Naprosté minimum

Dobrodruhu, vrátil ses se zachráněnými dětmi. Ano a chci odměnu. Dobrodruhu, kde je zbytek dětí? Řekl jsi, ať od banditů zachráním čtyři děti. Říkal jsem aspoň čtyři děti. Čtyři jsem zachránil. Dobrodruhu, bandité unesli z Honeywoodu 14 dětí, a ty jsi zachránil jen čtyři? - Jo, řekl jsi, ať zachráním čtyři.



- Aspoň čtyři! Jedna, dvě, tři, čtyři. Dobrodruhu, to jsi jako v klecích banditů nechal 10 dětí? Měl jsem zabít všechny bandity a zachránit čtyři děti. A to jsem udělal. - Zabil jsi všechny bandity? - Jo. - To jsem nechtěl. - Chtěl jsem jejich kořist. - Počkat, ty jsi je zabil všechny? - Ano. Kdo bude krmit zbývající děti? Bandité je aspoň krmili.



Teď umřou hladem. To není můj problém. A pardon, ale nechápu, proč to má být moje vina. Jestli za to někdo může, jsi to ty, protože jsi nebyl konkrétnější. A teď mi dej odměnu. To se mi ještě nestalo. Většina dobrodruhů je laskavá. Když uvidí děti a jejich nevinné dětské oči, tak řeknou: „Víte co? Jsem dobrý člověk. A ty děti zachráním.“ - Asi nejsem jako většina dobrodruhů.



- To teda ne. Kdybych mohl, tak bych ti naplácal. - Co ti přijde vtipné? - Nic. Naplácal, jo? A pořádně? - Jo, pořádně! - Prima. Jsi zrůda. Zachránil jsem čtyři děti. Co se dá dělat. Díky, dobrodruhu, že jsi zachránil děti Honeywoodu. Jejich rodiny budou mít radost, že znovu uslyší jejich smích. Zbývající rodiny budou ale ochromené zármutkem.



To není můj problém. Neuvěřitelné. Opravdu. Překlad: Xardass www.videacesky.cz Do háje. Ale ne. Ale ne, kde jsou ty děti? Ale ne. Do háje.



To není dobré. To není dobré. Ale ne.