Rozdíl ve skóre je pouhý bod. Bryant může zápas rozhodnout! Drahý basketbale. Od chvíle, kdy jsem začal smotávat tátovy ponožky a střílet imaginární rozhodující koše v aréně Great Western Forum, jedna věc byla skutečná. Zamiloval jsem se do tebe. Láskou tak silnou, že jsem ti odevzdal vše.

Od mé mysli a těla až po mého ducha i duši. Jako šestiletý kluk, který do tebe byl zamilovaný až po uši, jsem nikdy konec tunelu neviděl. Viděl jsem jen, jak já sám z jednoho vybíhám. A tak jsem běžel. Na každém kurtu jsem kvůli tobě běhal za každým míčem tam a zpátky. Chtěl jsi po mně dřinu a já ti dal své srdce, protože spolu s ním jsem ti dal mnohem víc.

Hrál jsem přes všechen pot a bolest. Ne proto, že by mě lákala výzva, ale proto, že jsi mě lákal ty. Všechno jsem dělal pro tebe. To si totiž ti, kteří člověku dají pocit, že je plný života, zaslouží. Tak jako ty. Šestiletému klukovi jsi splnil jeho sen o Lakers a já tě za to budu navždy milovat.

Nemůžu tě ale o mnoho déle milovat tak slepě. Tahle sezóna je vše, co jsem ze sebe ještě schopen dostat. Mé srdce zvládne další tlučení a má mysl snese další dřinu, ale mé tělo ví, že přišel čas se rozloučit. A to je v pořádku. Jsem připraven nechat tě jít. Chci ti to říct už teď, abychom si všechny naše zbývající chvíle vychutnali.

Ty dobré i ty špatné. Vzájemně jsme si dali vše, co jsme měli, a oba víme, že ať už mě v budoucnu čeká cokoliv, vždy budu to dítě se smotanými ponožkami, odpadkovým košem v rohu a s míčem v ruce s 5 vteřinami do konce. Pět, čtyři, tři, dva… jedna. Budu tě navždy milovat. Kobe. Hrdinové přicházejí a zase docházejí, ale legendy zůstávají napořád.

Překlad: heindlik www.videacesky.cz