Jaké to je, vzbudit se a zjistit, že se nemůžete pohnout? Okolo postávají podivné postavy a cítíte se, jako byste měli na hrudníku kámen. Fotograf Nicolas Bruno od dětství trpí spánkovou paralýzou, která se stala inspirací pro jeho snímky, a rozhodl se poskytnout rozhovor o své tvorbě a zkušenostech.
Probudím se. Moje tělo je paralyzované
a dostávám se do paralytického šoku. Kolem jsou siluety lidí a jiných bytostí,
vznáší se po mém pokoji, trýzní mě. Ječí mi do ucha, slyším strašný šum,
věci padají z polic, otevírají se dveře. Ten sen má naprostou
kontrolu nad tím, co se děje, a já s tím nemůžu nic dělat. Mám schůzku s Nikolasem Brunem.
Je to umělecký fotograf trpící spánkovou paralýzou,
takže se s ním chci setkat, dozvědět se o tom stavu víc
a zjistit, jak se prolíná s jeho tvorbou.
- Zdravím, jak se vede? Nick. Těší mě.
- Nápodobně. Představte si hrozný sen,
ze kterého se nemůžete probudit. Jenže to nepůsobí jako sen.
Působí to opravdově. Nemůžete se hýbat, jste paralyzovaní. To je spánková paralýza, která doprovází Nickův spánek každou noc
posledních 10 let. Mám tu nějaké fotky ze střední. - Vrátíme se zpátky v čase.
- Nemám tušení, co je uvnitř. Tohle bylo někdy v létě.
Nepršelo zrovna? - Myslím, že jo.
- Přišla jsem a vyfotila nás na Polaroid. Začalo to, když ti bylo osm nebo devět,
a nejvíc se to zhoršilo, když jste spolu začali randit. - Jsme spolu od léta v devítce.
- Bylo nám čtrnáct, patnáct. Ovlivnilo to nějak tebe? Jakmile se probudil, vyskočil z postele,
což mě samozřejmě probudilo taky. Mě to neovlivnilo, ale viděla jsem,
jak se trápí, šlo to na něm poznat.
A taky na jeho chování. Byl vyčerpaný, šlo mu to vidět ve tváři. Tohle je můj pokoj. Mám tu nějaký divný věci. Jak často máš ty stavy? Dřív to bývalo každý den. Ze strachu jsem ani nechodil spát. Takže jsem byl vzhůru dva, tři dny,
ale to ve skutečnosti ty sny jen zhoršilo.
Protože když máš nedostatek spánku,
určitě se ti bude zdát něco šílenýho. Začal jsem hledat na internetu
a snažil se zjistit, proč se to děje. Vyhledával jsem věci jako "siluety postav"
nebo "žena v černém", "tlak na hrudníku" po probuzení,
když se nemůžeš pohnout. Zaujal mě obraz "Noční můra", skrze něj jsem se dostal na Wikipedii
na článek o spánkové paralýze. A věděl jsem, že jsem na to přišel. Bylo mi trapné o tom komukoliv říct, ale když se to asi v patnácti zhoršilo, řekl jsem to rodičům i jednomu učiteli,
který mi byl blízký.
Poradil mi, ať si začnu dělat náčrty,
ať přijmu situaci a počkám, co se bude dít. Jelikož jsem měl všechny ty výjevy,
řekl mi, ať se jimi zkusím inspirovat a použiju je ve své tvorbě. Snažím se najít něco,
co bych mohl vysvětlit, aniž bych zněl jako šílenec.
Bylo to, jako by se moje postel
propadala skrz podlahu dolů, a kolem stálo několik postav. Snažil jsem se znázornit jámu
pod mou postelí, do které ji okolní postavy spouští dolů. Poznám, jestli jsem vzhůru, nebo sním. Snažím se skrz svoji tvorbu vytvářet
jakýsi osobní očistec. - Činíš nehmotné hmotným.
- Přesně tak. Tady jsou nějaké tvé práce, jsou úžasné.
Na tomhle snímku ztvárňuji
všechny tři postavy. Dosáhl jsem toho pomocí stativu
a kontinuálního snímání. Takže zatímco fotoaparát stále fotí,
já se můžu převléct do jiného kostýmu nebo se postavit víc dopředu či dozadu. Hraním všech postav mám naprostou kontrolu
nad každým detailem snímku. Poznávacím znakem na mých fotkách
jsou zahalené postavy. Rozhoduju se, z čeho udělám masku. Tohle je téměř průsvitné.
To vypadá fakt skvěle.
Nemůžu se rozhodnout. Poté co si všechno promyslím
a rozhodnu se, co chci fotit, přijdu sem a začnu na tom pracovat. Pracuješ často v noci? Když jsem trpěl nespavostí, donutilo
mě to přemýšlet nad tím, jak den a noc ve skutečnosti neexistují.
Je to jen jedna nekonečná přímka, která stále ubíhá a nezastavuje se. Zjistil jsem to, když jsem byl vzhůru
dva nebo tři dny po sobě.
Všichni včetně hlavní postavy budou
ve vodě, našel jsem jednu postel, vypadá dost staře a ještě jsem ji nechal
nějakou dobu venku. Doneseme ji k nějakému jezeru nebo bažině. Napůl ji ponoříme a postavy ji budou
stahovat do vody, to je moje představa. Díky svým fotkám mám pocit kontroly,
který mi ve snech chybí. Dokážu to, co zažívám,
přenést do hmatatelné podoby. Zároveň se ale můžu rozhodnout,
co všechno tam chci zahrnout. Nasvícení teď vypadá fakt skvěle,
jak se sluneční světlo odráží od hladiny.
Vytváří to kontrast mezi bílou
a tmavě hnědou barvou. Postavy na mých snímcích
se také objevují v mých snech. Zpočátku jsem si myslel,
že jsem posedlý. Nebo že jsem hřešil v minulém životě
a teď mě to pronásleduje. Teď, po vytvoření vlastní léčby,
se cítím mnohem líp. Ve světě umění
se můžu vyjadřovat svobodně, je to pro mě nejlepší způsob,
jak překonávat své potíže. Překlad: Baru
www.videacesky.cz
VideaCesky.czPublikováno: 7 let
