Martin Scorsese a umění tichaEvery Frame a Painting
52
Nové video z kanálu Every Frame a Painting se zaměří na legendárního režiséra Martina Scorseseho, který stojí za snímky jako Taxikář, Zuřící býk, Mafiáni, Skrytá identita nebo Vlk z Wall Street.
Přepis titulků
Ahoj, jmenuju se Tony
a tohle je Every Frame a Painting. Půjdeme se projet. Dnešním tématem
je Martin Scorsese a umění ticha. Přestože Scorseseho
proslavilo jeho použití hudby, jedním z jeho nejlepších
rysů je působivé použití ticha. V Zuřícím býkovi
se o zásluhy podělil s Frankem Warnerem. Byla tam spousta zvukových efektů. Frank vždycky říkal, že je potřeba
je utnout a nechat všechno utichnout.
Jako takový otupující účinek. Jako byste utržil moc úderů do ucha. V této slavné scéně Jake LaMotta vyprovokuje až náboženská jatka. Když si projdete Scorseseho filmografii, najdete spoustu zajímavých variací. Můžete ho přímo porovnat s ostatními. V původní Volavce je například tento zásadní moment doprovázen hudbou. Ale v remaku... Ať už máte radši kterýkoliv z nich, jejich sledování a srovnávání by vystačilo na samostatnou přednášku.
Scorsese někdy film přivede k vrcholu za zvuku... který pak utichne. Toto je trochu extrémní případ, protože ten nejhlasitější moment v celém filmu je záhy následován tím nejtišším. Jindy je ticho ústředním dramatickým prostředkem scény. - Všichni známe... - Co tím kurva myslíš? Co je na mě kurva vtipnýho? Řekni mi, co ti přijde tak vtipný. Dej pokoj, Tommy.
Když si projdete všech padesát let jeho kariéry, najdete spoustu fascinujících způsobů, jak pomocí ticha zdůraznit subjektivitu momentu, navodit ještě úchylnější atmosféru, ukázat lásku na první pohled a obratem v nás udusit pocit štěstí. - Možná ne úplně. - Neodejdu. Já odsud kurva neodejdu! Nejlepší na tom je, že se zvukový design odvíjí přímo od postavy.
Všechny tyto postavy činí důležitá rozhodnutí, která budou mít následky. Rozhodnou se ukrást peníze, nebojovat, skrýt své emoce, někomu nevěřit, počkat, až přejde nepříjemný pocit, vrátit se do hry, ignorovat, že je nikdo nechce. Protože se tyto chvíle v každém filmu opakují jen vzácně a s rozmyslem, ticho navozuje jiný pocit a váže se k jinému motivu. Zároveň režisérovi umožňuje, aby na zvuku postavil celou strukturu filmu.
Skoro každou bojovou scénu v Zuřícím býkovi například předchází tichá chvíle s rodinou. To mu umožňuje například náhlé střihy do ran pěstí. Také to ale podtrhává hlavní téma filmu, a to, že násilí v ringu je jen nástavbou k násilí doma. Když napadne svého bratra, slyšíte stejné zvuky... které jste slyšeli v ringu.
Tuto filmovou strukturu nenajdeme jen u Scorseseho. Zachraňte vojína Ryana je orámováno dvěma dlouhými bitvami. V každé bitvě máme tento moment. Na začátku nikoho z nich neznáme. Na konci je známe všechny. Možná s mojí interpretací nebudete souhlasit, ale jsem přesvědčený, že tato postava ví, že zemře. V obou momentech to přijímá a pokračuje v boji. Je to podle mě skvělý příklad využití zvuku jako celkové filmové struktury.
Chci poukázat na to, že to není jen záležitostí dobrého mixování zvuku, i když to tu máme. Zvukaři to nedokážou, když film od začátku do konce zaplníte dialogy, efekty a hudbou. Nemám nic proti tomu, aby byl film na kratší dobu hlasitý. To je podle mě v pořádku. Když ale máte sekvenci, která je hlasitá 20 nebo 30 minut, zapomenete na to, jak zní ticho.
Nic vám nepřipadá hlasité, protože je hlasité všechno. V mainstreamových filmech se scenáristé a režiséři od ticha odklonili nebo ho používají špatně. Je to něco, co se znatelně rok od roku zhoršuje. Vezměte si rok 1978. Možná vám to přišlo trochu kýčovité. Alespoň ale použili ticho k tomu, abychom cítili ztrátu postavy.
Byli ochotní s ním během celého ticha zůstat. Zato v roce 2013... Může vám to připadat tiché, ale celé to doprovází hudba. Toto "neticho" navíc používají k tomu, aby postavu odměnili. On někoho zavraždí a ona ho za to obejme. Když se ale podíváte na celý film, kdykoliv nastane ticho, někdo ho obejme. Zamyslete se nad svým tichem a používejte ho s rozmyslem. Nepoužívejte ho nadmíru u jakékoliv dramatické scény.
