Pokec se sousedem

Potřebuju pauzičku. Čus, sousede! Ahoj, dřevaři. Pane dřevorubče. - Jak ti říkají? - Dnes se to bude kácet jedna báseň. Jo, to jo, je hezky. - Stromy se samy nepokácí. - Ne, to by byla hrůza. Má rodina to dřevo potřebuje, aby za chladných zimních dnů nezmrzla. Jo tak ty máš rodinu?



Jak se mají? Potřebuju ostrou sekyru a bystrou mysl. Jo, duševní zdraví, to je pořádné břímě. Ale co tvoje rodina? Ptal jsem se na tvou rodinu. - Dnes se to bude kácet jedna báseň. - To jo. - Ale mě zajímá tvoje rodina. - Potřebuju ostrou sekyru a bystrou mysl. No tak jasně. Za městem se prý objevil přízrak. Aha, to zní zajímavě.



A kde ho viděli? - Potřebuju ostrou sekyru a bystrou mysl. - Ku*vadrát, to se fakt nedá. Nezvládnu mít souseda, který každý den říká úplně to samé! - Dnes se to bude kácet jedna báseň. - Víš o mně něco? O mé rodině? - Stromy se samy nepokácí. - Díky moc za optání! Mou rodinu včera v noci odnesli vlci. Jdi do ř*ti! Vysmahni! Řekni jednu věc, kterou o mně víš. Jedinou věc. Potřebuju ostrou sekyru a bystrou mysl.



Je*at! Po*eb se! Už nikdy s tebou nechci mluvit! M*dat! Tak to dobře dopadlo. Frede, můj nejstarší příteli. Snad je jeho dcera Anabelle v pořádku, obchází tu vlci. No, stromy se samy nepokácí. Překlad: Xardass www.videacesky.cz