Tajemství velkých pláten: Hvězdná noc Vincenta van Gogha

8. KVĚTNA 1889 Van Gogh nastupuje do psychiatrické
léčebny u Saint Rémy v Provence. Stráví zde jen něco přes rok. Původně měl Vincent jít do veřejné léčebny
s více než tisícem pacientů v samém srdci města Marseille
na jihu Francie. Kdyby skončil tam, nikdy by nestvořil
výjimečná plátna, jež namaloval. Malá léčebna u Saint Rémy se stará
pouze o 41 pacientů. Vincent se zde setkává s pochopením
a vlídným přijetím.

Doktoři rychle přišli na to,
že Vincent přežije jedině tehdy, když bude mít prostor a svobodu
tvořit a malovat. Umění ho drželo při životě. Ostatní pacienti křičeli ze spaní,
ale Vincentova kreativita a chuť do práce byly silnější než dřív. Každičkou hodinu, kdy nespal,
trávil malováním. Maloval zejména optimistické krajinky. Pracoval vždy velmi hbitě,
nezřídka měl obraz hotový za pár hodin.

Vzhledem k jeho stavu se ani nechce věřit,
že za svého pobytu v léčebně zvládnul dokončit nejméně 150 obrazů. To je zhruba obden nový obraz. Psal se 18. červen 1889,
když van Gogh namaloval Hvězdnou noc. TAJEMSTVÍ VELKÝCH PLÁTEN 1. KAMARÁDI V NEŠTĚSTÍ
Popkultura Vincenta vnímá jako archetyp šíleného umělce. Přestože míval těžké manické záchvaty,
většinou byl racionální a při smyslech.

Vincent byl neskutečně inteligentní
a sečtělý. Měl nesmírné znalosti o umělcích a umění. Vyjadřoval se hbitě
a mluvil čtyřmi jazyky. S celoživotními přáteli
se pravidelně vídal nebo jim psal. Své místo na světě
si však hledal obtížně. Po zvláště náročném spolubydlení
s Paulem Gauguinem se dostal do stavu akutní mánie, v jehož závěru měl Vincent halucinace,
slyšel hlasy a nakonec si uřízl ucho.

LÉČEBNA DNES
Lékaři diagnostikovali epilepsii. Velmi pravděpodobně trpěl
i tím, čemu dnes říkáme bipolární porucha, s manickými stavy i sluchovými
halucinacemi a také syfilidou. Ostatním pacientům říkával
kamarádi v neštěstí. Podle posledních studií byl Vincent
nejspíš nejpříčetnější pacient Saint Rémy. Celkově na něj měl pobyt v léčebně
dobrý vliv. Cítil se dost dobře na to,
aby mohl malovat 3⁄4 času.

Když za ním přijela návštěva, našla
Vincenta těšícího se zdraví těla i ducha. Když návštěva odjela, vyrazil Vincent
za svým bratrem Theem do Paříže. Jeho žena podotkla,
jak zdravě vypadá. V léčebně Vincent daleko méně pil. Žádný absint,
žádné komplikované vztahy. Pravidelný řád
se třemi jídly denně. Izolace mu zjevně svědčila. Nerušily ho žádné vnější vlivy,
a tak Vincent, dříč odjakživa, mohl napřít veškerou energii
do malby.

1869, LÉČBA MÁNIE
Léčebny 19. stol. vnímáme jako místa hrůzy. Zakladatel léčebny u Saint Rémy byl však
pokrokový. Věřil, že příroda
je dobrý lék pro ztrápenou duši, a vysázel rozlehlé zahrady. Věřil rovněž v léčivou moc
hudby a umění. Pro Vincenta to ale nebylo lehké.

Dostával
manické záchvaty, když nemohl malovat. Mohlo to být ale daleko horší. Vincentův bratr Theo léčbu platil a trval
na tom, že léčebna nechá bratra malovat. Vincent měl i svůj ateliér. V jeho dílech mnozí vidí
postupující šílenství, ale práce mu dodávala elán a energii. Své obrazy tvořil navzdory své nemoci,
ne jejím následkem. Když Vincentovi první den ukázali
jeho stísněnou celu, musel se zhrozit. Zároveň ale zjistil, že okna jsou sice
zamřížovaná, ale výhled je nádherný.

Pšeničná pole se na slunci zlatě leskla,
olivové háje a vinice se táhly do dáli až na úpatí nízkého pohoří
zvaného Les Alpilles. Zpočátku maloval svět,
který viděl z pokoje, námět mnoha obrazů ze Saint Rémy. Za několik týdnů měl dovoleno toulat se
dramatickou krajinou sám. To ráno po příjezdu do léčebny
vyšel Vincent do zahrady obehnané zdí. Postavil si stojan a do oběda
namaloval tohle. První z vrcholných děl z léčebny.

