Edgar Wright a vizuální komedie

Ahoj, jmenuju se Tony
a tohle je Every Frame a Painting. Dneska budu mluvit o režisérovi,
jehož práci miluju. Nejdřív něco ale řeknu narovinu. Dnešní komedie, obzvlášť ty americké,
podle mě sešly z cesty. Ne že bych nesnášel jejich vtipy, herce
nebo dialogy. I ty ale mají své mouchy. Mám problém s tím,
že jejich filmová produkce, použití obrazu a zvuku
pro zprostředkování vtipů, je prostě... - Co?


- Je to nuda. Smazat. Každý má jiný vkus.
To, co vám přijde vtipné, je vaše věc. Neříkám, že jsou ty filmy na nic. Říkám jen, že to nejsou filmy.
Je to sestříhaná improvizace. Jsou to detaily na lidi,
kteří mluví a stojí na místě. Skoro žádné vtipy nepřicházejí
vizuálně. Vycházejí jen ze zvuku. Nevyužívají ani plné
škály zvuku. Je to jen dialog. Je to škoda, protože je to jen pouhý
zlomek toho, co je ve filmech možné. Až na animaci a pár reklam
je vizuální komedie na ústupu.

Pokud tyhle věci milujete,
nemůžu si vynachválit Edgara Wrighta. - Jste doktor. Poraďte si s tím.
- Jo, ty sráči. Je to jeden z mála lidí v branži,
kteří využívají plný rozsah možností. Umí díky tomu najít humor
na místech, kde jiní nehledají. Tady je příklad. Řekněme, že potřebujete příběh nakopnout tím,
že se vaše postava přestěhuje. Dá se z toho vyždímat vtip? Ne, když to pošlete
natočit druhý štáb.

Každý záběr půjde zleva doprava,
zahrnete zjevné orientační body a značky a přihodíte k tomu
nicneříkající záběry z vrtulníku a rozjásanou hudbu,
aby se publikum nezačalo nudit. Je to líná, nudná filmařina.
Viděli jsme to už milionkrát. Jak by to vypadalo,
kdybyste si s takovou scénou pohráli? A máme to.
Není to jen série rychlých střihů. Je to dobré
vizuální zpracování děje. Z těchto dvou záběrů na taxíky
přesně víme, odkud kam jedeme.

Tyto dva záběry
zdůrazňují odjezd z civilizace. Hlavní postava se vždy dívá dopředu
nebo doprava, aby byl dodržen směr pohybu. Díky ztlumené hudbě a zesíleným
zvukovým efektům námi každý střih otřese. Dočkali jsme se i pěkných výkonů
od Simona Pegga a Ryana Goslinga. Dobře. Byl to jen jeden příklad
vytržený z kontextu. Nebylo to fér. Co kdyby ve vašem filmu
nastala hrůzná apokalypsa a vy byste ji chtěli
dopředu nastínit? Vaše postavy by mohly
přehlédnout něco důležitého v televizi.

Jak byste to na to šli?
Hodili byste tam dvouvteřinový záběr, aniž byste ukázali
vztah mezi postavami a televizí? Chystá kolaudačku.
Právě dostavil dům. - Nebo byste to udělali takhle?
- Nikdo se zatím oficiálně nevyjádřil. Náboženské skupiny
to ale nazývají soudným dnem. Panika v ulicích Londýna... Objevuje se rostoucí množství zpráv o...
závažných útocích na... lidi, které doslova...


požírají zaživa. Dobře, pořád to není fér. Co kdyby jedna
z vašich postav přestala pít a ostatní byli zklamaní?
Jak byste z toho vyždímali vtip? Stáli by tam
a mluvili o alkoholu? Díky, ale slíbil jsem ženě,
že dneska nebudu pít. Navíc zítra mám
velkej den. Ale užijte si to. Velkej den? Co budeš dělat? - Nebo byste to udělali takhle?


- Co? To snad není pravda. To odlišuje průměrného
režiséra od skvělého tvůrce. Schopnost vzít ty nejprostší, nejpřízemnější
scény a podat je novým způsobem. Skvělí režiséři chápou, že se publikum
dá rozesmát jen inscenováním. Tento příklad uvádí David Bordwell.
Věci se v záběru můžou vtipně objevit. Pomalu... Já ti dám pomalu.
Zkus si rozhazovat tohle svinstvo. Není to jen příchod věcí
na scénu. Může to být i naopak. Řekl jsem,
aby ses rozloučila se slečnou Laurou.

Sbohem, slečno Lauro. Můžete rozesmát přiblížením. Mohl byste prosím
otevřít kufr a okna? - Rozesmát můžete záběrem z jeřábu.
- Je mi to moc líto. - Jdu domů, Britto.
- Já vím, Shirley. Ne, vážně jdu domů.
Pomůžeš mi vstát? Rozesmát můžete panningem. Jak řekl Martin Scorsese, ve filmu záleží
na tom, co v záběru je a co v něm není.

Zamyslete se nad záběrem. Není to jen
otázka chytré nebo hloupé komedie. Když to funguje,
tak to funguje. Tady je osm věcí, které Edgar Wright
dělá s obrazem a zvukem, které bych chtěl
vidět i u ostatních filmařů. Číslo jedna:
Věci, které se vtipně objeví v záběru. Volá ti Liz. - Je to pro Scotta.
- Geografické umístění by na uplatňování zákonů
nemělo mít vliv.

Ne, díky. Číslo dva:
Lidi, kteří záběr vtipně opouštějí. Neumíš vypnout. Jo, když jste nic podezřelýho
neviděl vy, kdo by to viděl? - Číslo tři: Tam a zase zpátky.
- Jsou tam ještě? Jo. Číslo čtyři: Plynulý přechod
z jedné scény do druhé. - Jo, tohle si pamatuju.
- Wallaci, jak to děláš? Wallaci!

Číslo pět:
Perfektně načasovaný zvukový efekt. - A to, jak ses rozešel s Kim?
- S Kim jsme v pohodě. Jen si ji klidně přehrajte. Číslo šest:
Akce synchronizovaná s hudbou. - Pití. - Piva.
- V hospodách. - Můžeme? Číslo sedm:
Nesmírně dramatická hra se světlem. Musíš se pochlapit. - Nevím, čím mě tak uhranula.


- Scotte, zakazuju ti, abys jel po Ramoně. I když jsi už přes rok
neměl pořádnou přítelkyni. - A číslo osm...
- Tos to nikdy nevzal zkratkou? Ne. - Víte co? Přihodíme ještě číslo devět.
- Pořádně jim to nandej. Jestli jste filmař, zapracujte na tomhle.
Záběr je hřiště, tak si s ním pohrajte. Až příště v kině
za komedii zaplatíte 15 dolarů, nespokojte se s něčím,
co má míň nápadů než Vine. Překlad: qetu
www.videacesky.cz