměchu. Je méně šílený,
ale snáz se dá pochopit, co chce. Chce peníze, chce být hvězda.
Zkrátka chce slávu. Vypadá to jako úkol pro... maskovaného mstitele! Všechny postavy Chucka Jonese
mají velmi jasně definované touhy.

On touží po domově.
On chce snít. A on touží po lásce. Drahoušku, je to láska
na první pohled, nemyslíš? Všimněte si,
že každá touha je prostá. Čím prostší,
tím více života vdechne postavě. Jakmile víte, po čem postava touží,
můžete jít na další otázku. Jak se ta bytost pohybuje? Každý úkon podléhá tomu,
co se vám děje v hlavě.

Musíte se umět
vcítit do postavy. Když se z pohybu postavy nedá
pochopit, co se děje, není to animace. Jsem had
a vy jste mě očarovala, non? Dialog sice pomáhá,
ale na něm to nestojí. Příběh by mělo prodat to,
jak se hýbe. Řekněme, že víte, co postava chce
a jak se hýbe, aby to získala. Co vtipy? Co se stane se závěrem... a skutečností?


Závěr najednou zahrnuje osobnost postavy. Například víme,
že Daffy vždycky vyprovokuje bitku, protože je to součástí
jeho touhy po slávě. Převrat. Stejně tak víme,
že Kojotovy plány vždycky selžou. Jones proto může tento vtip udělat
mimo záběr, díky čemuž je ještě vtipnější. Tento přístup má ale svá úskalí. Když se soustředíte na jen na skvělé
vtipy s propracovanými postavami, snadno se můžete začít opakovat.

Někdy mi je Kojota líto. Někdy bych si přál,
aby ho už chytil. Kdyby ho chytil,
bylo by po Road Runnerovi. To by se ti nelíbilo, co? Aby se tomuto problému vyhnul,
Jones něco udělal. Je to jedním
z rozhodujících aspektů jeho tvorby. Je to slovo, které používá on sám
a které jiní používají o něm. Slouží to i jako příklad toho, jakou disciplínu
Chuck Jones dodržoval.

Je to klíčový faktor
vší komedie i dramatu. Jaká je vaše disciplína? Disciplína. Výzvy a omezení,
které si stanovíte. Jako navržení postavy bez úst. Nebo bez tváře. Nebo opuštění dialogu
ve prospěch tohoto. Ahoj, miláčku,
ahoj, zlatíčko, ahoj, moje ragtime děvče.

Protože vám animace umožní cokoliv,
musíte se zamyslet nad tím, co nedělat. V Jonesově případě
existovala spousta pravidel o světě, postavách i jejich chování. Bugs Bunny například
nikdy nezačal rvačku. Někdo musel udělat toto. Zabiju králíka,
zabiju králíka, zabiju králíka... - Teprve pak se začal bránit.


- On zabije králíka? Bugs Bunny není jen šílený králík. Někdo po něm vždycky jde
a on mu to jen vrací. Někdo ho musí vyprovovat.
Bylo důležité, aby ho někdo vyprovokoval, protože jinak by to byl jen tyran. Jistě si uvědomuješ,
žes právě vyhlásil válku. Podobná omezení se vztahují
i na to, jak se postavy vyjadřují. Zpočátku měly sklony
k rychlému sledu výrazů. Ty se postupně
ale objevovaly čím dál míň.

Chuck si obzvlášť
v pozdějších filmech velmi oblíbil užívání
co nejmenších změn výrazů, aby rozesmál diváky. Chuckovy výrazy byly nejlepší v branži,
protože byl minimalista. Všechen humor vychází ze dvou věcí. Všechen humor podle mě
vychází z lidského chování a logiky. Když to není logické, není to vtipné,
a když to nevychází z lidského chování, jak máte vědět, že je to vtipné?

Vezměte si to takto.
Toto je lidské chování. To byla logika. A logika je něco,
v čem se postupně zlepšujete. A co lidské chování?
Jak se máte zlepšit v jeho porozumění? Pravdou je, že způsob je jen jeden.
A sledování filmů to není. Chuck vás vždycky nabádá k tomu,
abyste šli přímo ke zdroji, abyste studovali
skutečný svět a umění a aplikovali to na animaci.
Není to jen o kreslení vtipných obličejů Jones věřil,
že sledování filmů nestačí.

Musíte se zajímat o věci mimo film.
Musíte studovat skutečný svět. Především nabádal k tomuto. Čtení. Čtěte všechno.
Kreslení vám není k ničemu, když nemáte co kreslit.
A všechno to berete to z hlavy. Trénovat mysl můžete jen tak, že jí budete přinášet nové nápady,
abyste ji překvapili. - Ano?
- Řeknete si: "To jsem nevěděl." Je to ta nejlepší věc na světě.


"To jsem nevěděl." A máte to. A máte to.
Není to jen o vtipech, postavách nebo disciplíně. Je to o studování skutečného světa,
učení se něčemu novému a vkládání těchto věcí do své práce.
Jinými slovy je to o inspiraci. A na inspiraci je skvělé, že... Můžete ji najít kdekoliv. Kdekoliv. To je všechno, lidičky! Překlad: qetu
www.videacesky.cz