Dane Cook - Podvádění

Někteří z vás netleskají. Říkají: "Ne, Dane." "To není správná cesta." Je to na prd. Poslouchejte. Už mě podváděli. Doslova mě podváděli. Vzbudil jsem se a leželi na mně. "To ne! To není možné." Takže jsem byl doslova podveden.

Ale něco vám povím. Ať už jsem řekl cokoliv, teď radím: Nepodvádějte! To vám říkám. Nemůžete podvádět. Protože když podvádíte, to svinstvo se k vám vrátí, aby vás dostalo. Vrátí se, je to bludný kruh.

A vrací se. Je to jak v tom filmu Duch, jak ti černí démoni lezou ze země. Přiznám se - já podváděl. Bylo mi 20, podvedl jsem jednu holku a po tom, co jsem zažil, už to nikdy neudělám. Ten příšerný... Říkám pravdu, vole. Poslouchej. Ten frajer zrovna podvádí.

Je s dívkou, s kterou má podváděcí festival. Musíš ztichnout a učit se. Jde o tohle. Jdete, podvedete. Uděláte svůj šílený sexy postoj. Děláte ty věci, které nemůžete. Bionický mořský koník, já to chápu. A okamžitě, okamžitě se to vrací na cestě zpátky.

Jedete domů. A já to znám, zažil jsem to. Jedete domů. Dívate se na vlastní oči do zrcátka. Bez rádia, jedete v úplném tichu a přemýšlíte, co jste udělali. A nakonec to zrcátko otočíte pryč. Protože se nechcete vidět. A co se stane? Samo se to otočí zpátky. Prostě jedete...

Mimochodem, vím, že tohle je to nejhorší předvádění řízení. Jedu jako debil z pruhu do pruhu. Tohle je reálnější, ale není to taková potěcha pro oči. Řídím vysokozdvižný vozík, jen abych mohl tohle dělat. Nejhorší je, když podvádíte s osobou, která má třpytky. Někdy ty holky mají třpytky. A ta sračka se na vás dostane. Označily si vás.

A celou cestu domů se to snažíte vybrat. Jako byste si to rozdali s vílou. A teď to začne být k smíchu. Protože jestli žijete s tou osobou, tak se musíte vplížit do vlastního domu. Je to váš barák. A vy se tam plížíte. Vyberete jeden klíč. Vždycky vezmete jeden a zbytek pevně držíte.

A v ten moment si říkáte: "Proč mám kurva tolik klíčů?" Potřebuju dva a mám jich deset. To jsem ve spánku zabil vrátného a vzal mu klíče? To ale odbočuju. Takže máte svůj klíč. A musíte se tam vplížit. A tak tam dáte... dáte ten klíč do zámku.

Ale váš klíč nikdy nebyl hlasitější než dneska. Jako by dal někdo váš zámek do repráků. Snažíte se být potichu... A sousedi řvou: "Ztiš ten klíč!" "Omlouvám se, je to nový klíč." Otevřete dveře jen takhle trochu, ať už jste jakkoli velcí. A tak se tam jako kouzelník vecpete. Dostanete se do svého domu jako Houdini.

Dostanu se dovnitř, zavřu dveře. A teď to nejhorší - máme dřevěnou podlahu. Jo. Tyhle podlahy jsou k podvádění úplně na houby. Protože se vám vysmívají. Jsou tak staré, že s každým krokem to je jak... Podvodník!!! Lhááář!!!

Miluje tě!!! Drž... Drž hubu, země. Nebo koupím koberec. Ztichni, prosím. Ty nulo!!! Já vím! A teď se musíte vplížit do sprchy.

To je to první. Dostanete se do sprchy. A začnete si umývat koule, jako byste je měli dát dražit na eBay. Uděláte trojúhelníkový hmat. Jedna, druhá, vrch. Jedna, druhá, vrch. Pantene Pro-V. Cák! Jedna, druhá, vrch. Teď vylezete a ony tam jsou.

Leží v posteli, čekají na vás. A cílem je se tam... Musíte se dostat do té postele. Bez jakéhokoliv pohybu nebo buzení. Přijdete k posteli, zvednete peřinu. Nechcete se té postele ani dotknout. Snažíte se tam dostat jako upír. Snažíte se poletovat jako kousek papíru. Ale ony se vzbudí.

Zrovna v tomhle případě se vzbudí. Kdykoliv jindy byste mohli vběhnout dovnitř, skočit do postele a prdnout si. A nic. Ale tuhle noc se prudce vzbudí. Probudí se. A podívá se na mě. A samozřejmě teď vám budou říkat těma nejhezčíma přezdívkama, které zrovna nechcete slyšet.

Podívá se na mě a říká: "Ahoj, pane Dokonalý." "Ahoj, dokonalý muži." "Ahoj, pan Dokonalý je doma." "Pan Dokonalý je doma." Pak se podívají na hodiny. "Zlato..." "Je půl pátý..."

"Říkals, že budeš doma v osm." "Já vím, zlato. Já vím." "Já vím." "Ale nepřišel jsem v osm." "Ale kde..." "Kde jsi byl? Je půl pátý." A samozřejmě, protože jsme chlapi, tak si nedokážem vymyslet dobrou výmluvu. Tak začnem plácat všechno dohromady.

"Kde jsem byl?" "Já jsem se ztratil, zlato." "Ztratil jsem se ve světě." "Jak ses mohl ztratit?" "Protože... změnili všechny cesty." "Město zkouší nový systém silnic." "A já jel a říkal si: 'Tohle není ta cesta, kterou znám.'" "Zavedlo mě to strašně daleko."

A víte, jak jsou mimo, protože jsou unavené a tak začnou se vším souhlasit? "Myslím, že jsem slyšela něco ve zprávách, že je budou měnit." "Aha, slyšela! Ano." "Slyšela jsi to, jo." "No a kdy je budou měnit zpátky?" "Zítra."

"Až na nich budeš." "Proto jdu tak pozdě. Musel jsem jim pomoct opravit ty zkurvený silnice." "Našel jsem mistra, nasadil helmu a řekl: 'Musíme ty silnice dát zpátky.'" "Jsem... Jsem jen ráda, že jsi doma a v pořádku." A teď si myslíte: "Dokázal jsem to." "Prošlo mi to. Podvedl jsem." "Oklamal jsem ji." A myslíte, že se budete cítit líp, ale ne!

Protože pak se stane tohle. Tady vám celý vybouchne. Ta divná část. Vy jste podváděli, že? Vy jste podváděli. Vy jste ten podvodník, a tak si nemůžete být jistí a začnete je podezírat. Začnete být paranoidní. Holka řekne: "Zlato, zajdu si jenom do obchodu s mámou."

"Jo? Ve čtyři odpoledne? O co kurva jde?" "Zavolej mámě a zeptej se: 'Mami, co budeme dneska dělat?' Prostě to udělej!" "Zlato, zajdu si umýt auto." Jo? S kterým čurákem myješ auto? Co se to kurva děje? Ty si nemyješ auto. Začnete být paranoidní. Každá maličkost je najednou vodítko.

Začnete jí prolézat věci. Otevírat jí kabelku. Má tam drobné a vy hned: "Co to je, ty zkurvená děvko?!" "Drobné?" "Jseš děvka!" Vždycky jim prolézate věci. Proto jsme tak paranoidní. Když otevřeme její kabelku, začnem být nervózní, jako by tam ten čurák měl být.

Já to věděl!