2. CESTA KE HVĚZDNÉ NOCI Van Gogh byl samouk,
štětce se chopil až ve třiceti. JEDINÁ FOTKA Z DOSPĚLOSTI,
LEDEN 1873 Zemřel pouhých sedm let poté. V posledních čtyřech letech života
si vypracoval svůj typický styl. Tohle období bylo i jeho nejplodnější. Jakmile jednou našel cestu,
vše dohonil. Dva roky strávené v Paříži
až do února 1888 se obecně považují za základy
jeho pozdějšího unikátního stylu.

Zde ho ovlivnili impresionisté,
jako Monet či Pissarro, ale setkal se i s malíři mladé generace –
Paulem Signacem, Émilem Bernardem a Toulouse-Lautrecem –
a zůstali celoživotními přáteli. Jako tehdy mnoho dalších
Vincenta ovlivnily japonské tisky. Spolu s léty v Paříži měly na Vincentovu
tvorbu převratný vliv. Položily základy jeho stěžejním dílům,
jako Hvězdná noc. Víme, že Vincent obdivoval
Hokusaiovu Velkou vlnu.

Tady můžeme porovnat nejen kompozici,
ale i sytě modré tóny Hokusaiova rozbouřeného moře
a Vincentovy divoké oblohy Hvězdné noci. V posledních pěti letech Vincentova života
převládla paleta jasných barev nad tmavými tlumenými tóny. Období, kdy byly shodou okolností objeveny
i nové syntetické pigmenty, které Vincent využíval. Vincentovo vizuální vyjadřování
stavělo barvu nade vše. Pozdější díla ukazují
čím dál výraznější vliv Japonska.

Jednobarevné plochy,
tmavé obrysy, žádné stíny, nezvyklé prostřihy
a pokroucená perspektiva. 3. HVĚZDNÁ NOC Dnes ráno jsem z okna viděl krajinu dlouho
před rozbřeskem. Nebylo vidět nic než Jitřenka,
tak velká. – Dopis Theovi, 2. 6. 1889 Jeden z mnoha dopisů, kde přátelům
píše o dlouho plánované Hvězdné noci. TUTO KRESBU POSLAL THEOVI
PO NAMALOVÁNÍ PLÁTNA. Hvězdná noc zachycuje výhled z okna
Vincentova pokoje v patře léčebny.

Ten pohled maloval už tisíckrát,
ale tentokrát to byla noční scenerie. Protože ale nemohl malovat potmě,
vytvořil ji v ateliéru ve dne po paměti. Všechny pohledy malované z okna spojuje
diagonála přicházející zprava a zachycující nízké zvlněné kopce. Ve skutečnosti byly cypřiše daleko menší
a za zdí obepínající pšeničné pole. Ve Hvězdné noci Vincent umístil
stromy daleko více do popředí. To může připomínat ořezy
známé z japonských tisků. Cypřiše se pro Vincenta staly
novým námětem.

Ve středomořské kultuře
představují symbol smrti. Zde se strom vypíná k obloze
a spojuje nebe a zemi. Stejně jako impresionisté Vincent trval
na práci podle přírody. Ale o pár měsíců dříve ho Paul Gauguin
přesvědčil, aby maloval podle fantazie. VINCENTOVA CELA, 1950
Čeho se zdráhal, to v léčebně bylo nutné. Na tomto zatěžkaném obraze stvořil v barvě
něco neviditelného a nehmatatelného, něco nehmotného. Pomocí barvy znázornil elektrizující nebe
tak, jak si noční oblohu představoval.

Tohle znamená pro umění klíčový zvrat,
kdy se umělci odklánějí od kánonu a používají nové výrazové metody. Vincentova práce umetá cestičku
modernímu umění. Tohle je přesné znázornění postavení hvězd
nad Saint Rémy okolo 18. 6. 1889. Astronomové zjistili,
že v tu noc byl měsíc spíš v úplňku
než jako srpek na obraze a nejjasnější hvězda Venuše byla vidět
jen krátce před úsvitem. V tu dobu ale už měsíc z pokoje
nebyl vidět.

Na této rekonstrukci Vincentovy oblohy
je vidět i souhvězdí Berana. Myslím, že Hvězdná noc je kompilát výhledů
z Vincentova pokoje v noci a nad ránem. Obloha je namalovaná Vincentovým typickým
stylem – krátké tahy štětcem, hodně barvy. IMPASTO – TLUSTĚ NANESENÁ BARVA
Jsou zřetelné jednotlivé tahy. Někdy maloval přímo z tuby
a roztíral barvu špachtlí jako máslo. Právě tyto těžké krátké ostré tahy
odlišují Vincentova díla od jiných postimpresionistů. Pár týdnů předtím se Vincent
v manickém záchvatu pokusil otrávit a spolykal barvu a terpentýn.

Doslova se chtěl zabít barvou. Teď používal ty samé tubičky,
aby stvořil tohle. DOPIS THEOVI – 8. KVĚTNA 1882
Vincent se dorozumíval barvami. Měl přirozenou, až avantgardní slabost
pro expresivní, syté barvy. Z děl umělců
jako Rubens a zejména Delacroix se Vincent naučil pravidla
komplementárních barev. Vincent se šel podívat na Delacroixovu
nástropní malbu v Louvru.

