Dabchick se opil

Tak jo, vy mladí zobáci, je čas na Dabchicka! DABCHICK SE OPIL Zavři zobák! Vůbec by se to nedozvěděli,
kdybys jim to sakra neřekl. Co budeme dělat? Podívej, podnožka. Ahoj, malý červíku. Jak se máš?

Promiň... šiši, nechtěl jsem tě rozhodit. Po celé zahradě je tolik kočičích bobků. Už se dostala do toho věku,
kdy si vyhrabe díru a vykadí se dva metry od ní. To mi chceš vážně říct,
že tenhle napěněný sopl vytvořila a stále ho obývá... jak jsi to nazval... pěnodějka? To sis dělal srandu, že jo? Hajá! Hajá! Hajááá! Ha...

já! Rozsekám ten květináček na cucky, sleduj. Ale ne, vrací úder. Slez ze mě, ty jeden... hajá! Mám hlad, asi sním tuhle houbu. Ze kterých houbiček se můžu zpražit? Prostě jich sním co nejvíc. Jedna z nich musí být ta pravá. Konečně se někam dostáváme.

Koukej na toho čmeláka,
má na sobě žlutou i oranžovou. A hele, ta tvoje pěnodějka vážně existuje. Prosím, přijmi tento list
jako mou upřímnou omluvu. Sice mi spadl na zem,
ale měl by sis ho vzít, je tvůj. Chci, aby sis ho vzal. Promiňte... že jsem praštil vaši mamču. Koukej, polobohyně. Přeje si, abysme ji následovali.

Dovedla jsi nás do těchto křovin, má paní. Ale... proč? Čeho se tu staneme svědky? Zrození nové hvězdy. Jaká to pocta!