O frakování jste už možná slyšeli. Nedávno i zprávami v ČR proběhla informace o tom, že některé společnosti mají zájem těžit zemní plyn z břidlicového podloží. Avšak jsou možné zisky větší než rizika?
Co je to hydraulické štěpení,
neboli frakování. Od průmyslové revoluce
naše spotřeba energie neustále roste. Největší část spotřeby
pokrývají fosilní paliva, jako uhlí nebo zemní plyn. V poslední době se hodně mluví o kontroverzním způsobu
těžby zemního plynu, hydraulickém štěpení, neboli frakování. Zjednodušeně je frakování způsob získávání
zemního plynu z hlubokých vrstev Země.
Tato metoda rozštěpí porézní horninu
vodou, pískem a chemikáliemi, aby se uvolnil zachycený zemní plyn. Tato metoda je známa
už ze 40. let 20. století. A co víc, v posledních 10 letech
nastal frakovací boom, především v USA. To proto, že většina normálních
zdrojů zemního plynu v USA a v Evropě byla vyčerpána. Proto ceny zemního plynu
a dalších paliv neustále rostou. Proto se mnohonásobně těžší
a dražší metody, jako je frakování, stávají atraktivní a výnosné.
Mezitím se frakování jen v USA
použilo víc než milionkrát. Přes 60 % nových zdrojů plynu
nebo ropy bylo vytvořeno frakováním. Podívejme se, jak frakování
vlastně funguje. Nejprve se vyvrtá šachta
hluboká několik set metrů. Odtud se vyvrtá horizontální šachta
do podloží s plynem. Poté se do země pomocí výkonných pump
napumpuje frakovací tekutina. Průměrně tato tekutina
obsahuje 8 milionů litrů vody.
To by vystačilo 65 000 lidem na jeden den. Navíc v ní je několik set tun písku
a 200 tisíc litrů chemikálií. Směs pronikne do podloží
a vytvoří množství malých prasklin. Písek zabraňuje tomu,
aby se praskliny opět uzavřely. Chemikálie mají několik úkolů. Především stlačují vodu,
zabíjí bakterie a rozpouštějí minerály. Poté je většina frakovací
tekutiny opět vyčerpána a následně je možné získat zemní plyn.
Jakmile se zdroj plynu vyčerpá,
je vrt zapečetěn. Zpravidla bývá do vrtu zpět napumpována
frakovací tekutina a zapečetěna. Frakování je však spojeno
s několika významnými riziky. Hlavním rizikem je kontaminace
zdrojů pitné vody. Nejenže frakování spotřebuje
mnoho čisté vody, ale voda zůstane kontaminovaná
a je vysoce toxická. Kontaminace je tak výrazná, že voda
nemůže být vyčištěna ani v čističkách vody. Ačkoliv je riziko známé
a může teoreticky nastat, v USA se přesto díky nedbalosti
už zdroje kontaminovaly.
Nikdo neví, jak se uzavřená voda
bude chovat v budoucnosti, protože se zatím neuskutečnily
žádné dlouhodobé studie. Ve frakování se používají
nebezpečné chemikálie, a to až extrémně toxické
a karcinogenní. Mezi ně patří benzol
nebo kyselina mravenčí. Společnosti využívající frakování neprozrazují přesné
složení používané směsi.
Ví se ale, že v procesu
může být použito až 700 různých látek. Dalším rizikem je
uvolňování skleníkových plynů. Zemní plyn, získávaný frakováním,
je složen převážně z metanu, skleníkového plynu, který je
25krát účinnější, než oxid uhličitý. Zemní plyn je méně škodlivý,
než spalování uhlí. Negativní vliv frakování
na klimatickou rovnováhu je však větší. Zaprvé, proces frakování
spotřebuje značné množství energie. Zadruhé, zdroj se rychle vyčerpá a provádět vrty je potřeba
mnohem častěji, než u běžné těžby.
A navíc 3 % plynu jsou
ztraceny při těžbě a unikají do atmosféry. Jak si frakování a jeho očekávané výhody stojí v porovnání s nevýhodami? Když se provede správně, tak tato technika
umožňuje v krátkém až středním horizontu uspokojit naše požadavky
na levnou energii. Ale dlouhodobé následky
frakování jsou nedozírné a rizika pro pitnou vodu
by neměla být podceňována.
MithrilPublikováno: 12 let
