Dabchick pod tajemnou rouškou

Co je ta věc uvnitř nás, která nás nutí
objevovat ta nejnehostinější místa? Šplhat do výšek. Prodírat... Jsem v pohodě. Prodírat se tím nejhorším terénem,
nořit se do temných hlubin. Zdi těchto jeskyní překypují
ostatky ptačího společenství. Ale pro některé utrpení ještě neskončilo. Zdravím vás, pane Trenky.
Říkal jsem si, kam jste zmizel. Tohle ale není záchranná mise.

Tady jde každý sám za sebe, starý brachu. Tunel vede do velké místnosti. A je tu nějaké oblečení. Příliš nepohodlné pro každodenní nošení.
Musí to být nějaká obřadní róba. Musíme být ve střehu. Přepni na UV baterku. Hele, ty róby... celé září.

A podívej, nějaké jeskynní malby. Toto místo bylo určitě vyhrazeno
pro ty nejposvátnější obřady. Úplně cítím to duchovní spojení. Jen si nasadím jednu róbu
a na chvíli si tady sednu, abych nasál tu atmo... Tak jo, mizíme. Kudy jsme přišli? Zapni normální světlo.

Všechno vypadá tak jinak... můj bože, jeskynní had! Podívej, malá díra. Akorát se tam vejdu. Každý sám za sebe, starý brachu.