Co je to láska?

Láska! Všichni ji někdy zažíváme. Ale co ta láska vlastně je? To záleží na vaší definici. To je pravda, protože známe více typů lásky. Řekové jich rozlišovali pět: 'Agapé', čistá nepodmíněná láska, láska duchovní. 'Fíliá', láska přátelská a partnerská.



'Storgé', přirozená láska rodičů k jejich dětem. 'Xenia', soucit a pohostinnost k cizincům. A 'Erós', láska vášnivá a smyslná, zamilování se. O které chcete, abychom mluvili? Aha. To jsem si myslel, vy rošťáci. Proč se zamilováváme? Bez lásky by lidstvo neexistovalo. Zamilování se má evoluční funkci.



Díky němu se lidé a jiní živočichové dávají dohromady. A pak mohou mít a vychovávat potomstvo. Evoluce nám říká: Nemůžete se spářit s kýmkoliv, jenom s tím nejlepším. To zajistí, že budete mít zdravější děti a že o ně bude lépe postaráno. Nicméně každý z nás má ve svém podvědomí jinou představu o tom, co je nejlepší. Silnější, krásný úsměv nebo pěkné tělo. Inteligentnější, statečnější či přátelštější. Nebo se stejným způsobem myšlení jako vy či naopak úplně jiným.



Všechny tyto znaky bývají určovány našimi rodinnými vztahy. Jak si naše srdce vybírá koho milovat, ale zůstává záhadou. Nicméně psychoanalytik Jacques Lacan říká, že milovat je dávat to, co nemáme. Hledáme někoho, kdo nás bude milovat se všemi našimi nedostatky. Když najdeme někoho, kdo nás z nějakého tajemného důvodu poblouzní, spustí se chemická řetězová reakce, která je jako přirozená droga, jež zaplaví naše mozky a nervový systém. Mozek je orgán, který funguje nonstop od doby, kdy jste se narodili, dokud se nezamilujete.



Je to jako závislost. Tato závislost funguje následovně: Nejdříve neurotransmiter noradrenalin způsobí, že nadledviny vyprodukují adrenalin, díky čemuž znervózníte, vaše srdce začne tlouct jako o závod a máte pocit, že máte motýlky v břiše. Pokud se dva lidé společně vyděsí, můžou se do sebe zamilovat. Hypothalamus vylučuje dopamin, který vyvolá příval potěšení podobný kokainu. Když ve vašem mozku aktivuje centrum odměn, chcete vidět objekt vaší náklonnosti zas a znova.



A jste v háji! Pozor: Hladina serotoninu je nízká. Díky tomu máte pocit nespokojenosti podobný tomu, který mají lidé s obsedantně kompulzivní poruchou: Myslíte na něj nebo na ni celý den. Pokud vaši lásku neopětují, uvíznete v této fázi. Budete nešťastně zamilovaní. Pokud je vaše láska nakonec opětovaná, vyvolané potěšení způsobí, že hypothalamus uvolní oxytocin, látku, která u savců posiluje oddanost, kterou k někomu cítíme.



Láska je tedy v mnoha aspektech jako závislost. To neznamená, že není skutečná. A jak se mísí s jinými formami lásky, může být hlubší, komplikovanější, a jedinečná pro každého z nás. Navíc nejde jen o biologii. Existuje mnoho kulturních aspektů, které definují lásku v naší době: jak by se měl milenec chovat, jaké barvy, slova a místa jsou považovány za romantické, která data jsou důležitá, jako třeba 14.



únor, den svatého Valentýna. Předpokládá se, že svatý Valentýn byl kněz ve 3. století, který bez povolení oddával vojáky a jejich milé. A že císař Claudius II. mu dal useknout hlavu za neposlušnost. Nebo to byl biskup nebo někdo jiný a nebo možná vůbec neexistoval. A to je důvod, proč ho katolická církev vyškrtla z všeobecného římského kalendáře v roce 1969. Přesto ho mnozí oslavují i nadále polibky a dárky vyměňovanými 14.



února po celém světě. Curiosamente. Překlad: marysol www.videacesky.cz