Rozvrhněte strukturu filmu tak, aby se ticho odvíjelo od toho, co cítí postavy. Získáte něco lepšího než ticho. - Emocionální reakci. - Co by bylo horší? Žít jako monstrum, nebo zemřít jako dobrý člověk? Teddy? Překlad: qetu www.videacesky.cz
Jako takový otupující účinek. Jako byste utržil moc úderů do ucha. V této slavné scéně Jake LaMotta vyprovokuje až náboženská jatka. Když si projdete Scorseseho filmografii, najdete spoustu zajímavých variací. Můžete ho přímo porovnat s ostatními. V původní Volavce je například tento zásadní moment doprovázen hudbou. Ale v remaku... Ať už máte radši kterýkoliv z nich, jejich sledování a srovnávání by vystačilo na samostatnou přednášku.
Scorsese někdy film přivede k vrcholu za zvuku... který pak utichne. Toto je trochu extrémní případ, protože ten nejhlasitější moment v celém filmu je záhy následován tím nejtišším. Jindy je ticho ústředním dramatickým prostředkem scény. - Všichni známe... - Co tím kurva myslíš? Co je na mě kurva vtipnýho? Řekni mi, co ti přijde tak vtipný. Dej pokoj, Tommy.
Když si projdete všech padesát let jeho kariéry, najdete spoustu fascinujících způsobů, jak pomocí ticha zdůraznit subjektivitu momentu, navodit ještě úchylnější atmosféru, ukázat lásku na první pohled a obratem v nás udusit pocit štěstí. - Možná ne úplně. - Neodejdu. Já odsud kurva neodejdu! Nejlepší na tom je, že se zvukový design odvíjí přímo od postavy.
Všechny tyto postavy činí důležitá rozhodnutí, která budou mít následky. Rozhodnou se ukrást peníze, nebojovat, skrýt své emoce, někomu nevěřit, počkat, až přejde nepříjemný pocit, vrátit se do hry, ignorovat, že je nikdo nechce. Protože se tyto chvíle v každém filmu opakují jen vzácně a s rozmyslem, ticho navozuje jiný pocit a váže se k jinému motivu. Zároveň režisérovi umožňuje, aby na zvuku postavil celou strukturu filmu.
Skoro každou bojovou scénu v Zuřícím býkovi například předchází tichá chvíle s rodinou. To mu umožňuje například náhlé střihy do ran pěstí. Také to ale podtrhává hlavní téma filmu, a to, že násilí v ringu je jen nástavbou k násilí doma. Když napadne svého bratra, slyšíte stejné zvuky... které jste slyšeli v ringu.
Tuto filmovou strukturu nenajdeme jen u Scorseseho. Zachraňte vojína Ryana je orámováno dvěma dlouhými bitvami. V každé bitvě máme tento moment. Na začátku nikoho z nich neznáme. Na konci je známe všechny. Možná s mojí interpretací nebudete souhlasit, ale jsem přesvědčený, že tato postava ví, že zemře. V obou momentech to přijímá a pokračuje v boji. Je to podle mě skvělý příklad využití zvuku jako celkové filmové struktury.
Chci poukázat na to, že to není jen záležitostí dobrého mixování zvuku, i když to tu máme. Zvukaři to nedokážou, když film od začátku do konce zaplníte dialogy, efekty a hudbou. Nemám nic proti tomu, aby byl film na kratší dobu hlasitý. To je podle mě v pořádku. Když ale máte sekvenci, která je hlasitá 20 nebo 30 minut, zapomenete na to, jak zní ticho.
Nic vám nepřipadá hlasité, protože je hlasité všechno. V mainstreamových filmech se scenáristé a režiséři od ticha odklonili nebo ho používají špatně. Je to něco, co se znatelně rok od roku zhoršuje. Vezměte si rok 1978. Možná vám to přišlo trochu kýčovité. Alespoň ale použili ticho k tomu, abychom cítili ztrátu postavy.
Byli ochotní s ním během celého ticha zůstat. Zato v roce 2013... Může vám to připadat tiché, ale celé to doprovází hudba. Toto "neticho" navíc používají k tomu, aby postavu odměnili. On někoho zavraždí a ona ho za to obejme. Když se ale podíváte na celý film, kdykoliv nastane ticho, někdo ho obejme. Zamyslete se nad svým tichem a používejte ho s rozmyslem. Nepoužívejte ho nadmíru u jakékoliv dramatické scény.
Rozvrhněte strukturu filmu tak, aby se ticho odvíjelo od toho, co cítí postavy. Získáte něco lepšího než ticho. - Emocionální reakci. - Co by bylo horší? Žít jako monstrum, nebo zemřít jako dobrý člověk? Teddy? Překlad: qetu www.videacesky.cz
Komentáře (0)