Najít posledního nepřítele je někdy pěkná otrava. Ale ani když se to podaří, tak ještě nemáte vyhráno.
ZABITO 9/10 AKOLYTŮ Tak jo, zbývá poslední akolyta. Kde je? Kdepak jsi? Zbývá poslední akolyta, co? Kdepak by mohl být? Možná v tom sudu? Safryš. Není tam. - Co děláš?
- Kam se jen mohl podít? No nic, asi zdrhnul. S tím už nic nenaděláš.
Tak co budeme dělat dál, dobrodruhu? Zajdeme do Alderkeepu nebo Gerdawnu? Nebo… Pročpak na mě takhle koukáš? Nemyslíš si snad… Ale to ne! Nemyslíš, že jsem ten akolyta, že ne? Ne!
To si děláš srandu. To ne! To je ale pakárna. To ne. - Fajn, hezky ses pobavil.
- Jo. - A teď tě zabiju.
- Ale proč? - Proč?
- Jo. Protože jsi ten poslední akolyta. A já tě musím zabít,
abych odsud mohl odejít. Dobře. Dostal jsi mě.
Jsem ten poslední akolyta. Jo, já vím.
Prosím, prosím! Možná bys měl vědět, že jsme to vlastně vůbec nechtěli dělat. On nás očaroval. Ale v hloubi duše jsme byli hodní. Já byl jen malý chlapec, sirotek. Vyhodili mě na ulici.
Neměl jsem jméno ani rodinu. A tehdy mě našel. A vzal za svého.
Dal mi rodinu a smysl života. Ale pak nás ovládla temnota.
Já nechtěl. Ale musel jsem, jinak bych byl zase sám. Ale už takový být nechci.
Chci být hodný. Chci být sám sebou. Chci najít své místo a svou komunitu. Omlouvám se. O PĚT LET POZDĚJI Byl to fajn společný život, že? - Miluju tě.
- Já tebe taky. Tohle je fakt divná hra. Hej! Přestaň to bráškovi dělat! Překlad: Xardass
www.videacesky.cz
XardassPublikováno: Před 7 měsíci