Byl ohromen zjištěním, jak můžou
jasné kontrastní barvy jít dohromady. Vincent přečetl vše
o Delacroixově teorii barev, jež využívá vysoce kontrastní a výraznou
kombinaci protilehlých barev na kruhu, například červené a zelené či oranžové a modré. Impresionisté ho přivedli
k lehčím, volnějším tahům štětce. Pointilista Seurat mu ukázal
optické mísení barev, kdy jednotlivé čisté barvy
oku splynou v jednolitý obraz.

Theo později napsal, že Hvězdná noc
je víc o stylu než o reálných pocitech. Jak stylizované jsou ale Vincentovy
vířivé hvězdy? Z fotek Vírové galaxie vidíme, že se až
nápadně podobá Vincentovým hvězdám. Mohl v roce 1889 tušit něco
o spirálních galaxiích? Tahle kresba je dílem anglického astronoma
lorda Rosse z roku 1850. Jako lept byla vytištěna ve veleúspěšné
francouzské knize o astronomii. Vášnivý milovník astronomie Vincent se
dokonce v Paříži setkal s autorem knihy. Bílý pruh nad kopci představuje
skoro určitě ranní opar.

V době, kdy Hvězdnou noc maloval,
mohl už Vincent chodit venku sám. Na jedné z procházek nakreslil
pohled na městečko z ptačí perspektivy. Vincent umístil městečko do údolí,
ač nebylo vidět z jeho pokoje ani z ateliéru,
protože bylo na opačné straně. Na obraze je zhruba tucet domů,
v reálu jich tam byly stovky. Jako protiváhu k hvězdám
okna domů osvětlil neskutečně jasnými plynovými lampami. Vincent namaloval idealizované městečko,
jež nemá se Saint Rémy ani kupolí tamního kostela nic společného.

Šikmá střecha z obrazů připomíná věže
holandských kostelů, které dobře znal. Říkám si, jestli myslel i na kostelík
z dětství v Nuenenu, kde jeho otec kázal. Když zoufale potřebuji víru, jdu ven
malovat hvězdy. – Theovi, 1888 Jako jiná velká díla i Noc měla
mnoho výkladů včetně náboženských. Vincent se sice v mládí stal evangelickým
knězem, ale později křesťanství zavrhl. Když ztratil víru,
mnohé myšlenky přetavil do svých děl. V protestantské tradici,
v níž byl vychován, patřila tvrdá práce a obdiv k přírodě
ke vzývání Boha.

Ve svých dílech vždy zdůrazňoval proměny
a moc znovuzrození ročních období. Žádný umělec nedřel tak tvrdě
jako Vincent. Za méně než deset let Vincent vytvořil
zhruba 2 100 uměleckých děl včetně přibližně 860 olejomaleb. Mnoho jich je z posledních
dvou let jeho života. Vincent mluvil o umění jako o novém
náboženství, možnosti promlouvat k lidem. Zvláště Hvězdná noc odráží
tuto myšlenku.

Příroda pro něj byla zdrojem nekonečna
a hvězdy měly hluboký duchovní význam. Vždy jsem myslel, že láskou k mnoha věcem
lze nejlépe poznat Boha. – Theovi Hvězdy musely Vincenta uklidňovat,
když z cely hleděl do noci. 4. SELHÁNÍ Vincent považoval svůj nejznámější obraz
za selhání. Kdyby žil déle,
možná by ho i přemaloval. Jako mnoho jiných obrazů,
které pokládal za selhání. 16.

KVĚTNA 1890
Byl propuštěn z léčebny a usadil se ve vísce Auvers, 20 km od Paříže. Dva měsíce poté se zastřelil. REVOLVER LEFAUCHEUX 7 MM
Umíral 36 hodin. Kvůli tomu mu byl jeho bratr Theo,
Vincentova duševní i materiální opora, po boku, když umíral. ZDE LEŽÍ…
Theo zemřel jen šest měsíců po Vincentovi. Není pravda,
že Vincent nebyl za života uznávaný. Už současníci jej považovali
za významného umělce.

Jeho práce byly vystaveny v Bruselu
vedle Toulouse-Lautreca, Cézanna, Renoira. Jeho Červené vinice se prodaly
za slušnou sumu 400 franků. Přední umělecký kritik
o něm napsal článek. SALON NEZÁVISLÝCH, PAŘÍŽ 1890
Dva měsíce před jeho smrtí bylo vystaveno deset Vincentových děl,
která viděl i prezident Francie. Vincent van Gogh
byl na pokraji úspěchu. Možná se zabil právě v okamžiku,
kdy se stal tím, kým chtěl vždy být. Sním o malování
a pak maluji svůj sen.

– Dopis Theovi Překlad: vok
www.videacesky.cz